Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

» Návrat

Pridané: 4.1.2016 8:00
Autor: Dominik Havel, nick: » Dominik.HK

Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze Protože patřím k lidem, které kolejová doprava velice zajímá, doufal jsem, že ani tato vánoční exkurze nebude ochuzena o volný čas. I když to před odjezdem nebylo vůbec jisté, dopodrobna jsem připravil plán, jak s časem naložím. Důraz jsem kladl jak na tramvaje a metro, tak na památky, které by žádný turista neměl minout.

 

 

 

 


Na přípravu cesty ovšem moc času nebylo, poněvadž jsem se na seznam účastníků zájezdu dostal jen náhodou, pouhé čtyři dny před odjezdem. Právě díky mě neznámé osobě, která svou přítomnost na výletě odvolala, jsem mohl v brzkých 04:46 hod. usednout do prvního spoje královéhradecké linky 23, jež mě přiblížila ke škole. Zanedlouho byla přistavena dvojice autobusů a o půl šesté jsme ztratili budovu gymnázia z dohledu.

Během cesty moji pozornost upoutal především kostel sv. Linharta, umístěný na ostrově ve vodní nádrži Nové Mlýny II. Jedná se o jedinou památku z obce Mušov, která padla za oběť vodě v roce 1987. Pozastavil jsem se také nad kontrastem mezi úzkou silnicí v obcích a dálnicí obehnanou valy a stovkami metrů gabionových zdí v Rakousku. Kvůli menším zácpám v Brně, Poysdorfu a centru Vídně se cesta protáhla na necelých šest hodin. Přemýšlel jsem, kolik času bychom ušetřili „předpisovou“ jízdou vlakem, ale moje úvahy zarazilo pomyšlení na cenu takové „srandy“, která by se jistě oproti autobusu ztrojnásobila.


Náš autobus během přestávky v Mikulově © Dominik Havel

Po lehkém zakroužení kolem náměstí Marie Terezie jsem poprvé stanul na vídeňské půdě. Učitelé nás bez otálení vedli branou Burgtor k někdejšímu zimnímu sídlu rakouského císaře Hofburg, jehož část dnes obývá prezident. Členitá stavba zaujme jak pěti užitými slohy, tak mnoha stavebními materiály. Bohužel jsme se u paláce ani na chvíli nezastavili, a já fotil doslova za chodu. Další památkou, kterou by žádný turista neměl minout, je gotická katedrála sv. Štěpána (Stephansdom), jež byla zčásti zakryta lešením, uprostřed samotného centra. Do podstatné části se zájemci dostanou zdarma. V interiéru zaujmou především vysoký strop a klenby.


Dopravu v centru města zajišťují elektrobusy Siemens Rampini s dobíjením
pomocí polopantografu na střeše © Dominik Havel

Kolem dvorního divadla (Burgtheater) jsme se dostali zpět na náměstí Marie Terezie, jejíž socha byla obklopena vánočními trhy, a vstoupili do evropsky významného uměleckohistorického muzea (Kunsthistorisches Museum), v němž se mi kromě mincí, egyptských, řeckých a římských starověkých sbírek líbila především obrazová galerie s díly od autorů jako Albrecht Dürer, Peter Paul Rubens, Diego Velázquez, Tizian aj. Musím přiznat, že ve skutečnosti působí několikametrové obrazy úplně jiným dojmem než na digitální miniatuře. Kromě exponátů nebylo od věci se podívat i na zdobené stropy.


Uměleckohistorické muzeum, napravo je patrná socha Marie Terezie © Dominik Havel

Nyní se už vrátíme k poslání názvu článku. Doufám, že jsem neželezničními pamětihodnostmi příliš nenudil, ale přišlo mi vhodné se o nich zmínit. Budovu muzea jsme opustili krátce po druhé hodině, sejít jsme se měli ve čtvrt na šest, což znamenalo kýžené tři hodiny volného času. Každý účastník dostal vytištěnou mapku centra, která však po letmém prohlédnutí skončila v batohu, z nějž jsem naopak vytáhl mnohem kvalitnější plán z domova. Uvažoval jsem, zda se vůbec mám na chystanou cestu vydat, jelikož podle mých výpočtů měla trvat právě tři hodiny. Programu jsem se ale vzdát nechtěl, a tak jsem pro jistotu musel přistoupit ke zkrácení času stráveného ve vytyčených cílech.


S tímto kartografickým dílem jsme byli vypuštěni do ulic Vídně

Po městě (doporučeno centru města) jsme se měli pohybovat aspoň ve dvojicích, já jsem si však řekl, že moje mapa vydá za lidí pět. I přes to jsem se ale od muzea vypařil co nejrychleji, aby mě nikdo neviděl samotného. Mé kroky směřovaly na Karlsplatz, kde jsem zastihl přijíždět tramvaj Wiener Lokalbahnen na lince z Badenu, což je 27 km dlouhá trasa, která na centrálním úseku v mnoha ohledech připomíná spíše železnici. Ve směru od Vídně zprvu využívá běžnou tramvajovou síť Wiener Linien, za zastávkou Schedifkaplatz se však zvýší napětí v troleji z 600 V na 750 V (a dále na 850 V od Inzersdorfu) a objeví se běžná návěstidla s rychlostníky. Přizpůsobí se i minimální poloměr oblouku, který činí 100 m, a rovněž stoupne maximální dovolená rychlost na 80 km/h. Mezi posledními třemi zastávkami je zaveden opět klasický tramvajový provoz, zvýšené napájecí napětí ale zůstává.

Na trati jsou provozovány dva typy vozidel, a to řady 100 a 400. První z nich je z produkce SGP, starší (výroba 1979 – 1993), vysokopodlažní a odvozená od tramvají typu Mannheim výrobce Düwag, které v hojném počtu brázdí vídeňské ulice. Pro zajištění bezbariérovosti jsou spřahovány do dvojic s novější řadou 400 (výroba 2000 – 2010), která je pro změnu odvozena od vlaků metra jezdících na atypické lince U6.


Řada 100 v čele soupravy přijíždějící na Karlsplatz © Dominik Havel

Před kostelem Karlskirche se opět rozkládaly vánoční trhy, sochu Josefa Ressela, vynálezce lodního šroubu, jsem mezi stánky odmítl hledat. Místo toho jsem stoupal k baroknímu, tři sta let starému paláci Belvedere, přesněji jeho horní části (Oberes Belvedere). Na přelomu 19. a 20. století v něm sídlil arcivévoda František Ferdinand d´Este, dnes v něm nalezneme umělecké muzeum. Narychlo jsem nakoukl do rozlehlé zahrady, která v zimě nikterak zajímavě nevypadala, a spěchal k hlavnímu nádraží.


Oberes Belvedere © Dominik Havel

Ještě před několika lety bych přišel k nádraží Südbahnhof, dnes se na jeho místě buduje komplex zvaný Quartier Belvedere, plný jak kanceláří, tak i bytů a hotelových pokojů. Samotné hlavní nádraží, o němž se tu už psalo, bylo slavnostně otevřeno v říjnu minulého roku, plně zprovozněno však až s příchodem nového jízdního řádu letos 13. prosince. Do té doby se dalo na šest z dvanácti kolejí přijet pouze z východní strany. Spíše než o nádraží se však jedná o dvoupatrový obchodní dům s výstupy na nástupiště. Ve srovnání s tím pražským ovšem oceňuji, že se běžný cestující nemusí rozčilovat kvůli nevhodně umístěným pokladnám železničního dopravce či pohyblivým chodníkům. Tato výhoda ale neplatí o jízdenkách na městskou hromadnou dopravu, obyčejnou trafiku jsem mezi módními obchody našel až ve chvíli, kdy jsem si myslel, že to vzdám a půjdu hledat automat.


Vstup do budovy hlavního nádraží od náměstí Südtiroler Platz © Dominik Havel

Obyčejný jízdní doklad stojí 2,20 Eur a lze s ním překvapivě libovolně přestupovat, dokonce nemá ani časovou platnost, jízda však musí být uskutečněna v jednom směru. Paní z trafiky dodala, že během cesty „nemohu jít na kafe“. Na samotné jízdence mnoho informací nenajdeme, rubová strana je nepopsaná. Zajímalo by mě, jak revizoři určují, zda jedinec například pouze přijel do cíle z druhé strany nebo se již vrací zpět. Po označení se do určeného místa vytisknou nejspíše číslo stroje, zkratka stanice metra nebo tramvajová linka, číslo týdne, zkratka dne v týdnu a čas. Teoreticky bych tedy mohl za rok jízdenky opět použít.


Použité jízdenky integrovaného dopravního systému VOR. Označovače inkoustem nešetří
© Dominik Havel

Ve zmíněné prodejně jsem si kromě sběratelsky hodnotnějšího jízdního dokladu (oproti automatu) koupil také pohled za 0,50 Eur, přitom v centru byly podobné kusy o 70 centů dražší. Následoval přesun podchodem pod náměstím Südtiroler Platz na podzemní zastávku tramvajové linky 18. Po několika minutách čekání přijel novější z obou typů tramvají, jež ve Vídni jezdí, a to typ ULF z dílen Siemensu. Tyto tramvaje bývají označovány za nejdražší na světě a mají unikátní řešení pojezdu. Jednotlivá kola jsou uložena samostatně a pohání je vertikálně umístěné motory v prostorech mezi články, což umožňuje snížit podlahu na neuvěřitelných 205 mm (nástupní hrana dokonce 180 mm).

Cestující se s prvními kusy setkali v roce 1995. Narazit můžeme na dvě odlišné série (druhá především řešila nedostatky první, mimo jiné disponuje klimatizací) a dvě délkové varianty – tříčlánkovou (24 210 mm) a pětičlánkovou (35 470 mm), celkem 304 kusů. Od roku 2010 jsou vozy vybavovány informačními displeji v oranžové barvě. Mně se však jízda moc nelíbila, nízká podlaha je vykoupena především špatným vypružením. Podobně jako u tramvají s neotočnými podvozky vůz trpí házením při vjezdu do oblouku.


Tramvaj ULF (Ultra Low Floor – ultra nízká podlaha) přijíždí do zastávky Südtiroler
Platz/Hauptbahnhof. Nenechte se oklamat zdánlivým počtem článků, pod prvním a
posledním šedým rámem se kloub neskrývá © Dominik Havel

Přestože jsme zprvu několik zastávek jeli v podzemí, dosahovalo vozidlo relativně nízkých rychlostí, což bohužel platilo i o jízdě po povrchu. Po vyhlášení příští zastávky se oznámí i veškeré přestupní vazby ve tvaru (linka) in Richtung (cílová stanice), což v několika případech zabralo téměř celý mezistaniční úsek. Vystoupil jsem před nádražím Westbahnhof na důmyslně postaveném přestupním uzlu, kde výstup z metra obklopují ze všech stran čtyři tramvajové zastávky, a pokračoval linkou 58, na níž se k mému potěšení objevila dvoučlánková tramvaj typu E2 s přívěsným vozem C, která paradoxně nabízela pohodlnější svezení díky otočným podvozkům a kvalitnějšímu vypružení. Přestože vozy typu E2 v minulosti prošly modernizací (dosazeny digitální panely), v interiéru zůstala dřevěná sedadla. Moc důvěry však nevzbuzuje prohýbající se výsuvný schod pode dveřmi. Mezi lety 1978 a 1990 je vyráběla firma SGP na základě licence od Düwagu; předchůdkyně, které jsem během návštěvy nezahlédl, ovšem spatřily světlo světa již v roce 1959 (typy E1 a E, jenž dojezdil v roce 2007). V provozu lze spatřit 207 exemplářů řad E1 a E2.


Tramvaj E2 s přívěsem před parlamentem © Dominik Havel

Dalším vytyčeným cílem byla letní rezidence rakouského císaře, vystoupil jsem tedy na zastávce Schloss Schönbrunn, která je umístěna uprostřed 1 km dlouhého barokního zámku. Jeho historie sahá do 17. století, kdy císař Matyáš nechal postavit lovecký zámeček poblíž pramene čerstvé vody, jemuž dal jméno Schöner Brunnen (krásný pramen). Současnou podobu stavba získala o několik desítek let později za Leopolda I. V roce 1996 bylo sídlo s 1440 místnostmi a 200 kuchyněmi zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Na rozlehlém nádvoří se konaly trhy. V blízkosti stavby a přilehlém parku jsem se cítil doslova jako figurka, jež utekla z modelového kolejiště. Na toto místo bych se chtěl určitě ještě vrátit, protože nabízí mnoho dalších zajímavostí jako například zahradní labyrint nebo zoologickou zahradu s dlouhou minulostí, v níž se narodilo první slůně v zajetí.


Podvečerní Schönbrunn © Dominik Havel

Rozlehlost a délku zámku jsem poznal během cesty na stanici metra linky U4 Hietzing, umístěné na jednom z konců sídla. Vídeňské metro vzniklo přestavbou tramvajových rychlodrah mezi lety 1976 a 1982 a následným rozšiřováním. Na čtyřech linkách se můžeme setkat s (jako jsme si již zvykli) dvěma typy vozidel. Starší z nich, označovaný jako typ U, pochází z dílen SGP a stál u zrodu metra. Vyznačuje se především manuálně otevíranými dveřmi. Každý vůz má na jednom konci stanoviště obsluhy. Celkem můžeme narazit na 199 dvojic, u většiny z nich byl zrekonstruován pohon. Zato pod typem V, s nímž jsem se několik stanic svezl, se skrývá šestivozová, plně průchozí jednotka, vyráběná od roku 2000. Krajní články nemají pohon, tepelnou pohodu zajišťuje klimatizace.  Celkem je jich v provozu 54.


Stanice linky U4 Hietzing © Dominik Havel

Jízda byla oproti pražskému metru poněkud pomalejší, tento dojem umocňuje také snížená rychlost ve stanicích. Ve stanici Längenfeldgasse mě čekal přestup na atypickou linku U6, která si zachovala charakter rychlodrážní tramvaje. Po většinu trasy vede nad povrchem a místo třetí kolejnice používá k napájení trolejové vedení, nástupiště (a podlahy vozů) jsou umístěna v nižší výšce nad temenem kolejnice (440 mm). Provozován je pouze jeden typ vozidel, a to řada T, což je tříčlánková jednotka s jedním stanovištěm obsluhy a dveřmi po obou stranách. V praxi jsou spojovány do trojic nebo čtveřic tak, aby byl možný obousměrný provoz. Výroba probíhala mezi lety 1995 a 2009, novější z vozů mají elektronický informační systém a klimatizaci (řada T1).

Stanice Längenfeldgasse je opět důkazem promyšlenosti přestupních uzlů. Je tvořena dvěma ostrovními nástupišti, přičemž linka U4 je vedena mezi nimi a U6 na vnějšku. V mém případě tedy stačilo popojít jen pár kroků. Touto linkou jelo bezesporu nejvíce lidí, přestože míjí centrum. K největší výměně cestujících došlo pochopitelně u západního nádraží.


Metro, nebo tramvaj? Souprava linky U6 na Währinger Straße © Dominik Havel

Na zastávce Währinger Straße jsem přestoupil do tramvaje ULF linky 41, která mě dovezla do podzemní části dvoupatrové smyčky Schottentor. Moje tříhodinové putování se blížilo ke konci, zbývalo dojít už známou trasou kolem dvorního divadla k autobusu. Měl jsem radost, že se mi podařilo zcela využít drahocenný čas – do čtvrt na šest zbývalo pouhých sedm minut.


Tramvaj ULF v podpovrchovém obratišti Schottentor © Dominik Havel

Ještě než opustíme Vídeň, bych chtěl věnovat pár řádků tamějšímu obyvatelstvu. Město obývá poměrně vysoký počet Turků, Rakušané jsou však vůči cizincům tolerantní. Působili velice příjemným dojmem, kromě odpovědí na mé dotazy přidávali informace, které by se mi mohly hodit. Doslova uchvácen jsem byl chováním spolucestujících v tramvaji. Na všech sedadlech někdo seděl, zbylí stáli tam, kde se nepletli. Když nastoupila paní se dvěma dětmi, okamžitě a bez vyzvání trojice lidí vstala. Třeba vám to přijde normální, ale kdo někdy jel autobusem s Hradečany, ví, o čem mluvím. Často mám pocit, že místa u okna jsou určena pro tašky a jiná zavazadla nebo že si lidé preventivně sednou k uličce, aby se vedle nich nikdo neposadil. Vždy se najde někdo, kdo zablokuje průchod z dveřního prostoru do uličky, a tak obvykle stojím namáčknutý na dveřích, přestože je v kloubovém trolejbusu kolem šedesáti cestujících.

Na vídeňském hlavním nádraží překvapivě žádní uprchlíci nebyli, zato v centru jsem na několik běženců narazil, jak s kelímkem před sebou žebrají o peníze. Pravdou ale je, že téměř na každém rohu postávali policisté, kteří mimo jiné dbali i na přecházení po přechodech. Výše pokuty začíná na 50 eurech, jak nás už během příjezdu do Vídně varoval učitel.

Zpáteční cesta autobusem proběhla bez problémů, dokonce jsme do Hradce Králové dorazili o hodinu rychleji. Ochotný řidič mi ještě ušetřil čas tím, že zastavil na trolejbusové zastávce Na Plachtě, odkud je mé bydliště vzdáleno tři minuty chůze. Děkuji také kantorům, že zorganizovali tuto pěknou exkurzi a našli odvahu nás vypustit do ulic rakouského hlavního města.

Prameny a odkazy:

  1. Fanpage der Wiener Linien – stránka příznivců MHD ve Vídni
  2. Lokalbahn Wien - Baden
  3. Metro ve Vídni
  4. Die Wiener U-Bahn – neoficiální stránky o vídeňském metru
  5. Wiener Linien – oficiální stránky dopravce
  6. Straßenbahn Wien – tramvaje ve Vídni
  7. Kolejové schéma tramvajových tratí v centru Vídně
  8. Ulf – podrobné informace z provozu (německy)
  • zdroje uvedené pod odkazy v textu

Úvodní snímek: Vánoční trhy před novou radnicí © Dominik Havel

Dominik Havel


Galéria k článku

Počet: 85     Stránky: / 3        

Foto 15.12.2015 - Mikulov: srozumitelná a účinná cedule ...

Foto 15.12.2015 - Mikulov: náš Neoplan N 1216 SHD Cityl ...

Foto 15.12.2015 - Mikulov: spolu s námi jel i Bova Magi ...

Foto 15.12.2015 - Vídeň: Burgtor © Dominik Havel

Foto 15.12.2015 - Vídeň: Hofburg © Dominik Havel

Foto 15.12.2015 - Vídeň: Hofburg © Dominik Havel

Foto 15.12.2015 - Vídeň: utrápení koně, kteří měli u ko ...

Foto 15.12.2015 - Vídeň: Hofburg © Dominik Havel

Foto 15.12.2015 - Vídeň: Lobkowitzplatz před Albertinou ...
nasledujúce obrázky »




Súvisiace odkazy

Diskusia

Pozn.: Názory diskutujúcich sa nemusia zhodovať s názormi VLAKY.NET.

Ak chceš pridať diskusný príspevok, musíš byť prihlásený.

» Pridaj diskusný príspevok s obrázkom

Príspevky: 41     Stránky: / 3     Výpis:    
» Twix Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 687 8.1.2016 1:18
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

Chválím pěkný článek - jestli jsem pochopil že autor je na střední škole, myslím že úroveň to má dost vysokou, autor si toho hodně nastudoval a hodně si všímá okolo. A hlavně se nebojí takhle samostatně poznávat dopravu. Já se taky snažím během služebních cest někam podívat, ale času je málo a za moc to většinou nestojí, ale co bych nechtěl.

Když trochu odbočím, vidím že další člověk si stěžuje na umístění pokladen v Praze hl.n. - co je na něm špatného? Jsou tak 40 metrů jinde než předtím a všechny pohromadě, ne že na každém konci haly svítí jedno okýnko. A v podstatě jsou stejně po cestě jako předtím. Nežijeme před 20 lety a tolik lidí před odjezdem vlaku do pokladny nechodí - mají PID jízdenky, traťovky, jízdenky z eShopu, vytištěné, v mobilu, zpáteční koupené jinde, no a nebo je koupili v té pokladně ale v předstihu, takže je to jedno. V Německu je taky přímo na cestě k nástupištím trafika a pekařství, protože to je pro cestující důležitější, někde u zdi jsou automaty a nějaké pokladny jsou bůh ví kde. Původní pokladny v Praze hl.n. mi přišly právě nic moc umístěné, těsně okolo chodili hromadně lidi a když jsem tím okýnkem velikosti střílny chtěl řešit nějaké mezinárodní místenky a hned za mnou u těch sloupů čekal na odjezd dětský tábor, to byla chuťovka.

» Dominik.HK Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
ČLEN REDAKCIE
Príspevky: 1 096 6.1.2016 22:07
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

Mně se na renaultech líbí zadní plošina pro stání. Mým největším zážitkem z jízdy SORem byla zima před třemi lety - napadl sice asi jen centimetr sněhu, ale dost to klouzalo, a tak se kloubový trolejbus při každém rozjezdu nejméně pětkrát proklouzl. Zajímavé je, že kloubové autobusy jezdily bez problémů, od té doby se to ale v takové míře neopakovalo.

» Cmelak Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 4 518 6.1.2016 11:33
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

Splintex

Nikde sa neziada, aby si isiel najkratsou cestou. Podmienka je, aby si cestoval jednym smerom - prec od nastupnej stanice. Jedine co kontroluju je platnost listka a ako SZKV pise, casto ani cas nehra rolu, ak je to v unosnej miere...

» SZKV Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 3 681 6.1.2016 8:47
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

splinterX: Většinou revizor nesoudí nic a nechá člověka jet. A protože jsme v rasistické střední Evropě, obvykle zevrubně kontroluje "čmoudy". Já zažil akorát jednou, že se mě zeptal na trasu a jinak mi byla jednou beze slova uznaná i jízdenka po dvou hodinách jízdy- řekl bych, že oni ani leckdy netuší, kde konkrétně ta jízdenka byla označená (pokud se tak stalo v autobuse nějaké méně známé linky). Prostě kombinace západního a středoevropského přístupu...
Dominik.HK: Tak Vídeň má dopravně co nabídnout, ale je to na delší lokte a taky dost drahé. Vrcholně zajímavá je ta zmiňovaná Badnerbahn, připomínající dávnou zrušenou tramvaj do Bratislavy, některé linky metra jsou taky zajímavé. Ať už U6 (na jádrovém úseku všechny stanice secesní, na jihu přestavěná rychlodrážní tramvaj ze 60. let) nebo hlavně U2 (na začátku podzemní tramvaj se stanicemi pro každý směr jinde, na konci nadzemní trať do polí, kde zvolna vyrůstá sídliště- zajímavá alternativa k tomu Střížkovu. Některé tramvajové linky taky stojí za návštěvu (třeba linka 38 s průjezdem selským dvorem na konečné v Grinzingu) a podobně. Ale jsou v okolních zemích zajímavější místa- já byl teď ve Vídni pár hodin po návštěvě Budapešti a opravdu jsem to tam neocenil. Prostě přes výrazně bohatší ekonomiku a šťastnější osud v 50.-80. letech je ve Vídni velmi znát, že tam žijí lidé od Čechů myšlením k nerozeznání. A ještě z toho jsou mizerné pocity při pomyšlení, že tohle jsme bez bolševiků mohli mít taky...
Co se týče MHD v Hradci Králové, tak asi škoda slov- z evropského pohledu nic moc (a to ještě hodně diplomaticky řečeno) a nedivím se, že tam lidi jezdí hlavně na kole. Intervaly jak noty na buben a ještě leckdy ne v taktu, vozový park klasická česká mizerie. Kdyby se v té bývalé maringotkárně v Libchavách nějaký islámský terorista odpálil, dostane se do ráje k 72 pannám zcela po právu. A musím říct, že nemám moc rád ani ty Agory- na nich je zase moc znát, že je to jedna z nejstarších konstrukcí nízkopodlažních autobusů na světě (původní typ PR316 z roku 1987 měl sice ve dveřích schůdek, ale jinak byl interiér identický s Agorou/Citelisem/Urbanway) a navíc jsou sedadla dělaná podle "normovaného Francouze", což při 180 cm a cca. 100 kg k pohodlnému cestování nepřispívá. osobně mám rád Solarisy, Mercedesy a MANy, ale to bychom nesměli mít ten prokletý "národní průmysl"...

» splinterX Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 11 724 6.1.2016 0:57
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

Ináč s tými lístkami na jednu cestu (keď som už bol prvý s odpoveďou) - zaujímalo by ma, ako vlastne revízor správne usúdi, že ten pasažier ide práve tou najkratšou trasou a ani trochu sa "neuhýba" do nejakej obchádzky?? Ako je jasný prípad, že nájsť niekoho s lístkom označeným pred polhodninou na mieste vzdialenom 5 minút priamou linkou, ale ako je to v prípade keď je tá jedna cesta s prestupmi?? To si má napr. na vyhľadávači spojenia VORu zadať odkiaľ kam a podľa toho cestovať alebo ako?? Neviem, mne skôr príde ako rozumnejší systém časových lístkov ako napr. v Bratislave v MHD či potom lístky na presnú trasu ako u nás u ZSSK...

» Cmelak Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 4 518 5.1.2016 23:39
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

Oproti katedrále je tzv Haas Haus, nobel miesto viedenskej smotánky a televizie. ( Na streche je restauracia s oeknym vyhladom na mesto kde televizia pravidelne vysiela diskusne relácie.).
Inak tu vidiet idiotismus mestkych developerov.

» Dominik.HK Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
ČLEN REDAKCIE
Príspevky: 1 096 5.1.2016 22:18
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

Mě taky Vídeň moc nezaujala. Povrchové metro kolem Donaukanalu jsem viděl z autobusu a stavby kolem jsou docela nic moc, občas zanedbané. Co mi však hlava nebrala byla obrovská skleněná novostavba naproti katedrále sv. Štěpána. Více bych ani s vlastní MHD jezdit už nechtěl, vždyť jsem se až na starší typ metra svezl se vším. Přijde mi, že do něčeho se v Rakousku nalije až příliš peněz (valy podél dálnic, ULFy...) a něco se nechá při starém (E2, typ U, nedokončená dálnice k hranicím), tedy jako v Česku. Koleje metra taky v nejlepším stavu nebyly, obzvláště v jednom místě to s "téčkem" pěkně hodilo. Celkově hodnotím pražské metro jako mnohem lepší, tedy kromě nových stanic se Střížkovem v čele.

SZKV: Zcela Vás chápu a přeji nejvyšší spokojenost s nynějším zaměstnáním. Tak to má být, že zdejší dopravu má na starosti člověk, který má přehled o dopravě v celé Evropě.
K trolejbusům SOR: Potvrdil jste mi, co jsem si myslel. V Hradci Králové už bohužel žádné jiné nejezdí a já se jim vyhýbám, jak jen mohu. Do školy jezdím výhradně autobusem, i když to trvá o 5 minut déle, zpátky taky, pokud tedy nepotřebuji do knihovny, jež je přístupná jen trolejbusem. Podotýkám, že na našich autobusových linkách mají monopol vozy Citybus / Citelis, které jsou podle mě velice povedené.
Nejvíce se ale děsím chystaného nákupu elektrobusů, které vyřadí mé nejoblíbenější renaulty. Už teď u nás jezdí SOR EBN 9.5, Škoda Perun (kostra Solaris) a SOR EBN 11. SORy jsou opět propadákem hlavně kvůli zvýšené zadní části, do níž lidi nechodí, protože by z narvaného vozu nevystoupili (tady to chápu). Jenže Perun nemá naftové topení, takže v zimě ujede prd. Vítěz je tedy jasný...
A pak se náš DP diví, že mu ubývají cestující navzdory 100% nízkopodlažnímu vozovému parku. Tohle skutečně pozoruji i jako obyčejný cestující, který jezdí každý den teprve 3,5 roku. I kolon ve městě je úměrně tomu víc a víc. Jo, a taky máme jednu raritu - rychlíkový autobus, který na své trase vymetá všechny největší zácpy ve městě...

» houslista Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
REPORTÉR
Príspevky: 188 5.1.2016 21:19
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

Pěkný článek.
Jako školák jsem se taky vždycky snažil na školních výletech vyřídit si ty „svoje“ věci



Když jsem byl poprvé v životě ve Vídni v létě 1990 připadalo mi Südbahnhof tady jako hrozně moderní nádraží. Ale to byl prostě ten kulturní šok z překročení Železné opony, celá Vídeň mi tehdy připadala úchvatná. Dneska už mě neuchvacuje a myslím si, že třeba Praha nebo Budapešť jsou hezčí města.

» Etienne Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
ČLEN REDAKCIE
Príspevky: 1 028 5.1.2016 16:29
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

Autor dokázal opravdu šikovně využít chvilku ve školním zájezdu. Však se tam určitě ještě někdy podívá, doporučuji linku do Baden-Badenu spolu s prohlídkou města. Jinak, abych se přiznal, Vídeň mě zrovna příliš nepřitahuje!

» Cmelak Napíš poštu cez VLAKY.NET Mail
Príspevky: 4 518 5.1.2016 15:58
Zobraz odkaz na diskusný príspevok
RE: Tři hodiny ve Vídni aneb Lehký únik ze školní exkurze

Este na záver. Samozrejme ze ak on-line listok kupis ten plati vzdy od momentu kupy ved to nemozes znehodnotit na staniciach alebo vo vozidlach.

nasledujúce príspevky »