Zubačky
Na Slovensku jazdí najmladšia zubačka na svete (Štrba - Štrbské Pleso). Hoci má už vyše 30 rokov, stále dokazuje, že je to schopný dopravný prostriedok pre horské trate. Na svete ich ešte jazdia desiatky, možno stovky. Tu je priestor na vymieňanie si názorov o ich využití, ale aj histórii, skúseností s cestami a pod.
Podradené diskusné témy
Dnešní díl seriálu Na co zírá mašinfíra nás zavede na sever Čech na unikátní horskou dráhu, která se stala technickou památkou, na Zubačku. Vlakem Českých drah projedeme úsek z Liberce přes Tanvald, Harrachov až do Sklářské Poruby. Uvidíme i jedinečnou ozubnicovou kolej a jednu znovuzrozenou výtopnu.
Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/na-co-zira-masinfira-liberec-tanvald-zubacka-sklarska-poruba-zeleznice-strojvedouci-seznani.A190522_124727_po-cesku_vrja
Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/na-co-zira-masinfira-liberec-tanvald-zubacka-sklarska-poruba-zeleznice-strojvedouci-seznani.A190522_124727_po-cesku_vrja
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/867443/
Legendárnu tatranskú zubačku počmárali sprejeri. Vláčik by ste nespoznali
Legendárnu zubačku, ktorá vozí turistov v Tatrách, v noci na pondelok (7.5.) počmárali grafitmi
http://www.tvnoviny.sk/domace/1918367_legendarnu-tatransku-zubacku-pocmarali-sprejeri-vlacik-by-ste-nespoznali
Legendárnu zubačku, ktorá vozí turistov v Tatrách, v noci na pondelok (7.5.) počmárali grafitmi
http://www.tvnoviny.sk/domace/1918367_legendarnu-tatransku-zubacku-pocmarali-sprejeri-vlacik-by-ste-nespoznali
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/847418/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/564320/
ŠTRBA: Zubačka v Tatrách oslavuje
Tatranská ozubnicová železnica oslavuje dnes (t.j. 28.08.) spomienkovou jazdou svoje 115. výročie. "Zubačka" v Tatrách spája obce Štrbské Pleso s Tatranskou Štrbou. Trať má jedinú zastávku - Tatranský Lieskovec.
http://www.aktuality.sk/clanok/192522/strba-zubacka-v-tatrach-oslavuje/
Tatranská ozubnicová železnica oslavuje dnes (t.j. 28.08.) spomienkovou jazdou svoje 115. výročie. "Zubačka" v Tatrách spája obce Štrbské Pleso s Tatranskou Štrbou. Trať má jedinú zastávku - Tatranský Lieskovec.



Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/564215/
... se neobešly bez naší přítomnosti. V reportáži, připravované ne středu, se dovíte nejen vše o jejich průběhu, ale také o tom, jak mezi Harrachovaem a Kořenovem putoval asi nejdelší "ropovod", jaký ten úsek zažil, navíc s "orchestrionem" a přípojným vozem v barvách pana Blonskiho na postrku. 

Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/559973/
Ozubnicová trať Tanvald-Kořenov,7 km,na krátkom úseku vyšplhá o 235 m,najvyšší sklon 58 promile.Na trati premávali rakúske motorové ozubnicové lokomotívy T426 a motoráky M240.V r.1988 bol ukončený pravidelná ozubnicová prevádzka.V súčasnosti tu premávajú motorové hv r.843.
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/543034/
Ozubnicová železnica Bayerische Zugspitzbahn:K zubačke sa dostaneme podchodom zo žst.DB Garmisch Partenkirchen.Prvé kilometre zubačka prechádza zástavbou typických alpských domov,zastávka Hammersbach je hneď pri cieľovej tribúne,kde v týchto dňoch prebiehajú Majstrovstvá sveta v alpskom lyžovaní.V stanici Grainau som / pri návrate z Zugspitze / prestupoval do inej súpravy,tá,ktorá ma priviezla zo stanice Eibsee hneď sa vracala do vrcholovej stanice Zugspitzplatt vo výške 2588 m.Zubačka prekonáva stúpanie 258 promile v tuneli dlhom 4,5 km.Z údolnej stanice kabínovej lanovky Zugspitze-Eibsee je to k stanici zubačky asi 300 m.Počas zvýšenej frekvencie cestujúcich počas MS boli na stanici Eibsee zamestnanci zubačky a kontrolovali lístky a tiež sledovali,aby všetci cestujúci z lanovky stihli prestúpiť do zubačky,ktorá už prišla zo stanice Zugspitzplatt a smerovala do Garmischu.Inak pekný časový plán
13.00 Lanovkou z Zugspitze,13.20 zubačkou z Eibsee do GaPa,13.50-14.04 prestup na Rex do Mníchova,15.27-15.55 prestup na ICE do Norimberku,prích.16.57,o 17.41 odchod Express Busu DB / ČD do Prahy-prích.21.18,náš spoj prišiel s náskokom už krátko pred 21.h.


Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/521657/
Trochu aj z historie :http://hiking.sk/hk/ar/482/zubacka_strba_strbske_pleso.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/513504/
To sa tento web vratil o par desiatok rokov dozadu, ze diskutujuci maju tak v priemere od 5 do 10 rokov?

Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/467754/
Více než tisíc cestujících přepravily v sobotu zvláštní historické vlaky, které na ozubnicovou trať z Tanvaldu do Kořenova a Harrachova vypravila Železniční společnost Tanvald. Cestující si dokonce užili i závadu, když historické lokomotivě prasklo potrubí s vodním chlazením.
Celá zpráva: http://www.r1genus.cz/clanky/semilsko-2/historicke-vlaky-dnes-do-harrachova-prepravily-na-tisic-lidi--8265/
Celá zpráva: http://www.r1genus.cz/clanky/semilsko-2/historicke-vlaky-dnes-do-harrachova-prepravily-na-tisic-lidi--8265/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/467645/
Téměř čtyři sta tisíc vlastníků švýcarského komplexního předplatného (svaz GA = General Abo) může nyní jezdit ozubnicovou železnicí Rigi bez nutnosti zakoupení další jízdenky. Dosud se muselo na této dráze doplácet k předplatnému GA poloviční jízdné. Nabídka platí i pro turisty, kteří cestují na tzv. Swiss Pass. Ustanovení se týká nejen obou ozubnicových železnic z Arth-Goldau a Vitznau, ale i lanovky ze stanice Weg gis.
(Železničář)
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/433593/
Vlastní muzeum má od loňského roku také jedinečná technická památka – ozubnicová trať z Tanvaldu do Kořenova. Sídlí přímo na kořenovském nádraží.
Za vznikem muzejní expozice v Kořenově stojí členové obecně prospěšné Železniční společnosti Tanvald, která dnes sdružuje 35 zájemců o kolejovou techniku. Ta je faktickým nástupcem někdejší pobočky Československé vědeckotechnické společnosti při železniční stanici Tanvald. Popudem k jejímu vzniku v roce 1988 bylo ukončení provozu unikátních motorových ozubnicových lokomotiv T 426.0 a snaha o jejich záchranu.
Muzeum jako splněný cíl
Trať Tanvald – Kořenov – Harrachov byla již v roce 1992 prohlášena za kulturní památku, přesto postupně chátrala. Proto si příznivci zubačky dali za cíl postupně zlepšovat neutěšený stav unikátní železnice, vybudovat podél ní naučnou stezku a také vytvořit muzeum, které by připomínalo pestrou historii jediné zubačky na území České republiky.
Poslední záměr se již podařilo uskutečnit. Muzeum ozubnicové dráhy se poprvé otevřelo pro veřejnost 31. května 2008. Od té doby přivítaly přízemní prostory poměrně rozlehlé nádražní budovy v Kořenově, která v minulosti sloužila také jako železniční hraniční přechod, více než osm tisíc návštěvníků. Vystavené fotografie i trojrozměrné exponáty se váží nejen k samotné trati z Tanvaldu do Kořenově, ale také k navazujícímu úseku do Harrachova a dále ve směru do polských měst Sklářská Poreba a Jelení Hora.
Když přímo, tak s ozubnicí
Jak se můžete dozvědět v expozici, ozubnicová železnice byla vybudována v letech 1900 až 1902. Měla sloužit především přepravě uhlí z území, jež tehdy náleželo Prusku, do podhůří Jizerských hor, zejména do skláren v okolí Jablonce a Tanvaldu. V cestě však stál mohutný krkonošský masiv, a tak se stavitelé rozhodli pro trasování v přímějším směru i za cenu velkého stoupání, které dosáhlo hodnoty až 58 promile. Ke zdolání převýšení 235 metrů tehdejšími parními lokomotivami musel být přidán ke kolejím systém Abtovy ozubnice.
První vlak poháněný elektřinou dorazil do Kořenova v době, kdy byla elektrická trakce ve vnitrozemí (s výjimkou omezeného provozu na území Prahy) ještě hudbou vzdálené budoucnosti. Psal se rok 1923 a stanice nesoucí tehdy název Polubný se stala konečnou elektrických vozů od našich severních – tehdy ještě stále pruských – sousedů. Tuto vymoženost zhatilo až bombardování na konci druhé světové války, jemuž padla za oběť i elektrárna napájející přeshraniční trať.
Jizera jako stálá i dočasná hranice
Původní parní ozubnicové lokomotivy řady 404.0 nahradily na tanvaldském úseku v roce 1961 dieselové lokomotivy T 426.0, stejně jako jejich parní předchůdkyně rakouské provenience. Záhy se však zjistilo, že provoz těchto výkonných lokomotiv je pro méně frekventovanou osobní dopravu zbytečně drahý. Proto zde již o čtyři roky později zahájily službu adhezní motorové vozy M 240.0.
Železnice z Tanvaldu do Kořenova si i po více než století existence zachovala svou jedinečnost. Přestože se na ní setkáme s provozem ozubnicových vlaků už jen při nostalgických jízdách, primát nejstrmější tratě u nás jí nikdo vzít nemůže. Pozornost cestujících poutá také pětice tunelů, z nichž nejdelší – Polubenský – měří úctyhodných 940 m. Při jízdě z Kořenova do Harrachova nelze přehlédnout 26 metrů vysoký most přes kdysi hraniční řeku Jizeru. Charakter významného rozhraní si však udržuje i navzdory státoprávním úpravám. Během několika krátkých chvil, které strávíte nad korytem zde ještě horské bystřiny, totiž zaměníte Jizerské hory za sousední Krkonoše.
Do muzea i během zimy
Kořenovské muzeum zve k návštěvě vždy v letní a zimní sezoně, kdy se do zdejšího regionu vydává nejvíce turistů. Bývá tedy v provozu nejen od června do září, ale rovněž v období vymezeném prosincovými svátky a koncem března. Například letos se znovu otevře v neděli 27. prosince. Pokud vás historie této ojedinělé dráhy na našem území zajímá, můžete se
Za vznikem muzejní expozice v Kořenově stojí členové obecně prospěšné Železniční společnosti Tanvald, která dnes sdružuje 35 zájemců o kolejovou techniku. Ta je faktickým nástupcem někdejší pobočky Československé vědeckotechnické společnosti při železniční stanici Tanvald. Popudem k jejímu vzniku v roce 1988 bylo ukončení provozu unikátních motorových ozubnicových lokomotiv T 426.0 a snaha o jejich záchranu.
Muzeum jako splněný cíl
Trať Tanvald – Kořenov – Harrachov byla již v roce 1992 prohlášena za kulturní památku, přesto postupně chátrala. Proto si příznivci zubačky dali za cíl postupně zlepšovat neutěšený stav unikátní železnice, vybudovat podél ní naučnou stezku a také vytvořit muzeum, které by připomínalo pestrou historii jediné zubačky na území České republiky.
Poslední záměr se již podařilo uskutečnit. Muzeum ozubnicové dráhy se poprvé otevřelo pro veřejnost 31. května 2008. Od té doby přivítaly přízemní prostory poměrně rozlehlé nádražní budovy v Kořenově, která v minulosti sloužila také jako železniční hraniční přechod, více než osm tisíc návštěvníků. Vystavené fotografie i trojrozměrné exponáty se váží nejen k samotné trati z Tanvaldu do Kořenově, ale také k navazujícímu úseku do Harrachova a dále ve směru do polských měst Sklářská Poreba a Jelení Hora.
Když přímo, tak s ozubnicí
Jak se můžete dozvědět v expozici, ozubnicová železnice byla vybudována v letech 1900 až 1902. Měla sloužit především přepravě uhlí z území, jež tehdy náleželo Prusku, do podhůří Jizerských hor, zejména do skláren v okolí Jablonce a Tanvaldu. V cestě však stál mohutný krkonošský masiv, a tak se stavitelé rozhodli pro trasování v přímějším směru i za cenu velkého stoupání, které dosáhlo hodnoty až 58 promile. Ke zdolání převýšení 235 metrů tehdejšími parními lokomotivami musel být přidán ke kolejím systém Abtovy ozubnice.
První vlak poháněný elektřinou dorazil do Kořenova v době, kdy byla elektrická trakce ve vnitrozemí (s výjimkou omezeného provozu na území Prahy) ještě hudbou vzdálené budoucnosti. Psal se rok 1923 a stanice nesoucí tehdy název Polubný se stala konečnou elektrických vozů od našich severních – tehdy ještě stále pruských – sousedů. Tuto vymoženost zhatilo až bombardování na konci druhé světové války, jemuž padla za oběť i elektrárna napájející přeshraniční trať.
Jizera jako stálá i dočasná hranice
Původní parní ozubnicové lokomotivy řady 404.0 nahradily na tanvaldském úseku v roce 1961 dieselové lokomotivy T 426.0, stejně jako jejich parní předchůdkyně rakouské provenience. Záhy se však zjistilo, že provoz těchto výkonných lokomotiv je pro méně frekventovanou osobní dopravu zbytečně drahý. Proto zde již o čtyři roky později zahájily službu adhezní motorové vozy M 240.0.
Železnice z Tanvaldu do Kořenova si i po více než století existence zachovala svou jedinečnost. Přestože se na ní setkáme s provozem ozubnicových vlaků už jen při nostalgických jízdách, primát nejstrmější tratě u nás jí nikdo vzít nemůže. Pozornost cestujících poutá také pětice tunelů, z nichž nejdelší – Polubenský – měří úctyhodných 940 m. Při jízdě z Kořenova do Harrachova nelze přehlédnout 26 metrů vysoký most přes kdysi hraniční řeku Jizeru. Charakter významného rozhraní si však udržuje i navzdory státoprávním úpravám. Během několika krátkých chvil, které strávíte nad korytem zde ještě horské bystřiny, totiž zaměníte Jizerské hory za sousední Krkonoše.
Do muzea i během zimy
Kořenovské muzeum zve k návštěvě vždy v letní a zimní sezoně, kdy se do zdejšího regionu vydává nejvíce turistů. Bývá tedy v provozu nejen od června do září, ale rovněž v období vymezeném prosincovými svátky a koncem března. Například letos se znovu otevře v neděli 27. prosince. Pokud vás historie této ojedinělé dráhy na našem území zajímá, můžete se
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/417363/
Už jen do 28. září vyjíždí na nejstarší zubačku Evropy, švýcarskou dráhu Arth-Goldau-RigiBahn, lokomotiva z roku 1873.
Unikátní zubačková „Sedmička„ byla dočasně znovuuvedena do provozu při příležitosti 50. výročí dopravního muzea (Verkehrshaus) v Lucernu. Po přepravě kamionem na místo poprvé vypustila obláčky páry letos 21. května.
Dvě pozoruhodné ozubnicové dráhy nalézající se v nejstarší tzv. centrální části Švýcarska vyvážejí turisty a návštěvníky na 1 800 metrů vysoký vrchol Rigi. Nejdříve jezdí vlaky VRB ze stanice Vitznau (od roku 1871). Z výšky se nabízí fantastický výhled na nedaleké vrcholky Jungfrau a jejích sousedek, ale i na další části Alp či na okolí obou jezer – Waldvierstaedterského a Zugského.
Čím je pozoruhodná lokomotiva, za níž se sjíždějí fandové z celého světa? Systém ozubení, který používá, si nechal roku 1863 patentovat její duchovní otec Niklaus Riggenbach. Ten v Aarau založil společnost IGB, která projekt v hodnotě 4 milionů franků realizovala. Mašinka 7 typu A II, jedna ze šesti určených pro dráhy na Rigi, byla vyrobena švýcarskou lokomotivkou a strojírnou (SLM) Winterthur jako vůbec první, a tudíž se honosí hrdým výrobním číslem 1.
Výkon 196 koní jí umožní vyšplhat strmou tratí rychlostí o něco větší, než je rychlost chůze. Šestice strojů byla vyrobena se stojatým kotlem, ovšem hned roku 1892 byly zmodernizovány dosazením kotle ležatého. Roku 1937 byla „sedmička„ vyřazena. Dva roky na to jí byla za účelem exhibice na švýcarské Zemské výstavě v Curychu dosazena atrapa stojatého kotle.
Později tato nesporná technická rarita zcela logicky skončila v Dopravním muzeu a v letech 1995/1996 jí byl namontován již funkční stojatý kotel, vyrobený moderní technikou a splňující současné technické a bezpečnostní požadavky, a lokomotiva byla zprovozněna.
Milujete-li jedinečné švýcarské hory, zajeďte za Rigi kdykoli. Pokud budete chtít spatřit 136 let starou parní chloubu dráhy, pak sem zajeďte nejlépe na přelomu týdne. V pátek a sobotu „sedmička„ jede z Goldau na Rigi a dolů do Vitznau, v neděli a pondělí opačně.
Provoz byl v úseku Vitznau– Staffel zahájen už v roce 1871, v úseku Staffel (1604 m)– Rigi–Kulm o dva roky později. První omezení provozu nastalo v roce 1931.
(Železničář)
Unikátní zubačková „Sedmička„ byla dočasně znovuuvedena do provozu při příležitosti 50. výročí dopravního muzea (Verkehrshaus) v Lucernu. Po přepravě kamionem na místo poprvé vypustila obláčky páry letos 21. května.
Dvě pozoruhodné ozubnicové dráhy nalézající se v nejstarší tzv. centrální části Švýcarska vyvážejí turisty a návštěvníky na 1 800 metrů vysoký vrchol Rigi. Nejdříve jezdí vlaky VRB ze stanice Vitznau (od roku 1871). Z výšky se nabízí fantastický výhled na nedaleké vrcholky Jungfrau a jejích sousedek, ale i na další části Alp či na okolí obou jezer – Waldvierstaedterského a Zugského.
Čím je pozoruhodná lokomotiva, za níž se sjíždějí fandové z celého světa? Systém ozubení, který používá, si nechal roku 1863 patentovat její duchovní otec Niklaus Riggenbach. Ten v Aarau založil společnost IGB, která projekt v hodnotě 4 milionů franků realizovala. Mašinka 7 typu A II, jedna ze šesti určených pro dráhy na Rigi, byla vyrobena švýcarskou lokomotivkou a strojírnou (SLM) Winterthur jako vůbec první, a tudíž se honosí hrdým výrobním číslem 1.
Výkon 196 koní jí umožní vyšplhat strmou tratí rychlostí o něco větší, než je rychlost chůze. Šestice strojů byla vyrobena se stojatým kotlem, ovšem hned roku 1892 byly zmodernizovány dosazením kotle ležatého. Roku 1937 byla „sedmička„ vyřazena. Dva roky na to jí byla za účelem exhibice na švýcarské Zemské výstavě v Curychu dosazena atrapa stojatého kotle.
Později tato nesporná technická rarita zcela logicky skončila v Dopravním muzeu a v letech 1995/1996 jí byl namontován již funkční stojatý kotel, vyrobený moderní technikou a splňující současné technické a bezpečnostní požadavky, a lokomotiva byla zprovozněna.
Milujete-li jedinečné švýcarské hory, zajeďte za Rigi kdykoli. Pokud budete chtít spatřit 136 let starou parní chloubu dráhy, pak sem zajeďte nejlépe na přelomu týdne. V pátek a sobotu „sedmička„ jede z Goldau na Rigi a dolů do Vitznau, v neděli a pondělí opačně.
Provoz byl v úseku Vitznau– Staffel zahájen už v roce 1871, v úseku Staffel (1604 m)– Rigi–Kulm o dva roky později. První omezení provozu nastalo v roce 1931.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/387851/
Jestli znáte Jizerské hory, pak určitě znáte i železniční trať Tanvald-Harrachov. Ano, to je ta slavná zubačka, o které byla dokonce napsána celá knížka... Další pohled z nové letní rubriky Kolem cesty.
Celý tip na cestu: http://www.reflex.cz/Clanek36813.html
Celý tip na cestu: http://www.reflex.cz/Clanek36813.html
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/371582/
Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/video-podivejte-se-na-hemzeni-lokomotiv-na-nejstarsi-zubacce-evropy.A230808_105522_kolem-sveta_hig