Na skok do Maďarska

Jediné, co jako tradičně nevycházelo, byla předpověď počasí. Původně jsem zamýšlel vystoupit v Nových Zámcích a jet do Komárna, tam přejít do maďarského Komárom a zkusit štěstí na focení tam. Ale černé mraky mě přesvědčily, že mám pokračovat do Budapešti. Náhradní program v případě nepřízně počasí byl navštívit v Budapešti tamní železniční muzeum. Na budapešťské nádraží Nyugati pu jsme přijeli s asi 20 minutami, nasbíranými hlavně před Budapeští kvůli výlukovým pracím. Vystoupil jsem z vlaku a hledal možnost, jak se dostat do železničního muzea. Obloha byla sice zamračená, ale s četnými dírami, takže sluníčko občas vysvitlo. Než jsem přejel vlakem na nádraží Angyalföld stihl jsem vyfotit několik lokomotiv a vlaků.

MÁV 432.254, Budapešť Nyugati © Pavel Stejskal

Z nádraží Angyalföld je to do železničního muzea pěšky asi 15 minut. V tomto muzeu jsem byl již jednou, ale spíše na otočku a tuto návštěvu jsem popsal na těchto stránkách v roce 2014 pod názvem „Na nákup do Budapešti“. Tentokrát jsem si ale na návštěvu muzea udělal více času. Návštěvníků zde nebylo moc a tak se v klidu daly vyfotit lokomotivy i vozy. Ačkoliv je maďarština pro našince dost nesrozumitelná, na železniční historii a hlavně na parních lokomotivách je zde vidět, že jsme spolu s Maďary byli před více jak 100 lety součástí jedné Monarchie. Maďarské železnice se díky dvoustátí Rakouska-Uherska ubíraly trochu jinou cestou než ty v rakouské části monarchie. Parní lokomotivy MÁV, vozy a další zařízení zůstala po rozpadu monarchie ve východní části Československa a rozšířily po celé části ČSD .

Lokomotivy na paprscích bývalého depa. Železniční muzeum Budapešť © Pavel Stejskal

Obešel jsem muzeum, vyfotil co jsem potřeboval a v místní restauraci dal oběd, i když jídelní lístek byl pro mě nesrozumitelný. Naštěstí slečna číšnice uměla pár slov německy, asi tak jako já a nakonec se objednávka povedla. Mezitím také trochu zapršelo, ale po poledni se oblačnost začala trhat a ukázalo se, že odpoledne bude slunečné. Vrátil jsem se tedy zpět na Nyugati, přejel metrem M 2 na Keleti, odkud jezdí metro, nová linka M 4 na Kelenföld. Odtud jsem pokračoval vlakem MÁV na pro mě známé fotomísto, do zářezu u zastávky Szár. Na focení jsem si vyčlenil necelé 2 hodiny, protože jsem se musel k večeru vrátit do Budapešti a najít ubytování. Na Száru však toho moc nejelo, zřejmě provoz byl ovlivněn nějakou výlukou. Okolo 18 hodiny jsem opustil Szár a vrátil jsem se do Budapešti.

GySEV 471.001, IC 916: RÉPCE (Bp. Keleti – Szombáthely). Szár © Pavel Stejskal

Ještě chvíli jsem fotil na nádraží Kelenföld. Metrem jsem přejel na Nyugati. V blízkosti tohoto nádraží se nacházelo ubytování, které jsem měl zajištěné přes Boocking. Jednalo se o Hostel West Budapest. Ten se nacházel ve starším obytném domě, postaveném odhadem v 80 letech předminulého století s klasickým dvorem a pavlačemi. Z pavlačí se vstupovalo do bytů. Za poněkud honosným názvem se nakonec ukázal rozlehlý byt ve třetím patře. S recepční jsem se sice moc nedomluvil, ale vše potřebné jsme mezi sebou vyřídili. Ukázala mi v jednom z pokojů moji postel, kuchyň a koupelnu, já zaplatil ubytování na 2 noci a dostal klíče od bytu a úschovní skříňky a také kód od vchodových dveří z ulice. Kuchyně byla prostorná, vybavená potřebným nádobím a tak jsem si mohl uvařit večeři.

Lokomotivy ČDC 230.090 pronajatá Petroseedu a 193.822 Adria. Kelenföld © Pavel Stejskal

Byt měl vysoké stropy, odhadem 3,5 metru, rozvrzanou parketovou podlahu a pamatoval lepší časy. Majitel tohoto bytu využíval tyto prostory pro krátkodobá ubytování turistů z celého světa. V pokoji bylo 6 postelí a mými spolunocležníky byli rovněž turisté, odhadoval jsem je na Indy a jeden byl zřejmě Japonec. Pozdravili jsme se, ale každý si dále všímal svého, tedy svých počítačů, tabletů a mobilů. Jen Japonec spokojeně spal na své posteli. Nakonec se nocležníci vytratili poznávat noční život v Budapešti. Já byl unaven a využil jsem prostornou koupelnu s vanou. Po koupeli a večeři jsem ulehl do své postele a nevadil mi ani lomoz z hlavní ulice, kam směřovala okna všech tří pokojů hostelu. Ráno 20. 7. jsem si přivstal.

MÁV 480.024, E 3517: Székesfehervár – Köbania-Kispest. Kelenföld © Pavel Stejskal

Moji spolunocležníci se někdy v noci vrátili, nyní spali a snad ani nezaregistrovali, že jsem vstal. Přesunul jsem se do kuchyně, udělal si snídani a pak opustil hostel. Můj plán byl jednoduchý, opět jsem zvolil Szár a zde chtěl fotit celý den. Předpověď na tento den byla příznivá, mělo být slunečno, jen odpoledne mělo být polojasno s letními bouřkami. A ranní sluníčko a modrá obloha nasvědčovaly, že bude pěkný den. Na Kelenföldu stála 189.158 MRCE s cisternami, k ní přibyla za chvíli 386.018 Metrans, než mi jel osobní vlak bylo zase co fotit. Na Száru jsem tedy pobyl opravdu celý den a fotil jsem na několika místech, tak jak se točilo sluníčko. První mraky se objevily už během dopoledne, nicméně většinou obcházely slunce a skutečně začaly zlobit až v pozdní odpoledne.

MÁV 415.050 + 015 na vlaku E 4925: Györ – Bp. Déli. Szár © Pavel Stejskal

Bylo však dost dusno a teplo, a tak k polednímu jsem vyhledával stín, ačkoliv tam není příliš kam se před slunečními paprsky schovat. Dopoledne byl kromě osobní dopravy provoz slabý, hlavně, když něco jelo, bylo to z nenasvícené strany. Objevil se zde také nějaký místní fotograf, ale mě si nevšímal. Vydržel zde asi tři hodiny a odešel ve chvíli, kdy začaly jezdit nákladní vlaky z nasvícené strany. Ačkoliv to nejprve vypadalo, že nebudu příliš úspěšný, nakonec jsem zde vyfotil zajímavé vlaky i lokomotivy. V pozdní odpoledne jsem opustil Szár, chvilku jsem fotil na Kelenföldu a také na nádraží Keleti. K večeru jsem navštívil obchod naproti nádraží Keleti, abych doplnil své zásoby potravin a nápojů a po nákupu jsem se vydal do „svého“ hostelu.

Výpravní budova Budapešť Nyugati © Pavel Stejskal

Osazenstvo mého pokoje se mezitím vyměnilo, dvě postele zůstaly volné. Jen Japonec zde byl stále a opět klidně spal. Já se vykoupal, uvařil večeři a nachystal jsem se na další den. Večer přišla krátká bouřka, vzduch se trochu vyčistil. Mezitím se do vedlejšího pokoje nastěhovali další nocležníci. Já jsem nakonec ulehl, čekala mě zde poslední noc. Ráno 21.7. jsem opět vstával brzy, ostatní ubytovaní spali. Udělal jsem si snídani a na mobilu zkontroloval počasí. Dopoledne mělo být zase hezky, ale odpoledne se mělo počasí zhoršit. Mělo se zatáhnout a přijít bouřky a déšť. Sbalil jsem své věci a opustil hostel. Na nádraží Nyugati jsem si přebytečné věci v batohu dal do úschovní skříňky a vydal se opět na metro, tedy lépe řečeno na náhradní dopravu.

Tramvaje ČKD Praha DP Budapešť na zastávce Széll Kálmán tér © Pavel Stejskal

Linka metra M 3 od Nyugati do Köbánia-Kispest byla na víkend vyloučena a nahrazena autobusy. Nebyla to moc vhodná alternativa, ale jiná možnost nebyla. Náhradní autobusy za metro nestačily kapacitně pobrat ranní frekvenci a ulice Budapešti s hustým provozem nejsou zrovna pro dopravu plynulé. Byla sobota a to jezdila budapešťská dětská železnice, volba padla na její návštěvu. Nejprve jsem se dopravil náhradním autobusem za linku metra M 2 k přestupní stanici Astoria a odtud na zastávku Széll Kálmán tér. Zde jsem vyfotil také budapešťské tramvaje z produkce ČKD Praha a přejel tramvají na zastávku Városmajor. Odtud vychází ozubnicová dráha na Széchenyihegy. Dvojdílná elektrická jednotka vyrobená rakouskou SGP mě vyvezla na Széchenyihegy.

Ozubnicová jednotka č. 55 linky BKK 60. Városmajor © Pavel Stejskal

Odtud jsem došel pěšky asi 300 metrů k nádraží dětské železnice - Gyermek Vasút. Za dob socializmu to byla pionýrská železnice. Pionýři zde zastávali funkce výpravčích, průvodčích a výhybkářů. Jen strojvůdci byli dospělí zaměstnanci MÁV, stejně jako dozor výpravčích. Tak to funguje doposud, jen děti zahodily červené pionýrské šátky. Nicméně pionýry této dráhy zde připomíná mozaika nad nepoužívanými pokladnami stanice Széchenyihegy. Do příjezdu vlaku z Hüvösvölgy zbývala asi půlhodina, prohlédl jsem si tedy stanici. Měla mechanická návěstidla, dvě koleje, stavědlo a v dopravní kanceláři byl i řídící přístroj elektromechanického zabezpečovacího zařízení. Než přijel vlak našel jsem si nedaleko vjezdového návěstidla místo k focení a zde také vlak vyfotil.

Vlak dětské železnice z Hüvösvölgy se blíží k Széchenyihegy © Pavel Stejskal

Lokomotiva v jeho čele byla rumunského původu Faur, označená Mk 45.2002. Vlak byl složen ze dvou vozů, jeden byl otevřený, v letní úpravě. Vlak dovezl také dětské osazenstvo stanice, před příjezdem vlaku zde byla jen dospělá výpravčí, která také stavěla vlakovou cestu do stanice. Na stavědlo odešel jeden z klučinů, který pak obsluhoval výhybky při posunu, kdy lokomotiva objížděla soupravu. Lokomotiva Mk 45.2002 byla vyrobena v roce 1972. Další štítek hlásal, že lokomotiva byla rekonstruovaná a dostala motor CAT. Já zaujal místo v otevřeném voze a po odjezdu ze stanice jsem od děvčete, která zde fungovala jako průvodčí, zakoupil jízdenku. Ve stanici Scillebérc jsme křižovali s mimořádným vlakem. Ten táhla lokomotiva MK 45.2004.

Křižování s vlakem taženým Mk 45-2004 ve stanici Scillebérc © Pavel Stejskal

S pravidelným protijedoucím vlakem jsme křižovali ve stanici Szépjuhászné. Ten táhla lokomotiva Mk 45.2003. Trať vede nad Budapeští rozsáhlým lesoparkem, který je vyhledávaným obyvateli i turisty. Je zde nespočet turistických stezek, rozhledna i zoologická zahrada. Na trati je několik stanic a zastávek a vlak dětské dráhy je rovněž vyhledávanou atrakcí. Před stanicí Hüvösvölgy je postavený tunel. Nádraží Hüvösvölgy je rovněž dvojkolejné, osazené světelnými návěstidly. Výpravní budova je umístěná mezi kolejemi a odchod z nástupiště je podchodem. Kromě dopravní kanceláře, pokladny a čekárny je zde také muzeum dráhy. Lokomotiva opět objela soupravu a za chvíli se vlak vydal na druhý konec dráhy, do Széchenyihegy.

Nádraží dětské železnice Hüvösvölgy © Pavel Stejskal

Já vykročil z kopce na konečnou tramvaje, stejnojmennou konečnou zastávku. Není zde klasická smyčka, jak jsme zvyklí u nás, ale jen dvě kusé koleje. Tramvaje zde jezdí ve dvojicích, otočené zadními čely k sobě. Samotná zastávka je stylová, připomíná spojené altánky. Tramvají jsem dojel až k nádraží Deli. Zde však nebylo nic zajímavého k focení a tak jsem metrem dojel až do středu Budapešti, k parlamentu. Obešel jsem náměstí, pořídil nějaké fotky a projel si nejstarší linku budapešťského metra M 1. Navštívil jsem také nádraží Keleti a chvíli zde fotil. Odpoledne bylo horké a dusné a na obzoru se stavěla hradba bouřkových mraků. Rozhodl jsem se, že návštěvu Budapešti i Maďarska ukončím a odjedu o vlak dříve než jsem plánoval.

Tři tváře maďarských železnic. Budapešť Keleti © Pavel Stejskal

V obchodě před nádražím Nyugati jsem zakoupil zásoby na cestu domů, vyzvedl z úschovny batoh a nastoupil do EC 274 Metropolitan a opustil Budapešť.Nad Budapeští se zatáhlo. Nicméně bouřka nás dohnala až v Bratislavě. Můj částečně poznávací výlet se cestou domů skončil. Budapešť jsem sice navštívil několikrát, ale vždy jsem zde jen přestupoval a neměl jsem možnost projet si některé linky metra a také dětskou železnici jsem navštívil poprvé. K cestování po Budapešti jsem kromě vlaků MÁV využíval hojně zdejší MHD, na kterou lze zakoupit jízdenku s platností 24 hodin, což je pro přesun v takto velkém městě výhodné. V Budapešti je stále co objevovat a tak doufám, že se se brzy opět podívám.

Úvodní snímek: GySEV  471.004 v čele IC Sopron – Budapešť. Szár, 20.7.2018 © Pavel Stejskal