Do Saska za impozantními viadukty

Proto jsem se rozhodl, že si udělám výlet do Saska a detailněji si prohlédnu aspoň dva z nich: Göltzschtalbrücke (most přes údolí říčky Göltzsch, dodnes největší cihlový most na světě) a Hetzdorfský viadukt, který už ale dnes vlakům neslouží.

Na výlet jsem se vypravil 27.května po zakoupení „Celodenní jízdenky Ústecký kraj + Německo“ za 300 Kč. Nejprve mě odvezl RegioPanter linky U1 do Děčína, kde byl přestup na Desiro jedoucí do stanice Schöna. Tady je možnost sejít k řece a přepravit se přívozem do Hřenska ležícího na protějším břehu Labe. Já jsem si ale počkal na S-Bahn do Drážďan.

Stanice Schöna © Marek Vojáček

V Drážďanech jsem nasedl na rychlík do Hofu, ale vystoupil jsem už se stanici Chemnitz Hbf. Tady jsem se totiž rozhodl pro zajížďku přes Zwönitz a Aue. Trať Chemnitz – Aue (51 km) je fragment původní 115 km dlouhé trati vedoucí až do Adorfu na trati Cheb – Plauen. Ze zbylého úseku Aue – Adorf je dnes v provozu už jen 12 km dlouhý úsek Muldenberg – Zwotental, který je dnes součástí trati Zwickau – Klingenthal – Sokolov. Na přestup v Aue jsem měl asi 40 minut, což mi umožnilo projit se kousek do města a dojít až k bývalému přejezdu zrušeného úseku Aue – Muldenberg.

Aue, bývalý přejezd zrušené trati do Muldenbergu © Marek Vojáček

Samotná stanice Aue je dnes také značně zredukována. Ostrovní výpravní budova mezi kolejišti byla zbourána a zbylo tu po ní jen prázdné místo. Západní kolejiště dříve náležící trati Chemnitz – Adorf je již sneseno.

Z Aue moje cesta pokračovala do Zwickau, kde jsem se občerstvil a nasedl do sólo motorového vozu společnosti Vogtlandbahn u nás známého jako RegioSpider. Ten mě již dovezl k mému hlavnímu cíli. Po přejetí Göltzschtalbrücke jsem vystoupil na zastávce Netzschkau, odkud je to k viaduktu nejblíže. Zbývalo už jen asi 15 minut chůze od zastávky do údolí a ocitl jsem se přímo pod viaduktem.

Göltzschtalbrücke, pohled z prostoru bývalé stanice Mylau © Marek Vojáček

Historie Göltzschtalbrücke se datuje od 40.let 19.století, kdy začala výstavba železnice z Lipska do Hofu. Samotná výstavba tohoto viaduktu probíhala v letech 1846 až 1851. Do provozu byl uveden 15.července 1851 společně s přilehlým traťovým úsekem Reichenbach – Plauen, čímž bylo dokončeno železniční spojení Lipsko – Hof. Délka viaduktu je 574 m a výška nad hladinou říčky Göltzsch dosahuje hodnoty 78 m. Klenby tu jsou ve čtyřech úrovních a největší střední klenba má rozpětí 31 m. V době vzniku to byl největší most na světě a díky technologii stavby si dodnes uchoval prvenství jako největší cihlový most na světě. V letech 2010 až 2012 proběhly úpravy mostu v souvislosti s elektrifikací trati. Pro uchycení stožárů trakčního vedení bylo použito železobetonu.

Göltzschtalbrücke © Marek Vojáček

Čistého času na prohlídku tohoto díla jsem měl zhruba půl hodiny, protože potom jsem se zase musel vydat do kopce na zastávku Netzschkau. Případné zájemce, kteří by se sem také chtěli vypravit, upozorňuji, že se vyplatí tu pobýt mnohem déle. Kromě samotného viaduktu je tu totiž ještě jedna zajímavost. V prostoru přímo vedle viaduktu se také nacházela stanice Mylau, která dlouhou dobu nesla název Göltzschtalbrücke. Viadukt tak měl vlastní stanici, byť náležela trati, která přes něj nevedla. Byla to úvraťová stanice lokálky z Reichenbachu do Lengenfeldu, která je již zrušena, ale právě z prostoru bývalého kolejiště stanice Mylau je pěkný výhled na celý viadukt.

Netzschkau, opuštěná výpravní budova © Marek Vojáček

Čas mě ale tlačil a bylo nutné se zase vrátit na zastávku Netzschkau. Při čekání na vlak mi ještě zbylo trochu času prohlédnout si tuto zastávku, která však kdysi bývala stanicí. Bývalá výpravní budova je opuštěná a zabedněná a bývalé nakladiště slouží dnes jako sklad jedné firmy.

Sólo motorový vůz společnosti Vogtlandbahn mě potom dovezl do Zwickau, kde jsem přestoupil na drážďanský rychlík, který mě odvezl do stanice Flöha. Odsud už to bylo jen kousek k mému druhému cíli, Hetzdorfskému viaduktu. Zbylých pár kilometrů do stanice Hetzdorf, u které se viadukt nachází, mě pak dovezlo Desiro na lince Chemnitz Hbf– Olbernhau Grünthal.

Stanice Hetzdorf s viaduktem v pozadí © Marek Vojáček

Hetzdorfský viadukt je o něco mladší než Göltzschtalbrücke, ale dnes již železnici neslouží. Můžete si jej však detailněji prohlédnou mnohem lépe než Göltzschtalbrücke, protože přes něj dnes vede pěší stezka a také je mnohem menší (délka viaduktu je 328 m a výška 43 m), což mu ale na půvabu nic neubírá. Viadukt překonává údolí řeky Flöha, která je vlastně pokračováním Flájského potoka, pramenícího nedaleko Moldavy v Krušných horách. Výstavba probíhala v letech 1866 až 1868 společně s traťovým úsekem Freiberg – Chemnitz, který byl předán do provozu 1.dubna 1869. Od roku 1875 vedou koleje i pod viaduktem, to byla zprovozněna trať Flöha – Reitzenhain, která tehdy pokračovala až do Čech do stanice Křímov na trati Chomutov – Vejprty. V 60.letech 20.století se na viaduktu objevilo i trakční vedení, elektrický provoz na trati Freiberg – Chemnitz (tehdy Karl-Marx-Stadt) byl zahájen 26.září 1965. V 80.letech 20.století se stav viaduktu stále zhoršoval až na něm musela být zavedena pomalá jízda 10 km/h, což značně omezovalo kapacitu tratě. Proto bylo započato s výstavbou přeložky o délce 2 km, která napřímila a zkrátila trať o 1 km. Na nové trase se nacházejí dva viadukty z železobetonu, Hetzbachtalbrücke a Flöhatalbrücke. Provoz na přeložce byl zahájen 12.května 1992 a starý Hetzdorfský viadukt byl opuštěn společně s přilehlým úsekem tratě.

Hetzdorfský viadukt © Marek Vojáček

Nejbližší stanicí na prohlídku viaduktu je právě Hetzdorf, ležící hned pod viaduktem na dnešní trati Flöha – Olbernhau. V této stanici se také pravidelně křižují Desira linky Chemnitz Hbf – Olbernhau Grünthal a ta hodinka mezi taktem tu na prohlídku viaduktu bohatě stačí. Nejdříve jsem se ale k viaduktu vydal trochu oklikou po asfaltové cestě, protože jsem nechtěl jít přímo po kolejích nebo někomu vnikat na soukromý pozemek. Došel jsem tak nejdříve k místu, kde viadukt překračuje řeku Flöha. Další moje kroky pak vedly po cestě podél pilířů k přejezdu trati pod viaduktem a dále po lesní pěšině stoupající k západnímu předmostí.

Hetzdorfský viadukt © Marek Vojáček

Z viaduktu je pak krásný výhled do údolí řeky Flöha ale i do okolí. Stanici Hetzdorf máte z viaduktu jako na dlani a samozřejmě je v dohledu i viadukt Flöhatalbrücke dlouhý 344m na přeloženém úseku tratě. Na východní předmostí se nachází i bistro (dřevěná chata a lavice), ale v době mojí návštěvy nebylo otevřené. Po návratu na západní předmostí jsem opět lesní pěšinou sešel dolů k přejezdu, odkud jsem pokračoval lesní cestou podél kolejí a do stanice Hetzdorf došel z druhé strany přes kolejiště.

Viadukt Flöhatalbrücke na novém úseku tratě © Marek Vojáček

To už mi zbývala jen cesta domů. Opět Desirem do stanice Flöha, potom patrovou soupravou s lokomotivou řady 143 do Drážďan a stejným typem soupravy dále do Bad Schandau. Tam už čekalo Desiro jedoucí z Rumburka a dovezlo mě do Děčína. Ne úplně příjemným překvapením pro mě byla souprava osobního vlaku 6967 do Ústí nad Labem tvořená „Peršingem“ a třemi nerekonstruovanými „Honeckery“. Do bydliště v Teplicích mě však dovezl RegioPanter již pravidelně zajišťující linku U1. A tím pro mě skončil jeden pěkný výlet.

Odkazy:

• http://de.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6ltzschtalbr%C3%BCcke
• http://de.wikipedia.org/wiki/Hetzdorfer_Viadukt
• http://de.wikipedia.org/wiki/Sachsen-Franken-Magistrale
• http://de.wikipedia.org/wiki/Bahnstrecke_Leipzig%E2%80%93Hof
• http://de.wikipedia.org/wiki/Bahnstrecke_Dresden%E2%80%93Werdau