Rande motoráků

24.6.2007 13:19 PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jede člověk na setkání motorových vozů, tak by měl onu cestu tímto drážním vozidlem jistě také stylově absolvovat. Ne, že by to bylo v mém případě nemožné – ale vzhledem k uspořádání železničního provozu v okolí mého bydliště jsem tuto variantu shledal přece jen poněkud komplikovanou a časově i finančně zbytečně náročnou.

Takže jsem se minulé soboty vydal na cestu z Hradce Králové do Lužné u Rakovníka zpočátku v trakci elektrické. Usadil jsem se v ranním rychlíku do Prahy, ale ještě těsně před jeho odjezdem mne ze sedadla zvedla a na nástupiště vyhnala do šturcu zajíždějící "uhelka" 122.046-6. A mašinek tohoto způsobu napájení i využití jsem pak cestou zahlédl (bohužel jen letmo) ještě povícero. Ale „uhelky“ nebyly dnes předmětem mé touhy. A navíc už v Lysé nad Labem jsem zapadl do tématu dne, když jsem se mohl alespoň z okna pokochat pohledem na ranním sluncem ozářenou soupravu „tak trochu jiného vlaku“ KŽC, který měl odtud coby „Doupovský expres“ o něco později vyrazit do Lužné rovněž.

A už zcela v duchu předmětné akce Železničního muzea Českých drah se odehrávala další část cesty. U druhého nástupiště pražského hlavního nádraží čekala souprava „historizované“ Lenky 854.021-3 a (bohužel) jediného přípojného vozu řady 053. Onen předchozí postesk na nevelikost soupravy byl aktuální už poměrně dlouho před odjezdem jirkovského rychlíku a na Kladně pronikl i do mysli službukonajícího vlakvedoucího, který se nemohl při plnění svých služebních povinností prodrat substrátem. Dlužno dodat, že složení přepravované komodity bylo veskrze vlakofilní, takže od stanice Lužná už mělo reziduum cestující veřejnosti prostoru až nadbytek.

Vstup do areálu muzea nebyl, ostatně jako vždy, bez jistých problémů. „Šotorychlík“ od Prahy přijede v 8:39, brány muzea se otevírají v 9:30, ale pro fotografy za zvýšené (tedy stokorunové) vstupné je vyhrazena doba 8:00 – 9:00 hod. Paní v pokladně se však nezachovala tradičně byrokraticky a začala nám vydávat vstupenky za přijatelnější cenu už před devátou. Navíc zjevně rozveselena mým požadavkem na prodej jednoho lístku normálního a jednoho stařeckého.

Vzhledem k tomu, že jsem letos ještě v muzeu nebyl, všímal jsem si vedle „akční nabídky“ také různých dislokačních změn vystavovaných vozidel. Hned u vchodu pózovala „kapesní bobina“ 100.003-3, dříve nefotitelně zastrčená v koutě. Přesunem v onom místě pak došlo též k odhalení sněhové frézy Henschel SSH 71, jak jsem později zjistil. Jinak ovšem „úvod expozice“ tvořily Esmeralda s Kasandrou (812.613-8 + 912.001-5) a protypová Regionova.

Další motorové vozy pak stály na paprscích točny či různě pojížděly po místním kolejišti. Na počet vyhrávali „Hurvínci“ různých provozovatelů, nechyběl tady samozřejmě „Komarek“ M 124.001 či „věžák“ M 120.417 a vůbec toho tam bylo plno. Takže to nebudu všechno vypisovat a odkáži vás na obrázky v galerii. Kromě motorových vozů byla ovšem k vidění a fotografování také jiná hnací vozidla, třeba po čase zase šestistý „Sergej“. Parní lokomotivy tentokrát výjimečně postávaly cudně opodál nebo se ukrývaly v rotundě. Den prostě patřil spalovacím motorům. (Promiň Komarku!)

Na minutu přesně podle jízdního řádu se na setkání dostavila také impozantní souprava zvláštního vlaku z Prahy v čele s druhým „historickým katrem“ 854.027-0 a „prakrokodýlem“ 850.001-9 na postrku. Oba motorové vozy měly též své odpovídající vozy přípojné, mezi něž byl zařazen další „obyčejný“ vůz řady 053. Možná ke škodě věci a nadbytečně, protože ze soupravy vystoupila v podstatě jen hrstka cestujících.

Ke sledování příjezdu zvláštního vlaku bylo ovšem třeba opustit prostory muzea a přemístit se na nádraží. Tento proces hromadného stěhování národa šotoušského se pak opakoval během celého dne několikrát a bez nějakého naklonování (třeba pomocí přítele) nebylo možno stihnout vše. Já jsem tak například nezastihl příjezd již na začátku zmíněné soupravy KŽC (M 286.1008 + Balm 5257), neb jsem se v kritické době vyskytoval na čele mašinky T 334.0869 a fotil točnění účastníků setkání. Popisované děje byly okořeněny rozmary počasí aprílového rázu a též náhodnými setkáními s lidmi shodného zájmu, ba dokonce i klubového členství (tímto se omlouvám Čmoudíkovi a Kokovi, že jsem se s nimi pak už nestihl formálně rozloučit).

Po půl druhé jsem toho všeho měl pomalu dost – shodně s baterkami mého přístroje. Tak jsem si vychutnal zpáteční cestu do Prahy místním „populárním“ spěšným vlakem tvořeným mašinkou řady 714 a trojicí „šílených bixů“ 021. Na Masarykově nádraží jsem se nějak dokázal vyprostit z tramvajového sedadla s leteckým prostorem pro končetiny a mohl tak ještě provést fotorozloučení s motorákovou trakcí v podobě chomutovského R 832 ve složení 854.031-2 + 054.240-7. Při přesunu na nádraží hlavní jsem pak kochal pohledem na skupiny odborářů rozcházejících se z protivládního protestu i na povalující se narkomany a jiné postižence v parku před Wilzoňákem. K úchvatným pohledům patřil též vstup do nádražní haly vkusně obložený odpadky, mezi nimiž se válel (to si nevymýšlím) i menší mrazák. Praha matka měst!

České dráhy na mne byly tak hodné, že mi na „hlaváku“ zařídily téměř hodinovou pauzu do odjezdu hradeckého rychlíku, které jsem využil k doplnění svého alba. Ovšem v Hradci na mne byly naopak hodně zlé. Zákeřně na mne nastražily „bobinu“ 141.004-2, která se zcela anomálně cpala do čela podvečerního pražského rychlíku místo zjevně chybějícího turnusového „banánu“ (asi onoho 150.021-4, který vezl zvláštní vlak demonstrantů na trase Praha – Ostrava). Takže jsem se místo neprodleného a poklidného přemístění do útulného domova ještě ve finále proběhl po nádraží. Ještě že se baterky ve foťáku i mém organismu během cesty z Prahy alespoň částečně zregenerovaly!

Prameny a odkazy:

Železniční muzeum Českých drah