Motorákom za koníkom (a nejen za ním)

4.5.2026 13:00 Mgr. Jiří Mazal

1. května 2026 bylo opět možné svézt se „Túlavou“, motorovým vozem M 286.018, a to z Bratislavy do Topoľčianok. Než se vlak vrátil zpět, proběhla taktéž jízda po okolních tratích bez osobní dopravy – ze Zlatých Moravců do Kozárovců a na opačnou stranu do Dražovců včetně zajížďky až na samý konec tratě.

Akci pořádal Klub priateľov histórie železničnej dopravy Bratislava východ a původně se počítalo s nasazením motorového vozu M 262.007. Kvůli opravě motoru však zaskočil M 286.018, který přeci jen nabízí větší pohodlí a hlavně klidný chod, spolu s přívěsným vozem řady Bix. Jízda z Bratislavy do Topoľčianok byla určena zejména pro návštěvníky Národního hřebčína v Topoľčiankách, kde se konal den otevřených dveří. Naopak jízda směr Kozárovce a Dražovce se zaměřila především na „šotouše“, chtějící si projet již neprovozované tratě. Nechyběly tak ani četné fotozastávky.

Zvláštní vlak vyjel v 7:20 z Bratislavy hl. st. a po krátkém zastavení v Galantě v 8:00 jsme se v Úľanech nad Žitavou odpojili od elektrizované tratě Bratislava – Banská Bystrica. Trať byla původně postavena z Nových Zámků do Topoľčianok, přičemž vlaky se poprvé rozjely roku 1894 do stanice Zlaté Moravce, až na konečnou o rok později. Trať vede převážně rovinatým územím a výstavba nebyla příliš náročná. Osobní doprava se dočkala zastavení v roce 2003, ale ještě téhož roku došlo k opětovnému obnovení. ZSSK plánovala zrušení osobních vlaků znovu v roce 2025, ale vzhledem k ostré reakci veřejnosti k tomu nedošlo. Část Zlaté Moravce – Topoľčianky je bez provozu už od roku 1979.

Staniční budova Zlaté Moravce

Za stanicí Zlaté Moravce dochází k odpojení úseku do Topoľčianok ze širé trati vedoucí do Kozárovců. Na úplně rovném úseku urazíme necelé dva kilometry, než vjedeme do stanice Topoľčianky. Stanice vypadá stále zachovale.

Stanice Topoľčianky s M 286.018

Část cestujících vyrazila do hřebčína a nastoupilo množství vlakofilů. Motorový vůz soupravu neobjel, ale sunul až do Zlatých Moravců. Po chvíli jsme se vydali stejným směrem, abychom jeli rovně přes odbočku do Topoľčianok, směr Zlaté Moravce závody. Napojili jsme se tak na původní trať Leopoldov – Kozárovce. Jednotlivé úseky vznikaly od roku 1898 až do roku 1938, kdy byla postavena trať Lužianky – Zlaté Moravce v rámci dobudování československé železniční sítě. Strategický význam tratě se ukázal záhy, po zabrání jihu Slovenska Maďarskem. Úsek trati mezi stanicí Lužianky a zastávkou Dražovce byl roku 2015 zrušen a posléze odstraněn, aby uvolnil místo rozšíření nitranské průmyslové zóny. Osobní doprava tu byla zastavena roku 2003.

Zlaté Moravce – Prílepy

První fotozastávka se konala v Zlatých Moravcích – Prílepech se značně zchátralou staniční budovou.

Zlaté Moravce – Prílepy

Naše souprava šla hezky vyfotit z přilehlého pole. Popojeli jsme dále, do 4 km vzdálené zastávky Volkovce. Bývalá manipulační kolej byla plná zaskládaných pražců.

Volkovce

Původní nádražní budova je dnes obydlená.

Volkovce

V Kozárovcích jsme se napojili na elektrizovanou trať Bratislava – Banská Bystrica.

Kozárovce

Po odjezdu rychlíků do obou směrů přišel čas otočit motorový vůz, aby se ocitl opět ve směru jízdy.

Kozárovce

Vydali jsme se zpět do Zlatých Moravců a dále směr Dražovce. Kousek jedeme souběžně s tratí do Úľan nad Žitavou, avšak záhy se ocitáme podstatně výše. Trať je v překvapivě dobrém stavu a lze si všimnout vysekaných křovin. Terén je také podstatně pestřejší, původní rovina mizí. První zastávkou jsou Sľažany.

Sľažany

Architektura nádražních budov dává tušit, že dráha byla vybudována ve zcela jinou dobu než předchozí úsek. Zastávka Sľažany je obydlená, ale okolí vypadá značně bezútěšně.

Sľažany

Vesnice Ladice je od zastávky dost vzdálena.

Ladice

Původní nádražní budova je v současnosti jen ruinou.

Ladice

Přeskočíme Jelenec, Žirany i Podhorany a vystoupíme až na konečné Dražovce.

Dražovce

Budova je už ve značně zchátralém stavu.

Dražovce

V areálu nechybí ani rozpadlé skladiště.

Dražovce

Přímo nad stanicí se nachází Dražovský kostelík sv. Michala. Pokračovali jsme až úplně na konec tratě ke „šturcu“. Za zády už byl jen areál místní továrny.

Dražovce – konec tratě