Rajnochovická lesní železnice

Arcibiskupská lesní železnice v Rajnochovicích sloužila v letech 1905–1921 k dopravě kulatiny z oblasti Kelečského Javorníku, z revíru Podhradní Lhota, na parní pilu v Rajnochovicích. Revír Podhradní Lhota byl majetkem olomouckého arcibiskupství a byl pod správou ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříži.

S nápadem vybudovat lesní železnici v Rajnochovicích přišel olomoucký knížecí arcibiskup dr. Theodorus Kohn. Projekt na výstavbu lesní železnice s rozchodem kolejí 700 mm uvažoval původně s délkou 20 km a zpracoval jej vrchní inženýr Nagy z Peště v roce 1902. Výstavba lesní železnice probíhala v obtížném terénu, bylo nutné vybudovat mnoho umělých staveb, zejména propustků, velkou komplikací bylo vedení tělesa železnice podmáčeným územím. Délka železnice byla zkrácena na 9,6 km.

Drážka měla začínat v Podhradní Lhotě, resp. na úpatí vrchu Komorník, avšak k vzhledem k náročnému terénu, který se vyznačoval značným sklonem (až 70 ‰), potřebě překonání potoka a dalším problémům s vedením tratě ve složitém terénu projektanti raději zvolili vybudování 1,4 kilometru dlouhé silnice z Podhradní Lhoty.

Rajnochovice, zázemí úzkokolejky – původní dům č. p. 126

Lesní železnice začínala tedy až zde a na tomto místě byla vybudována výhybna se skladem dřeva a kulatiny. Dnes silnice pokračuje v tělese lesní železnice mírným stoupáním k hranicím někdejšího bystřického panství. U hranic bystřického panství opouští těleso železnice silnici a stáčí se obloukem o poloměru 30 m o 180° zpět a stoupá až ke kilometru 4,2, kde dosahuje nejvyššího bodu. V tomto místě byla vybudována výhybna a odtud později odbočovala samostatná 1550 m dlouhá větev směrem k bystřickým hranicím, která po celé délce stoupala.

Trať dále pokračuje v mírných obloucích, zhruba po dvou kilometrech se klesání zvyšuje až na 45 ‰. V kilometrech 8,1 a 8,5 byly zamýšleny dvě úvratě, první z nich však byla změněna na oblouk v zářezu o poloměru 25 m. Druhá úvrať byla zakončena výběžnou kolejí o délce 69 m zakončenou ochranným valem. V kilometru 9,2 trať křižovala obecní silnici v Rajnochovicích a zaúsťovala do pily.

Rajnochovice, lokomotiva BN30U Kristýnka

Ve dnech 19. a 20. 7. 1905 byla provedena kolaudace železnice, a to už i pro budoucí lokomotivní provoz. Původně navržený animální provoz měl být prováděn tak, že prázdné dvojice podvozků by byly taženy koňmi nebo tažnými voly z pily na příslušná nákladiště a odtud naložené dřevem měly sjíždět vlastní vahou s doprovodem brzdaře. Pokud se týkalo odvráceného úseku tratě mezi km 1,4 - 4,2, měla tažná zvířata dopravovat naložené vozy na nejvyšší místo tratě. Již v době dokončení stavby tratě se však začalo ředitelství statků zajímat o zavedení lokomotivního provozu. Prostřednictvím firmy Roessemann & Kühnemann byla ještě v roce 1905 zakoupena parní lokomotiva o výkonu 36 HP.

Přibližně do roku 1918 probíhal provoz na lesní železnici bez větších problémů. Postupem času však docházelo čím dál tím častěji k vykolejování lokomotivy, zřejmě v důsledku zanedbání údržby tratě a také v důsledku extrémně lehké konstrukce železničního svršku (kolejnice o hmotnosti 7,2 kg/m), který nebyl pro zdejší těžký terén vhodný. Pravděpodobně v důsledku nějaké závažnější nehody došlo k zastavení lokomotivního provozu a k zavedení provozu animálního. Dne 25. 6. 1921 byl provoz na lesní železnici zastaven definitivně. Lokomotiva, vozy a kolejivo byly odprodány arcibiskupskému lesnímu úřadu v Ostravici pro lesní železnici v Bílé.

Rajnochovice, vozovna

Novodobé dějiny úzkokolejky započaly roku 2007, nejprve pod hlavičkou občanského sdružení Kroměřížská dráha. Prvotní myšlenka spočívala ke zřízení naučné stezky v tělese bývalé železnice. Po možnosti získání vozidel a kolejového materiálu z cihelny v Malenovicích však nastalo značné přepracování původního záměru. Roku 2009 vznikla Společnost pro obnovu Rajnochovické lesní železnice a dobrovolníci se pustili do vybudování stávajícího areálu stanice naproti tamní pile, která fungovala již pro arcibiskupskou železnici. Rozchod byl vzhledem k získaným vozidlům zvolen 600 mm.

Výrazným impulsem byla koupě domu č. p. 126. Zdevastovaný objekt prošel rekonstrukcí a stal se zázemím dráhy. Areál železničky byl vybudován doslova na zelené louce. Zásadní byla stavba „Vozovny“, která dala areálu svou nezaměnitelnou podobu. Obrovským milníkem byl rok 2019, kdy byl vybudován přejezd přes komunikaci zvanou „Štreka“ a trať se tak dostala za bránu areálu. Započala výstavba trati směrem k hostinci Ve Dvoře, která byla dokončena v květnu 2022 objízdnou kolejí.

Rajnochovice, DH35D.0 na konečné projížděné tratě

Z původního záměru obnovit celou trať prozatím bylo ustoupeno, zejména z finančních důvodů a kvůli majetkoprávním vztahům u dotčených pozemků. V uplynulých letech také zasáhla lesy v Rajnochovicích kůrovcová kalamita a následovala intenzivní těžba dřeva. Jeho související přeprava by byla pro případnou trať devastující. V současnosti trať pokračuje 280 m za bránu areálu a je pravidelně pojížděna vlaky s návštěvníky.

Spolku se podařilo získat celkem pestrý vozový park. Jednou z prvních pořízených lokomotiv byl typ BN30U určený pro povrchový provoz s krytým stanovištěm strojníka. Dráha nyní disponuje dvěma lokomotivami tohoto typu, pojmenovanými Kristýnka a Kuba. Všechny ostatní stroje jsou původně určeny pro podpovrchový provoz. Největší a nejsilnější lokomotivou jsou důlní stroje DH70D.1, pocházející z dolu Paskov. Lokomotivy byly vyrobeny v 80. letech a jejich hmotnost činí 11 t. Používaly se v těžké službě na přepravách ke skipovému zásobníku. Lokomotiva s inv. číslem 30 prošla opravou a je provozní. Druhý stroj čísla 53 stojí neprovozní v záloze. K dalším strojům patří lokomotiva BND30, získaná roku 2014, která byla zrenovována. Nejmodernější lokomotivou je DH35D.0 vyrobená r. 1992 v Pohronských strojárňách Hliník nad Hronom. Jezdila v dole Paskov Staříč II. Prošla kompletní rekonstrukcí, dostala krytou kabinu strojvedoucího, a zaujme vysokým štíhlým vzhledem.

Rajnochovice, důlní vůz na konci nasazované soupravy

Park tažených vozů je tvořen osobními vozy vlastní konstrukce vycházejícími z továrního podvozku. K dispozici jsou jak vozy se středním oboustranným vstupem, tak kryté vozy různé stavby. Jsou vyráběny svépomocí. Je možné se svézt i důlním vagonem sloužícím původně k přepravě horníků. Mezi nákladními vozy lze nalézt překlopené plechové vozíky, důlní vozíky typu JDV i dvojici oplenových vozů.

Dráha je v provozu ve vybrané dny (zatím nemá pevně stanovenou dobu). Vstup v ceně 90 Kč (dospělí) či 60 Kč (děti) zahrnuje pobyt v areálu a dvě jízdy vláčkem. Dráha nemá pevný jízdní řád, vlaky vyjíždějí dle potřeby a v případě velkého zájmu jsou vystavovány dvě soupravy. Návštěvníci mají možnost jízdy na lokomotivě po areálu. Ten byl postupně doplněn dětským hřištěm a občerstvením.

Bystřice pod Hostýnem, vůz 810.486-1 Kroměřížské dráhy

Dne 20. července 2025 se podařilo uspořádat akci spojenou s ostatními dopravními prostředky. Mezi zastávkou Podhradní Lhota a železničkou pendlovala historická jednodveřová Karosa C734.1340 z r. 1990. Jejím prvním vlastníkem byla vězeňská služba. Po „velké“ železnici pak projížděl motorový vůz 810.486-1 Kroměřížské dráhy i s otevřeným letním vozem. Ráno vyjel z Kroměříže do Valašského Meziříčí a před svým návratem se třikrát „otočil“ do Bystřice pod Hostýnem.

I když se (zatím) nepodařilo naplnit původní záměr, rozsah práce skupiny dobrovolníků je obdivuhodný. Popřejme jim další rozvoj úzkokolejky a návštěvou je nejen podpoříte, ale také se obohatíte o zajímavý zážitek.

Všechny fotografie: 20.7.2025 © Jiří Mazal

Odkazy:

• Článek Nadšenci obnovují historickou trať. Rajnochovická lesní železnice je unikát
• Webové stránky Rajnochovické lesní železnice

Úvodní snímek: Rajnochovice, lokomotiva DH70D.1 vyjíždí z areálu