Sedlecký přívoz

Vltava dodnes rozděluje severní část Prahy na dvě dopravně špatně propojené části. V Holešovicích je ještě přemostěna železničním a dvěma silničními mosty a podtunelována metrem a Blankou, za pěší Trojskou lávkou ale další přemostění následuje až v Kralupech. Chybějící část dekády budovaného dálničního okruhu supluje prozatím ta Blanka, plánované tramvajové propojení Podbaby s Bohnicemi zas jediné dva celoročně provozované pražské přívozy.

P2 spojuje lokalitu Podhoří, schovanou za koncem zoologické zahrady, s ústím Šáreckého údolí do vltavského. Ačkoli ani jedna z konečných této lodní linky není dost blízko frekventovanějším uzlům u ZOO, respektive Nádraží Podbaba, je díky snesitelným autobusovým návaznostem na obou stranách (a snad hlavně absenci lepší alternativy) poměrně populární, což se odráží ve frekvenci spojů i nasazení většího plavidla.

Praha-Podbaba: Hungaria, přívoz P2 V Podbabě a nákladní plavidlo z hradiště Na Farkách, 24. 3. 2023 © Libor Peltan

P1 najdeme o kus dál po proudu v někdejší vesničce Sedlec, disponující železniční a autobusovou zastávkou, pěkným kostelíkem a jedním lokálem měnícím své nájemníky (toho času pražírna kávy). Jeho protějším koncem je lokalita Zámky, kde chcípl pes – kromě ohrady pro koně a sezónního stánku s občerstvením tu totiž najdeme jen velký zvířecí útulek.

Na přes den půlhodinový takt drobné loďky u něj oboustranně navazuje drobný autobusík linky 236, propojující oba přívozy zajížďkou přes sídliště Bohnice, jež je zdrojem, cílem či přestupním bodem většiny cestujících. Není na škodu si však přípoj nechat ujet a zhlédnout například romantické jezírko, honosně zvané Bohnický rybník, potenciálně děsivý zanedbaný hřbitov chovanců bohnického ústavu, strmá zákoutí přilehlé přírodní památky a nebo rovnou vrchol skalní stěny nad řekou. Z něj je pěkný výhled, ale do mezery mezi překážkami se vlaky kloudně nevejdou, a bez značného přizoomování se navíc v krajině ztrácejí.

Praha-Sedlec: CityElefant z bohnické skály, 13. 5. 2024 © Libor Peltan

Nejlepší fotoúhel se nabízí přímo z přívozu P1 z prostředka Vltavy. Pochopitelně musíte mít nebetyčnou kliku, aby zajímavý vlak projížděl právě během těch několika desítek sekund. Srovnatelného výsledku lze však dosáhnout z kteréhokoli břehu: na sedlecké straně se jako optimální ukázala lavička přímo nad výstupem z mola, na zámecké zas travnatý břeh mezi přístavištěm a koňskou ohradou. Řekl bych, že ve druhém případě je souprava vlaku přehledněji vidět z boku a o něco blíže, v prvním zas atraktivitu panoramatu Sedlecké skály dotváří přitažlivá skalka, cudně zakrývající jeden vagon. Z pravého břehu je optimální násvit ráno a dopoledne, na protějším vydrží až zhruba do půl třetí zimního času. Mezi šotouši je zřejmě též oblíbený poslední pravostranný sloup trakčního vedení ve směru na Kralupy.

Při nejtypičtějším větru na ruzyňském letišti lze v mezičase mezi vlaky otáčet objektiv i k nebi. Byť jsou snímky letadel pořízené mimo bezprostřední blízkost letiště vždy buďto příliš zespodu nebo příliš z dálky, zrovna u Sedlce jsou aspoň oba nedostatky ve vyváženém kompromisu. V neposlední řadě je fotogenický vlastně i ten přívoz nebo sporadický výskyt nákladních lodí, jimž stojí často v cestě sucho či drážďanské mosty. Nás ale pochopitelně hlavně zajímají nákladní i osobní vlaky, jejichž provoz v posledních měsící prošel viditelnými změnami.

Praha-Sedlec: “nostalgický” vlak s poměrně vysokým globálním jízdným v podání ČD, 30. 11. 2024 © Libor Peltan

Osobní vlaky na lince S4 opanovaly novotou svítící Pantery v “pyžamu” PID, vytlačivše Elefanty, které byly z mého pohledu asimilovaného Pražáka tuctové, byť musím uznat, že několik různých (generací) nátěrů, výroční “logojet” i časté zohyzdění graffiti jim dodávalo určitou pestrost. Gros této změny nastalo s přelomem jízdního řádu, ale Pantery se na trati otrkávaly už od podzima a naopak dodnes se podaří příležitostnému Elefantu do Kralup podívat.

Na městské lince S49 došlo k dobře zakamuflované změně dopravce: vysoutěživší ji Regiojet je od nového GVD skloňován odjezdovými tabulemi a hlášeními a převlékl se i vlakový personál, nicméně trasu Hostivař – Roztoky stále brázdí Tyrkysky řady 845 patřící Arrivě, neboť dodávky Elfů se opozdily. Předmětem dočasného pronájmu je nejspíš hrstka k tomu určených Düwagů, kdežto před změnou Arriva na linku nasazovala všechny možné motoráky včetně Desir a při podzimu se tu zaběhával i Stadler GTW v exotickém jihomoravském nátěru, aby pak převzal vládu na lokálkách na Břeclavsku.

Praha-Libeň: Stadler GTW Arrivy se před jihomoravským angažmá rozjíždí na lince S49, 13. 8. 2024 © Libor Peltan

Soupravy rychlíků z Chebu se ustálily na InterJetech a zatímco loni je do přepřahové stanice v Ústí nad Labem často přivážely Bastardy, dnes už jsou plně v rukou Vectronů, pronajatých ČD od ELL. Naproti tomu rychlíky děčínské s ohledem na své krátké vozební rameno tradičně posbírají to poslední, co se v depu najde. I tak klasická Béčka v jejich soupravách z většiny nahradily nejprve o poznání lepší vozy Bee272 a v poslední době i kombinace Bee238+Bpee237.

V čele “děčíňáků” pak kromě tuctových Peršingů často stojí jeden z posledních Bastardů, či od přelomu roku, spojeného se zavedením povinného ETCS na Prvním koridoru, i rychlých Banánů řady 151. Jenže jejich turnusová potřeba je čím dál nižší, pročež lze denně na trase odchytit přibližně jeden Bastard a dva Banány, a to jen do 7. března, kdy má jejich pravidelné nasazení ustat definitivně. Já jsem se nejvíce snažil zachytit nátěrově význačné kusy: 151.027 a 371.005 se zelenokrémovým, respektive červenokrémovým retronátěrem, 151.006 s reklamou na Dopravní fakultu Jana Pernera a 371.002 v jedné z prvních verzí schématu Najbrt, řečené “necky”. Ne všemi se ale mohu ve fotogalerii pochlubit, a když ano, tak na jiném než popisovaném místě.

Praha hl.n.: “neckový” Bastard jsem nejlépe zachytil od Armádního muzea Žižkov, 29. 4. 2024 © Libor Peltan

Zmiňovaná EuroCity do Berlína a dalších severovýchodoněmeckých destinací jsou neotřesitelně v režii Vectronů ELL a, zatímco jsou ComfortJety ve stadiu výroby a testování, klasických Emzet včetně ceněných seč dosluhujících jídeláků. Večerní spoj do Lipska, který je vlastně větví nočáku do Švýcarska, je obohacen ještě o nějaké to WLABmz a pronajaté Bvcmz, jinak však z relativní unifikace linky Ex5 vybočuje jen maďarská souprava Hungarie a jeden pár Railjetů protažených z Grazu až do Berlína.

Perlou provozu je nakonec European Sleeper z Bruselu, přijíždějící třikrát týdně (úterý, čtvrtek, sobota). Při přelomu jízdního řádu měl být snad zrušen, ale zatím pokračuje, jen jeho kdysi impozantní souprava se viditelně zkrátila. Každopádně v ní převažují fialová lehátka historické řady Bcm (nyní Bvcmz248) a mezi nimi prosvítá výjimečností atraktivní lůžko někdejší řady WLABmz ÖBB (nyní jako WLABee). Tento základ doplňovaly jiné typy vozů, jako lehátka Bcmh (známe ze Slovenska) či BDcm, později se objevilo bistro upravené z německého ARkimbz. V čele se střídají dva nebo tři starší Traxxy pronajaté od RailPoolu v rozmanitých zbarveních.

Praha-Sedlec: European Sleeper stále dlouhý, byť už jen s jedním WLABee, 24. 10. 2024 © Libor Peltan

Nákladní doprava z přechodu Děčín – Bad Schandau je z většiny zřejmě trasována na labskou pravobřežku (přes Mělník), ale ucelenky Metransu s kontejnery do Uhříněvsi zde pochopitelně uvidíme, stejně jako nějaký ten náklad ČD Cargo či jiných dopravců v různých relacích. Raritní Uhelky (neboli Dřevěnky) řad 123 a 122 tu jsou k vidění častěji než minulý rok, když ještě mohly drandit po koridoru do Ostravy.

Úvodní snímek: Praha-Sedlec: European Sleeper v délce, na jakou jsme byli v roce 2024 zvyklí, 22. 7. 2024 © Libor Peltan