Slovenská strela ve zkoušce obstála

11.5.2021 8:00 Milan Vojtek

Připište na seznam provozních muzejních vozidel zvlášť cenný unikát. Slovenská strela, přesněji druhý ze dvou vyrobených kusů, úspěšně obstál v TBZ. Uskutečnila se minulý týden, konkrétně tedy 6. 5. 2021, v rámci jízdy Přerov - Zábřeh na Moravě a zpět a na jejím konci získal legendární vůz potřebné „razítko“. Stal se tak způsobilý pro provoz a může se zhostit přepravy cestujících. Tedy v těch výjimečných případech, kdy opustí svůj domov v nové expozici.

Tedy ihned poté, co skončí administrativní proces a stroj získá průkaz způsobilosti. „Úspěšná technicko-bezpečnostní zkouška Slovenské strely je skvělou zprávou nejen pro všechny příznivce značky Tatra. Součástí technicko-bezpečnostní zkoušky Slovenské strely byla též zkouška zrychlení z nuly na 130 kilometrů v hodině. Své maximální rychlosti dosáhne motorový vůz po ujetí dráhy 5700 metrů. Z rychlosti 120 kilometrů v hodině zastaví Slovenská strela po ujetí dráhy 567 metrů. Při zkušební jízdě se mimo jiné ověřuje i účinnost ruční brzdy, která zastaví vlak z rychlosti 50 kilometrů za hodinu po ujetí 312 metrů,“ potvrdil úspěšný závěr TBZ mluvčí společnosti Tatra Trucks Andrej Čírtek.
Slovenská strela se přesouvá po kolejích do Kopřivnice. Ve čtvrtek je v plánu její premiéra,
„Po náročné rekonstrukci, která trvala více než dva roky, se parametry slavné motorové soupravy přesně shodují s těmi z roku 1936, kdy ji Tatra pro tehdejší Československé dráhy vyrobila,“ uvedl mluvčí.
Do provozu na kolejích tehdejšího Československa vůz zasáhl od 13. července 1936. Mezi Bratislavou a Prahou s jedinou zastávkou v Brně jezdil zpočátku za 4 hodiny a 51 minuta. V následujícím roce se jízdní doba upravila na 4 hodiny a 18 minut, což bylo dlouhou dobu srovnávacím etalonem pro měnící se jízdní doby při stavbě koridorů. Více o voze najdete v přiložených odkazech.

Pár osobních slov:
Původní avíza hovořila o vykonání TBZ na trati Přerov – Břeclav, takže jsem byl natěšený na lov. Zvláště, když podzimní setkání skončilo nejprve zdržením v Hulíně a pak koncem zkušební jízdy v Huštěnovicích, odkud se motorový vůz vracel zpět na jeden motor. Bylo to pro mě zklamání, na druhé straně, jednalo se o naprosto unikátní a rozsáhlou opravu a nelze se tedy divit, že zprovoznění provázely jisté „porodní bolesti“. Nakonec jsem se jej dočkal a vyfotil při jízdě. Mohl jsem tak srovnat vůz, který jsem jako malé dítko viděl v původním tatrováckém muzeu, pak pod přístřeškem nového muzea, kde jsem smutně zkoumal díry v jeho skříni s konstatováním, že by jimi proletěl vrabec na plný plyn. Hlavním dodavatelem byla společnost ČMŽO, můj respekt a uznání patří nejen jim, ale všem, kdo na tomto skvostu přiložili ruce k dílu či jakkoliv jinak se podíleli na zprovoznění.