Motorové vozy ze Studénky pro Sovětský svaz

5.3.2021 8:00 Mgr. Jiří Mazal

Motorové vozy ze Studénky pro Sovětský svaz

Vagonka Studénka své motorové vozy směřovala především pro tehdejší ČSD. Jen menší část mířila na export, např. v podobě řady Bzmot (u ČSD M 152.0) pro Maďarsko. Zcela originální konstrukci představují motorové vozy AČ2 (v azbuce АЧ2) s určením pro Sovětský svaz, resp. SŽD (Sovětské železnice) s odpovídajícími přípojnými vozy.

Po dokončení první hlavní vlny elektrizace železnic ve východní Evropě ochabla poptávka po elektrických lokomotivách a SŽD zadaly lokomotivce Škoda vývoj motorových vozů AČO (Avtomotrisa Čechoslovackaja, Opitnoe ispolněnije), označovaných i názvem „Družba“. Vyrobeny byly pouze tři kusy, jelikož mezitím došlo k oživení na trhu elektrických lokomotiv. Vzhledem k vytížení plzeňské Škody tak výroba připadla Vagonce Studénce.


AČ-116 na trati Zanoznaja - Baskakovka, 26.4.2006 CC0 Diesellokphoren

Původní návrh vozu AČ1 byl kvůli problémům se zajištěním dodávek elektrické výzbroje přepracován na hydrodynamický přenos výkonu s motorem a převodovkou dodávaným ze Sovětského svazu. Použit byl tak dieselový motor série M756 a dvouměničová hydrodynamická převodovka typu GDP-1000, obojí běžně dosazované do motorové jednotky DR1 vyráběné v Rižské vagonce.

Po zadání Ministerstvem železnic SSSR roku 1981 proběhl vývoj a výroba dvou prototypů, sestávajících z motorového vozu řady AČ2 a dvou přípojných vozů řady APČ2, které poprvé vyjely roku 1984. Interní označení Vagonky Studénky znělo 91M0. U nás běžná koncepce motorových a přípojných vozů byla pro SŽD nezvyklá, jelikož se dosud používaly hlavně jednotky, ať již z Rižské vagonky (např. DR1, DR1A) nebo z maďarského Ganzu (D1).


AČ2-096 v modrém nátěru ve stanici Dmitrijev-L'govskij (Kurská oblast), 12.7.2011 CC BY-SA 3.0 6yxouPUSHKIN

Po sérii zkoušek se výroba rozběhla v letech 1988 – 1990, a to celkem 120 třívozových sekcí, tj. motorového vozu a dvou přípojných vozů. Sériové vozy se mírně lišily nejen od prototypů, ale i od sebe navzájem, a vznikly tyto subtypy:

Rok vyrobení

Subtyp

Počet

Čísla

1984

91M0

2

001-002

1988

91M1

37

003-039

1989

91M2

56

040-095

1990

91M3

27

096-122

Technický popis

Motorový  vůz  je  čtyřnápravový,  s jedním  hnacím  dvounápravovým  podvozkem. Je vybaven dvanáctiválcovým, vodou chlazeným, naftovým motorem typu M 756 B o výkonu 736 kW, na který navazují hydrodynamická převodovka GDP 1000 a nápravové převodovky MP 20 a NK 20 v hnacím podvozku. Motor i hydrodynamická převodovka jsou výrobky ze SSSR. Oba stroje spolu s dalším pomocným zařízením jsou umístěny ve strojovně.


Interiér v sériovém provedení ©
https://pikabu.ru/story/neubivaemaya_ach2_6669919

Skříň je ocelová a poprvé se použilo na vnější obložení nerezových plechů a pro vnitřní obložení plasty. Pro nástup  cestujících  jsou  vozy  vybaveny  jednokřídlovými  předsuvnými  dveřmi  s elektropneumatickým, dálkovým ovládáním ze stanoviště strojvedoucího.

Motorový vůz je na každém konci vybaven stanovištěm strojvedoucího. Prostorově je vůz dále rozdělen na strojovnu,  dva  oddíly  pro  cestující  a  nástupní  prostor.  Ve  dvou  oddílech  pro  cestující  je  možno přepravovat celkem 70 sedících a 94 stojících osob. Sedadla jsou v uspořádání 2+3 obdobného typu jako v motorových vozech M 152.0. Obě čelní stanoviště strojvedoucího jsou neprůchozí a dostatečně prostorná a pohodlná pro dlouhodobý pobyt jízdního personálu.


Technický výkres vozu (všimněte si některých odlišných informací, které jsou jinak uváděny v textu, jako počet vyrobených kusů nebo obsaditelnost) ©
https://pikabu.ru/story/neubivaemaya_ach2_6669919

Větrání a vytápění je zajištěno rozvodnými kanály. K ohřevu vzduchu se využívá u motorového vozu odpadního tepla z chlazení naftového motoru. Pro předehřívání motoru a předtápění vozu lze  použít nezávislého naftového agregátu nebo provádět ohřev chladící a vytápěcí kapaliny elektricky z vnějšího zdroje.

Elektrické přístroje a zařízení motorového a přípojných vozů jsou napájeny z centrálního zdroje, který je umístěn v motorovém voze a sestává z pomocného generátoru a baterie. Kromě pomocného generátoru je motorový vůz vybaven střídavým generátorem, který plní funkci zdroje pro elektrické vytápění přípojných vozů.

Vozidla jsou vybavena elektropneumatickou brzdou, jejíž účinek je regulován v závislosti na zatížení vozidla. Motorový vůz má instalováno poloautomatické protipožární zařízení. Vozidla jsou dále  vybavena vnitřním telefonem a rozhlasovým zařízením a pro spojení s dispečerským střediskem radiostanicemi.

Základní technické údaje

Rozchod

1520 mm

Délka přes nárazníky

25000 mm

Šířka

3100 mm

Výška

4480 mm (přípojné vozy 4125 mm)

Průměr kol

950 mm

Služební hmotnost

69 t (přípojné vozy 37 t)

Maximální rychlost

120 km/h

Zrychlení

0,8 m/s2

Přenos výkonu

hydrodynamický

Výkon

736 kW

Provozní nasazení

Prototypy byly testovány na okruhu ve Štěrbince (nedaleko Moskvy) a nasazení se dočkaly v Ternopilu (Lvovská oblast, Ukrajina). Vyřazeny byly již v 90. letech.

Sériové vozy se uplatnily na nejrůznějších drahách v evropské části SSSR. Vozy vyrobené roku 1988 byly dodány na Gorkovskou, Severokavkazskou, Oktjabrskou a Privolžskou dráhu. Vozy vyrobené v letech 1989 až 1990 zamířily na jihozápad Moskevské dráhy (depa Brjansk I, Kaluga, Fajansovaja) s výjimkou sedmi kusů, které zamířily do Kanaše (Gorkovská dráha). Část vozů z Moskevské dráhy též zamířila do depa Smolensk I.


AČ2-087 ve stanici Moskva-Kurskaja, 16.9.2015 CC BY-SA 4.0 Neu-Zwei

Jeden vůz byl zaslán do Arménie (AČ2-027) po tamějším katastrofálním zemětřesení 7. prosince 1988 a jeden na Ukrajinu (AČ2-082), oba mají dodnes sloužit jako služební. Postupně došlo k různým redislokacím a zejména byla řada vozů stažena a začala sloužit ke služebním účelům, jak pro management příslušných drah, tak pro traťové dělníky. Přípojné vozy tak ztratily své opodstatnění a některé se začaly využívat v klasických soupravách s lokomotivou.

Vůz AČ2-058 prošel roku 2008 modernizací (změna označení na AČ2M-058) v moskevském závodě LRZ.


Kazaň, modernizovaná AČ2M-058, 19.10.2017 CC BY 3.0 Dmitriy_M

V roce 2020 je ze 122 dodaných motorových vozů asi 49 vyřazeno, asi třetina je stále v provozu a zbytek je odstaven. Soustřeďují se hlavně u Moskevské dráhy (depa Brjansk, Kaluga, Smolensk, Kursk, Orel). Na Severokavkazské dráze se soustřeďují do okolí Rostovu a Krasnodaru, kde většinou jezdí sólo. Na Gorkovské dráze vozy obsluhují trať Čeboksary – Kanaš, nejčastěji ve složení motorový + vložený nebo motorový + 2x vložený + motorový.

Pro muzejní účely je zachován AČ2-031 nacházející se v expozici stanice Voroněž.

Odkazy

Úvodní snímek: Kratovo, projíždějící motorový vůz AČ2-087, 7.8.2019 © Jiří Mazal

Galéria