Malý okruh přes tři země

22.7.2020 8:00 Mgr. Jiří Mazal

Malý okruh přes tři země

Někdy se pro nějakou cestovatelskou akci rozhodnete zcela spontánně, ze dne na den. Když se přede mnou náhle objevil uvolněný víkend, rozhodl jsem se pro akci, co už jsem nějakou dobu nosil v hlavě – s cílem projet si trať z Popradu do Plavče, kde je provoz vpravdě minimální, a navazující polský úsek z Muszyny do Krakowa. Možná se stane můj plán inspirací i pro další šotouše.

V pátek zakupuji všechny potřebné jízdenky a kupodivu se dá sehnat ještě lehátko (dokonce dolní) do EN Slovakia do stanice Poprad-Tatry. Loni touto dobu byste měli smůlu i několik týdnů předem. Akční jízdenky už sice k mání nejsou, avšak ani „obyčejná“ cena není nijak vysoká. Web PKP Intercity mě sice pěkně potrápil, evidentně ho postihla páteční špička, no nakonec jsem z něj jízdenku vydoloval, takže zbývalo pouze dokoupit v pokladně lístek Poprad-Tatry – Muszyna. Web ZSSK se sice zprvu tváří, že ji prodá, ve výsledku měo všem s velkými omluvami posílá do pokladny.

Již cesta na nádraží začala menšími komplikacemi. O půlnoci se probouzím a při pohledu na hustý déšť mě přechází chuť na procházku na nádraží, zavolám si taxi. Ouha, dispečink mi to pořád nebere, stejně tak to nezvedají jinde, až se mi podaří dovolat s tím, že za pár minutek jsou u mě. Minuty ubíhaly a pořád nic, až najednou u mě zastaví konkurenční S-Taxi, které někoho veze do vedlejšího domu. Po krátké rozmluvě a konstatování řidičky „ale rychle, jestli mě uvidí konkurence, tak mě roztrhne“, frčíme pustými ulicemi.


Stanice Stará Ľubovňa, 18.7.2020 © Jiří Mazal

Na nádraží už se sešlo nemálo turistů, evidentně toužících po výletu do Tater, ti však zamíří do posílené sedací části – místo turnusového jednoho vozu vidím cca tři. Část do Polska stále nejezdí. Já se rychle uložím ve svém lehátku, kde jsme v kupé tři, ale ani těch pár hodin se moc nevyspím. Klimatizace moc nefunguje a hlavně pán vedle, patřící do kategorie dvoukříďáků (kdyby ho přejelo auto, na obkreslení jeho obrysu by policistovi jedna křída nestačila) hlasitě chrápe.

V Popradu-Tatry jsme načas, zakupuji jízdenku do Muszyny za cenu 5 € a mám téměř hodinu čas. Slovakia má nějaké problémy, takže odjíždí se zpožděním a všímám si plných autovozů. Vlak do Muszyny, klasifikovaný jako „regionální rychlík“ s názvem „Tatry“, je tvořen řadou 840, zde přezdívanou „delfín“, která mě i po 17 letech služby mile překvapí dobrým stavem. Sedačky nejsou potrhané či jinak poškozené, stejně tak i další části interiéru včetně WC.


Podolínec, jednotka 840.005 do Muszyny, 18.7.2020 © Jiří Mazal

Již na nástupišti mě občanka místní romské komunity vítá dotazem, zdali to jede do Starého Smokovce. No chvilku jsem zaváhal, ten přeci leží jiným směrem. Záhy se objevuje celá tlupa a opravuje se na Starou Ľubovňu, což jim potvrzuji. Jejich hlavní starostí je především, jestli se mohou svézt, když je to přece rychlík. Když jsem je několikrát ubezpečil, že to problém opravdu není, uklidní se a v klidu se usadí. Nutno říci, že byli velice slušní, jen byli málo vybaveni rouškami, takže se musí choulit do kapucí a bund. Průvodčí bere roušky nesmírně vážně, neustále prochází soupravou, a běda každému, kdo si ji na chvíli sundá a poleví tak v úsilí v boji se zákeřným čínským virem.

Ve Studeném Potoku se odpojujeme od tratě do Tatranské Lomnice a couráme se maximálně šedesátkou, neustále však brzdíme před početnými přejezdy. Ty jsou sice zabezpečeny, ale zrovna mimo provoz. Zdejší trať byla budována postupně. Zatímco z Popradu do Spišské Belé se začalo jezdit roku 1892 a do Podolince o rok později, Plavče koleje dosáhly až roku 1960. Koncový úsek jakoby byl snad nežádoucí i v dnešní době. Většina spojů končí ve Staré Ľubovni a zbývajících 14 km projíždí kromě víkendových vlaků do Muszyny (pouze v létě) už jen páteční/nedělní vlak sloužící školní mládeži, a také víkendové letní vlaky Stará Ľubovňa – Prešov.


Průčelí žst. Kežmarok, 18.7.2020 © Jiří Mazal

Jako by sem ani nepatřila, zaujme mě secesní staniční budova v Kežmarku, která je částečně poničená a evidentně z poloprázdná. Rychlost dále zvyšujeme až na 80 km/h a za Starou ‚Ľubovňou již nás zůstává pouze šest pasažérů, z toho dva evidentně šotouši. Z velkých panoramatických oken se mohu kochat fotogenickou krajinou, kdy nás doprovází řeka Poprad. V Plavči vidím množství lokomotiv polských soukromých dopravců a po kratší pauze najíždíme na trať z Prešova do Tarnówa, kde vlaky jezdí již od roku 1876. V Muszyně náš spoj končí a zbývají mi dvě hodiny do odjezdu rychlíku do Krakowa.

Muszyna je především turistickým městečkem a naleznete v něm také několik zrestaurovaných památek. Pěkný výhled je z místní zříceniny, nesoucí název „Zamek Starostów“, vybavenou nezbytnou soškou Panny Marie. Dojdete sem po dlážděném chodníku a nabízí se pohled na spojení tratí od Krynice a Nowego Sącze. Stihnu ještě projít i útulné centrum, které je právě v rekonstrukci, a už je třeba se vrátit na nádraží.


Sbíhání tratí od Krynice (vlevo) a od Stary Sącz (vpravo) s jednotkou ř. EN99 Pesa Acatus Plus, 18.7.2020 © Jiří Mazal

Rychlík Krynica – Gdynia je tvořen pouhými dvěma vozy, na místní poměry to zcela postačuje. Příliš pohodlí si neužijete, vozy řady B10nou s osmi místy v kupé mají aspoň o dost polstrovanější sedadla než naše „Béčka“. Svou místenkou překvapím vyvalující se rodinku, která si jízdenku kupuje až u průvodčího (pokladny nikde nejsou…). Stejně většinu času trávím na chodbičce – řeka je totiž na druhé straně. Rodinka nemá roušky, tak i já si tu svou sundávám, aby se zbytečně neděsili, a zjišťuji, že v Polsku – i když cedule všude hlásají její nasazení – to není tak žhavé. Roušku dokonce nemá ani průvodčí.

Trať Tarnów – Leluchów (na hranici se Slovenskem) byla zprovozněna roku 1876 a místními je přezdívána „kryniczanka“. Díky svému trasování podél řeky Poprad, která je tu hraniční, působí velmi malebně. Trať je v celé délce elektrifikovaná a jako jinde na druhořadých tratích v Polsku, nečekejte žádnou zázračnou rychlost. Naopak i náš vůz sebou docela hází a doprovází nás hlasitý klapot kol.


Podél řeky Poprad v úseku Żegiestów - Łomnica-Zdrój, 18.7.2020 © Jiří Mazal

V klidu fotím u otevřeného okna a kochám se krajinou, která neztrácí na zajímavosti ani poté, co opustíme řeku Poprad. Naproti stanici Nowy Sącz se nachází známý výrobce kolejových vozidel Newag a vedle nás vévodí na odstavné koleji dlouhý nákladní vlak s vojenským transportem. Všímám si, jak známá terénní vozidla Humvee, která jsou pro americkou armádu asi nejikoničtější, mají opancéřované dveře. V depu postávají, vedle řady motorových lokomotiv včetně SM48 sovětské výroby, také vraky SM42.

U stanice Grybów je třeba překonat značnou nadmořskou výšku (resp. při jízdě do Tarnówa ji ztratit), takže se tu trať vine táhlým obloukem, kdy ji nejprve vidíte daleko pod sebou, a později zase na kopci nad sebou. V Tarnówě pak konečně najíždíme na hlavní trať Medyka – Kraków a razantně se zvyšuje naše rychlost na 120 km/h. Železnice tu totiž prošla v letech 2011-2015 zásadní modernizací a došlo ke zvýšení traťové rychlosti na 120-160 km/h. Před Krakowem však zpomalujeme a jedeme pěkně pomalu přes Nowou Hutu, až zastavujeme na modernizovaném hlavním krakowském nádraží.


Rytro, jednotka Newag Impuls ř. EN79, 18.7.2020 © Jiří Mazal

Původní výpravní budova z roku 1847 již dnes svému účelu neslouží a místo toho je moderní nádraží spojeno s obřím nákupním centrem i autobusovým nádražím. Jelikož na nádraží (na rozdíl od nás) panuje mezi podniky konkurence, vcelku levně se najím v bistru pyšnícím se tradiční polskou kuchyní a posléze si mohu vybrat mezi kavárnami, kde se čaj prodává jak 5,5, tak i za 10 Zlotých.

Má další cesta se již v železniční režii neodehrává – díky koronavirovým omezením je téměř nemožné se z Krakowa dostat do Česka vlakem (postupně se ale provoz obnovuje), tak mám zcela výjimečně zakoupenou jízdenku na Flixbus z Krakowa do Olomouce. Vzhledem k tomu, že den před odjezdem stála jízdenka necelých 300 Kč a jízdní doba činí necelé čtyři hodiny, je autobus více než konkurenceschopný s vlakem. Můj autobus končil svou jízdu ve Splitu a zprvu mi přinesl rozčarování. Za místo zcela ve předu nad řidičem jsem si připlácel zbytečně, nasazený autobus patrový vůbec nebyl a na mém místě trůnil jeden z řidičů. Palubní wifi nefungovala a nějaký automat na kávu bych taky hledal marně.

Kraków Głowny, lokomotiva ř. EP07 s rychlíkem Krynica - Gdynia ve společnosti jednotky EN79, 18.7.2020 © Jiří Mazal

I když mi při nástupu vnutil staniční zřízenec roušku, tři řidiči byli nakonec úplně v pohodě. Roušku neměl ani jeden a už vůbec se kromě toho, co řídil, nepoutali, a pás mi při jízdě busem dost vadí. Cestujících bylo velmi málo, většinou mladí lidé toužící po výletě k moři. Najeli jsme na dálnici do Katowic, kde jsme krátce zastavili, a pak již zamířili do Ostravy. V Chałupkách ještě proběhla pauza na benzince a následovalo Ústřední autobusové nádraží v Ostravě, které řidič okomentoval slovy „taky fajny przystanek“. V Olomouci jsme (jako po celou dobu) na čas.

Někdy i z narychlo uspořádané akce vznikne pěkný výlet a během pouhého jednoho dne můžete takto projet i méně známé končiny, kam bylo ještě donedávna velice problematické se vlakem dostat.

Úvodní snímek: Muszyna, lokomotiva ř. EP07 s TLK do Gdynie, 18.7.2020 © Jiří Mazal

Galéria

Súvisiace odkazy