Výlet za „heligónem“

Z domovských Drážďan jsem oné soboty jel obvyklým EC 259 do Ústí nad Labem. Tam jsem po koupení celodenní jízdenky pro DÚK měl ještě čas dokumentovat dění na hlavním nádraží a v jeho okolí.

Motorový vůz pro turistickou linku T3, v pozadí hrad Střekov

Regionova do Bíliny a „žralok“ do Moldavy v Krušných horách

Posunující stroj 189 DB a 362 ČD čekající na rychlík do Chebu

V 8:48 hod. jsem ústecké hlavní nádraží opustil chebským rychlíkem R 614 Krušnohor. Na jeho vnitřním informačním systému sice běhalo oznámení, že bude odkloněn mimo stanici Teplice v Čechách, ale pak se na něm paradoxně objevilo sdělení „Příští stanice: Teplice v Čechách, pravidelný příjezd: 9:05 hod.““. Soudruzi z ČD někde udělali chybu, ve skutečnosti jsme se ploužili šedesátkou údolím Bíliny, než jsme se ve stejnojmenném městě vrátili na hlavní trať. Já jsem pak vystoupil v Mostě. Tam vláček AŽD v podobě „singrovky“ poctivě čekal na opožděné přípoje, aby pak odjel se zpožděním 15 minut – současně s nákladním vlakem společnosti Unipetrol Doprava.

Paralelní odjezd vlaků AŽD a UNIDO z Mostu

V 11:02 hod. jsem z Mostu pokračoval Regionovou směr Rakovník. Ve stanici Hřivice ale naše cesta po kolejích skončila, protože dál do Domoušíc byla výluka a náhradní autobusová doprava.

Výlukový ruch ve stanici Hřivice

Její vůz musel couvat nahoru před výpravní budovu. Podle registrační značky byl z Jihomoravského kraje a nápis „Omnibusunternehmen“ na něm naznačoval, že byl koupený z Německa.

Vozidlo NAD před hřivickým nádražíčkem

Jak jsem si pak všiml cestou, místním obyvatelům by neměla NAD vadit, naopak, vždyť zastavuje ve středu obcí, zatímco železniční zastávky jsou na jejich okraji. Na jednom přejezdu musel náš řidič jet velice opatrně, aby bez úhony minul vozidlo, které si tam nepříliš promyšleně odstavili traťoví pracanti.

Úzký profil

V Domoušicích na nás čekal „orchestrion“ do něhož jsme nastoupili i s milou paní průvodčí, co jela s námi už z Mostu, která se mi nejprve omluvila, že mi „vlezla do záběru“, což mi vůbec nevadilo.

Výlukový ruch ve stanici Domoušice

Pak si vzpomněla, že jsem se jí v Regionově prokázal celodenní jízdenkou DÚK, jejíž platnost právě v Domoušicích končí. Pak byla ale spokojená s QR-kódem cestovního dokladu pro úsek do Chrášťan a zpět, který jsem ji ukázal v aplikaci Můj vlak.

V Chrášťanech jsem se s železnicí rozloučil

Chrášťany sice leží na trati Krupá – Kolešovice, po níž měl „heligón“ jezdit, ale já jsem měl záměr jiný, za nímž jsem se přesunul do nedaleké Kněževsi. Pěšky, protože o víkendu v této oblasti autobusová doprava téměř neexistuje. Za půl hodiny jsem tak dorazil do stanice Kněževes, kde je i železniční muzeum, které má ovšem otevřeno jenom do srpna. Tak mi musel stačit pohled skrz plot.

Nakouknutí do kněževeského muzea

Můj záměr byl vlastně na bývalém kněževeském nádraží nafilmovat průjezd „heligónu“, potom šlapat do Kolešovic, tam udělat nějaký záběr a rychle se přesunout pěšky zpět do Chrášťan, abych stihl vlak v 15:17 hod. zpět. „Heligón“ mi ale udělal čáru přes rozpočet. Na stránce GRAPPu se objevil až krátce před 14. hodinou - se zpožděním 35 minut.

Informační tabule „Kolešovky“ v Kněževsi

Proto jsem jenom nafilmoval průjezd vlaku stanicí Kněževes a vrátil jsem se v pohodě na nádraží v Chrášťanech. Je dobře, že jde o stanici obsazenou personálem, jinak by její objekty podlehly zubu času a vandalismu. Výpravčí se asi nudil, protože zrovna kropil své květy. Není divu při dvouhodinovém taktu: v sudé hodině 38 minutě vlak do Rakovníka, v liché hodině 17. vlak do Mostu a potom dlouhá pauza.

Udržovaná chrášťanská čekárna

Po návratu do Mostu jsem tam dokumentoval rychlík do Plzně s hradem Hněvín v pozadí.

Mostecká stavební historie a železniční současnost

Odklonovým RegioPanterem jsem potom odjel do Děčína. Tam se právě vrátil Pepin s Letní kometou z Drážďan.

Večer na děčínském hlavním nádraží

Dál jsem pokračoval linkou U28 do Bad Schandau. Přitom jsme museli na nádraží Prostřední Žleb nejprve jet až na západní záhlaví a potom couvat k nástupišti, protože se tam obnovovala výhybka, což nám vyneslo zpoždění. Ale nakonec přece jenom šikovný strojvůdce dokázal přijet do Bad Schandau v 19:13 hod., takže jsme S-Bahn do Drážďan v 19:15 hod. sprintem stihli. A já jsem se z cesty vracel celkem spokojen, i když se mé plány nenaplnily zcela. Další fotografie z výletu za „heligónem“ najdete v mé veřejné galerii.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský