Hromadná doprava v ukrajinských Černovicích

Černovice, neboli počeštěle Černivci, ukrajinsky Чернівці, je někdejší metropole historické země Bukovina. Ta kdysi přináležela R-U monarchii, později Rumunsku, v průběhu druhé světové ji pak přeťala hranice SSSR a tak dnes vyrážíme na Ukrajinu do města na řece Prut, které už není tolik sídlem mnoha rozličných národnostních menšin. Turistické zajímavosti, v čele s monumentální univerzitou od českého architekta, byly popsány v článcích, jež odkazuji v Súvisiacich odkazoch, takže zbývá shrnout, že pestrost architektury odpovídá pestrosti historie, ráz města je zcela odlišný od ostatních ukrajinských (včetně ex-polských) měst, a to i díky relativní hornatosti dané blízkostí karpatského hřebene.

Chernivtsi: příjezd nočního vlaku z Kyjeva, 16. 3. 2019 © Libor Peltan

Do Černovic pochopitelně jezdí noční vlak z Kyjeva. Zhruba dvacetičetnou nálož stodol přiváží “dvojsergej” 2M62U, neboť vše na jih od osy Oděsa-Žmerinka-Lvov-Čop je neelektrifikované (a jednokolejné). Za lokomotivou je řazen RIC lůžkáč do Bukurešti, který se však dále do Suceavy neskutečně loudá. Druhý pravidelný noční rychlík míří z Kovelu přes Luck, kde je také pestrý a zajímavý trolejbusový provoz, a Lvov, kde lze uprostřed noci více méně použitelně přestoupit z jiných směrů. Za 2M62U najdeme tentokrát jen několik vozů, zato tu s velkou pravděpodobností narazíme na poctivé nemodernizované Ammendorfy s dřevěnými rámy oken a původním interiérem.

Chernivtsi: ČME3T jako posunující záloha, 16. 3. 2019 © Libor Peltan

Každý den vyráží ráno rychlý spoj do do Lvova v režii pravděpodobně jednotky DPKr2, večer se vrací zpět. Kromě toho Černovicemi několikrát za sezonu projíždí nepravidelný spoj Minsk - Varna, a to je z dálkové dopravy vše. Po několika regionálních vlacích míří do Kolomyje a dalších menších sídel v okolí, interesantní musí být štreka do Sokyrjanů dvojí peáží přes Modavsko. Na osobáky jsou nasazovány buďto půlky 2M62 s push-pull soupravou postavenou na bázi různých električek, nebo častěji čmeláky s velkoprostorovými stodolami, možná i něco jiného, nevím.

Chernivtsi: pomník z tramvaje série 900 u nádraží, 16. 3. 2019 © Libor Peltan

Mezi lety 1896 a 1967 fungovaly v Černovicích tramvaje, zpočátku 20 dvounápravových a dva čtyřnápravové motorové vozy se čtyřmi dvounápravovými vleky, od 50. let doplněné jednadvaceti vozy série “900”, z nichž jeden dnes v poněkud vybrakované podobě tvoří smutný pomník kousek od nádraží.

Trolejbusy slouží městu již celých osmdesát let. Provoz zahajovaly jakési MANy, brzy vystřídané produkty závodu v Jaroslavli. Padesátá léta pak patřila klasickým MTB-82 a v šedesátých je doplnila hrstka LAZů 695T. To už máme ale rok 1966, výstavbu vozovny na třídě Nezávislosti a začátek dodávek Škodovek 9Tr, které v letech osmdesátých plynule přešly na 14Tr. Od devadesátých let dopravní podnik střídavě nakupoval ojeté Škody, zprvu z Kyjeva a pak z Česka a Slovenska, a nové produkty ukrajinského strojírenství, především LAZ 52522. Roku 1995 byla zprovozněna druhá vozovna v ulici Komunálníků.

Chernivtsi: 14Tr89/6 ve smyčce Poliklinika, 16. 3. 2019 © Libor Peltan

Pojďme se tedy podívat, s čím jsme se setkali v provozu při naší březnové návštěvě. Vzhledem k sobotě mohlo být však pozorování nepřesné tím, že stálo, co možná v pracovní dny pracuje. V ulicích převažoval typ 14Tr, a to zhruba vyrovnaně ty dodané z výroby do SSSR a převzaté z ČR a SR. První jmenované mají zajímavou vychytávku v interiéru: na pravé straně jsou sedačky o kus odskočené od bočnice a oken a je mezi nimi jakási polička na zavazadla, která ve skutečnosti funguje při plném vozidle, což je docela často, jako akční rádius pro průvodčí, aby mohla vybrat jízdné od cestujících nacpaných jak v zadních, tak v prostředních dveřích.

15Tr z Bratislavy, Zlína a Košic postávaly různě na konečných či ve vozovně, což mi přišlo vzhledem k obsazenosti kratších vozů škoda. 21TrACI jsme viděli jen přes plot vozovny, a to stále v plzeňském nátěru, ale už s místními cíli na elektronických transparentech, takže už do provozu zasáhly či zasahují. Podobně odstavené byly všechny LAZy, zato funglnová Dnipra T203 se perspektivně rozjíždějí.

Chernivtsi: 14TrM zjevně košického původu i nátěru u tržiště, 16. 3. 2019 © Libor Peltan

Jako zjevení působí Volva odkoupená z nizozemského Arnhemu. Nic podobného jsem v Evropě neviděl. Jde o dvoudveřové vysokopodlažní dvanáctimetrové trolejbusy neotřelého designu. 9Tr už slouží jen jako pracovní vozy, viděli jsme jednu v akci a jednu odstavenou; další dvě by měly být k dispozici na objednávku, jedna uvedená do originálního stavu, druhá rázovitě modernizovaná s lepenými okny.

Topologie sítě černovických trolejbusů je víceméně radiální: z centra vychází dlouhá trať k severu kolem nádraží, přes část Pivnična a k obřímu trhovišti, které snad nejde za den ani celé probloudit. Další trať vede na východ k autobusovému nádraží, poliklinice a dále manipulačně k nové vozovně. Ta má ještě odbočku k menšímu sídlišti a jakémusi skanzenu s větrnými mlýny. Na západ vede jen krátký úsek přes centrum k univerzitě, zato na jih míří hned dvě přibližně paralelní tratě s několika vzájemnými propojkami: v ulici Sadové je už zrušená, třídou Nezávislosti, kde je dnes už zřejmě nepoužívaná vozovna, a ulicí Komarova funkční, a nakonec mezi smyčkami ukončujícími obě tratě nedostavěná, byť jde o pár set metrů.

Chernivtsi: Den Oudsten B88 / Volvo B10M-58E, 16. 3. 2019 © Libor Peltan

V síti operuje zhruba osm linek, ale moc jsme se v nich nevyznali: náš spoj třeba číslo linky v průběhu jízdy i změnil, ale nakonec jeho skutečná trasa neodpovídala ani jedné z nich. Jízdné stálo na jaře 2019 tři hřivny, což se rovnalo ceně v jiných podobně velkých městech. Celkově vypadá trolejbusový provoz v Černovicích stabilní a funkční, a to i do budoucna, jedinými zásadními problémy jsou přecpanost spojů a technický stav ulic.

Úvodní snímek: Chernivtsi: 14Tr89/6 dodaná roku 1989 přímo sem, 16. 3. 2019 © Libor Peltan