Na víkend do Berlína

16.2.2019 8:00 Mgr. Jiří Mazal

Na víkend do Berlína

V chladném lednovém počasí se podíváme do jednoho z největších evropských měst, do Berlína. Kromě cesty samotné navštívíme i dva neobvyklé tramvajové provozy, Woltersdorf a Schöneiche, a také dost nezvyklý pomník ukrytý v samotném centru města, pár set metrů od Potstdamer Platzu.

Pro cestu do Berlína jsem si vybral EN456 z Vídně do Berlína, nově trasovaný přes Břeclav, Ostravu a Polsko. Navíc mám na něj z Olomouce přípoj jak v Břeclavi, tak v Ostravě. Já si vybral Břeclav, kde stačilo posečkat 40 minut v až příliš vytopené hale, a již jsem vyhlížel na nástupišti svůj vlak. K mému překvapení mě čekal útulný WLABmz 72-90. Siemens SGP Verkehrstechnik ho vyráběl v letech 2003-2005 a původně jezdil u DB. Stejný typ provozují také ČD. Od starších lůžkových vozů ho hlavně odlišují oddíly de luxe s vlastním WC a sprchou.


Berlin Charlottenburg, Taurus PKP ř. EU44 s EN456, 26.1.2019 © Jiří Mazal

V kupé jsme jen dva, a co je obzvláště příjemné, tak i lůžka jsou posunuta na double, mám tak na horní posteli spoustu místa a neťukám hlavou o strop. Profesionálně vystupujícímu průvodčímu, který pochází z Česka, ještě předávám kartu se snídaní a jdu spát. Budí mě až v pět ráno rázné klepání na dveře. Objevují se dvě figurky, mávající mi před očima policejními odznaky, vypadajícími jak z hračkářství. Po ověření občanky spokojeně odchází a z dalšího spánku mě vytrhává až hromadné buzení v osm ráno. Bude se totiž podávat snídaně. Nejprve si dle kvalitního svršku a rychlé jízdy myslím, že už jsme v Říši, ale jen uháníme po koridoru mezi Poznaní a Berlínem. Teprve po přejetí pohraniční řeky Odry následuje první německá stanice, Frankfurt nad Odrou.


Nádraží Berlin Charlottenburg, 26.1.2019 © Jiří Mazal

Zanedlouho již spatřuji předměstí Berlína a trvá ještě notnou dobu, než město celé projedeme, zastavíme na hlavním nádraží a končíme ve stanici Berlin Charlottenburg. Z vlaku vystupuji téměř sám a dýchne na mě pravá "ostalgie", ač jsem v bývalém Západním Berlíně. Velkou měrou k tomu přispívá sychravé mlhavé počasí plné sněhu. Nástupiště je jen skromně uklizeno a jako první spatřuji již zrušený podchod, který už evidentně něco pamatuje, stejně jako nástupištní čekárna. Složení našeho vlaku se po cestě notně změnilo. Zatímco v Břeclavi jsme připojili vozy z Budapešti, v polské Ratiboři nás čekalo mohutné rozposunování a přidali jsme přímé vozy z pohraničního Przemyślu, čímž tak vznikla poněkud exotická destinace Berlín - Przemyśl.

Nevelké nádražní hale dominuje obchod výmluvně nazvaný "Rossija" (v azbuce) a před nádražím upoutá mou pozornost dům, jehož fasáda povýšila graffiti na opravdové umění. Motivem se stali jak smajlíci, tak Stormtroopeři z Hvězdných válek i Jack Nicholson s výrazem z proslulého hororu "Osvícení". Záhy se setkávám s kamarádem Peterem a zamíříme zpět na východ Berlína, k tamějším zajímavým tramvajovým tratím.


Rahnsdorf, Bahnhof, tramvaj č. 28 výrobce Gotha z r. 1959, 26.1.2019 © Jiří Mazal

O tramvajové trati do Woltersdorfu jsme na našich stránkách nedávno psali. Propojuje stanici S-Bahnu Rahnsdorf s městečkem Woltersdorf. Na předměstích se dodnes dochovala architektura S-Bahnových stanic pamatujících císařské Německo, a jak Rahnsdorf, tak sousední Frierichshagen se svou neogotickou architekturou spíše připomínají malý hrad. Obě nádraží dnes vypadají prázdně a bezútěšně, pokladny byly zavřeny dávno, ani bufet už se neuživí, což ještě umocňuje pocit, jako byste byli v nějakém pustém hradu.

V Rahnsdorfu kousek od nádraží nalézáme konečnou tramvaje linky 87. Výhybnu doplňuje zděný domek, sloužící jako zázemí pro řidiče, a přístřešek pro cestující. Tramvaje jezdí převážně ve dvacetiminutovém intervalu, který je ve špičce pracovního týdne zahušťován na deset minut, ovšem pouze do zastávky Berliner Platz. Normálněrozchodná trať má délku pouhých 5,6 km, čímž patří k nejmenším tramvajovým provozům v Německu. Není nijak napojena na zbylou tramvajovou síť, nejbližší trať se nachází kilometr vzdušnou čarou daleko. Vedle převozu místních obyvatel má také velký význam rekreační doprava.


Woltersdorf, vozovna s pracovní tramvají č. 19, 26.1.2019 © Jiří Mazal

Tramvaje začaly do Woltersdorfu jezdit roku 1913 a dnes je provozovatelem Woltersdorfer Straßenbahn GmbH. Unikátní jsou na dráze její vozidla, stále se tu v pravidelném provozu setkáte s tramvajemi východoněmeckého výrobce Gotha. Ty sem přišly v 70. letech již jako ojeté ze Schwerinu v počtu čtyř motorových (typ T57) a čtyř přívěsných vozů, další dva kousky doputovaly z Dessau a jeden z Berlína. V současnosti slouží pravidelné linkové dopravě devět tramvají, vyrobených v letech 1959-1961. V 90. letech prošly modernizací a nabízí 22 míst k sezení a 28 ke stání. Motor typu EM 60 na každé nápravě poskytuje výkon 60 kW. Ve vozovém parku nechybí ani pět historických tramvají.

Zajímavé je i trasování dráhy. První dva kilometry vede lesem, než se ocitne v místní části Schönblick. Pokračování k zastávce Berliner Platz vede na samostatném tělese. U Thälmannplatz  následuje odbočení k vozovně a zároveň je tu i kolejový trojúhelník pro možnost obracení. Koncový úsek se vyznačuje prudkým klesáním 67 promile. Konečná Woltersdorfer Schleuse se nachází bezprostředně u stejnojmenného zdymadla. Na jednokolejné trati slouží také tři mezilehlé výhybny.


Konečná Alt-Rüdersdorf s tramvají č. 48 typu Duewag GT6, 26.1.2019 © Jiří Mazal

Z Woltersdorfu se autobusem přemísťujeme do pět kilometrů vzdáleného Rüdersdorfu, kde končí jiná zajímavá tramvajová trať, označovaná jako Schöneicher-Rüdersdorfer Straßenbahn. Jedeme až na konečnou Alt-Rüdersdorf, a jelikož se autobusová zastávka nachází dobrých 200 metrů od tramvajové, tramvaj nám ujede doslova před nosem. Zdejší 14,1 km dlouhá tramvajová trať je zejména unikátní svým rozchodem, pro Berlín nezvyklých 1000 mm. Linka číslo 88, jezdící po této trati, má také nepříjemnou tarifní výjimku. Je sice zaintegrována do Dopravního svazu Berlin-Brandenburg, ale neplatí na ní Brandenburg-Berlin-Ticket, a je tudíž nutno zakoupit jízdenku. Cestující přitom mohou využít jak nákup u řidiče, tak automat umístěný přímo ve vozidle.

Dráha vede ze stanice S-Bahnu Berlin-Friedrichshagen přes městečko Schöneiche bei Berlin a končí v Rüdersdorfu. Provozovatelem je Schöneicher-Rüdersdorfer Straßenbahn GmbH, zkráceně SRS. Provoz byl zahájen roku 1910, zprvu jen do Schöneiche. Trať nebyla elektrifikovaná, ale využívaly se benzolové lokomotivy s přívěsnými vozy. K prodloužení do Kalkberge došlo roku 1912 a jelikož výkon lokomotiv byl zcela nedostačující, již roku 1914 proběhla elektrifikace. Vzhledem probíhající těžbě vápence v Schöneiche pak konečná doznala ještě prodloužení k Alt-Rüdersdorfu. V 90. letech prošla trať modernizací a byla také dodána „nová“ vozidla, resp. ojetá z Heidelbergu. Tramvaje typu DUEWAG GT6 znamenaly oproti stávajícím Tatrám KT4D přeci jen pokrok. Ani ty sem nepřišly jako nové, ale jedná se o second-handy z Cottbusu. Tři Tatry prošly modernizací na řadu KTNF6, kdy byl dosazen nízkopodlažní článek. Nejnovější přírůstek představují dvě tramvaje Transtech Artic, pocházející od Škody Transtech. Jedná se o dva prototypy, vyrobené pro Helsinki. Dráha také vlastní řadu muzejních kousků.


Rekonstruovaná tramvaj KTNF6 na konečné Berlin, S-Bahnhof Friedrichshagen, 26.1.2019 © Jiří Mazal

Linka 88 jezdí převážně ve dvacetiminutovém taktu, o nedělích a státních svátcích se prodlužuje na 30 minut. Každý druhý spoj je nízkopodlažní, v provozu se tak střídají modernizované „Tatry“ s nízkopodlažním článkem s tramvajemi Duewag.

Výchozím bodem dráhy je smyčka u stanice S-Bahnu Berlin-Friedrichshagen, kousek od konečné normálněrozchodných tramvají. Trať nejprve prochází lesem a Berlín opouští u podlouhlé zatáčky ve tvaru písmene „S“. Ocitá se tak ve spolkové zemi Braniborsko. Po vlastním tělese pak prochází obcí Schöneiche, kde se nachází vozovna. Dvoukolejné úseky se střídají s jednokolejnými. Dalším městem je Rüdersdorf, kde za zastávkou Rüdersdorf, Torellplatz koleje překonávají vodní kanál Rüdersdorfer Gewässer. Za zastávkou Rüdersdorf, Marktplatz si nelze nepovšimnout opuštěných kolejí – jedná se o trasování k původní konečné Kalkberge. Za plotem kolem tratě lze pak spíš jen tušit obří vápencový lom. Z původních průmyslových provozů se stalo muzeum pod širým nebem Museumspark Rüdersdorf, zabývající se těžbou a zpracováním vápence. Zanedlouho již následuje konečná Alt-Rüdersdorf.


Vozovna, vedle KT4D rozeznatelný historický vůz č. 34, za ní vůz typu Tw, 26.1.2019 © Jiří Mazal

V tramvaji jsme narazili na velice přátelského a sdílného řidiče, který nám o trati hodně pověděl, a cestou zpět jsme se zastavili u vozovny, která má dvě části. Jedna slouží muzejním a pracovním strojům, druhá, mnohem větší část pak uchovává provozní tramvaje.

Vlakem jsme se přemístili k dalšímu cíli, nádraží Berlin-Lichtenberg. To dnes zažívá jen stín své někdejší slávy, kdy za časů NDR sloužilo dálkové dopravě a stalo se nejdůležitějším nádražím Východního Berlína. Dnes tu končí, resp. začíná svou jízdu EN 441 do Moskvy, složený z vozů Talgo, a svou zastávku tu také má EN 323 Paříž – Moskva. Podaří se nám také zahlédnout elegantní motorovou jednotku VT 18.16, svého času sloužící na expresu Vindobona. V útrobách nádraží objevuji obchod s železniční literaturou, z pohledu do výlohy mě až oči přecházely. Vlastně štěstí, že měli zavřeno, jinak bych tam utratil asi hodně.


Bývalá stanice Berlin Anhalter Bahnhof, 26.1.2019 © Jiří Mazal

Naší poslední berlínskou zastávkou se stalo Anhaltské nádraží, resp. co z něj zbylo. U dnešní stejnojmenné podzemní stanice se totiž rozkládalo jedno z největších berlínských nádraží, ze kterého zbyl jako pomník kousek přední fasády. Nádraží, původně z r. 1841, bylo několikrát rozšiřováno a svou mohutnou halu obdrželo roku 1880. S výškou 34 metrů a délkou mezi nosníky 62 metrů se tehdy jednalo o největší halu v Evropě. Za války došlo k těžkému poškození a hala byla téměř zničena. Po válce se Anhaltské nádraží ocitlo v západním sektoru Berlína a původně se počítalo s dalším provozem, roku 1948 dokonce proběhly dílčí opravy. Kvůli izolaci Západního Berlína obrovské nádraží nebylo k potřebě, proto bylo roku 1952 uzavřeno. I přes četné protesty a snahy o záchranu architektonicky unikátního nádraží proběhla roku 1959 demolice a zůstala zachována jen malá přední část. Namísto kolejiště dnes naleznete fotbalový stadion.

Na noc se pak přesouváme vlakem do Lutherstadt Wittenberg a autem do 20 km vzdáleného městečka Bad Schmiedeberg. Koleje tam sice vedou, ale již bez pravidelné osobní dopravy, trať občasně oživují pouze zvláštní jízdy.


Leipzig Hbf, jednotka typu ICE 4 (ř. 412), 27.1.2019 © Jiří Mazal

Příští den ráno mám možnost vyzkoušet tzv. Taxiruf, neboli taxi na zavolání. Zaplatíte obvyklé jízdné za autobus a příplatek 1 €. Jízdní řád je daný, jen je potřeba dopředu vozidlo objednat, jinak nepřijede. S předstihem se tak objevuje mikrobus, jehož řidič se mě ptá, jestli chci jízdenku (evidentně bere „do kapsy“), a již uháníme prázdnými silnicemi na nádraží, kde mám téměř hodinu čas. Nádraží Lutherstadt Wittenberg Hauptbahnhof (hlavní nádraží) přitom není nijak obyčejné, roku 2017 zde byla postavena zcela nová nádražní budova, pyšnící se přídomkem „zelená“. Využívá geotermální energii, stejně jako solární panely. Užitková voda je získávána z dešťové svodem ze střechy. Nádraží vlakové doplňuje vedlejší autobusové, zastřešené obří plachtou.

Mě čeká ICE do Lipska, tvořené jednotkou ICE 4, resp. řadou 412. Vložené a řídící vozy bez pohonu pak nesou řadu 812. Na první pohled zaujmou širší skříní oproti ICE 3, což je dáno absencí naklápění. Jednotky, původně označované jako ICx, jsou dodávány od roku 2015 a na koleje by mělo do konce roku 2020 vyjet na 300 kousků. Vyrábí se v sedmidílné, dvanáctidílné a třináctidílné modifikaci a nejvyšší rychlost činí „pouze“ 250 km/h. Nástupní prostory se vyznačují dřevěným obložením, jak je to typické u předchůdců ICE3, a pohodlná sedadla s podhlavníky mají označení místenek zabudovány přímo do opěrky. Nechybí ani dostatek odkládacího prostoru.


Leipzig Hbf., vlak dopravce Mitteldeutsche Regiobahn s lokomotivou ř. 223 (ER20) a rekonstruovanými vagony, 27.1.2019 © Jiří Mazal

Po příjemném svezení vystupuji na obrovském lipském nádraží, kde mám chvilku čas při přestupu do vlaku směr Drážďany. Alespoň zvěčňuji zdejší provoz řady různých dopravců, od Talentů 2 dopravce Abelio, soupravy Intercity 2, až po téměř historicky působící vlak Mitteldeutsche Regiobahn, tvořený Eurorunnnerem řady 223 a rekonstruovanými vagony. Na vozy se zalamovacími dveřmi dnes v Německu často nenarazíte. Pak už mě čeká přesun v ICE 3 do Drážďan, S-Bahnem do Bad Schandau a dalšími "přískoky" až do Prahy a návazně do Olomouce.

Nově trasovaný NightJet mi značně usnadnil jízdu do Berlína, kdy už nemusím půl dne strávit cestou. Proto bych se chtěl do německé metropole za dalšími zajímavostmi opět vydat.

Úvodní snímek: Konečná Woltersdorf, Schleuse s tramvají č. 28, 26.1.2019 © Jiří Mazal

Galéria

Súvisiace odkazy