Kterak na třech saských tratích na tři dny ožila doprava

Prejsť na diskusiu

1.7.2018 8:00 Helmut Böhme

Kterak na třech saských tratích na tři dny ožila doprava

Stalo se tak o víkendu 22. až 24. června tohoto roku v okolí saského města Nossen, ve světě gumových kol proslulého kvůli nedaleké stejnojmenné dálniční křižovatce. Milovníci historie si je vybaví spíš v souvislosti s tamním zámkem či klášterem a železniční fandové jako sídlo spolku pečujícího o nemalé množství parních lokomotiv a dalších historických kolejových vozidel.

 

 

 

Nicméně důvod toho návratu vlaků na osobní dopravou opuštěné koleje netkvěl v uvedeném městě, nýbrž v nedalekém „stříbrném“ Freibergu (partnerském městě naší Příbrami), kde během toho víkendu probíhaly městské oslavy. Pro jejich návštěvníky v uvedené době dočasně zase vyjely osobní vlaky na tratích Brand-Erbisdorf – Freiberg a Freiberg – Nossen. Kromě toho společnost Nossen-Riesaer Eisenbahn hrdě představovala obnovený úsek tratě Nossen – Riesa do stanice Ziegenhain.

V neděli ráno jsem jel elektrickou jednotkou dopravce MRB, jíž němečtí fandové železnice kvůli tvaru čela říkají Grinsekatze (rozšklebená kočka) do stanice Freiberg. Po příjezdu v 8:24 hod. jsem měl ještě skoro hodinu času do odjezdu prvního vlaku do Brand-Erbisdorfu, a tak jsem si trochu prohlédl nádraží. Občerstvení tam bohužel zaniklo, prostory jsou „k pronájmu“, a protože DB tam už nejezdí, bylo zavřeno i zákaznické centrum. Počasí bylo pochmurné a upršené, což mým fotografickým záměrům nevěštilo nic dobrého.

Překvapilo mne, že ve stanici je vůbec ještě nákladní doprava. Kromě odstavených rakouských vozů a vagonů s naloženým dřevem, tam stál i jeden Vectron rakouského dopravce SETG, který se pak za celý den nepohnul.


Odstavený „Vectron“ s mozartovským polepem

V 9:15 hod. dorazil motorový vůz RS1 soukromé společnosti Freiberger Eisenbahn s pravidelným osobním vlakem, a tak už nic nebránilo našemu odjezdu do Brand-Erbisdorfu. Bohužel ve vlaku, vedeném strojem 114.703-2 a složeném z historických vozů, bylo víc železničářů než cestujících, což se ale na cestě zpět podstatně změnilo.


Pravidelný spoj FEG a zvláštní vlak do Brand-Erbisdorfu

Z nádraží Berthelsdorf, kde se zachovaly staré mechaniky, jsme odbočili z tratí Freiberg – Holzhau na trať do stanice Brand-Erbisdorf, kam jinak už jezdí jen manipulační vlak podle potřeby.


Odjezd ze stanice Berthelsdorf

V Brand-Erbisdorfu jsem zaznamenal obrat soupravy a pak do ní zase nastoupil.


Lokomotiva objíždí na konečné soupravu

Na cestě zpět vlak vyvinul obrovskou rychlost, strojvedoucí asi chtěl někomu umožnit ve Freibergu přestup na regionální expres do Drážďan, což se podařilo. Navzdory jízdnímu řádu, podle něhož jsme měli přijet v 10:10 hod., přičemž odjezd RE byl stanoven na 10:08 hod. Mnozí cestující pak ve Freibergu přestoupili na motoráček do Nossenu.


Přípoj do Nossenu a lokomotiva objíždějící soupravu vlaku z/do Brand-Erbisdorfu

Jiní, stejně jako já, se však vydali do středu města sledovat tradiční hornickou parádu.


Horníci v průvodu

Pak jsem se vrátil na nádraží a věnoval se opět nostalgickému ježdění. Ve 12:10 hod. zvláštní vlak z Brand-Erbisdorfu pokračoval do stanice Großvoigtsberg, kde bylo možné během čtvrthodinového pobytu prohlédnout si malé železniční muzeum anebo si ve stánku obstarat občerstvení.


Nezvyklý ruch na nádraží Großvoigtsberg

Kdo chtěl jet dál do Nossenu, musel přestoupit do motoráčku, čehož si asi nevšimla tlustá matróna, která ve vlaku, vracejícím se zpět do Freibergu, pojídala bagetu. Až minutu před naším odjezdem jí to docvaklo, ale samozřejmě už nestihla přestoupit, a tak jen z okna zoufalé koukala na náš odjezd. Trať je obsluhována příležitostně manipulačním vlakem z Freibergu do stanice Großschirma, jinak se na ní jenom občas objeví zvláštní vlaky. Z toho našeho bylo v Nossenu třeba přestoupit na spoj do Ziegenhainu na trati Nossen – Riesa.


Zvláštní vlaky ve stanici Nossen

Dál se zatím nejezdí, cílem vlastníka je ale trať reaktivovat v celé délce, přičemž největším problémem bude vjezd do stanice Riesa, kde mezitím vybudovali silniční obchvat a ani se nenamáhali postavit také železniční most přes něj. Ve městě Lommatzsch se alespoň podařilo zabránit tomu, aby násep pro obchvat nasypali na koleje, protože starostka prohlásila, že most přes trať je příliš drahý. V stanici Starbach byla fotozastávka. Pravě odtud NRE v roce 2002 vypravila nákladní vlak s obilím a je ochotná s tím pokračovat.


Zvláštní vlak ve Starbachu 

Cestou jsme viděli podél trati nemálo šotoušů, číhajících na náš ojedinělý vlak. Nejjednodušší to měla postarší obyvatelka jednoho bývalého strážního domku u Oberstößwitz.


Spokojená šotouška se vrací do domku

Naše cesta skončila ve stanici Ziegenhain, …


Konečná Ziegenhain

… kde končí i sjízdný úsek tratě.


Dál cesta zatím nevede

Po návratu do Nossenu jsem si ještě prohlédl tamní železniční muzeum.


Muzeum v Nossenu

A protože na trati Döbeln – Nossen – Meißen je zrušená osobní doprava, musel jsem po svých zdolat velké stoupání na autobusovou zastávku na náměstí, odkud jsem se vrátil do Drážďan pro změnu neželezničním vozidlem. Nicméně s průběhem dne jsem byl docela spokojen a doufám, že jeho reportážní rekapitulace potěší i někoho z vás. Můžete si k ní prohlédnout i další snímky, dostupné v mé veřejné galerii. A také čtyři videa - z úseků Freiberg - Brand-Erbisdorf, Freiberg - Großvoigtsberg, Großvoigtsberg - Nossen a Nossen - Ziegenhain.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský