Šotouš ve Wehrmachtu 2

Prejsť na diskusiu

8.3.2018 8:00 Mgr. Jiří Mazal

Šotouš ve Wehrmachtu 2

Na přání našich čtenářů přinášíme další příhody kapitána Wehrmachtu Hanse Herberta Frohna. Posledně jsme ho zanechali v jihoukrajinské Baltě, kam měl dopravit jednotku. Rozkazy ho zavedou na druhý konec Evropy a prožijeme s ním zbytek války včetně transportu do zajetí.

 

 

 

 

Poté, co jsem odevzdal v Baltě jednotku, čekala mě cesta zpátky ke štábu do Českého Krumlova. Na prvním úseku z Balty do Žmerinky, v tzv. Podněstří, obsazeném Rumunskem, jsem potkal své první rumunské lokomotivy. Staré tříspřežní nákladní mašiny nesly ještě maďarské označení 326 z doby před rokem 1918, kdy patřily MÁV. Ve Žmerince nás zastihla zpráva, že Rusové prorazili západně od Kyjeva směrem na Lvov. Jelikož jsme nyní již měli jen jeden vagon, bylo nutné prosit na rumunských transportních velitelstvích, aby nás zapřáhli na nejbližší vlak směr západ.


Lokomotiva MÁV řady IIIe (později 326) v Szolnoku roku 1890, stejné stroje vlastnily i rumunské CFR

Ruský průlom věru nepředstavoval žádnou radost, a proto jsem v Ternopilu přinutil železničáře, aby nás zapřáhli za smíšený vlak z Čortkivu do Ivano-Frankovska. Nalezený jízdní řád pro Generální gouvernement mi poskytl nutné znalosti. Široce jsme tak objeli Lvov. Čekala nás cesta podél úpatí Karpat po nádherných trasách směrem na západ, vždy na závěsu různých osobních vlaků. Za půldruhého dne jsme Tarnówem opět dosáhli hlavní magistrály. Tam jsem propustil svou jednotku, důstojníky a účetního, a vybavil je papíry na tři dny krátkou dovolenku na čestné slovo.

Začátkem dubna jsem jen o vlásek unikl svému osudu, měli mě letecky přepravit do „pevnosti“ Ternopil, od které se očekávalo zadržení ruského průlomu u Lvova. Místo toho však přišel nový rozkaz – během několika dní jsem se měl hlásit ve francouzském Lyonu.


Vybombardovaná stanice Weilheim po útoku z 25. dubna 1945 © merkur.de

Cesta probíhala únavně. Znovu a znovu musely vlaky jezdit objížďkou, jelikož uzlové stanice trpěly bombardováním. Potom jsem se opět setkal s Dijonem a jeho rychlíkovými lokomotivami uspořádání 2´D1´-h4v. Z Lyonu mě převeleli do Mâconu a odtud do Bourg en Bresse, kde jsem sloužil v náhradní jednotce několik měsíců, než nás přemístili do bezprostřední blízkosti Lyonu. V Bourg en Bresse jsem byl samozřejmě častým návštěvníkem nádraží a pozoroval vlivem vzrůstající partyzánské činnosti a útoků hloubkových letců stále se zmenšující provoz. Jádro projíždějících vlaků tvořily lokomotivy bývalých PLM [společnost provozující trať Paris - Lyon - Marseille-Saint-Charles] uspořádání 1´D1´. Na odstavných kolejích postávaly i starší stroje uspořádání 2´C, 2´D a 1´D, přičemž první dvě jmenované řady vynikaly aerodynamickým tvarováním, zejména kabiny strojvedoucího, což byla móda na přelomu století.


Francouzská lokomotiva bývalé PLM řady 231 typu „Pacific“ © aandhmodels.co.uk

Koncem srpna se Američané vylodili u Marseille a postupovali podél Rhôny. Naposledy jsem se ocitl služebně v Lyonu a nechal se zavézt do depa Lyon-Mouche, abych alespoň jednou viděl velkolepé rychlíkové lokomotivy bývalé slavné PLM uspořádání 2´C1´ a 2´D1´. Rotmistr ženistů mi zabraňoval ve vstupu: „Vše je již nachytáno k vyhození do povětří! Máme naspěch a musíme začít!“. Našli jsme kompromis. Zatímco jsem si prohlížel řady lokomotiv typu „Pacific“ a „Mountain“, činili se ženisté až po mé prohlídce. Zničili pokaždé válec, až mi kusy kovu létaly kolem uší.


Prototyp německé lokomotivy řady 42, vyráběné od roku 1943 © Knipping (Eisenbahn Journal)

Příští dny se pokračovalo po silnicích, kolem Dijonu, Besançonu a Belfortu. Kvůli leteckým útokům jsme se však pohybovali jen v noci, až do Sundgau [jižní Alsasko, Francie] a později dále do Středního Bádenska. Tam mou jednotku nasadili na údržbě „západního valu“ na Horním Rýnu. Válka pomalu směřovala ke svému konci. Po proražení předmostí u Colmaru se hlavní bojová linie nacházela po celém Rýnu. Naše jednotka ležela jako rezerva za ní. Pro velitelské místo jsem si vyhlédl dvounápravový osobní vagón, čertví proč, pocházející z majetku soukromé dráhy Haltingen – Kandern. Avšak předtím, než jsem ho vůbec začal používat, utrpěl jsem těžký otřes mozku a dopravili mě do nejbližšího lazaretu. Lazaretní vlak mě pak dovezl do Bregenzu u Bodamského jezera [Rakousko]. V Radolfzellu jsem viděl nejen bádenské tendrové lokomotivy Vlc (754,10, 1´C1-h2t), ale také první kusy nové řady 42 uspořádání 1´E-h2.


Lokomotiva typu S 160 dodávaná do zničené Evropy, na snímku přejíždí přes provizorní most u Stolbergu © cs.trains.com

Krátce předtím, než francouzské jednotky koncem dubna 1945 obsadily Bregenz, upláchl jsem oproti radám lékařů, kteří už mě dávno uzdravili, a pokusil se dostat do Bavorska obsazeného Američany. Jako první cesta pro uprchlíky sloužila trasa úzkokolejné Bregenzské lesní dráhy. Můj pokus však neuspěl a musel jsem strávit dva roky ve francouzském zajetí. Ze Strasbourgu nás vezli vlakem. Co si pamatuji z této jízdy na východ a později jih Francie, včele vlaku trůnily nové stroje S 160 US-Transportation Corps [americké dopravní jednotky] uspořádání 1´D-h2 s relativně krátkým vysoko položeným kotlem [u ČSD řada 456.1].

Na závěr se na naše čtenáře opět obracíme s výzvou. Autor sice rokem 1945 odchází do zajetí, ale jeho vyprávění jsme začali až napadením Sovětského svazu. Je přitom mnohem starší, počíná rokem 1937, kdy narukoval do armády. Přejete-li si jeho železniční zážitky předválečné a z prvních válečných let, opět postačí dát "páči sa mi" nebo zanechat vzkaz v diskusi.

Zdroj:

KNIPPING, Andreas / SCHULZ, Reinhard. Deutsche Reichsbahn: 1939-1945. Stuttgart: Transpress Verlag, 2015. ISBN 978-3-613-71505-9

Úvodní snímek: Francouzská lokomotiva řady 241 typu „Mountain“ © Tangopaso

Súvisiace odkazy