Za železniční archeologií na Maltě

» Návrat

Pridané: 30.1.2018 8:00
Autor: Mgr. Jiří Mazal, nick: » Etienne

Za železniční archeologií na Maltě Malta a železnice, takový nesmysl, prohlásil by průměrný znalec železničního zeměpisu. A má pravdu, ale jen částečně. I tento stát svou železnici měl, a ačkoliv na ní provoz utichl již před desítkami let, stále se můžete setkat s velkým množstvím pozůstatků.

 

 

 

 

Maltská republika se skládá ze tří ostrovů, a ani ten největší (Malta) není věru žádný obr, 246 km². To je pro srovnání pouhá třetina průměrného českého okresu. Historickým vývojem ovšem došlo k tomu, že v minulosti měla země hlavní město uprostřed ostrova – ve Mdině (Rabatu), zatímco později byla založena dnešní metropole Valletta na pobřeží. V průběhu 19. století přestávala tříhodinová cesta koňským povozem stačit i místnímu jižanskému tempu, a proto bylo rozhodnuto o vybudování železnice.


Podrobná mapa tratě (převzato z knihy The Malta Railway)

První návrhy vznikly již roku 1870, od začátku se počítalo s úzkým rozchodem 1000 mm. Po problémech s výkupem pozemků se vlaky poprvé rozjely 28. února 1883. Z počáteční Valletty trvala cesta na 11,1 km vzdálenou konečnou Museum u Mdiny pouhých 35 minut (nazpátek pak 30 minut). První provozovatel, Malta Railway Company Ltd., nebyl příliš úspěšný a roku 1890 zbankrotoval. Dráha se nacházela v dost neutěšeném stavu a vyžadovala nutné investice. Nakonec ji převzala místní vláda a po nezbytných opravách vlaky opět vyjely roku 1892.


Stanice Valletta, vlevo most, po kterém se dodnes chodí do města (převzato z knihy The Malta Railway)

Již roku 1903 se dráze objevila první konkurence v podobě tramvají, které vedly částečně souběžně s tratí. Roku 1905 na Maltě navíc vyjely první autobusy, které se nakonec postaraly jak o zánik železnice, tak i tramvají, které skončily ještě dříve než železnice, roku 1929. V době velké hospodářské krize se ztrátovost dráhy stala neudržitelnou a 31. května 1931 byl ukončen provoz.


Použití původního tunelu jako protileteckého krytu (převzato z knihy The Malta Railway)

Jízdní řád byl velmi hustý a v pracovní dny celou tratí projíždělo až 13 párů vlaků, další vložené spoje končily ve stanici Birkirkara. Soupravy obvykle tvořilo pět vozů, po dodání silnějších lokomotiv činila délka až úctyhodných 12 vozů. V době první světové války se vyskytovaly ještě delší soupravy, u konečné Museum se totiž nacházela velká kasárna. Zajímavé beze sporu je, že nákladní doprava nebyla nikdy provozována.

Během celé historie se na dráze objevilo celkem deset parních lokomotiv britských výrobců. Žádná z nich se nedochovala dodnes, a tak jediným pozůstatkem je osobní vagón třetí třídy, který je ve značně zbědovaném stavu uložen u radnice ve městě Birkirkara.

Dnes je Malta téměř jedním velkým městem a zhusta jej trápí silná automobilová doprava. Proto se roku 2015 vynořil návrh tehdejšího ministra dopravy na vytvoření železničního systému. Cesta k realizaci (pokud vůbec nějaká bude) však může být velmi dlouhá.

Popis tratě a dochované železniční objekty

V této kapitole se zaměříme zejména na ty části, které měl autor příležitost osobně zmapovat. Pozůstatků však existuje více a podrobně jsou zachyceny v uvedených odkazech. Případným návštěvníkům lze také vřele doporučit knihu od autora B. L. Rigby The Malta Railway, která se i přes starší datum vydání stále prodává v místních knihkupectvích (konkrétně např. ve Vallettě v obchodě Agenda Bookshop, 26 Republic Street).