Elektricky už za císaře pána - Mariazellerbahn

» Návrat

Pridané: 24.1.2018 8:00
Autor: Jiří Mazal, nick: » Etienne

Elektricky už za císaře pána - Mariazellerbahn Asi nejznámější (a zároveň nejhezčí) rakouskou úzkorozchodnou tratí je beze sporu Mariazellerbahn, spojující dolnorakouský St. Pölten se štýrským Mariazellem. Pojďme se na tuto dráhu podívat blíže, a věnovat se budeme nejen její historii, ale také současnosti.

 

 

 

 

Mariazell se stal v 19. století jedním z největších poutních míst v celém Rakousko-Uhersku. Není proto divu, že již roku 1858 se objevily první plány na výstavbu železnice, která by dopravila zástupy věřících. Se stavbou se započalo roku 1896 a vzhledem ke složitým terénním poměrům bylo rozhodnuto použít úzký rozchod 760 mm. Dráha se otevírala postupně. Roku 1898 vlaky vyjely z počátečního St. Pöltenu, ležícího na západní dráze (Westbahn) z Vídně do Salzburku, do Kirchbergu s odbočkou do Manku. Až na konečnou do Gußwerku (za Mariazellem) se započalo jezdit roku 1907.

Zpočátku vlaky tahaly parní lokomotivy řad Mh a Mv, jejich výkon se však brzy ukázal jako nedostatečný. Vedle značného zájmu cestujících plnila svou úlohu také nákladní doprava, zaměřující se na přepravu zemědělských produktů, železa a hlavně dřeva. Trať byla již roku 1909 upravena v části své délky tak, aby umožnila provoz normálněrozchodných vozů na podvalnících.


Mapa Mariazellerbahn

Úvahy o elektrifikaci se objevily ještě před dokončením dráhy. Ačkoliv měl projekt velké odpůrce (v té době ani nebyly zkušenosti s elektrifikovanými tratěmi o takové délce), nakonec se ho podařilo prosadit a roku 1911 elektrické lokomotivy nahradily své parní předchůdkyně. Použit byl jednofázový střídavý proud 6,5 kV/25 Hz a získala se zde řada zkušeností využitých při pozdější elektrifikaci rakouské železniční sítě.

Na Mariazellerbahn ještě navazovala dráha Ober-Grafendorf – Gresten, nazývaná „Krumpe“, o délce 62 km. V 90. letech byl úsek Wieselburg – Gresten dokonce přerozchodován na normální rozchod a na zbývajícím úzkokolejné trati byl postupně zastavován provoz, až roku 2010 zanikl úplně.

Vlna rušení místních tratí se nevyhnula ani Mariazellerbahn. Roku 1988 vzal za své koncový úsek Mariazell – Gußwerk, nákladní doprava se dočkala postupného omezování, její konec nastal roku 1998. Od roku 2000 se objevují úvahy Rakouských spolkových drah ÖBB dráhu prodat nebo zavřít. Provoz v jejich režii tu však vydržel ještě dalších deset let, uvažovalo se i o částečném přerozchodování do Kirchberg an der Pielach. Místo toho se naštěstí dráha dočkala dílčích renovací.


Laubenbachmühle, jednotka typu Himmelstreppe, 21.5.2016 © Jiří Mazal

Rok 2010 znamenal velkou změnu – provoz přebírá NÖVOG (Dolnorakouská dopravní společnost) a stává se jak vlastníkem, tak provozovatelem. Je objednáno devět elektrických jednotek a čtyři panoramatické vozy 1. třídy u švýcarského Stadleru. Tyto jednotky obdržely pojmenování Himmelstreppe (doslova schody do nebe) a pro jejich údržbu vzniklo depo v Laubenbachmühle, vybudované nákladem 20 milionů Euro.

Nejde však o první elektrické jednotky na Mariazellerbahn. Již v letech 1994 – 2013 se tu objevily dvě jednotky ř. 4090. Příliš se ale neosvědčily a dnes jsou odstaveny v Zell am See. Jejich předchůdkyně, které měly nahradit, je tak paradoxně přežily. Slabě vytížené vlaky zajišťoval ve spodním úseku i motorový vůz ř. 5090.


Mariazell, lokomotiva č. E10, 21.5.2016 © Jiří Mazal

Vraťme se prvním elektrickým lokomotivám dráhy, které zahajovaly elektrický provoz. Řada 1099 (zpočátku jednoduše označovaná jako „E“) v pravidelném provozu vydržela neuvěřitelných 100 let a vyřazena byla až roku 2013. Stále však slouží v čele nostalgických vlaků. Tyto lokomotivy dodala firma Siemens-Schuckert a skříň je uložena na dvou třínápravových podvozcích. Každý má svůj trakční motor a transformátor s devíti regulačními odbočkami. V letech 1959 - 62 byly všechny stroje rekonstruovány, dostaly nové skříně, dva sběrače byly nahrazeny jedním, vyměněn byl hlavní vypínač a náhony rychloměrů, v základu však lokomotivy zůstaly stejné.

Jízdní řád nabízí hodinový takt po celý den, s posílením v ranních hodinách mezi Laubenbachmühle a St. Pölten, naopak v horském úseku do Mariazellu je počet spojů nižší. Všechny spoje zajišťují jednotky „Himmelstreppe“ v počtu 9 kusů označené jako ET1 – ET9. V sezóně od května do října se přidávají další spoje mezi Mariazellem a Gösingem.

O víkendu pak vyjíždějí zvláštní vlaky. V letní sezónu se každou sobotu objevuje nostalgický vlak „Ötscherbär“ tvořený historickou elektrickou lokomotivou ř. 1099 a nechybí ani jídelní vůz či salonní vůz první třídy. Původní vozy dráhy procházely postupnou modernizací, ale rozteč sedadel zůstala, proto je dnes prakticky nemožné, aby si dva lidé normální výšky sedli proti sobě. Parní vlak je pak v provozu ve vybrané dny.