Podivuhodnosti jedné cesty přes tři země

Řidič jízdenku bez problému uznal, ale jinak se k ní postavil jeho mladý tlustý kolega v regionálním autobusu do Zawidówa. Ten mne uvítal slovy „Ale ja neidem do Niemiec“. „Já tiež nie, ale s panem do Zawidówa“, odpověděl jsem. Nejprve na to kývl, potom mu ale něco začalo vrtat hlavou, vyskočil z autobusu,  debatoval s jiným zaměstnancem a potom mi sdělil, že ta jízdenka v autobuse neplatí, protože jsem ji koupil na železnici. Nevím jak teď', ale tehdy to v Polsku bylo skutečně tak, že polská varianta jízdního dokladu Euro-Nysa, zakoupená ve vlaku, neplatila v autobusech a naopak.

Protože jsem něco takového tušil, vytiskl jsem si předtím přehled linek, kde německá jízdenka platí, ale řidič si nenechal říct. Svými velmi skromnými znalostmi polštiny se mi nepodařilo jej přesvědčit, tak jsem mu rozčilené hodil 7 zlotých a odjeli jsme se zpožděním. Jízdné sice nic moc, ale z principu jsem po návratu domů pomoci online-slovníku napsal stížnost v polštině na PKS. Několik dni na to mi předala manželka doporučenou zásilku z Polska, v níž se ředitel PKS za svého zaměstnance omluvil a dal mi za pravdu. Zároveň mi v dopise vrátil těch 7 zlotých. Na nádraží v Zawidówě stál prázdný nákladní vlak z Čech a strojvedoucí se asi nudil až tak, že dokonce vyprášil rohožky ze stanoviště.

Čekal jsem na to, že se objeví nějaká polská lokomotiva. Protože se tak po dvou hodinách nestalo a kromě toho bylo chladné a větrné počasí, vydal jsem se podél trati do Černous. A co čert nechtěl – asi po 10 minutách za mnou zahoukala polská lokomotiva, ale už jsem neměl síly a hlavně nervy k návratu. Při přechodu státní hranice jsem s údivem zjistil, že všechna polské a české tabule s upozorněním na hraniční čáru byly odstraněny, zůstalo jenom bezpředmětné upozornění v němčině, zakazující překročení státní hranice.

Po návratu domů jsem se obrátil e-mailem na libereckou policii s dotazem, kdo je vlastně zodpovědný za ponechání té dnes už nesmyslné cedule. Na to mi přišla následující „inteligentní“ odpověď':

Dobrý den,

k Vašemu dotazu uvádím:

• hraniční značení nadále zůstává v platnosti (vyznačuje státní hranici)
• hranici je možné překročit za stanovených podmínek, tedy ne kdekoliv a kdykoliv
• překročení a značení hranic upravuje NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY EVROPY č. 562/2006 ze dne 15,3,2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex).

V případě dalších dotazů se můžete obrátit i na jakoukoliv služebnu na vašem území, nebo na webových stránkách ICP (cizinecké policie)

Vyřizuje:

nprap. Jana Havlíková
ÚOVS Liberec

plk. JUDr. Miroslav Dvořák
ÚOVS Liberec

Napadlo mne, že ti příslušníci potřebují nějaký rekvalifikační kurs, neboť Schengenská dohoda jasně stanoví, že vnitrní hranice se smí překročit kdekoliv a kdykoliv. Ale vraťme se k mému výletu. Dál už byla pohoda, průvodčí ve vlaku z Černous do Liberce jízdenku uznal a potom jsem se přes Žitavou vrátil domů do Drážďan. Protože jsem toho dne železniční stanicí Frýdlant v Čechách jen projel, přidávám zde nedlouhé video, které jsem tam pořídil při dřívější cestě, dne 18.12.2007. Jeho hlavním motivem byl manipulační vlak.