Mé cesty do železničního ráje (3)

4.10.2011 8:00 Václav Vyskočil

Mé cesty do železničního ráje (3)

V minulých dvou dílech mých fotografických vzpomínek jsme se podívali na známá místa ve Švýcarsku. V tomto díle v tom budeme pokračovat. Opět se na fotografiích podíváme na Rhétskou dráhu. Tentokrát na odbočnou dráhu Samedan – Bever - Scuol Tarasp.

 

 

 

 

Tato trať vychází ve stanici Bever s hlavní trati Chur – St. Moritz. Trať odbočuje ze stanice Bever západním směrem. Její délka je 72 km a byla otevřena 1.7.1917 již jako elektrifikovaná napětím 11 kV 16 2/3 Hz. Tato trať je vedena převážně v rovné niveletě, nejvyšší stoupání v obou směrech nepřevyšuje 10 promile. N atrati je pár pěkných mostů a viaduktů přes řeku Inn s kterou sdílí údolí. S této trati odbočuje nová trať Vereinalinie dlouhá 22,1 km spojují obce Suchs a Lavin v údolí Unterengsndin s Klosters v údolí Prättigau.

Nejdůležitější částí této spojnice je Vereina tunel s délkou 19,058 km, otevřený pro veřejnou dopravu 19 listopadu 1999. Stavba tunelu byla zahájena v roce 1991 a tunel byl proražen 26.3.1997. Vereinalinie je tvořena dvěma samostatnými tunely. Vereinatunel, o délce 19040 metrů, který vychází z překladiště Selfranga (směr Klosters), stoupáním 14,8 promile dosahuje kulminačního bodu ve výšce 1463 m.n.m. A poté klesá spádem 4,8 promile do překladiště Saglians (směrem stanice Lavin). Cca 310 metrů před portálem v Sagliains, odbočuje spojovací jednokolejný tunel Sasslatsch II (277 m) do stanice Suchs (směr St. Moritz).

Na obou koncích má tunel kolejiště pro překládku automobilů silnice/železnice. Uprostřed tunelu je zřízena cca 2 km dlouhá dopravna pro křižování vlaků s jednou odstavnou kolejí pro služební vozidla. Druhý tunel na trase je Zugwaldtunnelen o délce 2172 metrů, stoupání je 40 promile ze stanice Klosters do překladiště Saglians.
Naše další cesta vedla právě tímto tunel, a zamířili jsme do lyžařského městečka Davos. Z Davosu pokračujeme zpět do Churu. Z Churu vychází další odbočná trať Chur – Arosa. Tato trať nezačíná na nádražím v Churu, ale v jeho přednádražním prostoru.

Trať Chur – Arosa je dlouhá 36 km a vede překrásným údolím řeky Plessúr, nejprve po ulicích města Chur a poté pravým úbočím skalního masívu. U stanice Langweis přechází po překrásném 90 metrů vysokém viaduktu na levý břeh a po 10 km končí na břehu horského jezera v nádherném horském městečku Arosa. Trať byla uvedena do provozu 12 prosince 1914 již elektrifikovaná trakční soustavou 2000 V ss. 1. ledna 1942 byla přičleněna pod RhB. V roce 1997 bylo napětí v troleji změněno na 11 kV 16 2/3 Hz.

Po krátké prohlídce městečka a kávě na nádraží se vracíme zpět do Churu. Z Churu máme zaplacená lehátka do Paříže. Další den nás čekala jízda TGV do Port Bou a v noci zpět cesta nočním vlakem do Luzernu. Z Luzernu se přesouváme do Montreux. Na známou zubačku na Rochers de Naye. Jelikož byl už říjen, na Rochers de Naye nás čekal sníh. Po krátké prohlídce se vracíme dalším vlakem zpět do Montreux a po trati MOB jedeme do Zweisimenu. Pak nás čeká již jen cesta do Luzernu a Zurichu a cesta přes Rakousko domů.

Titulní snímek: 18.10.2002 - Montreux: výhled z Be 4/4 302 © Václav Vyskočil

Galéria

Súvisiace odkazy