Zážitky z Polska a pár slov o polských úzkokolejkách

19.9.2009 8:00 Jiří Mazal

Zážitky z Polska a pár slov o polských úzkokolejkách

Původně jsem tento článek nechtěl vůbec psát, neboť o úzkokolejce Przeworsk – Dynów, kterou jsem navštívil, tu byla zcela nedávno zveřejněna reportáž, ale jelikož jsem se celou cestu pohyboval pouze po kolejích a PKP mi připravily spoustu nečekaných zážitků, rozhodl jsem se s nimi podělit. Navíc přináším informace o dvou dalších polských úzkokolejkách, nacházejících se nedaleko českých hranic, a to Bytom - Miasteczko Śląskie a parkovou železnici v městě Chorzów.

Úzkokolejka Przeworsk – Dynów se nachází až na východě Polska, nedaleko hranic s Ukrajinou, spojení je ovšem poměrně kvalitní, vlaky z Krakowa do Przemyślu jezdí docela často. Na výlet jsem si vyčlenil tři dny, jeden den pro cestu tam, jeden den pobyt, jeden den zpátky.

První šok mě čekal již v Katowicích. Chtěl jsem si koupit „Bilet turystyczny“, síťovou jízdenku fungující v Polsku už nějaký ten pátek v různých podobách. Momentálně můžete tuto jízdenkou od páteční 18. hodiny do pondělní 6. hodiny ranní využít buď pouze v osobních vlacích (za 30 Złotých), nebo také ve variantě za 60 Złotých, která platí pro všechny osobní vlaky, rychlíky (pospieszne) a vlaky InterRegio, které provozuje společnost PKP Przewozy Regionalne. Snažím se koupit u první pokladny svůj „Bilet turystyczny“, ale pokladní mi tvrdí, že ve vlacích InterRegio, které chci využít, neplatí. A navíc platí od 19. hodiny. Zaražen si nechám vydat obyčejnou jízdenku, ale nedá mi to a jdu k pokladnám o patro výš (v Katowicích jsou ve dvou patrech). Zrovna natrefím na přepážku „Starszyho kasjera“, který nemá ve své kukani ani počítač, zato však spoustu moudrých příruček. Lámanou polštinou (na jiné jazyky nereaguje) mu vysvětlím svůj problém, kamsi probíhají dlouhé telefonáty a nakonec jsem odeslán zpět do přízemí, k tamějšímu „Starzsymu kasierovi“.

Tam však žádná taková přepážka není, tak beru útokem čerstvě otevřenou pokladnu. Paní mi odebere jízdenku, kterou vystornuje, a vystaví mi požadovaný lístek, ovšem pouze ve variantě za 30 Złotých pro osobní vlaky. Opakovaně se ptám, zda platí i v rychlících, a jsem ujištěn, že ano. Ani když poukazuji na skutečnost, že na jízdence je přímo napsána platnost pouze v osobních vlacích, pokladní není vyveden z míry a tvrdí, že je tam také uvedeno „taryfa specialna“. Odcházím a červ pochybností stále hlodá, opět vyhledávám v horním patře „Starszyho kasjera“. Ten opět vyhledává ve svých moudrých příručkách, následně dlouze telefonuje, a pak slavnostně vykřikne: „pro rychlíky musíte mít variantu za 60 Złotých!“ „No to vím“, kontruji, ale to by mi ji někdo musel vydat. Vezme ode mě 30 Złotých a zmizí, aby se za chvíli vrátil i se správnou variantou. Než je mi ovšem předána, je proveden opět dlouhý telefonát, při němž je neustále máváno mým vytouženým lístkem. Následně je mi konečně předán do rukou a dokonce jsem upozorněn, abych tam dopsal číslo průkazu totožnosti (Bilet turystyczny je pouze na jméno, které zapisuje pokladní, a bez uvedení čísla dokladu je neplatný). Pak už jen stíhám koupit trochu zásob a téměř 90 minut, které jsem měl v Katowicích strávit, je vyčerpáno.

Katowice,EN 57-2072 a 2068, 23.8.2009 © Jiří Mazal
Katowice,EN 57-2072 a 2068

Jsem zvědavý na vlak nové kategorie InterRegio, kterému je dělána docela značná reklama a má se jednat o jakousi levnější variantu k rychlíkům. Z reklamy očekávám jednotku ED 74, což je polský „panťák“ v dálkové úpravě. Po příjezdu jsem ovšem zděšen – přijela rekonstruovaná EN 57, pro Polsko vozidlo nejtypičtější. Tentokrát dostala nové čelo, „prkenné“ látkové sedačky, nové obložení, WC pro vozíčkáře (nikoliv vakuové) a spoustu transparentů, kolik to stálo a kolik na to dala Evropská unie. No jako modernizace pro příměstskou dopravu je to docela dobré, ale ne pro svezení se přes půlku Polska. Jízda je zprvu dosti úmorná, trať z Katowic do Krakowa je děs a hrůza, málokdy překračujeme 40 km/h. Hned první stanice, Mysłowice, je doslova zasypána uhelným prachem, v kolejišti se dokonce povaluje uhlí a my se plazíme krokem. Až za Krakowem dále na východ jedeme docela svižně. Navíc díky vysokému počtu dveří a tím pádem rychlejší výměně cestujících mají vlaky InterRegio stanovenu kratší jízdní dobu než obyčejné rychlíky (a nikde se jaksi nemění lokomotiva). Pana Perničku ze Železničního magazínu, zarytého odpůrce nasazování CityElefantů do dálkové dopravy, by tato zkušenost asi musela přivést na hranice infarktu. Již za tmy přijíždím do Przeworska, kde se na náměstí nachází můj hotel a v očekávání příštího dne usínám.

Przeworsk wask., Lxd2-268, 22.8.2009 © Jiří Mazal
Przeworsk wask., Lxd2-268

Úzkokolejné nádraží se nachází hned před normálněrozchodným, docela daleko za městem. Jdu omrknout zdejší depo, které se nachází asi 500 m dále po kolejích, kde se chystá naše souprava. Je opravdu impozantní, složená z devíti vozů – služebního, plného dřeva, čtyř rumunských osobních vozů z 80. let a čtyř výletních vozů. Jeden z „rumunů“ je upraven jako barový vůz a celá souprava je pomocí můstků průchozí. Zabírám místo na dřevěné lavici rumunského vozu (ř. Bxhpi) a mám trochu smůlu, kromě mě je v celém vagónu jeden velmi hlučný dětský tábor, neustále skandující a povykující. Bere mě však za svého a při přepočítávání jsem dokonce také zahrnut. Okna jsou nejen výklopná, ale dokonce celá sklopná, takže není problémem fotit, akorát jsem neodhadl směr jízdy (lokomotiva se totiž po příjezdu z depa otáčí, protože trať pokračuje dále za depem).

Dynów, vjezdové návěstidlo, 22.8.2009 © Jiří Mazal
Dynów, vjezdové návěstidlo

Ve stanicích jsou stále k vidění již nefunkční mechanická návěstidla. Zprvu jedeme typickou polskou plackou posetou poli a pasoucími se kravičkami, ale záhy vjíždíme do táhlého údolí, které vrcholí v Polsku jediném úzkokolejném tunelu. Zde je 10 minut pauza, která je využita zejména k vykonání fyziologických potřeb (přeci jen už jedeme dvě hodiny), a dále pokračujeme přes Bachórz na konečnou do Dynówa. Odtud se můžete zadarmo svézt zpět do Bachórze (3 km), kde je malé muzeum a velká restaurace.

Já však vyrážím hledat autobusové nádraží, protože se chci svézt autobusem do Przemyślu, města na hranicích s Ukrajinou. Przemyśl je především známý jako jedna z největších pevností 1. světové války, ale v r. 1915 jí došly zásoby a rakousko-uherská posádka se Rusům vzdala. Památek na tuto pevnost mnoho nenajdete a navíc jsou daleko od centra, ale to samotné také stojí za prohlídku – zdejší kostely jsou zajímavou směsicí východního a západního, vnějšek ničím divný nepřipadá, ale vevnitř najdete typickou pravoslavnou výzdobu včetně bohatého zlacení a ikon. Na pěkně zrestaurovaném náměstí najdete mnoho hezkých domů, ač bylo město za 2. světové války téměř zničeno.

Przemyśl, Kostel karmelitánů, 22.8.2009 © Jiří Mazal
Przemyśl, Kostel karmelitánů


Vracím se zpátky na nádraží a vlakem uháním do Rzeszowa, kde mám nocleh. Ačkoliv průvodce se o tomto městě vyjadřoval velmi nelichotivě, zacházka do města nebyla vůbec k zahození. Zaujme zejména zámek, který je celý postaven na bastionech, novogotická nazdobená radnice a jelikož se tu zrovna přímo na náměstí konal rockový festival, bylo kázání a zpěv ze vždy přeplněných kostelů přebíjeno poněkud jinými rytmy.

Příští den vyjíždím prvním ranním rozumným spojem, opět InterRegio, do Katowic. Tentokráte je jedinou modernizací typické EN57 nové čalounění sedaček. Inu, takové rychlíky pro chudé. V Katowicích se rozhoduji pro návštěvu „Kolejki Parkowe WPKiW“ (parková železnice vojvodského parku kultury a odpočinku). Každou hodinu tu jezdí jediná lokomotiva s jedním vagónem, který je dle potřeby doplněn ještě dalším, po 4 km dlouhé trase mezi zastávkami Wesołe Miasteczko – Przystań. Depo je umístěno v celkovém zázemí parku. Lokomotiva je sice poněkud „dětsky“ okapotovaná, ale jedná se o hornický stroj z roku 1994. Pobavil jsem se se sdílným strojvedoucím, hovořil o době, kdy byl provoz na dráze daleko intenzivnější, stanice byly vybaveny návěstidly a nástupiště nepůsobila tak sešlým dojmem jako dnes. Jízda samotná je docela zajímavá, většinou se jede tak hustým lesem, až ani nemáte pocit, že se nacházíte někde v parku. Dráha také překonává několik stoupání a klesání. Celý parkový areál se nachází na bývalých haldách, které byly zrekultivovány, a v roce 1957 byla postavena zdejší železnice. Nikdy však neplnila účel „pionýrské“ dráhy, primárně sloužila k vozbě návštěvníků parku. Příjemně překvapen z původně neplánované zajížďky se vracím do Katowic a zpátky domů.

O týden později se vypravuji na nejstarší provozuschopnou úzkokolejnou trať na světě z roku 1853, Bytom – Miasteczko Ślaskie. Původně měřila zdejší síť 233 kilometrů a sloužila zejména nákladní dopravě, v současnosti již pouze na posledním 21kilometrovém zbytku funguje pravidelná turistická doprava. Na tuto síť navazovala další v Gliwicích, která naopak sloužila především osobní dopravě. Dnes z ní zbyl pouze krátký úsek v okolí stanice Rudy, kde funguje železniční skanzen.

Dynów, Lxd2-268, 22.8.2009 © Jiří Mazal
Dynów, Lxd2-268


Do Bytomi se nejlépe dostanete tramvají (jízda trvá asi 45 minut), vlaků z Katowic jezdí pomálu. Úzkokolejné nádraží se nachází hned u normálněrozchodného, tedy jedná se o jedinou kolej s nástupištěm. Souprava sem najede nacouváním. Samotné depo se nachází ve stanici Bytom Karb., které je od výchozí stanice docela daleko. Kromě depa jsem na celé trati nezahlédl jedinou nádražní budovu úzkokolejné dráhy, pořád se „motáme“ kolem normálněrozchodné tratě směr Tarnowskie Góry, krajina kolem trati je často zdevastovaná těžbou, hodně se jede kolem zástavby, ale také četnými lesy. Právě tím je ale odlišná od jiných polských úzkokolejek, které jsou většinou vedeny v polích. Před konečnou v Miasteczku Ślaskiem se nachází koupaliště a téměř všichni cestující zde vystupují. V Miasteczku Ślaskiem se nachází pouze dvoukolejná výhybna, lokomotiva se navíc při otáčení nepřipojí na opačný konec soupravy, ale uhání neznámo kam a souprava zůstává zcela opuštěná. Je tvořena jednak otevřenými letními vozy, jednak krytými vozy dosti podivné konstrukce.

Čtyřjazyčné nápisy na oknech nabádající k nevyklánění se z oken dávají tušit, že se jedná o „výzisk“ z vyřazených vagónů. Vozový park působí dosti sešle a neudržovaně. Oko železničního pozorovatele ještě zaujme mohutný násep již zrušené trati, jejíž most byl nad silnicí snesen, a již se ubírám k normálněrozchodnému nádraží, které je na druhém konci města. Cestou ještě zahlédnu nádherný dřevěný kostel ze 17. století. Jízda zpět do Katowic je velmi úmorná, plazíme se sotva čtyřicítkou, až usnu, a bohužel zaspím průjezd kolem úzkokolejného depa, které jsem chtěl vyfotit. Alespoň jsem se svezl zadarmo, koupil jsem si totiž jízdenku SONE+PKP, která sice na této trati neplatí, ale polský průvodčí se touto maličkostí nezabýval a spokojil se pouze s označením kleštičkami.

Miasteczko Ślaskie, Lxd2-352, 30.8.2009 © Jiří Mazal
Miasteczko Ślaskie, Lxd2-352


Jízda po polských normálněrozchodných tratích obvykle mnoho zážitků nepřináší, necestujete-li v kopcovitějším příhraničí, ale úzkokolejné železnice dokáží nadchnout i v typické rovině. Přidáme-li k tomu přijatelné ceny, nádherné památky a geografickou blízkost, pak není nijak na škodu se do Polska vypravit. 

Galéria

Súvisiace odkazy