Do Mnichova rychlostí 200 km/h

13.8.2007 18:33 Jiří Mazal

Do Mnichova rychlostí 200 km/h

O víkendu 4. a 5. srpna jsme se rozhodli ve dvou podniknout již dlouho plánovanou návštěvu bavorské metropole Mnichova. Jak se na správné šotouše sluší a patří, samozřejmě vlakem, konkurenčními žlutými autobusy Student Agency s klidem pohrdneme.

Již při plánování cesty jsem zjistil jednu nemilou skutečnost – dříve mnou velmi oblíbené lehátkové vozy z Košic do Františkových lázní přes Plzeň již nejezdí, resp. končí už v Plzni. Důvod lze snadno odtušit – trať mezi Plzní a Chebem prochází rekonstrukcí a všechny vlaky jsou občas nahrazovány autobusy. Něco takového by majitele lehátkových a lůžkových lístků asi nepotěšilo. Představa noci strávené „na kožence“ rychlíku Excelsior 420/760 nás sice nijak nenadchla, ale jiné možnosti nebylo. Tak jsme si alespoň zakoupili místenky, což se ukázalo jako velmi prozíravé. Vlak byl docela plný a chvíli trvalo, než jsme z našich míst vykázali dvě bránící se individua. Na jedno ze sedadel se okamžitě začal roztahovat jeden občan romské národnosti s tvrzením, že je ZTP. Ale nakonec ustoupil a usnul, což dal patřičně najevo hlasitým chrápáním. Přemýšlel jsem, na co asi dostal průkaz ZTP, a po pozorování jeho chování a poté, co z vlaku v Praze najednou vyrazil jako kdyby ho honili a nechal přitom v kupé své věci, jsem dospěl k názoru, že nejspíš na hlavu.
 
 
Do Chebu jsme dorazili pouze s mírným zpožděním (R 760 běžně dosahuje 30 minut) a pokračovali dále v cestě Desirem společnosti Vogtlandbahn do Marktredwitzu. V automatu ve vlaku jsme si zakoupili Bayern-Ticket za 27 €, který umožňuje cestovat až pěti lidem po Bavorsku v příměstské dopravě (Nahverkehr) a platí i v městské hromadné dopravě snad všech bavorských měst. V Marktredwitzu jsme se přesunuli do vlaku RegioExpress (RE) směr Norimberk, tvořeného jednotkami řady 612, které jsou vybaveny naklápěním skříní a dosahují rychlosti až 160 km/h. V Norimberku pak přišel doslova zlatý hřeb celé výpravy – RE z Norimberka do Mnichova využívající nové vysokorychlostní trati mezi Norimberkem a Ingolstadtem, po které vlaky kategorie RE jezdí rychlostí 200 km/h, a jsou tak nejrychlejšími osobními vlaky v Německu, vlaky ICE pak na této trati dosahují 300 km/h. Poprvé je tak vysokorychlostní trať využita i pro příměstskou dopravu. Jelikož divize německých drah Nahverkehr nedisponuje vozy pro tak vysokou rychlost, několik jich převzala od divize dálkové dopravy. Tyto vozy prošly několika úpravami a dostaly celočervený nátěr typický pro divizi Nahverkehr. Vozy jsou velmi komfortní, dříve užívané u IC a EC vlaků, a jízda po trati tvořené z betonových desek a nikoliv z pražců je opravdovým zážitkem. Soupravy jezdí šestivozové s lokomotivou řady 101 a řídícím vozem obráceným směrem na Norimberk. Během jízdy funguje i pojízdný minibar, kde se dá káva pořídit za přijatelných 1,80 €.
 
 
V Mnichově jsme měli zajištěno ubytování v A & O Hostelu za 14 € (šestilůžkový pokoj s vlastním sociálním zařízením), další 3 € stálo povlečení a 5 € snídaňový bufet, kde každý mohl sníst kolik chtěl a mnozí i to, co si odnesli ven. Hostel je nedaleko nádraží a vedle nízké ceny vyniká čistotou a pořádkem.
Většina hlavních památek je snadno dostupná pěšky, ale lze využít i hustou síť městské hromadné dopravy, tvořené S-Bahn, metrem, tramvajemi a autobusy. Četnost zastávek je někdy až neuvěřitelná, musel jsem se začít smát, když jsme zastavili autobusem u zastávky, autobus se stočil na druhou stranu silnice a o nějakých dvacet metrů dál stavěl znovu. Jelikož Bayern-Ticket platí i na veškerou mnichovskou hromadnou dopravu, bez obav jsme jí využívali, jinak celodenní jízdenka stojí 5 €. Mnichovské hlavní nádraží je hlavové a poněkud rozvětvené, vedle hlavní haly existují i nástupiště zcela mimo ni, ale jak už to v Německu bývá, orientace je celkem snadná. Radost mi udělalo zejména tamní Reisezentrum – sháněl jsem do sbírky německý jízdní řád, což se mi příliš nedařilo. V Mnichově ho sice měli, ale za 19 €, což se mi nechtělo platit, zakoupil jsem si však evropský jízdní řád za 12 €, který jakoby z oka vypadl jízdním řádům vydávaným Thomasem Cookem. Obsahuje všechny hlavní evropské tratě, řadu lokálních tratí, některé autobusové spoje a lodní spojení. Není bez zajímavosti, že vydání přímo od Thomase Cooka se prodává za 12,90, ale liber.
 
 
A co všechno můžete shlédnout v Mnichově? Jelikož tato milionová metropole byla hlavním městem bavorského království, nachází se tu památek nepřeberně. Obvykle se do centra vchází přes bránu Karlstor nedaleko nádraží, cestou uvidíte dominantu města – gotický dóm Frauenkirche, samotné centrum se pak nachází na Marienplatz, kde naleznete starou a novou radnici v novogotickém stylu. Postupně dojdete až k bráně Isartor. Známý je také dvorní pivovar, ve kterém se nachází obrovská pivnice (cenu piva jsme však nezjišťovali) a rozsáhlý komplex rezidence, kde je umístěno muzeum, divadlo, klenotnice a další objekty. Za rezidencí se rozkládá zahrada, kde si člověk může v klidu odpočinout a nikdo tu nebere na vědomí cedulky zakazující vstup na trávník. Podívali jsme se i na monumentální budovu parlamentu, kterou z obou stran obklopuje tramvajová trať. Pokud byste se chtěli vykoupat, podél Isary jsou vybudovány pláže, ale vody mohlo být díky letošnímu suchu asi po kolena. Z druhé strany centra pak najdete zdejší vyhlášená muzea, stačí se procházet kolem nich, již samotné stavby ohromí. Vedle Propylají, inspirovaných vstupní branou do athénské Akropole, je z jedné strany umístěna Glyptotéka a z druhé strany muzeum antických sbírek, všechny stavby mají průčelí ve stylu antického chrámu se sloupy a tympanonem.
Druhý den jsme se pak vypravili k zámeckému komplexu Nymphenburg, vzdálenému asi 15 minut jízdy tramvají z nádraží. Jedná se o obrovský areál tvořený převážně vodními plochami plnými ptactva, překrmeného množstvím ryb, které všude ve vodě uvidíte a nejrůznějšími pokrmy, které jim háží turisté. Vedle vlastního zámku se v zámeckém parku nachází řada letohrádků, sloužících kdysi k pobavení šlechty. Vše je propojeno důmyslným systémem vodních kanálů a trvalo nám dobré dvě hodiny, než jsme obešli hlavní kanál a prohlédli si všechny stavby. Oba jsme byli areálem nadšeni a určitě stojí za návštěvu.
 
 
Pro zpáteční cestu jsme využili přímého rychlíku R 455 z Mnichova až do Prahy. Byl tvořen českými rekonstruovanými vozy, zařazen byl i bistrovůz a brzy bylo jasné, proč má tak dlouhou jízdní dobu. Jen na německém území se v Regensburgu mění lokomotiva z elektrické na motorovou a mění se směr jízdy, ve Schwandorfu je úvrať, ve Furth im Wald potom souprava dostává dvojici českých brejlovců. V Plzni pak měníme lokomotivu naposledy a do čela nastupuje některý ze zdejších dvousystémových strojů řady 363. Cestu nám ještě zpestřila poněkud roztržitá průvodčí, která nás dvakrát ignorovala a když se mi jí napotřetí podařilo vnutit svou kilometrickou banku, strašně se divila, že jedeme už z Německa. Asi si byla své roztržitosti vědoma, protože odpočet 800 km z kilometrické banky raději přepočítala ve značně sešle vypadající kalkulačce. V Praze pak urychleně přebíháme na rychlík Vltava, který nově veze i vozy k sezení do Petrovic u Karviné, a v Olomouci se ukládáme znaveni do svých pelíšků.
 
 
Německo je pro nás poměrně drahá země, ale německé dráhy nabízí řadu nabídek, z nichž některé jsou přijatelné i pro českou kapsu. Pak už je jen třeba mít „nafasováno z domova“, protože jídlo je kromě supermarketů na naše poměry přece jen poněkud drahé. Nedejte si obloženou bulku v přepočtu za sto korun…
 
 

Galéria

Súvisiace odkazy