Den železnice 2017 se slavil po celé Praze

Dlouho jsem váhal, mám-li o letošním svátku modré armády navštívit Národní den železnice v Bohumíně nebo regionální oslavy jinde, nakonec mne pražská programová nabídka i má přirozená lenost zlákaly do místa nejlépe dostupného a samo nebe mé rozhodnutí potvrdilo – jak jsem dodatečně večer zjistil z meteorologických zpráv. Ale začněme od začátku, či raději od přestupu na hlavním nádraží, kde jsem si ověřil, jak funguje jejich užitečná novinka – zveřejňovat číslo nástupiště na informačních tabulích v hale již 30 minut před odjezdem: V 7:51 jsem vystoupil z R 960 Kačina, šel do haly, a opravdu, na informační tabuli již stálo, že Os 8818 odjíždí v 8:17 z 1. nástupiště. Tento osobák, vedený elefantem, mne zanedlouho dopravil do samého centra dnešního dění.

Praha-Smíchov, ústředí oslav © Luděk Šimek

Tam právě vrcholily přípravy na dnešní svátek. Na 1. nástupišti se otvíraly stánky nejen s pochutinami a nápoji, ale i s tiskovinami, věnovanými železnici a PID. Fronta rostla u stánku s obrázky Kateřiny Perglové, jejími karikaturami železničních vozidel a jejich přezdívek. Ty se staly hitem letošní sezóny i výtvarným symbolem 25. výročí zapojení železnice do PID.

„Žabotlama“ © Kateřina Perglová

Nedočkavci obklopili zejména soupravu rybáků a jejich dominantu – krásně nablýskaného sto let jezdícího čtyřkoláka. Jen nám svátečním fotografům dělala ta její hluboká čerň a lesk v ranním nízkém slunci starosti.

„Čtyřkoláky“ řady 434.2 vozily náklad i lidi již před 100 lety © Luděk Šimek

Spolu s další párou, řepařkou 213.902, bude dnes tato 434.2186 vozit návštěvníky do Radotína, Libně, Hostivaře, na hlavní nádraží, dokonce až do Loděnice a Rudné. Později se k nim přidá i ušatá, pomáhat jim bude karkulka T 444.162 i jedno prasátko T 211.0741. V obvodu stanice bude pendlovat hurvínek M 131.1515.

„Karkulka“ pomůže své starší kolegyni © Luděk Šimek

Zajímavá expozice pro milovníky historické techniky stojí u prodlouženého 1. nástupiště. Vpravo je konvoj lokomotiv – bardotka, Emil Zátopek, banán, bobina 1, brejlovec. Vlevo jsou panťáky, ten první, 471. 018-2, září neobvyklým nátěrem – dostal na počest 25. výročí barvy PID, dnes ho budou křtít. Za ním pak je reprezentant historie – žabotlama 451.026-9 v původním nátěru, i interiér je retro.

471.018-2 v barvách PID © Pavel Šmídek

Chvíli pozoruji, jak nakolejují drezínu, pak konečně u stánků potkávám kolegu Pavla. Hned si stanovujeme plán na dnešní den – pracujeme nejraději ve dvojici, protože jeden umí fotit, druhý psát. Nelze stihnout všechno, musíme si především určit, co vynecháme, protože kolega má odpoledne ještě obchodní jednání a moje arytmické srdce nevydrží dlouho plný výkon. Nezdokumentujeme oficiální začátek – už měl asi pomalu začít, ale nic ještě není slyšet, vzdáme i vystoupení rockové skupiny Crazy Dogs. Pavla láká hlavně vršovické depo, tam dosud nebyl. Sedáme tedy na 2. nástupišti do žraloka. Ten odjíždí v 9:38 a je pěkně narvaný, takový nával ve vlaku jsem viděl naposledy ještě když vozy nesly označení ČSD.

PJ Vršovice © Pavel Šmídek

Vršovické depo mne okouzlilo svojí mohutností, jednou velkou a jednou menší točnou, prostornou rotundou a dalšími prostorami. A nejen mne, i spoustu dalších návštěvníků, a nejsou to jen samí nudící se důchodci. Skupina –náctníků se vrhla hlavně na Vectron a na 380.018-7. I rotunda je plná lokomotiv, především motorových. Musím pochválit svého spolupracovníka, jaké v těch naprosto špatných podmínkách – tma, žádný odstup – dokázal udělat kvalitní snímky. Naše galerie vás tedy s lokomotivami seznámí podrobněji.

Řada motorových lokomotiv © Pavel Šmídek

Jen veselých kraviček je mi líto – jak jsou špinavé! Za takové by se i jézéďáci museli stydět. Dalším zklamáním je mi komentovaná prohlídka. Pan komentátor vypráví jistě zajímavě, jen ho není slyšet.

Komentátora je dobře vidět, ale ne slyšet © Luděk Šimek

Pro zpáteční cestu jsme si raději místo obsadili včas, a tak jsem se konečně dnes mohl lépe seznámit s vozidlem řady 844, které v mém okolí nikde nejezdí. Přiznám se, že jsem ke žraloku trpěl averzí, že je obludný a polský. Teď ale se mi interiér zalíbil, rozhodně je lépe řešený a pohodlnější než RS1, i jízda je klidnější.

Třetím objektem, který mi Pavel doporučuje k návštěvě, který on zná ale já tam dosud nebyl, byla Výtopna Zlíchov. Jezdí tam od nádražní budovy historický autobus Š 706 RO. Opět nával, autobus tentýž, který znám z Chotěboře a ještě jedno mínus – zájemce o prohlídku bývalé výtopny nedoveze na místo. Vyklopí nás na zastávce MHD pod kopcem a odfrčí směr Zličín. Vzhůru přes nadjezd musíme pěšky.

213.902 © Luděk Šimek

O této expozici opravdu jen heslovitě, znáte ji už z jedné reportáže: sbírka starých nákladních aut, hlavně Praga V3S, průmyslové lokomotivy parní i motorové, největší unikát - parní tahač děl MAN z roku 1914 - i parní válec, momentálně rozebraný. V starém tramvajovém vleku krasin se podepisuje petice za zachování této staré výtopny. A zrovna v době naší návštěvy sem přijíždí vlastní silou dvě parničky – maličká 213.902 a majestátní 475.111. Až doma zjistím, jaká je výhoda, že se obloha mírně zatáhla, že na snímcích bude plechová kráska hezky plasticky prokreslená ... a pak mi zatrne: Po ochoze toho plně zatopeného stroje se promenují malé, asi osmileté „krásky“ – a rodiče nic, hrdě si je fotí, asi je tam schválně poslali. Co kdyby se smekly po rozlitém oleji, v lepším případě by to skončilo zlomenýma nohama, v tom horším mohou hlavou narazit do ocelových spřáhel parního stroje... br, dočista jsem ztuhnul, až mě kolega musel pobídnout – hele vyfoť to.

Co by zasloužili rodiče? © Luděk Šimek

Byl čas se rozejít. Já zpátky na nádraží, kamarád za obchodem. Při čekání jsem si povšiml, že na smíchovském 3. nástupišti dosud existuje stánek, což už je dnes historický unikát – a to prosím ve stanici, kde je i restaurace a několik stánků v hale, přes ulici asi pět hospod v řadě vedle sebe a masna s bufetem. Kdežto ve většině míst je ve stanici a okolí pusto a prázdno.

Dnes již vzácný jev © Luděk Šimek

Při přestupu na hlavním pak konstatuji, že jim nové opatření ještě nefunguje dokonale, že číslo nástupiště uvedli jen 15 minut před odjezdem. Celkově však dnešní den hodnotím jednoznačně kladně. Viděli jsme, vyfotili jsme, sepsali jsme mnoho zajímavého.

Úvodní snímek: 471.018-2 v barvách výročí železnice v PID © Luděk Šimek

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský