Naše téma: Kupé nebo velkoprostor?

V minulosti jsme se ve vagonech určených pro regionální dopravu setkávali spíše s velkoprostorovým uspořádáním a dálkovým vlakům vévodila kupé. V Československu se sedělo zpravidla po osmi na lavici nebo oddělených sedadlech (Bmee), což bylo ekonomicky výhodné – do vozu typu Y se vešlo 80 cestujících a delší X pojaly až 88 lidí. Záhy ale dráhy zjistily, že sezení po osmi v kupé Bmee je krajně nepříjemné, a tak byly vozy s šestimístnými oddíly Amee přeznačeny na Bmee a v původních Bmee byla vyměněna sedadla za širší, kterých bylo v kupé nově šest. To však znamenalo, že ve voze typu X nebo Z (Bmz) bude pouze 66 cestujících, což ve výsledku poslalo oddílové uspořádání do záhuby v celé Evropě. Problém spočívá v tom, že ulička podél kupé musí být o hodně širší než ulička ve středu velkoprostorového vozu.

K výhodám oddílových vozů patří dobrá hluková izolace a možnost individuálně si regulovat teplotu a osvětlení, tedy pokud člověk cestuje sám. A právě tato podmínka je hlavní potíž kupé. Osamocený cestující v oddíle má vysoký pocit soukromí, nikdo ho neruší a podle vlastního uvážení si může zhasnout a pozorovat stmívající se krajinu nebo v klidu spát. To samé platí i o skupinách lidí, kteří se navzájem znají (rodina, studenti apod.).

Zásadní snížení pohodlí ale přijde, když do kupé přistoupí neznámá osoba. Ženy mohou ztratit pocit bezpečí a od teď už je ze slušnosti zakázáno sahat na vypínač světla. Někteří mohou mít dojem, že je spolucestující pořád sleduje. V případě, že přistoupí více cestujících, kteří se spolu baví, jedinec, který chce pracovat nebo si číst knihu, může rovnou na tyto činnosti zapomenout. Zatímco ve velkoprostorovém voze se řeč slije v nesrozumitelný a ignorovatelný šum, v kupé jsme nuceni vnímat každé slovo rozhovoru, což je pochopitelně nepříjemné i hovořícím. Další nevýhodou kupé je to, že do něj nelze namontovat velký stůl, který by sahal ke všem místům k sezení a že uprostřed se sedí obzvláště nepohodlně – cestujícímu zkrátka chybí strana, na kterou by se mohl naklonit, aby měl větší pocit soukromí. Také hledání volného místa je velmi komplikované, neobsazená sedadla nejsou vidět ihned po nástupu do vozu a cestující se do kupé musí dívat jednotlivě, často i přes zatažené závěsy. Vstupovat do takto uzavřeného kupé je pro přistupujícího velmi ponižující a trapné.

Velkoprostorový interiér netrakční jednotky Railjet Českých drah, 26. 9. 2015 © Dominik Havel

Velkoprostorové uspořádání mnoho nevýhod kupé odstraňuje. Vagón nebo jednotka tohoto provedení jsou přehledné a obvykle nabízejí kombinaci dvojic a čtveřic míst k sezení u sebe. Na své si tedy přijdou jak dvojice, tak menší skupiny. Když spolu jedou více než 4 lidé, mohou obsadit dvě „čtyřky“ naproti sobě. Cestující se zároveň nemohou hádat o teplotu a světlo, jelikož ve velkoprostoru žádné spínače nenajdeme, tedy až na čtenářské lampičky, pokud jsou k dispozici. Rozkládací a sklopné stoly lze namontovat ke všem místům k sezení.

Nicméně pro dnešního dopravce je nejdůležitější, že do velkoprostorového vozu se vejde více cestujících s přijatelným pohodlím. Na šířku vozu se vcelku bez problémů vejdou čtyři sedadla, letecké uspořádání nabízí i tu výhodu, že cestující si může natáhnout nohy pod sedadlo před sebou, díky čemuž se vejde více sedadel za sebe. Protože si ale rozteč sedadel určuje dopravce podle svého uvážení, může se stát, že okna nelícují k sedadlům, a místo do okna se za jízdy díváme do sloupku mezi nimi.

Srovnejte oddílové a velkoprostorové uspořádání. Najdete další výhody a nevýhody?

Jakým vozům dáváte přednost?

Myslíte si, že veřejnost upřednostňuje spíše kupé, nebo velkoprostor?

Úvodní snímek: Kupé 2. třídy humanizovaného vozu AB Českých drah, 18. 6. 2014 © Dominik Havel