Ohlédnutí za Korsikou a Sardinií v roce 2013 - 1. díl

Nakonec byly učiněny drobné korekce v programu podle aktuální situace. Program byl spočten na 11 dní s cestou tam i zpět. Pro velké přesuny jsme využili nabídky zahraniční jízdenky Interrail na 5 dní z 21 dnů možných (global Interrail pass). Cenu za lodě jsme platili v plné výši. Taktéž proběhla platba v plné výši za místní úzkorozchodky. Lístky na normálněrozchodné tratě na Sardinii jsme měli koupené jen na některé vlaky v mezinárodní pokladně v Ostravě, jinak jsme platili jízdenky na místě (při zakoupení u nás je možné uplatnit slevu Railplus na osobní vlaky, ale ne všechny relace lze fyzicky vydat).  Všechna ubytování byla provedena přes známý rezervační hotelový systém (nebudu uvádět). Celkem jsme byli tři cestovatelé - já,Tomáš a Pavel.

1.8.2013 - Rakousko, Wien,Alte Donau,D1 © Michal FICHNA

1. den  (1. srpna - čtvrtek)

V práci jsem měl sice volno, ale dotisknul jsem poslední podklady na dovolenou a utíkal jsem na vlak. Z Ostravy-Svinova nám to do Vídně jelo v 11 h, tak jsem tam byl raději s předstihem. Dokoupil jsem poslední piva jako dárek pro neznámé a všichni tři jsme vyrazili na cestu. Abychom ušetřili jedno políčko na Interrailu, tak do Vídně jsme jeli na normální jízdenku (z e-shopu).

Čas ve Vídni jsme chtěli využít k návštěvě dvou parkových drážek a svezení se nově zavedenými elektrobusy. Nejprve jsme chtěli navštívit drážku v parku Alte Donau, a tak jsme vystoupili z vlaku ve stanici Simmering (dnes už tam běžně dálkové vlaky z ČR nezastavují a vlak ještě nezastavoval na Hbf, protože Hbf se teprve stavělo). Koupili jsme si celodenní jízdenku na MHD a vyrazili linkou U3 s přestupem do stanice Alte Donau (linka U1). Přišli jsme do parku Alte Donau a vyčkali na příjezd vlaku (vláčku). Ten přijel během 5ti minut, a tak jsme tak tak stihli koupit jízdenky. Vláček projížděl také kolem depa, které bylo ovšem nepřístupné, a tak jsme návštěvu depa vzdali. Vozidla jsou celkem zajímavé konstrukce. Jsou čtyřnápravová. Mají jeden nehnaný dvounápravový podvozek a dvě hnací nápravy. V provozu byly dvě soupravy. Poté jsme si to namířili do parku Praterstern (stejného jména je i stanice metra i vlaků S-Bahn)  na druhou parkovou drážku, která je součásti zábavního parku. Ke vstupu na parkovou drážku není třeba kupovat nějakou vstupenku do parku. Platí se pouze použitá atrakce. V našem případě jsme tedy platili jen vláček. Zde byly opět v provozu dvě soupravy, ale každá s jinou dieselovou lokomotivou (jiné konstrukce). Ve vybrané dny jsou v provozu i původní parní lokomotivy. Cestou jsme viděli i depo, ale bylo špatně přístupné, tak jsme návštěvu rovněž vzdali.

1.8.2013 - Rakousko, Wien,Praterstern © Michal FICHNA

Vzhledem k pokročilému času jsme utíkali na projížďku „trolejbusů“, tehdy pro nás novinku. Dle informací kolegů cestovatelů nám bylo řečeno, že elektrobusy nahradily nějaké místní minibusové linky v centru. A že nabíjecí stanice používá napětí z tramvaje. a tak jsme vyrazili na zastávku, kde by se elektrobusy mohly vyskytovat. A trefili jsme se. Přišli jsme na zastávku Schottenring a byly zde. Zrovna řidič s přijetým elektrobusem vjel na nabíjení a vzal si ten, který tady stál od minulého kurzu. Nabíjecí stanice je zajímavá tím, že představuje krátkou trolejbusovou trolej napájenou z tramvaje (nedaleko). A trolejbus si na ni „šahá“ vlastním dvoupólovým sběračem. Po nabití se sběrač sám spustí do dolní klidové pozice. Případně jej tam spustí řidič před odjezdem. Projeli jsme se oběma linkami  (linka 3A a pak linkou 2A)  a vydali jsme se na Wien Meidling, odkud nám jel přímý noční vlak do naší stanice Firenze SNM (Florencie). Jelikož bylo ten den dost teplo, tak jsme s našimi batohy byli utahaní a celkem rychle jsme v lehátkovém voze usnuli.

1.8.2013 - Rakousko, Wien,Schottenring,8304 © Michal FICHNA

2. den  (2. srpna - pátek)

Po ranní snídani v lehátkovém voze, která byla součástí lehátkového lístku, jsme na minutu přesně přijeli do Firenze SNM. Koupili jsme si v trafice každý dvě jízdenky na tramvaj a jeli se projet zdejší jedinou novou tramvajovou linkou (nevím jak je tomu dnes, zdali už dostavěli tu druhou nebo ne, kterou měli v plánu). Po návratu do centra jsme se prošli kolem místních významných památek  (2 významné katedrály a most s obchody drahých šperků) a utíkali jsme na vlak do Livorna, odkud nám jel trajekt do Bastie (na Korsiku). Přijeli jsme však do stanice Empoli (kterou jsem pak nazval „jsme v poli“), kde jsme stáli cca 20 minut. Poté nám nějaký Ital přeložil, že rozhlas říká, že máme vystoupit, a že vlak jede zpátky do Florencie. Mezitím přijel další vlak z Florencie, který zde také končil, a že dál máme jet autobusem náhradní dopravy. Když přijel jeden, tak se na něj všichni vrhli jak supi. Leč řidič byl neoblomný a všechny, co stáli, z autobusu vyhodil a další autobus v nedohlednu. Přijely i nějaké taxíky, ale ty byly vždy někým objednány. Tak jsme šli do centra zkusit najít nějaké infocentrum (abychom si mohli také objednat taxi), ale bez kladného výsledku (nenašli jsme infocentrum). Takže naše cesta trajektem byla v ohrožení. Přišli jsme zpět na nádraží a zde nic nového. Snad jen to, že přibyli další cestující směr Pisa a Livorno. Tak jsme to znovu vzali do svých rukou a šli ve směru, odkud přijížděly taxíky. Naštěstí jsme jednoho zaregistrovali a rychle ho zastavili. Naštěstí nebyl nikým z nádraží objednaný, tak jsme mu řekli, že chce jet do Livorna na trajekt. On nám řekl, že každý dá 50 Eur. Dohromady 150 Eur. To se Tomovi moc nelíbilo, ale já jsem řekl, že rozhodně jo, že moc dalších jiných taxíků není k dispozici. A tak jsme jeli cca 63 km do Livorna (po dálnici).

2.8.2013 - Itálie, Firenze,1002 © Michal FICHNA

Tomáš chtěl jet do centra, ale jsem byl pro to jet až do přístavu, odkud vyplouvá náš trajekt. To nakonec bylo také dobře, protože jsme pak věděli, jak se do přístavu dostat zpět. Nebýt totiž místní, tak bychom vchod pro pěší z centra těžko našli. Byl dobře schovaný. Nakonec naše cesta taxíkem bylo dobré rozhodnutí, protože bychom stejně museli platit další trajekt a navíc bychom připluli do Bastie něco po půlnoci, a pořádně bychom se nevyspali. V Livornu jsme se tedy pokoukali kolem přístavu a vyčkali na náš trajekt do Bastie ležící na Korsice. Plavba do Bastie proběhla v pořádku. Byla to vlastně moje první plavba trajektem po moři. Po připlutí do Bastie jsme se šli zeptat do prodejny jízdenek na vlak, že bychom chtěli koupit jízdenky na zítřejší vlaky, ale bylo nám řečeno, že se kupují pouze v daný den a jen do kapacity vlaku (čili notoricky francouzský ….). Tak jsme šli na hotel a cestou jsme koupili něco do zásoby k pití na zítřejší den.

2.8.2013 - Itálie, Firenze © Michal FICHNA

3. den  (3. srpna - sobota)

Ráno v Bastii jsme se šli zeptat do prodejny jízdenek a na místní autobusy, zda-li u nich nejde koupit jízdenka na autobus na zítra z Ajaccio do Bonifacio, ale paní nám řekla, že to neumí prodat. Tak

Jsme šli na vlak. Koupili jsme si všechny dnešní jízdenky na vlak a nastoupili do vlaku. Za celý den jsme jezdili pouze novými klimatizovanými motorovými jednotkami. Potkali jsme sice nějaké starší, ale pouze ty hranaté (ty se zaobleným čumákem jsme viděli pouze na odstavných kolejích nebo v depu). Nejdříve jsme jeli vlakem do Ponte Leccia. Ze začátku to byla rovina kousek od moře. Vlak tam jel cca 100km rychlostí (viděli jsme na zadní stanoviště). Pak ale vlak začal stoupat do hor. Z Ponte Leccia jsme jeli vlakem do Calvi. Cesta do Calvi vede kolem pláží, a tak zde mají vložené vlaky, které jedou z Calvi do začátku pláží. V Calvi je pěkný hrad-tvrz, na který jsme se šli podívat. Prošli jsme si i centrum a bylo také koupání v moři. Celkem jsme zde strávili cca 4 hodiny. Pak jsme vyjeli vlakem z Calvi. Z Ponte Leccia jsme pokračovali jiným vlakem do největšího města na Korsice Ajaccia. Zde jsme měli nocleh. Než jsme šli na hotel, tak jsme ještě šli na autobusové nádraží vyzkoumat, odkud jede autobus směr Bonifacio. Pavel s Tomášem pak šli ještě se pokoukat po nočním Ajacciu.

2.8.2013 - Francie, Bastia © Michal FICHNA

4. den  (4. srpna - neděle)

Ráno jsme tedy šli na autobusové nádraží. Naštěstí pokladna na náš autobus byla otevřená a místa byla k dispozici, tak jsme měli část cesty vyhranou. Paní v pokladně nám navíc ušetřila i cca 12 km původně plánované chůze (ve třicetistupňovém vedru), protože nám poradila, že do Bonifacia jezdí návazný autobus našeho autobusu. Nevědomí nebylo způsobené naší nevědomostí, ale nedůsledným zveřejňováním údajů společností, resp. nepochopením „miestných špecifík“ a jazykovou bariérou  (větu formátu „ve školní dny navazuje mikrobus do Bonifacia našinec těžko pochopí tak, že mimo dny školní výuky jede autobus velký….).

3.8.2013 - Francie, Bastia,AMG812 © Michal FICHNA

Ušetřený čas jsme využili k prohlídce města v Bonifacia. Nejdříve jsme ale šli prozkoumat, zda-li loď na Sardinii jezdí skutečně tak, jak máme  v jízdních řádech napsáno. Bonifacio je přístavní město umístěné na skále. Lodě zde jsou ale menší, ne obří trajekty. Vstup do přístavu je totiž možný pouze menším lodím. Po prohlídce města jsme tedy pokračovali trajektem na Sardinii. Sardinie je od Bonifacia vidět na dohled. Na Sardinii jsme připluli do Santa Terezy. Odsud ze Santa Marie (Palau)  jsme pak pokračovali autobusem do Olbie, kde jsme měli nocleh. Při vjezdu do Olbie si Tomáš všimnul, že jsme nedaleko od hotelu, tak jsme nejeli až na autobusové nádraží.

3.8.2013 - Francie, Calvi © Michal FICHNA

5. den (5. srpna - pondělí)

Ráno jsme pokračovali vlakem z Olbie do Macomeru. Odtud jsme přešli na nádraží místní dráhy. Původně vlaky jezdily z nádraží FS, ale to už je pryč. Na dnešek byla v plánu jízda úzkorozchodkou do Bosa Mariny. Projetí této tratě se už v rámci přípravy ukázalo jako nejslabší místo. Na rozdíl od jiných tratí, kde se jízdní řády postupně objevovaly, o Bose stále nic, až potom jen strohé oznámení, že do odvolání se nejezdí. A tak se rozjel kolotoč „otravování“, kdy by to tak mohlo být…díky zaangažování a mimořádné ochotě Italského zastoupení v ČR provozovatel nakonec vyšel vstříc, a přislíbil nám svezení. Nyní v realitě atmosféra a napětí houstlo, jestli bude nebo nebude. Jelikož na oznámený vlak do Bosa Marina jsme měli dostatek času, tak jsme čas využili k prohlídce města a místního depa.

5.8.2013 - Itálie, Macomer © Michal FICHNA

V nádražní budově však bylo stále oznámení o výluce. Když jsem se ptal v pokladně na lístky do Bosa-Marina, bylo mi, řečeno, že si je máme koupit až ve vlaku. Tak jsem to pochopil a sdělil Tomášovi. Během našeho pobytu ve městě bylo oznámení přelepeno, že dnes se jede….. Dohoda tedy vyšla, vlak se skutečně objevil. Později, když jsem argumentem z pokladny oponoval, tak průvodčí uvažoval, jak to prodat, aby to bylo bez příplatku. Nakonec nám v Bosa Marina prodal jízdenku do Macomer - zpáteční a označil směr do Macomer. Tedy zase špatně. Ale řidič autobusu, kterým jsme jeli zpět do Macomer si toho nevšiml. (tarifně to mají stejně vlak jako autobus). Vlak se vracel zpět až v podvečer.  Než jsme ovšem jeli busem do Macomeru, tak jsme si prošli nyní nepojízdný úsek tratě do bývalé konečné Bosa. U tohoto bývalého nádraží je i autobusová zastávka směr Macomer, leč bez označníku. Holt „místní to vědí, a ostatní to vědět nemusí“.

5.8.2013 - Itálie, Tresnuraghes-Magomadas-Cuglieri,2442.011-6 © Michal FICHNA

Z Macomeru jsme jeli vlakem do Nuoro. Tato trať je od té předešlé jiná v tom, že funguje v rámci základní dopravní obslužnosti. Do Bosa Marina je to totiž pouze atrakce  (tehdy asi jeden nebo dva dny v týdnu, pokud se jede vůbec)  pouze o prázdninách. Do Nuora jsou na mnoha místech přeložky, a tak vlaky zde celkem jedou slušnou rychlostí. V Nuoru jsme doplnili tekuté zásoby a jeli jsme zpět do Macomeru. Zde byl takzvaný záporný přestup. Stihli jsme dřívější vlak do Cagliari, a to jen díky zpoždění tohoto vlaku, které bylo cca 15 minut, obecně vlaky na sebe nečekají a nenavazují, nicméně po dohodě cestou z Nuora vzal strojvedoucí pár zastávek na znamení poněkud ostřeji, aby stihl náš vlak. V Cagliari jsme se projeli trolejbusy. Chtěli jsme projet vše, ale nemáme projetý kousek blokové smyčky na východě, neboť v provozu byly reálně jen 3 trolejbusy na 2 linkách  (které se od sebe téměř neliší), takže čekání na ne-autobusové pořadí bylo velmi zdlouhavé. Po projetí západní části jsme šli směr hotel, který byl odtud kousek.

5.8.2013 - Itálie, Macomer © Michal FICHNA

6. den  (6. srpna - úterý)

Na ranní snídani to na hotelu nevyšlo, a navíc jsme na nádraží od hotelu použili taxík. Přece jenom ťapkat z rána cca 5 km není zrovna příjemné. Po příjezdu na zastávku jsme se ujistili od místního personálu, ze které části přestupního uzlu vlastně vlak vyjíždí. Byly tam totiž dvě možnosti, a to od nádražní budovy nebo z přestupní zastávky konečné tramvaje, která nahradila vlaky do centra  (mimochodem vozidla tramvaje jsou výrobkem Škody Plzeň - vycházejí z typu Astra Anitra). Akorát rozchod je 950mm a napájecí napětí 750VDC. Kdysi bývala v Cagliari menší tramvajová síť o více linkách. Tuto síť ale už stihli zrušit. Tramvaj, která nahradila vlak, však s minulou tramvají nemá nic společného. V roce naší návštěvy však pokračovala výstavba prodloužení nové tramvaje dál mimo směr lokální dráhy. My jsme však nastoupili do vlaku na zastávce Cagliari-Gottardo směr Dolianova, odkud jsme jeli náhradní autobusovou dopravou do Mandasu. Cestou jsme křižovali starší motoráky ve dvojici. My jsme ale jeli novějším hranatým typem. Z Mandasu do Sorgono jsme jeli starším zakulaceným FIAT typem.

6.8.2013 - Itálie, Cagliari-Gottardo,92 © Michal FICHNA

Cestou jsme dokonce jeli přes tunel a most překračující místní vodní nádrž. V Laconi proběhla ochutnávka místních specialit. A pak jsme pokračovali dál přes četné mosty místním pohořím až do Sorgona. Zde jsme se šli projít do města. Nákup tekutých potravin, návštěva kostela a odpočinek v místním parku, včetně nezbytné konzumace svačiny. Víc jsme ale v úmorném vedru potřebovali tekuté potraviny. Vlak jel zpět za 4 hodiny, tak to vyšlo i na krátký spánek. V úmorném vedru se nám opravdu nikam dál nechtělo. Cestou zpět jsme se postupně vystřídali díky opětovné bezměrné ochotě i na stanovišti strojvedoucího, abychom si jízdu více užili. Ve stanici Meana Sardo jsme dokonce z místního zásobníku vody chladili vodní okruh chladící vody, abychom neuvařili motor. Tomáš tento proces druhý den na lokálce do Arbataxu nazval jako „Aqua-bumbáta“. Třeba bychom motor neuvařili, ale teplotní čidlo by ho mohlo vypnout.

6.8.2013 - Itálie, Sorgono,2442.010 © Michal FICHNA

Při cestě zpět jsme ještě v lesích zastavili na širé trati, u studánky ve svahu, odkud si někteří místní brali vodu.  Průvodčí nás spočítal, a vyhlásil, že se pojede dál, až se sejdeme. Pří cestě zpět jsme již vystoupili v Serri, odkud jsme šli na hotel (místní rodinný domek s ubytovací kapacitou)  po cestě do sousední vesnice. Akorát jsme zastihli místní ubytovatelku před odjezdem do města. Tak jsme se ubytovali,  posvačili z vlastních zásob  a od ubytovatelky okoštovali místní víno. Pak jsme se ještě dohodli, že nás ráno odveze do Mandasu na vlak, jednak protože pěšky to je cca 4 km přes louky a pole a druhak paní si nechtěla připustit, že někdo z jejích hostů půjde někam pěšky. Pro místní bylo vůbec těžko uchopitelné, že někdo přijede vlakem, když ten jezdí jen 1x týdně, ale že to nebyla náhoda se vysvětlit asi nepodařilo). Pak už jsme si vychutnávali večerní siestu na balkóně.

Úvodní snímek: 6.8.2013 - Itálie, Meana-Sardo © Michal FICHNA