Polské úzkorozchodné tratě – vozový park, část první: lokomotivy

Označovací schéma

Na úvod si uvedeme způsob, jakým jsou označovány polské úzkorozchodné lokomotivy. Jedná se o alfanumerický systém tvořený písmeny a číslicemi, kde:

První písmeno značí typ lokomotivy:

• L – motorová lokomotiva bez zavazadlového oddílu
• Lf – motorová lokomotiva se zavazadlovým oddílem

Druhé písmeno značí počet náprav:

• 2 nápravy bez symbolu
• y – tří nápravy
• x – čtyři nápravy
• w – pět náprav
• z – šest náprav

Třetí písmeno značí typ motoru:

• a – elektromotor
• c – benzinový motor
• d – dieselový motor

Následuje číslice vyjadřují přenos výkonu:

• 1 – mechanický
• 2 – hydraulický
• 3 – hydromechanický
• 4 – elektrický

Za pomlčkou je uvedeno třímístné pořadové číslo, kde jsou vyhrazeny intervaly:

• 01-100 – rozchod 600 mm
• 101-300 – rozchod 750 mm
• 301-380 – rozchod 785 mm
• 381-400 – rozchod 800 mm
• 401-500 – rozchod 1000 mm.

Označení Lxd2-343 tak znamená motorová lokomotiva bez zavazadlového oddílu, čtyřnápravová, s dieselovým motorem, hydraulickým přenosem výkonu o rozchodu 785 mm.

Parní lokomotivy, stejně tak motorové vozy mají své vlastní označovací schéma. Pro lokomotivy vyrobené v Polsku pak existuje ještě tovární způsob značení.

Zbiersk, stroje Wls 180-18 a Lxd2, 6.12.2003 © Jiří Mazal

Px48

Parní lokomotivy řady Px48 se staly nejrozšířenějšími (a také nejpopulárnějšími) na polských úzkokolejkách. Byly vyvinuty roku 1948, přičemž základem se stala dosavadní řada Px29, která byla modernizována. Výroba probíhala v letech 1950-1955 v továrně Fablok a celkem bylo vyrobeno 93 kusů pro PKP (rozchod 750 mm), 18 kusů pro průmysl a lesní dráhy (rozchod 750 a 785 mm), a pět strojů zamířilo na export: 4 do Číny (762 mm) a 1 do Albánie (760 mm).

Tendr typu Pt6x48 byl čtyrnápravový. Vedle toho vznikla i verze s dvounápravovým tendrem, exportovaná do Rumunska (10 kusů, dochovaly se 2) a verze s třínápravovým tendrem, určená pro Jugoslávii (rozchod 760 mm). Ta však zůstala v Polsku a PKP ji po změně rozchodu na 750 mm vyhradily řadu Px49.

17 lokomotiv bylo v letech 1969-1975 přestavěno na rozchod 1000 mm pro Pomořanské úzkokolejky. Docházelo i k výměnám tendrů, takže se z řady Px49 stávaly Px48 a časté byly i různé úpravy.

Základní technické charakteristiky:

• Uspořádání náprav: D
• Délka vč. tendru: 12826 mm
• Hmotnost ve službě: 22000 kg
• Zásoby vody a uhlí: 6 m³, 4 t
• Maximální rychlost: 35 km/h
• Tlak páry v kotli: 13 at.

Sochaczew, lokomotiva ř. Px48 z r. 1955, 6.6.2015 © Jiří Mazal

Vyřazování řady Px48 nastalo po roce 1970, kdy začaly být dodávány motorové lokomotivy rumunské produkce, a řada strojů byla dále prodána do průmyslu. Roku 1990 se dva stroje prodaly na německou dráhu Brohltalbahn, odkud pak přešly do dílen MaLoWa. Jeden stroj se ocitl i na úzkokolejkách v Jindřichově Hradci. Na Średzke Koleji Powiatowe jezdily s pravidelnými osobními vlaky až do roku 2001, kdy zde PKP ukončily provoz.

Px48 se dodnes dochovalo v Polsku velké množství, nejčastěji ve formě pomníků nebo muzejních exponátů. Dle stránky na Wikipedii jsou provozuschopné tři stroje, v Krośnicích, Ełku a ve Środě Wlkp.

Lxd2

Nejrozšířenějším typem úzkorozchodných motorových lokomotiv v Polsku je řada Lxd2. Začaly být dodávány roku 1967 prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Kolmex z bukurešťské lokomotivky „23 August“, a to jak pro PKP, tak pro průmysl. Jejich tovární označení L45H signalizuje, že se jedná o lokomotivu o výkonu 450 koní s hydraulickým přenosem výkonu.

Jedná se o čtyřnápravovou lokomotivu s jednou kabinou strojvedoucího, používanou v Polsku na rozchodech 750, 785 a 1000 mm. Poslední stroj byl dodán v roce 1985 a celkem bylo vyrobeno 164 strojů pro PKP, dalších 50 pro průmysl. Dodnes se jedná o nejvýkonnější polské úzkokolejné lokomotivy, které dokázaly nahradit dosavadní typy parních strojů.

Část lokomotiv obdržela nový motor Henschel Wola H-12 (místo stávajícího licenčního Maybach MB836Bb), čímž vzrostl výkon na 505 koní a podstatně se zvýšila spolehlivost.

Základní technické charakteristiky:

• Uspořádání náprav: B’B‘
• Typ motoru: MB836Bb, při hlavních opravách Henschel Wola H-12
• Přenos výkonu: hydraulický
• Systém vytápění vlaků: není
• Maximální rychlost: 40 km/h
• Hmotnost: 32000 kg
• Celková délka: 10240 mm (dle některých zdrojů 10250 mm)
• Výkon: 450 HP (po rekonstrukci 505 HP)

Skanzen Rudy, Stanica, lokomotiva Lxd2.11 s vlakem do Rudy, 22.7.2018 © Jiří Mazal

Stroje se dodnes nachází na většině polských úzkokolejek (kromě rozchodu 600 mm), neuplatnily se kvůli hmotnosti u Bieszczadské lesní železnice. Nebyly dodávány jen do Polska, ale též na rumunské úzkokolejky, do Bulharska, do Maďarska (např. Budapešťská dětská železnice) a dalších mimoevropských států. Postupně byly přeprodány do dalších zemí, např. do Srbska (Šarganska osmica), Rakouska, Německa, Francie (Korsika) a Švýcarska (stavební firma Furrer+Frey na rozchodu 1000 mm). Jeden stroj byl provozován také u JHMD (odprodán do Jekatěrinburgu) a u ČHŽ.

Lyd2

Druhým typem rumunských úzkorozchodných lokomotiv dodávaných do Polska je řada Lyd2, továrního typu L30H, z bukurešťského závodu „23 August“. Třínápravová spojnicová lokomotiva disponuje motorem Maybach o výkonu 300 koňských sil. Zpočátku se hlavními odběrateli stalo Rumunsko a Albánie, ale nejvíce strojů se nakonec dodalo do Polska - v letech 1977 až 1982 na 80 exemplářů. Dominovaly na rozchodu 600 mm, jen 25 kusů zakoupily PKP na rozchod 750 mm. Těch se PKP brzy zbavovaly odprodáváním do průmyslu, neboť jim více vyhovovala řada Lxd2. Některé stroje byly modernizovány dosazením motoru Henschel.

Základní technické charakteristiky:

• Uspořádání náprav: C
• Typ motoru: Maybach MB83B
• Přenos výkonu: hydraulický
• Systém vytápění vlaků: není
• Maximální rychlost: 25 km/h
• Hmotnost: 24000 kg
• Celková délka: 7100 mm
• Výkon: 350 HP

V roce 2018 se uvádí jedenáct provozuschopných lokomotiv, např. na Bieszczadské a Żninské železnici. Z Polska byly stroje dále přeprodávány, jeden kus nalezneme na Osoblažské úzkokolejce.

Skansen Rudy, lokomotiva ř. Lyd2, 22.7.2018 © Jiří Mazal

Lyd1

Z polské produkce pochází řada Lyd1, zahrnující subtypy Wls150 a Wls180.Typ Wls150 pochází z Fabloku a hodně komponentů bylo převzato z normálněrozchodné SM03 (Ls150). Jediná kabina strojvedoucího je umístěna uprostřed lokomotivy a pohon je prostřednictvím spojnic na tři nápravy. Výkon dosahuje 150 koní. Prototyp vznikl roku 1960 a do roku 1969 bylo vyrobeno celkem 144 kusů. Pouze 28 šlo k PKP, zbytek do průmyslu. Uplatnily se na všech v Polsku používaných rozchodech vyjma 600 mm, ač plány existovaly.

Jelikož bylo rozhodnuto, že Fablok bude vyrábět pouze normálněrozchodné stroje, byla výroba přenesena do podniku Zastal v Zelené Hoře. V letech 1969-72 tam vzniklo 47 strojů, výkon byl zvýšen na 180 koní. K PKP bylo dodáno 5 strojů, zbytek odebral průmysl.

Základní technické charakteristiky:

• Uspořádání náprav: C
• Typ motoru: 5DSR150 nebo 6R1416
• Přenos výkonu: mechanický
• Systém vytápění vlaků: není
• Maximální rychlost: 31,4 / 40 km/h (WLs150/180)
• Hmotnost: 18000 kg
• Celková délka: 5650 / 5898 mm (WLs150/180)
• Výkon: 150 / 180 HP (WLs150/180)

Zbiersk, curkovar, stroje Lyd1 (Wls 150+Wls 180), 7.12.2003 © Jiří Mazal

Uváděno je 11 funkčních strojů Wls150 a 7 strojů Wls180. Z průmyslu byly čtyři kusy prodány do zahraničí. V provozu je v současnosti naleznete např. v Rogówě, Rudach, Ełku, Pleszewu, Iłże či Krośnicích.

Ld1 (Wls40/50)

Na výsledky předválečné spolupráce z let 1932-1940 s firmou Humbold-Deutz navázal vývoj nové lokomotivy na přelomu 40. a 50. let v konstrukční kanceláři Fabloku. První prototyp, označený Wls40, vznikl roku 1951 v podniku Warszawskie Zakłady Budowy Urządzeń Przemysłowych, sériová výroba se přenesla do Poznaně (Zakłady Naprawcze Taboru Kolejowego). Malá dvounápravová lokomotiva dosahovala výkonu 40 koní, pohon druhé nápravy probíhá prostřednictvím spojnice. Přenos výkonu je mechanický. Brzy vznikla výkonnější verze Wls50 o výkonu 50 koní.

Původně se počítalo s využitím na rozchodu 600 mm, ale vznikly verze i na jiné rozchody. Výroba probíhala bez větších změn do roku 1975 a vzniklo na 2000 exemplářů, což je rekord v počtu vyrobených lokomotiv jedné řady v Polsku. Postupně vznikly i další subtypy jako 2Wls40 a 2Wls50. Nejvíce se lokomotivy uplatnily v průmyslu (zejm. v cihelnách) a taktéž u PKP. V 80. letech byly některé stroje modernizovány.

Základní technické charakteristiky:

• Uspořádání náprav: B
• Typ motoru: S-64L nebo S-324HL
• Přenos výkonu: mechanický
• Systém vytápění vlaků: není
• Maximální rychlost: 17 km/h
• Hmotnost: 7000 kg
• Celková délka: 4380 mm
• Výkon: 40 / 50 HP (WLs40/50)

Skansen Rudy, lokomotiva typu WLs50, 22.7.2018 © Jiří Mazal

Vedle průmyslu se lze setkat s touto řadou např. na Koleji Parkowej Maltanka, na Wigierske Koleji Wąskotorowej w Płocicznie, také v Białośliwie, vždy na rozchodu 600 mm.

Úvodní snímek: Tarczyn Wąsk., lokomotiva Lxd2-465, 7.6.2015 © Jiří Mazal