Putování s „Jízdenkou na léto“ 2016 (6)

1.9.2016 8:00 Jiří Řechka

Nastal jedenáctý den mého cestování, který měl být původně na jiné trase. To, co změnilo můj plán, bylo nasazení vlaku společnosti Arriva na trase Šumperk – Kouty nad Desnou, který tvoří zapůjčená lokomotiva společnosti RegioJet 162.114 s jedním vozem. Původně žlutá lokomotiva dostala polep s logem Arriva, osobní vůz zůstal bez polepu, protože od nového grafikonu budou na trati zabezpečovat osobní dopravu ČD.

Jak to tedy bude, ukáže nový grafikon. Nicméně já jsem nechtěl nic ponechat náhodě, a proto jsem upravil svůj cestovní plán. Z Prahy jsem odjel během těchto čtrnácti dnů několikráte spojem EC 121 a tak jsem učinil i tento den, abych vystoupil v Zábřehu na Moravě. Zde následoval přestup na rychlík do Šumperka, kde měla tento den skončit moje cesta. Ale neskončila. Ještě musím dodat, že moje plánování tohoto dne vycházelo z podkladů, které jsem získal od Vojty Fajkuse, takže úplně naslepo jsem do Šumperka nejel. Po příjezdu moje první záběry byly věnovány zde vyčkávajícímu motorovému vozu 810.435 společnosti Arriva.

Bohužel jsem nevěnoval pozornost pravé straně nástupiště, což se mohlo vymstít. V duchu jsem přemýšlel, co budu podnikat v této stanici do mého návratu do Prahy, když jsem zaregistroval hlášení staničního rozhlasu, že cestující mají ukončit nástup do vlaku do Koutů nad Desnou. To mě takříkajíc probralo a pohled doprava mne probral úplně, u nástupiště stála ona souprava, kvůli které jsem přijel do Šumperka. Následoval můj běžecký přesun na opačný konec nástupiště a to, co se mě povedlo zaznamenat, vidíte v připojené galerii. Dva obrázky pro tento okamžik splnily účel mé cesty do Šumperka.

18.7.2016 - Šumperk: 162.114 © Jiří Řechka

Vlak odjel a přede mnou byla nerudovská otázka, co s ním, co dalšího podniknout v tento den. Zhotovil jsem něco málo obrázků provozu ve stanici, na příjezd právě odjetého vlaku se mě nechtělo čekat, a když jsem zaslechl hlášení, že bude odjíždět rychlík směr Olomouc, bylo rozhodnuto. Ve vlaku jsem chvíli věnoval pozornost železniční mapě, kde si zaznamenávám projeté tratě, a uvědomil jsem si, že můžu zkusit projet si trať SŽDC č. 275 Olomouc hl.n. - Senice na Hané. Jízdní řád mi dal za pravdu. V Olomouci jsem měl dost času do odjezdu příslušného osobního vlaku, mohl jsem tedy také opustit prostory nádraží a udělat pár kroků do města.

Když jsem později doma kontroloval, co jsem fotoaparátem zachytil, uvědomil jsem si, že výpravní budovu olomouckého hlavního nádraží od kolejí, ale tramvajových, jsem doposud neměl. Pár okamžiků jsem věnoval také olomouckým tramvajím, které jsou jiného typu než v Praze. Po návratu na hlavní nádraží jsem ještě musel vyřešit návrat do Prahy. Nakonec jsem se rozhodl pro Pendolino, místenka byla sice dražší, protože byla kupovaná před odjezdem, časová úspora na příjezdu do Prahy ale byla pro mne důležitější. Po přistavení Regionovy k nástupišti jsem nastoupil a odjel do Senice na Hané.

18.7.2016 - Olomouc hl.n.: 814.300/914.300 © Jiří Řechka

Sledoval jsem ubíhající krajinu a asi po čtyřiceti minutách jsem dojel do druhého cíle tohoto dne. Ve stanici panoval „čilý“ dopravní ruch, tedy podle mne. Křižovaly zde tři osobní vlaky, ale největší uspokojení mně přineslo zjištění, že se zde chystá k odjezdu do Olomouce manipulační vlak. Po vypršení jízdním řádem mě dané doby pobytu ve stanici následoval odjezd do Olomouce. Zpáteční cesta proběhla opět bez problémů, ve stanici Olomouc-Řepčín čekal onen manipulační vlak. Po příjezdu na olomoucké hlavní nádraží jsem se ještě něco málo věnoval zdejšímu provozu a pak jsem se vrátil do Prahy. Tam skončila moje cesta 18. července.

Když se ohlédnu zpět, zvažuji ještě jednu cestu do stanice Kouty nad Desnou; nebylo by špatné mít peršinga při manipulaci v této stanici. Ale to už není tak důležité. V úterý 19.července jsem měl na programu cestu do Sedlčan po trati SŽDC č. 223. Cestu, která z dopravního hlediska nevytvářela žádný časový tlak a která mně umožňovala po návratu do Prahy se v klidu připravit na následující den, s velmi časným odjezdem na severní Moravu. Svojí cestu jsem začal na pražském holešovickém nádraží. Než jsem odjel, zaznamenal jsem pár průjezdů vlaků všech kategorií. Bezesporu je stále více a více zajímavý doznívající provoz žabotlam.

19.7.2016 - Praha-Holešovice: 451.002/451.001, Os 12106 © Jiří Řechka

Ty doposud obsluhují ve všední den příměstskou linku do Roztok u Prahy. Vyčkal jsem příjezdu budějovického rychlíku, který má na holešovickém nádraží, jak asi víte, po dobu rekonstrukce zasklení haly hlavního nádraží svojí konečnou a výchozí stanici. Po vystoupení úklidové čety jsem nastoupil já, očekávaje odjezd. Během jízdy do Olbramovic jsem v klidu sledoval za oknem ubíhající krajinu. Jediné místo, které mne přinutilo udělat snímek, byl nový tunelový portál za Tomicemi. Po průjezdu tunelem přijel rychlík do stanice Olbramovice, kde mne čekal přestup na osobní vlak do Sedlčan. Turnusován je zde motorový vůz řady 810.

Vlak se před odjezdem slušně zaplnil a mne čekala cesta po pro mne neznámé trati. Jízda do Sedlčan trvala půl hodiny a já se ocitl ve městě, kam jsem v dávné minulosti přijel párkrát autem. Na stanici jsem se ocitl poprvé, takže jsem se věnoval její poměrně podrobné fotodokumentaci. A také získání mých oblíbených staničních razítek, které dlouhodobě sbírám. Této mé činnosti si všiml příslušník modré armády, jak se dříve železničáři nazývali, takto strojvedoucí onoho osobního vlaku. Po seznámení a vysvětlení účelu mého pobíhání po stanici mi poskytl řadu informací o ní samotné i trati do ní vedoucí.

19.7.2016 - Sedlčany: výpravní budova © Jiří Řechka

Upozornil mne, že výsypný rošt, za kterým stály vozy řady Falls, je jediný svého druhu na regionálních tratích u nás. Další ze zajímavých informací zněla, že staniční skladiště asi nepřežije do příštího léta. Ve stanici je používaná remíza, kterou jsem si mohl prohlédnout. V minulosti se začala naklánět na stranu, v současné době je její pozice stabilizována. Součástí remízy je také (bohužel nefunkční) vodárna. Dozvěděl jsem se, že původně byla remíza kratší, než je dnes. Zajímavé je ukončení tratě v oblouku, nevím nakolik je to obvyklé. Důvodem toho řešení byla při výstavbě tratě uvažovaná možnost jejího budoucího prodloužení až do Příbrami.

To se ale nikdy nestalo. Po fotografické dokumentaci jsem se vydal na průzkum blízkého centra města. Při jeho prohlížení mne napadlo, že se podívám na při jízdě spatřené věže, které patří, jak jsem si (správně) myslel nějakému zámku. Následoval pěší přesun zpět kolem železniční stanice do Červeného Hrádku, dnes součásti Sedlčan. Ale protože toto moje procitnutí přišlo poněkud později, bylo nutné průběh mého přesunu konfrontovat s časomírou. Jak se onen zámek pomalu přibližoval, o to rychleji mi ubíhal čas, který mně zbýval do odjezdu. Nakonec jsem byl nucen udělat pouze snímek oněch věží a vrátit se zpět na stanici.

19.7.2016 - Sedlčany: město © Jiří Řechka

Doma jsem posléze zjistil, že zámek má v restituci vrácen původní majitel, že je veřejnosti nepřístupny a otevírá se jí pouze při výjimečných událostech. Tak jsem zase tak o moc nepřišel. Před odjezdem jsem ještě s Jiřím Urbanem, strojvedoucím a patriotem této tratě, o které napsal spolu s kolegou Navrátilem publikaci, podiskutoval o železnici. Pan Urban zároveň provozuje webové stránky o této trati, kde se můžete dočíst, že 11. září přijede do Sedlčan motorový vůz modrý šíp, což byla pro mne překvapující informace. Prezentovat se zde bude také Posázavský pacifik a jako výstavní exponát bude zde vystavená bobina 140.047.

Tak pokud se povede počasí, co si více přát. Jako na zajímavost mne upozornil, že přes trať vedl kdysi akvadukt, který byl v minulosti při její úpravě stržen. Dnes jsou patrné opěrné zdi na obou stranách tratě. Dozvěděl jsem se, že se účastní každý rok pochodu po stopách Heřmaničky, pro změnu byl překvapen on, když jsem mu řekl, že do Heřmanic jsem jako děcko jezdil k babičce a dědovi. Tak uvidím, docela bych se šel projít a vrátil se tak o pár desítek let zpět. Nastal čas odjezdu a já jsem se vydal na zpáteční cestu. V Olbramovicích mne čekal přestup na rychlík do Prahy a po příjezdu domů rekapitulace tohoto pro mne velmi zajímavého dne.