Zimní česko-slovenská vlaková projížďka

17.2.2015 8:00 Aleš Lukaštík

Zimní česko-slovenská vlaková projížďka

V lednu (18. a 19.1 2015) jsem se rozhodl udělat si menší projížďku po železnicích České republiky a Slovenska. V tomto cestopise bych chtěl shrnout své postřehy a zachytit dojmy z cesty. Mnohde jsem byl mile i nemile překvapen, ale tak už to v životě chodí. Před cestou jsem si stanovil následující cíle, které jsem chtěl splnit.

 

 

 

 


Cíle cesty:

1. projet bez zastavení Ostravou-Svinovem
2. projet se Regionovou do Bechyně.
3. projet se po tratích 201 z Tábora do Ražic a tratí 185 z Horažďovic - předměstí do Domažlic.
4. na celé trase zkontrolovat mechanické závory a návěstidla
5. podívat se na přestavbu železniční stanice Strakonice
6. projet se lůžkovým vozem z Plzně do Košic (pozůstatek křídla legendárního vlaku Excelsior).
7. zdokumentovat stav mechanických návěstidel v žst. Veľký Horeš
8. projet se Pendolinem z Košic
9. projet se 140km rychlostí přes Bohumín

Trasu jsem si stanovil následovně:

Bohumín – Praha. hl. n. – Tábor – Bechyně – Tábor – Ražice – Horažďovice předměstí - Klatovy – Domažlice – Plzeň – Košice – Veľký Horeš – Čierna nad Tisou – Košice – Ostrava hl. n – Bohumín

Nikde jsem se moc nezdržoval kromě Plzně, kde jsem navštívil restauraci Na Spilce umístěnou v pivovaru a stanice Veľký Horeš, kde jsem fotil mechanická návěstidla.

Za celou trasu jsem měl najet 2 311 km. Nakonec to díky odklonu přes Lysou nad Labem bylo o 11 km více čili 2 322 km.

K režijnímu průkazu jsem si zakoupil ještě tyto doklady:

1. lůžkový lístek T3 muži na Rx 767 Egrensis/445 Slovakia za 13,5 € (389 Kč)
2. místenku do 2. třídy na vlak SC 240 Pendolino za 8 € (230 Kč)

Všechny tyto doklady jsem zakoupil předprodeji v mezinárodní pokladně v Bohumíně. Na nákup jsem si počkal asi 15 minut, protože tam nějaký Polák kupoval asi 20 jízdenek do nejrůznějších destinací. Samotný nákup byl bez problémů.

Zkratky:

P – mechanická předvěst
V – vjezdové mechanické návěstidlo
O – odjezdové mechanické návěstidlo
K – krycí mechanické návěstidlo
S – mechanické seřaďovací návěstidlo

Bohumín – Praha - Tábor

Budík mi zvoní v 1:30 ráno a při pohledu z okna na husté sněžení mě pojímá hrůza. Na nádraží jsem dorazil v 1:55 a hledal jsem svůj první vlak mé cesty EN Slovakia. Vlak stál kompletně sestavený na 2. nástupišti a skládal se z krysy 151.016, lůžkových a lehátkových vozů, vozů na sezení a vozů na přepravu automobilů. Vlak v Bohumíně dobírá vozy od R Silesia z Krakova a tak by se spíš měl jmenovat Slovakia /Silesia. Uvelebuji se ve voze Bmz 235-008 (vůz od Silesie), který byl ČD nedávno odkoupen od ÖBB. V prvním kupé už nějaký „inteligent“ strhnul gumu na okně, asi si dotyčný myslel, že je to otevírání okna. Uvelebuji se ve vedlejším kupé.

Na nástupišti vládne o náš vlak absolutní nezájem, zato do vedle stojícího Chopina se hrne asi 10 lidí. Jak později zjišťuji tak Slovakia v Bohumíně zastavuje jen pro výstup cestujících. Ve 2:04 odjíždí Chopin a my v 2:11. V Ostravě na hlavním nádraží do vlaku nastupují ti samí lidé, co nastupovali v Bohumíně do Chopina. Vlak je stále víc než poloprázdný a tak si vychutnávám průjezd Svinovem. První cíl cesty je splněn. Po chvíli přichází průvodčí a po kontrole jízdenek mě přemáhá ospalost a začínám klimbat. Průjezd Studénkou už nevnímám.

Probouzím se až na výhybkách v Olomouci a po zastavení na druhém, již rekonstruovaném nástupišti se dívám, že první nástupiště prochází přestavbou. Na třetím nástupišti stojí pražský elefant (471.064), kterým se v neděli vozí vlak IC Moravan do Prahy. Do našeho vlaku nastupují tři lidé a po chvíli načas odjíždíme. Po nájezdu na koridor opět usínám. Probouzím se až při zastavován v Pardubicích. V této stanici je pobyt od 4:39 do 5:03, při kterém se odvěšují dvě chebská lůžka (WLAB ČD přes Plzeň, WLABmee ZSSK přes Ústí). Celý tento posun obstarává naše vlaková lokomotiva. Lůžko na Cheb přes Plzeň se dává na Rx 766 Egrensis a druhé lůžko na R 877 do Prahy, z kterého se pak stane R 610 Ohře přes Ústí do Chebu.

Po této manipulaci odjíždíme a po projížďce přes Malešice zastavujeme přesně na čas (6:12) u 5 nástupiště. Pomalu se oblékám a přesunuji se ho haly. V hale stojí fronta lidí u supermarketu Billa, který dnes otevírá až v 7:00. Chci si dát kávu z automatu, ale zjišťuji, že jejich počet byl docela redukován. Po menším tápání nacházím výherní kávomat v podchodu a utrácím 12 Kč. Po chvíli se otevírá Billa a já mizím v jejich útrobách. Vybaven plechovkami piva Březňák se přesunuji na 7. nástupiště na vlak R 635 Svět do Českých Budějovic, s kterým chci jet do Tábora. Souprava je sestavena z esa 362.053, koženkových vozů A, B a modernizovaného víceúčelového vozu Bbdgmee236. Uvelebuji se v prvním voze za lokomotivou a v 7:33 odjíždíme.

Po chvíli se ocitáme ve Vršovicích, kde do vlaku přistupuje docela dost cestujících a i já získávám spolucestujícího. Po odjezdu pozoruji 1 ks mechanických závor, P,V návěstidel hlásky Železný Most a 1 ks mechanických závor, P,V (pouze od Vršovic) návěstidla odb. Záběhlice. Díky probíhající modernizaci tratě všemu zvoní hrana a letos bude vše až na vršovické závory nahrazeno. Pomalu se plížíme přes právě přestavovanou Hostivař. Po nájezdu na koridor zrychlujeme a tak při pohledu do protihlukových stěn začínám snídat. V Benešově u Prahy mě opouští moji spolucestující a dál již pokračuji v kupé sám. Ve Voticích koridor prozatím končí a já se těším na něco mechanického. Naštěstí Heřmaničky jsou kousek, a tak projíždíme kolem dvou ks mech. závor. Jedny jsou na trati směrem na Prahu a druhé na pražském zhlaví.

Ve stanici jsou ještě dvě skupinové O návěstidla a V od Tábora. Další stanicí s mechanikami jsou Sudoměřice u Tábora. Stanice je vybavena mech. závorami ve stanici, V a skupinovými O návěstidly. Díky výstavbě koridoru by mělo být vše letos minulostí. Hned za stanicí začíná těleso stavěné přeložky a tak se v blízké době stará trasa opustí. Dále až k Táboru už nic mechanického není a tak pozoruji výstavbu koridoru. Od mé poslední návštěvy trať vůbec nepoznává, kdy místo výhledů do krajiny se dívám do betonových protihlukových stěn. Mech. závory v Chotovinách jsou už pryč, stejně jako hláska Stoklasná Lhota. U tohoto dnes již zbouraného stanoviště ještě nedávno byly mech. závory, ovládané na požádání. Vše muselo ustoupit zdvoukolejnění a modernizaci tratě. Přesně načas vystupuji v Táboře a přesouvám se na bechyňské nástupiště.

Tábor – Bechyně a zpět

Vlak do Bechyně je složen z Regionovy 814.013/914.013. Je poloprázdný a tak usedám do řídícího vozu hned za strojvedoucího. Po chvíli se za silného sněžení vydáváme na cestu do Bechyně. Hned za výjezdem se kolem tratě line výkop kabelové trasy, na kterém intenzivně pracují občané naši menšiny. Celý tento výkop končí v Malšicích. Regina jede i přes namrzlé koleje naprosto bez problémů a tak po 50 minutách zastavujeme v Bechyni.


Značně sešlé směrové tabule © Aleš Lukaštík

Na nádraží mě překvapuje přítomnost výpravčího, který zde kromě výkonu funkce dirigujícího dispečera a obsluhy místního zab. zař. a prodává i jízdenky. Do našeho vlaku nastupuje asi 10 lidí, na což jen nechápavě zírám. Dochází mi to, když si v jízdním řádu najdu nedělní odjezdy autobusů z bechyňského autobusového nádraží. Za celý den odjíždí jen tři krajské autobusy a z toho jen jeden do Tábora, čímž se Bechyně propadla do totální dopravní díry. Takto lidem v neděli zbývá pouze auto nebo vlak.


„Regionova“ 814.013 před odjezdem z Bechyně © Aleš Lukaštík

V 10:06 se vlak rozjíždí, vychutnávám si průjezd přes kombinovaný silničně železniční most. Vlak se pomalu cestou plní a do Tábora dorážíme slušně obsazeni a naprosto načas. Na stavu tratě jde vidět, že do ní SŽDC investuje peníze. Doufám, že nedojde k zastavení provozu a že Bechyňka bude vesele jezdit dál. U tohoto hromadné dopravně značně nepřátelského kraje nikdo neví.

Tábor – Ražice (trať 201)

Přesouvám se na druhé nástupiště a nastupuji do dalšího vlaku mé cesty. Jedná se osobní vlak do Ražic. Vlak je se opět veden Regionovou (814.178/914.178) s namontovaným automatem na jízdenky . Po odjezd rychlíků na oba směry se i my dáváme do pohybu. Donedávna měla tato trať zaústění do Tábora samostatné, ale po výstavbě druhé koleje na Prahu se zřídila odbočná výhybka.


Vlak do Ražic v Táboře © Aleš Lukaštík

Po chvíli zastavujeme v Bálkové Lhotě, ve které ještě nedávno byla mech.návěstidla. Dnes jsou ve stanici světla a stanice je zastavěna deponovanými vozy. První mechanickou stanicí na trati 201 jsou Božejovice (V,O,P). Ve stanici je vše mechanické kromě předvěsti od Ražic. Jako bonus se ve stanici nacházejí i mechanické závory. Nejvíce se mi líbí nadzemní drátovodná trasa která vede přes zahrádky. Divím se, že to majitelům nevadí.


Mechanické závory ve stanici Božejovice © Aleš Lukaštík

O 7 km dál se nachází nákladiště se zastávkou Sepekov, které je vybaveno krycími mech. návěstidly (P, K) a 1ks mech. závor přímo v zastávce. Podle ojetosti vedlejší koleje bych řekl, že se zde již několik let nic nenakládalo a že zrušení nákladiště brání jenom nedostatek peněz na náhradu mech. závor.


Zaměstnanec před zvednutím závor © Aleš Lukaštík

Dívám se na ubíhající krajinu a docela mě překvapuje velký počet přejezdů s výstražníky AŽD 97. V Červené nad Vltavou se křižujeme s protijedoucí Regionovou (814.178/914.179) a k mému údivu ve stanici nastupuje docela dost cestujících. Tato stanice má jedny mechanické závory u píseckého vjezdu. Po chvíli dojíždíme do Vlastce, ve kterém kromě 2ks mechanických závor (ve stanici a u píseckého vjezdu) se nacházejí vjezdová a odjezdová mech. návěstidla. Raritou této stanice jsou vložená světelná návěstidla atypické konstrukce. Jedná se o docela unikátní řešení zabezpečení stanice a vrtá mi hlavou, proč bylo použito zrovna zde.


Detail vloženého návěstidla VL3 směrem na Písek © Aleš Lukaštík

Ve vedlejší stanici Záhoří se ještě nacházejí 2 s mech. závor na písecké zhlaví a u písecké předvěsti. Po chvíli přijíždíme do Písku města, kde je celá stanice vybavena mech návěstidly ( P,V,O) a 2ks mech. závor směrem na Tábor . V této stanici mě zaujaly mech.závory na cestě která vede do vrat jediného domu. V případě náhrady by bylo asi levnější ten barák zbourat a přejezd zrušit. Po této stanici se připojujeme k trati ze Zdic, která byla do výstavby dálkoviny rovněž zhusta posázena mech. závorami a návěstidly. Po chvíli zastavujeme v Ražicích, kde náš vlak končí, a já se vydávám na rychlý průzkum nádraží.


Směrovka k občerstvení v Ražicích © Aleš Lukaštík

Nádražní restaurace je mnoho let zrušena, na občerstvení si může cestující dát pouze kafe z automatu. Budova působí pustým dojmem. Naštěstí po chvilce přijíždí R 668 Rožmberk, kterým se chci přesunout do Horažďovic Předměstí. Ještě před pár lety bych jel bez přestupu z Bohumína.

Ražice – Sušice – Klatovy

Souprava je složena z plecháče 242.258, humanizovaného vozu AB, vozu Bbdgmee236 a 2ks B. Usazuji se ve voze AB. Po chvíli vjíždíme do zrovna přestavované stanice Strakonice. Ve stanici už vyrostlo nové ostrovní nástupiště, druhé by mělo vyrůst letos. Minulostí se stane i zdejší elektromechanika, která bude nahrazena novým elektronickým stavědlem, takže signalistu už zde asi nepotkáme.


Odchod od vlaku ve Strakonicích, ještě letos zde budou peróny dva © Aleš Lukaštík

Odjíždíme a po pár minutách neplánovaně zastavujeme v Katovicích. V této stanici se křižujeme s protijedoucím R 667 Vajgar z Plzně do Brna. Toto křižování nám dává zpoždění 10 minut, naštěstí přípojná Regionova v Horažďovicích předměstí čeká. Urychleně přestupuji v do Regionovy (814.046/914.046), která mě má odvést do Klatov. Do vlaku se mnou nastupuje asi 10 lidí. Zpoždění na odjezdu je jen 5 minut, které do Sušic stahujeme na nulu. Jde vidět, že trať je co se týče jízdních dob docela navatovaná. Po cestě mě zaujímá stanice Velké Hydčice s množstvím orezlých vozů Raj z místní cementárny. V Sušici máme pobyt 6 minut a tak vystupuji z Regionovy a jdu se trochu protáhnout. Vedle nádražní budovy stojí boudohospoda, na kterou mám vzpomínky z mých dřívějších cest. Tenkrát jsem se o svůj oběd dělil se psem pana majitele. Škoda že nemám čas, rád bych zjistil, co se změnilo.


Místní boudohospoda v Sušici © Aleš Lukaštík

Na první mech. závory nemusím dlouho čekat, nacházejí se totiž na klatovském zhlaví v Sušici. Zvláštností je, že jsou doplněny o přídavné světlo. Proslýchá se, že mají být nahrazeny, ale zatím se nic neděje. Další závory se nacházejí hned ve vedlejší stanici Hrádek u Sušice. Měly být dvoje, ale mechanikují už pouze ty u vjezdu od Sušice. Na druhé straně stanice byly nahrazeny novým přejezdem s výstražníky AŽD 97, takže si je v seznamu škrtám. Další mech. závory jsou v Kolinci. Jedny na klatovském zhlaví a druhé na trati na Sušice. Po vykřižování s 810 pokrčujeme dále. Následuje nákladiště se zastávkou Malonice. Nákladišti vévodí opravená staniční budova ze které se jedním pohonem ovládají dvoje mech. závory. Jedny jsou na sušickém zhlaví a druhé u krycího mechanického návěstidla na sušické straně stanice. Návěstidla jsou mechanická a značně zrezlá, kolejiště bylo vysekáno od náletu a částečně rozebráno.

Celé to na mě působilo dojmem, že nákladiště pěje svou labutí píseň. Po zrušení bude nejspíš změněno na ZV, hlásku anebo po náhradě mech. závor úplně zrušeno. Veselejší pohled byl na stanici Nemilkov, kde sice došlo k náhradě mech. návěstidel, ale oboje mech závory zůstaly. Závory u vjezdu od Sušice je velmi fotogenické, dneska už je bohužel ochuzeno o mechanický vjezd. Druhé závory na klatovském zhlaví jsou zase unikátní doplňkovým světlem. Obecně se mi tato stanice velmi líbí a úplně z ní dýchá poklid dob dávno minulých. Pomaličku vyjíždíme z Nemilkova a na úseku do Běšin jde vidět velké množství nových přejezdu s výstražníky AŽD 97. V Běšinách naštěstí oboje dvoje mech.závory zůstaly, jedny jsou ve stanici a druhé u vjezdu od Klatov. Poslední mech.závory před příjezdem do Klatov jsou ještě na hlásce v zastávce Luby u Klatov. Jsou u oddílového návěstidla směrem na Sušici. V případě náhrady novým přejezdem by byla hláska nejspíš zrušena.


I tady je nový přístřešek © Aleš Lukaštík

Po chvíli zastavujeme na zastávce Klatovy město, kde hodně lidí vystupuje. Na zastávce je postavený nový přístřešek a tak je asi budova zastávky zamčena. V budově této zastávky ještě pamatuji restauraci. Po chvíli majestátně vjíždíme do Klatov.

Klatovy – Domažlice – Plzeň

Na tuto stanici mám krásné vzpomínky z 90. let, kdy jsem párkrát spal na místní nocležně a využíval na občerstvení nejzakouřenější nádražní hospodu, co jsem kdy viděl. Přezdíval jsem jí podle zakouřenosti Rákosníčkův rybníček. Po vstupu do rozlehlé haly jsem v šoku, nádržka zrušena, bufet zrušený, trafika zavřená. Toto nádraží jsem označil za pilotní v projektu „mrtvá nádraží“.


Pragotrony v klatovské hale © Aleš Lukaštík

Vydávám se teda hledat osvěžovnu na místní sídliště, ale s negativním výsledkem. Nakupuji tedy v samoobsluze proviant na dlouhou cestu na Slovensko. V duchu si říkám, že místní obyvatelé na pivo nechodí a věnují se asi užitečnějším věcem. Po příchodu na nádraží hledám svůj vlak, doufám, že se povezu něčím jiným než deriváty orchestrionů. Mé prosby jsou vyslyšena a na druhém nástupišti se uvelebuji v kvatru (842.029). Za pár minut vyrážíme směr Domažlice. Vlak je docela slušně obsazen a při projíždění kolem legendárního depa, si vzpomínám na místní kredence/loďáky neboli řadu 830/831. Tyto doby už odvál čas a dneska v kolejišti u depa stojí řada asi nadbytečných vorů Bt a Bdt. Všechny vozy jsou ve starém zeleno-bílém nátěru a některé už v dost zbědovaném stavu.

Ostatně v Domažlicích se opakuje stejný pohled. V duchu doufám, že vozy čeká už jen poslední cesta do kovošrotu. Po chvíli dorážíme pro milovníky mechanik známých Janovic nad Úhlavou, kde na domažlicko-rudenském zhlaví jsou kromě mech. odjezdů i velmi vzácná mech.seřaďovací návěstidla, dále se na zhlaví nacházejí mech.závor a mezi fotografy i hojně vyhledávaná dvojice mech.vjezdů. Mechanické ranžírky můžeme kromě Janovic obdivovat už jen ve stanicích Hrušovany nad Jevišovkou, Moravské Budějovice a Martinice v Krkonoších. Na Slovensku už pouze ve stanici Čierna nad Topľou. Hned další mech. závory se nacházely v zastávce Dubová Lhota, ale tam byly místní jednodrátovky nahrazeny uzamykatelnou zábranou.


Bývalé stanoviště závoráře v Dubové Lhotě © Aleš Lukaštík

Další stanicí s mech. závorami jsou Pocínovice. V této stanici se nacházejí na klatovském zhlaví. Po chvíli pokračujeme dál a projíždíme kolem jediných mech.návěstidlech na větvi z Klatov do Domažlic. Ty jsou v nákladišti se zastávkou Dobříkov na Šumavě (P,K). V nákladišti stojí deponované vozy a lesknoucí se obnovený drátovod dává tušit, že se z náhrady zatím nepočítá. Ve vedlejší zastávce Chodská Lhota došlo k náhradě mech. závor už před lety, stejně jako v Kdyni, kde zmizely i mech. návěstidla. Poslední mech.závory jsou v zastávce Spaňov. Jedná se o unikátní jednodrátové závory s předzvaněčem jediné u SŽDC. Stanoviště není obsazeno a na nástupišti stojí řetězem uzamčený pohon závor. Nahrazení tohoto přejezdu je asi jen otázkou času a například na Slovensku mají být jednodrátovky nahrazeny do konce roku 2015.

Po chvíli už vjíždíme do Domažlic a mě čeká ostrý přestup na expres do Prahy. Vlak přijíždí načas a tak společně s asi 50 lidí usedám do vlaku. Vlak je složen z lokomotivy dopravce Alex (223.066) a českých modernizovaných náležitostí (Armpee832, Bee238,Bbdgmee236 a Bbdmpee233). Usedám do velkroprostoru a ihned dobíjím mobil. Cesta až do Plzně probíhala hladce a přijíždíme úplně načas. V Plzni už čekalo eso s posilovými vozy. Po přepřahu a posílení se vlak velmi slušně zaplnil nedělní frekvencí. Přesunuji se prodlouženým podchodem do pivovaru na pevnou i tekutou večeři. Po vydatné večeři si dávám ještě „tupláčka plzně“ (1l piva) za 76kč a rozhoduji se jít na průzkum nádraží. Bohužel se mi do cesty postavila Hospůdka u Jána, kde vládne velmi lidová atmosféra. Po několika plzních (30 Kč) už musím jít na můj vlak.

Plzeň – Košice – Veľký Horeš – Čierna nad Tisou

Na nádraží je to naštěstí jen kousek a tak v minutě příjezdu (19:55) přicházím na nástupiště. Vlak Rx 767 Egrensis vzápětí přijíždí a já se i s jednou paní přesouvám na konec soupravy kde je řazen lůžkový vůz do Košic. Jedná se o humanizovaný WLAB č. 199 dopravce ČD. Vůz je v novém nátěru a je oproti mnohým slovenským bratrům ve velmi dobrém technickém stavu. Odevzdávám sympatickému slovenskému průvodci lůžkový lístek a režijku a objednávám si na ráno kávu. Přesouvám se do svého kupé č. 4., kde mám rezervované spodní lůžko. Srdce mi radostí zaplesá, když podle vody a croissantu zjišťuji, že budu celou cestu sám. Po odjezdu ještě vykonám nezbytnou hygienu a po najetí na koridor u Rokycan usínám. Po dobu mého sladkého spánku se událo dost věcí, které jsem nevnímal.

Lůžko bylo v Praze přeřazeno na Slovakii. Pak v rámci výluky si střihlo odklon přes Lysou nad Labem. V Bohumíně se prováděly čachry s vlakem, kdy část soupravy jela do Krakova jako R 403 Silesia a v Žilině se přidávalo „spací“ lůžko z Bratislavy. Probouzím se za Žilinou a zjišťuji, že máme asi 10 minut zpoždění. Odcházím na záchod a větrám kupé. Po návratu ulehám a ve Vrútkách už nevím o světě. Probouzí mě až trhnutí soupravy v Popradě. Tady se odvěšují autovozy s patřičným lůžkem. Průvodce mi přináší objednané kafe a tak nerušeně snídám. Zpoždění je již minulostí a v Kysaku přichází průvodce s mými doklady. Do stanice vjíždí R 801 Poľana se zvolenskou leštěnkou v čele (757.04).

Vlak je složen z dvou lůžkových vozů WLAB a jako vozy druhé třídy slouží už nepotřebné lehátka Bc. Po chvíli odjíždíme a přesně načas vjíždíme do východoslovenské metropole. Mne čeká rychlá borovička ve stánku u nádraží a prohlídka nádraží. Mám strach, aby nebyly stánky zavřené, ale naštěstí je takto snídajících lidí více. Takto posilněn se přesouvám na první nástupiště, odkud by měl jet můj vlak do Čierné nad Tisou. Po cestě si ještě prohlížím halu košické stanice. Po právě prováděné přestavbě se už město nebude muset za nádraží stydět. V nádražní hale totiž vzniká jakési nákupní centrum. Doufám, že sortiment obchodů bude pro cestující lepší než v Praze. 


Můj vlak vedle R 604 „Dargov“ do Bratislavy © Aleš Lukaštík

Nastupuji do příjemně vyhřátého pantografu (460.31/460.32) a v 8:04 odjíždíme. Až do Michaľan je to z pohledu mechanik v podstatě nuda, společnost mi dělá jen drezína na širokém rozchodu, s kterou závodíme. I přes zastávky máme na vrch a tak za slabou hodinku zastavujeme v Michaľanech.


Závody se širokorozchodnou drezínou © Aleš Lukaštík

Od této stanice začíná skanzen zabezpečovací techniky v přírodě. Bohužel už i ŽSR našly nějaké finanční prostředky, a tak se chiméra modernizace přesouvá i zde. Nevěřícně se dívám na nový přejezd v místě bývalého Zv48 a ZV44. K místu pro technologii se opravily bývalé stanoviště závoráře. Po chvíli vjíždíme do Čerhova, kde zjišťuji, že hláska je zrušená a že z oddílových světelných návěstidel se staly návěstidla krycí. Před pár lety následovala Zv41, ale to je po smrti už dlouho. Vjíždíme do Slovenského Nového Města, kde se po náhradě mech.závor a návěstidel na Čierna/MÁV zhlaví (O, V), naštěstí nešáhlo na košické zhlaví (O, V). Vjezd od Košic je konečně vzorně vysekán a vedle něj stojící výtažná kolej je po opravě přejezdu odpojena od sítě. Dále následuje bývalé ZV33 Borša.

Tam vznikly nové závory na podzim 2014 a tak jen smutně vzpomínám na mé četné návštěvy tohoto stanoviště. Do roku 2003 sloužila zastávka jako hláska. Beze změny je stanice Streda nad Bodrogom (P,V,O). Ve stanici se nachází na každém zhlaví mech. závory. Kousek dále je závorářské stanoviště ZV27, kde závorář příležitostně obsluhuje přejezd k jedinému rodinnému domu a na přilehlá pole. Zajímavostí je přítomnost zaměstnance pouze na denních směnách od 5:55 do 16:42. Po chvilce zastavujeme v Somotoru, kde došlo k odstranění odbočných výhybek, a tak se původní hláska s nákladištěm stala pouze hláskou. Zrušení hlásky bez náhrady je asi jen otázka času. Přibližuje se Veľký Horeš a tak se po průjezdu kolem mech.předvěsti a polních mech. závor se pomalu oblékám. Při míjení dvouramenného vjezdu už stojím u dveří. Vlak zastavuje ve stanici a společně s pár lidmi vystupuji.


Oficiální odchod od vlaku ve stanici Veľký Horeš © Aleš Lukaštík

Kolem odjezdového návěstidla se přes pribenické zhlaví pomalu přesunuji k dvouramennému vjezdu, které si dokumentuji. Po dokumentaci mě přepadává žízeň, a tak navštěvuji obchodo-hospodu u přejezdu s vtipným nápisem Bufet. Vevnitř této boudičky se rozlévá rozličný alkohol od borovičky přes vodku až po barack pálenku. Dávám dvě šťopičky barack pálinky a na můj dotaz ohledně pečiva mi paní odpovídá, že má pečivo pouze na objednávku a ať to zkusím ve vedlejší unimobuňce, která slouží jako obchod. Ani tam nejsem úspěšný, prý mám zajít do obce do samoobsluhy a nebo si mám stopnout dodávku, která pečivo po obci rozváží. Vzdávám to a jdu raději dokumentovat odjezdy na obou zhlavích.


Vjezdové návěstidlo od Pribeníku © Aleš Lukaštík

Po zdokumentování se dávám do řeči se signalistou St2. Štěká na mě rozzuřený erární pes uvázaný u stavědla. Aby náš rozhovor byl slyšet, tak zbylým salámem (bez pečiva k ničemu) krmím psa, kterého jsem pojmenoval „Oto von Bahnhof“. Po nakrmení už jsme s pejskem nejlepší kamarádi a on se uklidňuje. Signalista vyzvídá, co tady dělám a jestli nejsem kontrola. Po mém konstatování, že zde jedu trošku kostrbatější trasou si zdokumentovat mech. návěstidla jen nechápavě kroutí hlavou a po mé prosbě o sdělení počtu otáček mech. závor (36 ot.) je úplně paf. Začínám se ho vyptávat na využití místního polního přejezdu.

Na tuto otázku mi odpovídá, že prý si zemědělci udělali cestu a závory objíždějí. Prý se jim nechce volat na stanici a domlouvat si otevření. Před odchodem mě upozorňuj, ať si u vjezdové mechaniky dávám pozor a moc se k ní nepřibližuji. Návěstidlo je v havarijním stavu a je chyceno lany, hrozí prý jeho zřícení. Když tam dojdu, tak zjišťuji, že signalista měl pravdu. Mechaniku v tak katastrofálním stavu jsem ještě neviděl a divil jsem se, že nedošlo k okamžitému nahrazení světelným návěstidlem, popřípadě provizorně alespoň terčem.


Traťováci projíždějí kolem lany uchyceného V návěstidla od Košic © Aleš Lukaštík

Na chůzi k předvěsti ani závorám už nemám čas. Zdravím se ještě se signalistou a s pejskem a jdu do stanice na vlak do Čierné nad Tisou. Informuji se u výpravčího, jak je na tom vlak ohledně zpoždění, a ten mě informuje, že jede načas. Po chvíli vjíždí náš vlak složený z košického peršingu (163.118), vozů Bt ze začátku 70 let a značně vyžilého vozu B. Po odjezdu mísíme V návěstidlo a po chvíli i jeho už světelnou předvěst. Původní mechanická nepřežila větrnou smršť a tak musela být nahrazena světlem. Proč nedošlo k současnému nahrazení vjezdu je mi tedy záhadou.

Po chvíli projíždíme kolem ZV13. Toto stanoviště je do dneška bez elektřiny a tekoucí vody. Toto ZV by mělo být letos nahrazeno novým přejezdem, a tak ubude další romantické místo. Ekonomika je ale neúprosná a návratnost této investice bude v tomto případě velmi rychlá. Poslední mech. závory jsou na košickém zhlaví v Pribeníku. V Čierné nad Tisou zastávka se sice ještě nachází ZV5, ale z tohoto stanoviště paní ovládá pouze zábrany na příjezdu do depa.


Čierna nad Tisou zastávka - závorářské stanoviště ZV5 s obsluhou i závorami © Aleš Lukaštík

Evidence pomalu končí a my pomalu dojíždíme do Čierné nad Tisou a já se vydávám na rychlý průzkum okolí stanice. V nádražní hale je možnost občerstvení zrušena (bufet i restaurace zrušeny), a tak se na jídlo dají koupit jen oplatky v místní trafice. U autobusového nádraží si všímám boudičky s přístřeškem, která je obsypána lidmi. Zjišťuji, že je zde občerstvovací bouda a při pohledu na počet rozpitých lahví alkoholu je jasné, že zde asi něco teplého na jídlo nedostanu. Dávám si tedy několik szilva pálinek na zahřátí a podroušen zvesela odcházím na vlak.


Hučící občerstvovna u místního autobusáku v Čierné nad Tisou © Aleš Lukaštík

Čierna nad Tisou – Košice – Ostrava hl.n. – Bohumín

U výpravní budovy stojí ten stejný pantograf, kterým jsem jel ráno do Horeše. Uvelebuji se a až do Košic poklimbávám. Probouzím se v Košicích při vjezdu na 1. nástupiště a pociťuji, že mám docela hlad. Naštěstí v této stanici se dá najíst v nádražní restauraci. Po vydatném obědě se přesunuji na druhé nástupiště, kde stojí Pendolino č. 5. Kolem vlaku se fotí rodinky s dětmi a do soupravy nastupují i nějací cestující. Překvapuje mě, že všichni nastupují jen do vozu č. 5., při pohledu na místenku zjišťuji, že mám místo také v tomto voze. Vůz je ze z poloviny obsazen a při mé obhlídce vlaku jsou okolní vozy takřka prázdné.


680.005 před odjezdem do Prahy © Aleš Lukaštík

Pomalu se rozjíždíme, a tak usedám na své místo. Za mnou sedí slovenští důchodci od Čadce a po chvíli začnou na Pendolino nemístně nadávat. Vadí jim hluk, moc tvrdá i moc měkká sedadla, stísněný prostor a obecně je všechno špatné. Za Kysakem přichází stevard v podání průvodčího ČD a rozdává vodu zdarma. Důchodci po obdržení vody zdarma ihned obrací a vyhlašují Pendolino nejlepším vlakem planety. Po rozdání novin zdarma už jsou blahem úplně bez sebe. Po cestě zastavujeme v Kysaku a Spišské Nové Vsi a takřka všichni cestující přistupují do našeho vozu a v Popradu je už takřka plný. Odcházím tedy do bufetového vozu na odpolední kafe. Obsluha odpočívá na sedadlech a při mém příchodu pomalu vstává.

Dávám se do rozhovoru se stevardem a ten mi sděluje, že jsem od Košic první zákazník. Dávám si tedy ještě malou čepovanou plzeň a vychutnávám si průjezd Štrbou. Před Mikulášem odcházím na své místo, venku se setmělo a až do Žiliny klimbám. V Žilině dochází k výměně frekvence. Cestující mají místenku opět do mého vozu. Odjíždíme načas a Pendolino za Žilinou najíždí na KBD koridor. Po průjezdu zastávkou Brodno dosahujeme rychlosti 140 km/h. Za Krásnem koridor končí a my snižujeme rychlost a poskakujeme po starých kolejí až do Čadce. V Čadci na okraji nástupiště zastavujeme pro vysazení slovenské čety a po pár sekundách se rozjíždíme vstříc ČR.

Po nájezdu na už dokončený „gorolský“ koridor se vlak tiše rozjíždí, aby po projetí nového jablunkovského tunelu mohl zpomalit. Důvodem je přejezd do nesprávné koleje. Sjíždíme přes zastávku Bocanovice do Návsí a za stanicí se rozjíždíme na rychlost 150 km/h. Tuto rychlost si držíme až před Třinec. Za touto stanicí projíždíme zpátky do své koleje a pokračujeme do Českého Těšína. Tato stanice prochází razantní přestavbou, ale na nástupiště se ještě nešáhlo. Po nástupu několika lidí se po chvíli ploužíme nejpomalejší trasou celé tratě. Tím je úsek mezi Loukami nad Olší a Karvinou, kterému se říká „Sakmarovo údolí“.

Před Karvinou zrychlujeme a za pár minut už jsme na koridoru v Dětmarovicích. Za touto stanicí zrychlujeme na 140 km/h a touto rychlostí projíždíme stanicí Bohumín. Tak rychle jsem vlakem svým městem ještě nejel. Rychlost si držíme až před Ostravu hl.n, kde zastavujeme u 1. nástupiště. Pendolino má zde pětiminutový pobyt. Já zůstávám na nástupišti, kam mi za pár chvil přijíždí můj dnešní poslední vlak, kterým je Os 2963 s 471.081 v čele. V Bohumíně se má cesta uzavírá a já se přesunuji domů. Je vidět, že na železnici se stále něco děje a člověk mnohdy tyto změny ani nevnímá. Na jaře si plánuji udělat podobnou evidenční „federální“ projížďku a jsem zvědavy, co mi donese za poznatky.

Úvodní snímek: Vlaky ve stanici Čierna nad Tisou © Aleš Lukaštík

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria