Z toulek s „Jízdenkou na léto“ Českých drah (3)

Ale vezměme to po pořádku. Moje cesta začala 26. srpna na pražském Masarykově nádraží nástupem do osobního vlaku, který směřoval do Rakovníka.Během cesty začalo pršet, a tak deštník byl můj kamarád, tedy po výstupu z vlaku. V Rakovníku na nádraží jsem provedl fotografickou dokumentaci zdejšího provozu a byl jsem nucen vyrovnat se se skutečností, že další cesta do stanice Blatno u Jesenice byla vedena náhradní autobusovou dopravou. Tedy pouze jen do stanice Jesenice. Odtud jsem pokračoval orchestrionem do svého postupného cíle. V Blatně křižují vlaky mezi Plzní a Mostem a mezi Rakovníkem a Bečovem nad Teplou.

Blatno u Jesenice: 80-29.009/843.014 jako R 1185 © Jiří Řechka

Než přijel můj vlak do Bečova nad Teplou, zabýval jsem se fotografováním zdejšího provozu. Další orchestrion na mé cestě přijel příjemně vytopený a já jsem pokračoval v pouti. Při této jízdě jsem přemýšlel, jestli budu mít v Bečově nad Teplou štěstí alespoň na jednu ze dvou baget, které vlastní společnost GW Train Regio. Po příjezdu a vystoupení bylo na řadě další fotografování a čekání na vlak do Mariánských Lázní. Když se v oblouku pod bečovským hradem objevila bageta, měl jsem splněn jeden cíl, s kterým jsem se vydal na cestu.

Bečov nad Teplou: 913.102/813.102 na Os 7107/7108 GWTR © Jiří Řechka

Během cesty do Mariánských Lázní jsem se zeptal na druhou bagetu a odpověď byla, že není v provozu, je na opravě. Cestování s bagetou bylo příjemné, během cesty se za okny objevil klášter v Teplé a pak Mariánské Lázně. Strojvedoucí zde přešel z jednoho stanoviště na druhé a po pár minutách následovala zpáteční cesta do Karlových Varů dolního nádraží. Společnost GW Train Regio obsluhuje trať mezi Karlovými Vary dolním nádražím a Mariánskými Lázněmi. Když jsme odjížděli z Bečova nad Teplou, fotil jsem přes okno místní hrad a zámek.

Bečov nad Teplou: hrad a zámek © Jiří Řechka

A pak jsem si uvědomil, že se zde nachází jedna historická památka, která je srovnatelná s korunovačními klenoty. Jedná se o relikviář svatého Maura. Cesta do Karlových Varů vedla krásným údolím řeky Teplá. Karlovy Vary byly další mojí přestupní stanicí na cestě republikou. Přesněji řečeno místní horní nádraží, kam bylo nutno z nádraží dolního přejít. V plánu na tuto cestu bylo dvojí pokračování. Přímé pokračování do Olomouce z tohoto nádraží Excelsiorem, nebo jízda do Chebu a teprve odtud Excelsiorem do Olomouce. A protože mě časově vyšlo jet nejdříve do Chebu, tak jsem toho využil.

Karlovy Vary: 844.019 jako Os 7360 © Jiří Řechka

V Chebu jsem nakoupil něco málo občerstvení na cestu, pak jsem si zabral místo ve vlaku a očekával odjezd na druhý konec republiky. Již jednou jsem takto tímto rychlíkem na této trase jel. Využil jsem možnosti a po kontrole jízdních dokladů jsem zavřel kupé, uložil se ke spánku a probral jsem se před půl čtvrtou v Olomouci. A zatím nastal desátý den,  27. srpna, přičemž moc nescházelo, má cesta se poněkud prodloužila, protože jsem obživl jen pár okamžiků před zastavením vlaku. Po výstupu následoval můj obvyklý rituál, sehnat staniční razítko, a pak nastalo první ranní focení.

Olomouc: 810.444 na Os 14057 © Jiří Řechka

Strojvedoucí orchestrionu, který mi padl za oběť první, jen tak v údivu kroutil hlavou nad mojí činností. Z Olomouce jsem odjel do Krnova, kde jsem měl další zastavení před pokračováním cesty peážní tratí přes Głuchołazy, Jeseník a Hanušovice do Zábřehu na Moravě. Při této jízdě jsem měl před očima snímky z této tratě zhotovené za daleko lepších povětrnostních podmínek a na našich stránkách prezentovaných. Ze Zábřehu na Moravě jsem měl v původním plánu cestovat již do Prahy. Tedy s malou zajížďkou přes Lanškroun. Tuto zajížďku jsem realizoval s malou změnou.

Zábřeh na Moravě: Jan Eskymo Welz vytrvale kyne na pozdrav © Jiří Řechka

Z Lanškrouna jsem se vrátil do Zábřehu, chtěl jsem si počkat na rychlík, který měl přijet do Zábřehu ze Šumperka a byl vedený modernizovaným brejlovcem. Nechtěl jsem přijít o jednoho z těch, co mi chybí. Tedy myslel jsem, že to třeba tak bude. Čas byl opět využit pro zaznamenání provozu ve zdejší stanici. Rychlík přijel, ale onen brejlovec se již nacházel v mém archivu, jak jsem doma zjistil. Počkal jsem zde na vlak do Prahy a dvoudenní cestování se příjezdem do Prahy skončilo. To, co jsem měl v plánu, vyfotit bagetu a svézt se jí i projet si peážní trať přes Głuchołazy se mi podařilo.

Głuchołazy: 843.002/80-29.002 jako R 1131 © Jiří Řechka

Jedenáctý den, 28. srpna, byla v plánu cesta do Liberce a odtud přes Hrádek nad Nisou, Žitavu, Varnsdorf, Nový Bor, Českou Lípu a Lovosice do Prahy. Cesta začala na nádraží Praha-Vršovice, mohl jsem si v klidu vybrat místo ve vlaku, většina cestujících nastoupila až na hlavním nádraží. Hezké počasí z předchozího odpoledne pokračovalo i v tento den. První přestup byl, jak jinak, v Turnově. Zde již čekal rychlík z Pardubic, dost lidí zde přestupovalo na tento vlak, který již byl poměrně zaplněn, navíc jednu část vozu zabírala parta pánů na můj vkus příliš veselá. Přesto jsem místo k sezení našel.

Liberec: Ještěd © Jiří Řechka

Po příjezdu do Liberce zbývalo víc než dost času na další pokračování v cestování. Následovalo „povinné“ fotografování provozu, a protože jsem nechtěl všechen volný čas strávit na nádraží, vydal jsem se do města. Do centra k historické radnici. A zavzpomínal jsem na dobu, kdy jsem toto město častěji navštěvoval, hlavně při cestách za dědou a babičkou. Při návratu na nádraží jsem si vyfotografoval tramvajovou splítku, jedinou svého druhu u nás. Na nádraží mi již jen zbývalo počkat na vlak společnosti Vogtlandbahn GmbH., která provozuje pod značkou Trilex dopravu mezi Libercem, Žitavou, Seifhennersdorfem a Rybništěm.

Liberec: „Desiro“ VT 05 VBG © Jiří Řechka

Zajímavostí této peážní tratě je ta skutečnost, že prochází ještě přes Polsko. Průjezd právě tímto úsekem je opravdu znát. Železniční svršek by potřeboval poněkud opravit. Při zastavení v Žitavě a průjezdu nádražím mne při spatření místní úzkokolejné dráhy napadlo, že zde v dávné minulosti končila úzkokolejná dráha, která začínala ve Frýdlantu v Čechách. Změna vlaku a společnosti byla ve stanici Rybniště. Odtud jsem pokračoval rychlíkem do České Lípy. A další přestup na osobní vlak s Regionovou do Lovosic.

Česká Lípa: 814.175 na Os 6110 © Jiří Řechka

Za krásného slunečního počasí jsem pokračoval v cestě, při spatření vrchu Radobýl jsem si uvědomil, že kousek od tohoto vrchu se nacházelo místo velikého lidského utrpení, podzemní nacistická továrna Richard. Následoval příjezd do Lovosic a čekání na vlak do Prahy, využil jsem tohoto času, jak jinak, než na další zaznamenání železničního provozu. Do Prahy jsem odjel osobním vlakem a při průjezdu nádražím Praha-Bubeneč jsem viděl všechny ty, kteří se přišli rozloučit s touto stanicí. Rozhodoval jsem se, jestli mám vystoupit. Pokračoval jsem ale dál, do zastávky Praha-Holešovice, kde jsem vystoupil a se štěstím se hned vrátil zpět.

Praha-Holešovice zastávka: 471.060 © Jiří Řechka

Nejen kvůli zachycení toho rozloučení, ale taky protože jsem doufal, že možná budu mít štěstí a dostanu staniční razítko. Kdysi jsem se o to pokusil, výpravčí mne ale rychle „vyprovodil“. Tak jsem se tedy vrátil a učinil jsem nový pokus. Moje snaha došla úspěchu, i někteří další návštěvníci se přidali. A navíc vznikly podklady pro ještě horkou aktualitu. Následoval další odjezd do zastávky Praha-Holešovice, pěšky na metro a odjezd domů. Doma rychlá kontrola na počítači, co jsem a jak nafotil a příprava na další cestu, na poslední tři dny platnosti jízdenky na léto. A to bude náplní posledního dílu tohoto vyprávění o prázdninovém cestování.

Praha-Bubeneč: ukončení osobního provozu ve stanici © Jiří Řechka

Odkazy:

1. České dráhy, a.s. – osobní doprava
2. Mapa tratí SŽDC z knižního jízdního řádu (formát PDF)
3. zdroje uvedené pod odkazy v textu