Z toulek s „Jízdenkou na léto“ Českých drah (2)

28.10.2014 8:00 Jiří Řechka

Asi leckoho napadne, že úvodní snímek příliš neodpovídá názvu této reportáže, ale ve skutečnosti jen naznačuje, že když už jsem se s Českými drahami svezl až na hranice naší republiky, tak jsem se vydal i kousek za ně. A nikoliv jen na území polské, odkud je tato fotografie, ale zabrousil jsem rovněž do Rakouska. Také o tom bude toto druhé pokračování mé reportážní minisérie.

Pátý den svého cestování, tedy 22. srpna, jsem opětovně směřoval do Jižních Čech, konkrétně po trase Veselí nad Lužnicí, České Velenice, Gmünd, České Budějovice, Praha. Po příjezdu do Veselí nad Lužnicí jsem věnoval čas, který mě zbýval do odjezdu do Českých Velenic zachycení provozu v této stanici. Do Českých Velenic jsem odjížděl Regionovou; cesta vedla Třeboňskem, oblastí spousty krásných rybníků. Během cesty jsem se dozvěděl od průvodčího, že do Gmündu je výluka a je zavedena náhradní autobusová doprava (NAD). To mne moc nepotěšilo, tedy vůbec nepotěšilo …

Třeboň: výpravní budova © Jiří Řechka

V Českých Velenicích po příjezdu jsem začal zaznamenávat zdejší provoz, tedy právě odjíždějící osobní vlak do Český Budějovic, nákladní vlak ČD Cargo byl poněkud dál, než aby to stálo fotit jej. Zároveň od výpravní budovy zaměstnankyně ČD hlasitě na vlastní ústa informovala o odjezdu NAD do Gmündu. To mne probralo a zároveň jsem si uvědomil, že na tuto přepravu nemám jízdenku, a tak jsem pro tento okamžik rezignoval na moje plánované další pokračování do nedalekého rakouského města, resp. rakouské části města kdysi jediného.

České Velenice: 814.027/914.027 + 814.xxx © Jiří Řechka

V daný okamžik jsem se rozhodl udělat fotografickou dokumentaci velenické stanice a hlavně z lávky, která vede přes kolejiště do dneska už bývalých železničních opraven, udělat si nějaký ten záběr na tento areál. V kolejišti stanice jsem si nafotil prasátko, které, jak jsem zjistil, mělo dříve patřit této bývalé ŽOS. Dá se říci, že pro daný okamžik již zde nic zajímavého nabylo, a tak jsem si položil otázku, co s načatým pozdním dopolednem. A tak jsem znova uvažoval, že se přeci jen za hranice podívám. Informaci, kterým směrem se mám vydat jsem získal u pokladny ČD a tak jsem se vydal na pěší pouť, která měla skončit na rakouském nádraží.

České Velenice: bývalá celnice © Jiří Řechka

Zde musím předeslat, že tuto návštěvu absolvoval před jistou dobou Zbyněk a zveřejnil z ní dodatečnou reportáž. To jsem si uvědomil na svoji škodu až po návratu domů. Takto moje kroky směřovaly přes někdejší silniční přechod České Velenice/Gmünd, což mi poněkud prodloužilo cestu a hlavně hledání nádraží. Po překročení hranice jsem okamžitě narazil na úzkorozchodnou dráhu a pro daný okamžik mne to svedlo ze správného směru a ztratil jsem pár vzácných minut. Po správném nasměrování přes město jsem marně hledal nějaký ukazatel na nádraží.

Gmünd: výpravní budova Rakouských spolkových drah © Jiří Řechka

A tak jsem začal svůj pochod zrychlovat a zároveň kontrolovat čas, který mne zbýval do odjezdu mého vlaku. Uvědomil jsem si, kterým směrem šla trať od nás, a tento směr jsem se snažil držet. Nakonec moje snažení došlo úspěchu a já jsem k nádraží dorazil. Teprve pár desítek metrů před nádražím jsem spatřil ukazatel k němu. Zároveň jsem chtěl ještě spatřit onu úzkokolejku, měl jsem informace, že má novou remízu a nádraží. První fotografie byla výpravní budova Rakouských spolkových drah a při pohledu doprava jsem zjistil, že aniž jsem si to uvědomil, stál jsem u oné Waldviertlerské úzkokolejky, nového depa.

Gmünd: nová remíza Valdviertlerské dráhy © Jiří Řechka

Prvních pár minut jsem se věnoval této dráze a pak následovala normální dráha. Zde žádný provoz nebyl, asi také díky oné výluce, postávala zde pouze motorová lokomotiva 2143.044. Doma jsem zjistil, že již patří mezi veterány. U pokladny jsem požádal o staniční razítko a pohled na hodinky mne informoval, že je nejvyšší čas dát se na zpáteční cestu. Ještě mne čekalo udělat si dokumentaci osobních vagonků úzkokolejky z druhé strany depa a pak již rychle zpět, na velenické nádraží. Během tohoto návratu mne předjel onen náhradní autobusový spoj, uvědomil jsem si, že u oné pokladny jsem si mohl zakoupit zpáteční jízdenku.

České Velenice: 650.003/651.003 jako Os 2160 © Jiří Řechka

Na nádraží jsem sice dorazil asi o dvě minuty později, nicméně onen osobní vlak zde ještě čekal, dokonce paní průvodčí mi dovolila udělat jeho snímek a pak již následoval odjezd. Po příjezdu do Českých Budějovic jsem narazil na osobní vlak do Nového Údolí v režii brejlovců. Musím předeslat, že doma při plánování této cesty jsem zvažoval cestu právě tímto vlakem, ale už to nešlo. Nakonec mne různé kombinace spojení zpět a do Prahy ukázaly určitou nereálnost cestovat v tomto pozdním čase. Ježto nehrozilo nebezpečí z prodlení, tak jsem tuto cestu odložil na závěr svého cestování. A pro tento den již zbývala jen zpáteční cesta do Prahy.

České Budějovice: 754.039 na Os 8120/1 © Jiří Řechka

A nastal den šestý, 23. srpna. Další cesta směřovala do mého rodného města a jeho okolí. Odjel jsem ráno rychlíkem 921 Úpa, který jsem již jednou použil, hned při prvé cestě. Tentokráte jsem pokračoval do Chlumce nad Cidlinou. Odtud jsem se vydal přes Ostroměř a Starou Paku do Trutnova. Při kontrole jízdenky se průvodčí velmi podivil, že jsem přestoupil z rychlíku se stejnou cílovou stanicí, když ale zjistil, jakou mám jízdenku, tak to s humorem okomentoval, že si cestu asi užívám. Měl pravdu. Po příjezdu do Trutnova jsem počkal na osobní vlak do Teplic nad Metují. Tato trať je vedena přes Adršpach, takto přes Adršpašsko-teplické skály.

Adršpašsko-teplické skály z okna vlaku © Jiří Řechka

A pro mne další premiérová cesta po trati, kterou jsem osobně dříve neprojel a ani skály nenavštívil. A to jsem se kousek odtud narodil. Zhotovil jsem si první fotky těchto skal z okna Regionovy a byl jsem unešený. Tak snad příští rok je už uvidím pěšky. Teplice nad Metují byly další mou přestupní stanice, z níž jsem se vydal do Broumova. Tam jsem dorazil další Regionovou a ihned se jí vydal zpět a do Náchoda. V Náchodě byl přestup na NAD do Starkoče z důvodu právě probíhající výluky. Tam jsem si počkal na spěšný vlak do Tutnova a tím byla moje sobotní cesta ukončena.

Starkoč: 854.215 přiváží Sp 1790 © Jiří Řechka

Na den sedmý, 24.srpna, jsem si naplánoval cestu přes Královec do polské Lubawky, kam se vlakem dá dostat pouze o víkendech. Po příjezdu motorové jednotky SA 134-005 do Trutnova jsem využil chvilky, kdy ještě nenastoupili cestující, a udělal jsem si fotky jejího interiéru, ale při pokusu o vyfocení stanoviště mi v této činnosti zabránil polský průvodčí zavřením dveří do kabiny. Cesta proběhla bez nějakých rušivých vlivů, když v to nebudu počítat poněkud nevlídné počasí. Na českém úseku tratě provádí kontrolu a prodej český personál společnosti GW Train Regio a.s., polský průvodčí se veze, jeho práce začala až v Lubawce.

Trutnov: SA 134.005 jako Os 25401/25400 © Jiří Řechka

Zde jsem vystoupil a byl jsem překvapen rozlehlostí stanice. A také tím, že výpravní budova je v dezolátním stavu. Svá nejlepší léta má s určitostí za sebou. Bylo mi jasné, že zde čekat přes tři hodiny na zpáteční spoj je nemyslitelné. Vydal jsem se do města, počasí nevlídné, posléze přešlo v déšť. Naštěstí netrval dlouho a po něm se přeci jen udělalo lépe. Centrum jsem prošel velmi rychle, nic se nedělo a mně zbývala spousta času. Po návratu na stanici a jejím vyfocením jsem se rozhodl pro pěší návrat do Královce.

Královec: výpravní budova © Jiří Řechka

Procházka trvala asi čtyřicet minut a tak stále zbývalo dost času na udělání fotodokumentace této stanice, už prakticky bez života. Odtud také vede trať do Žacléře, na níž je ovšem doprava zastavená. Jako zajímavost z mého pohledu uvádím skutečnost, že obsluhu obou zhlaví, tj. ovládání původních klasických závor, provádí česká vlaková četa, která v Královci vystupuje a nastupuje. V Trutnově skončila další moje dopravně poznávací jízda, v níž mne opět už před časem „předjel“ výše zmíněný kolega, který ale cestoval hlouběji do Polska, jak nám tehdy ukázal. Zbytek dne proběhl v kruhu rodiny v mém rodném Trutnově bydlící.

Trutnov: 80-29.215/854.016 jako Sp 1810 © Jiří Řechka

Den osmý, 25. srpna, mně začal nástupem do spěšného vlaku do Hradce Králové. Zde jsem přestoupil na osobní vlak tvořený RegioPanterem. Vlak byl přistaven k 1.A nástupišti, při přesunu od jednoho vlaku k druhému jsem si zvěčnil ve šturcu odstavenou žehličku 110.019. Příjemné setkání. Další přestup nastal ve stanici Pardubice-Rosice nad Labem. Odtud jsem pokračoval do Havlíčkova Brodu s přestupem ve Žďárci u Skutče. Tedy to jsem si myslel, ve Žďárci jsem vystoupil, udělal jsem nějaké snímky a čekal na osobní vlak do Havlíčkova Brodu. Po příjezdu osobního vlaku do Pardubic jsem si uvědomil, že tady něco nehraje.

Žďárec u Skutče: 814.010/914.010 jako Os 5351/5303 © Jiří Řechka

Okamžitě jsem se vrátil ke svému původnímu vlaku a dotazem u průvodčího jsem zjistil, že další pokračování v cestě je právě tímto osobním vlakem. Zde dochází jen ke změně čísla vlaku. Měl jsem štěstí, že tento vlak čekal na protijedoucí osobní vlak do Pardubic, protože jinak jsem s naplánovaným cestováním v tento den skončil. Od rána bylo krásně, a tak jsem toho využil pro další fotografování během jízdy otevřeným oknem Regionovy. Po příjezdu do Havlíčkova Brodu mně padnul do oka brejlovec, který stál se soupravou vedle nás. V depu stál kocour v atraktivním nátěru, podle mne, pak již bylo nutné se podívat, odkud mě jede další vlak.

Původní plán cesty byl Trutnov – Hradec Králové – Pardubice-Rosice nad Labem - Havlíčkův Brod – Nové Město na Moravě – Tišnov – Praha. Když jsem si večer před odjezdem kontroloval návaznost jednotlivých vlakových spojení, zjistil jsem, že můžu tento den projet ještě jednu trať, a sice do Humpolce. A tak se také stalo. Po příjezdu do Humpolce zbývala nějaký ten čas do návratu do Havlíčkova Brodu, a tak jsem se rozhodl vydat do města. Při jízdě se nedala přehlédnout kostelní věž, lákalo mne vyfotit si celý kostel. Jedná se o kostel sv. Mikuláše. Čas, který jsem měl, se naplnil, a bylo nutné se vrátit na nádraží.

Po odjezdu bylo další zajímavé zastavení v zastávce Lípa, kde bylo křižování s protijedoucím osobním vlakem. RegioSpider 841.002 v zajímavém bíločerveném polepu. Poprvé na této trati a poprvé jsem spatřil motorovou jednotku tohoto čísla. Po příjezdu do Havlíčkova Brodu jsem měl ještě čas na nějaké to focení, i na jídlo se našel čas. Po odjezdu do Tišnova po trati č. 251 se kolem okna vlaku objevovala města, které jsem znal pouze díky televizi, novinám, z povídání atd. Nové Město na Moravě, Rožná (nestačil jsem si nafotit vlečkové kolejiště podniku DIAMO), Nedvědice …

Doma, když jsem prováděl kontrolu pořízených fotografií a zjišťoval, co je to za hrad, který jsem si při příjezdu do Nedvědice vyfotil, zjistil jsem, že to je Pernštejn. Pod ním se konají oblíbené Slavnosti Pernštejnského panství a jezdí tam zvláštní parní vlaky. Jízda pokračovala do Tišnova, kde vlastně moje další poznávání neprojetých tratí skončilo. Při čekání na můj spoj do Prahy jsem si udělal pár snímků v této stanici a pak již následovala zpáteční cesta do hlavního města, při které jsem také cosi málo ulovil, a doma pak příprava na další pokračování mého letního cestovatelského poznávání.