Slovenská návštěva na hanácké lokálce

Již ve vlaku z Olomouce jsem se setkal s Vaškem, který s sebou měl omladinu. Tak jsme cestou do Kojetína snovali plány, jak to celé uděláme. Původně jsme chtěli vyrazit z Kojetína do Tovačova pěšky, cestou něco nafotit a zpět se nechat odvézt vlakem. Díky blížícímu se dešti se nakonec jelo do Tovačova vlakem a zpět do Kojetína se šlo pěšky a dešti jsme neunikli. Čas do příjezdu oněch historických motorových vozů jsme se zkrátili focením brejlovce na Sp 1643 Radhošť. Před půl jedenáctou se náš vláček kolejáček vydal do Tovačova.Před půl jedenáctou se náš vláček kolejáček vydal do Tovačova.

 

 

Počasí nevěstilo nic dobrého, leč v teple se mokne lépe, než v chladivém skoro podzimním počasí. Rosťa Kolmačka si ze mne dělal legraci, že jak jsem na Tovačovce, tak vždycky prší. Pár fotek se udělalo v cílové stanici a mohlo se vyrazit lovit na trať, na kterou se začal snášet déšť. Nakonec nás bylo místo původních čtyř rovnou šest. Přidal se k nám Pavel s jedním mladíkem. V této skupině jsme dorazili do Uhřičic. Tam jsme se zastavili občerstvit v místním hospůdce. Cestou se fotilo a kecalo o všem možném a nemožném.

 

 

Po onom občerstvení a vyfocení kousek od místního hřbitova se naše šestice rozdělila. Pavel s mladíkem zůstali a my čtyři se vraceli zpět do Kojetína na rychlík, který nás přiblíží k domovům s přestupem v Přerově. Jak to bývá při návratu k domovu, tak počasí na Tovačovce ukázalo svoji lepší stránku a sluníčko sušilo naše mokré oblečení. Jak to bývá při návratu k domovu, tak počasí na Tovačovce ukázalo svoji lepší stránku a sluníčko sušilo naše mokré oblečení.

 

 

I přes všechny ty kapky deště, které nás dopoledne smáčely, bylo možné výlet za historickými motoráky, které dva dny jezdily, vozily cestující a pózovaly dychtivým fotografům a kameramanům, hodnotit velmi kladně. Však na podzim snad ta lokálka opět ožije v době výlovu Hradeckého rybníku v Tovačově.