Bílá sobota na rozchodu 600 mm: O řepařské drážce, velikonočních jízdách a lidské píli

18.4.2009 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Bílá sobota na rozchodu 600 mm: O řepařské drážce, velikonočních jízdách a lidské píli

Jestliže jsme se v předchozí reportáži z Kolínské řepařské drážky zúčastnili nevšední svatby jednoho z našich členů, tentokrát se podíváme na trať samotnou a její park vozidel, a to vše v rámci letošních prvních jízd pro veřejnost, které pak pokračovaly po celé velikonoční svátky. Nešlo ještě o zahájení sezóny, to drážku čeká až dne 1. května a bude provázeno dalšími atrakcemi.

 

 
 
 
 
V závěru reportáže ze svatby na řepařce jsem sliboval, že následující článek o této zajímavé drážce u Kolína se ponese v duchu stroze informativním. A svůj slib také hodlám dodržet. Proto nečekejte chronologický popis nějakého děje či dokonce barvité líčení našich zážitků. Jak jsme se do Sendražic dostali a co jsme tam konali, to jen ve stručnosti shrnu v úvodní kapitolce.
O setkání

Hlavním motivem naší návštěvy byla pochopitelně účast na zmíněném sňatku, ale s Karlem Furišem jsme také plánovali zevrubné prozkoumání a dokumentaci Kolínské řepařské drážky. Vzhledem k tomu, že se vždy dopravujeme železnicí, výchozím bodem k dosažení cíle se pro nás stala (značně nevábná, jak jsme zjistili) železniční zastávka Kolín-Zálabí. Na ni jsme dorazili ze směrů právě opačných: Karel cestoval z Ostravy přes Kolín a já z Hradce Králové přes Chlumec nad Cidlinou.

Zástávka Kolín-Zálabí a Kolínská řepařská drážka na turistické mapě © mapy.cz - ZOBRAZ!

Když jsme se ve stanovenou ranní dobu na místě setkali, čekal nás pěší přesun zvíci 1,9 km (jak nám ukázal internetový plánovač tras) k železniční stanici Kolín-Sendražice. Zabloudit nelze, stačí jít rovnou za nosem. Když jsme tak učinili a do objektu dorazili, dali jsme se nejprve do jeho zkoumání, pak se zúčastnili svatebního veselí a posléze sledovali první letošní jízdy pro veřejnost. 

Nebyl bych to já, kdybych se s tímto průběhem našeho setkání spokojil. Rozhodl jsem se celou trať projít pěšky, abych si ji prohlédl a vyfotografoval tak, jak by to při jízdě vláčkem nebylo možné. Karel zatím pořídil ještě několik snímků na nádražíčku a vydal se na zpáteční cestu. V tomto počínání jsem jej následoval krátce po poledni, když jsem ještě stihl vyfotografovat odjezd už třetího velikonočního pravidelného vlaku.

BS 80 č.10 vyráží na polední jízdu © PhDr. Zbyněk Zlinský

O historii

Současná Kolínská řepařská drážka není, jak by se mohlo zdát, fyzickým pozůstatkem minulosti. Ve skutečnosti vznikla nově jako svého druhu památník něčeho, co tu už od roku 1894 existovalo a co epocha rozvíjejícího se socialismu (v rámci RVHP) smetla v 60. letech z povrchu zemského. Jako by tím byl předznamenán tragický rozklad celého našeho cukrovarnického průmyslu o pár desítek let později, který má pro změnu na svědomí epocha (ne)rozvíjejícího se kapitalismu (v rámci EU).

Historii původní drážky od kolínského cukrovaru do Jestřabí Lhoty ani vznik myšlenky její alespoň částečné obnovy zde nebudu podrobně popisovat, protože tak na těchto stránkách už před časem učinil jiný autor v úvodu své velice pěkné reportáže. Ostatně další potřebné informace najdete také v odkazech uvedených na konci. Já se na tomto místě omezím jen na stručné připomenutí hlavních kroků budování drážky do její současné podoby.
 
Traťové těleso v místě Černého Mostu v původní podobě © KŘD, Myšák
 
Klub pro obnovu Kolínské řepařské drážky byl jako občanské sdružení oficiálně zaregistrován na podzim roku 2000. Od té doby se mu podařilo vykonat obrovský kus práce na dosažení jeho hlavního cíle: obnovy a zprovoznění jednoho úseku někdejší úzkorozchodné trati. Je pochopitelné, že k tomu musel získat podporu příslušných orgánů a především finance. Rozhodujícím vítězstvím bylo, že se projekt Kolínská řepařská drážka dostal mezi ty, které byly zařazeny do Společného regionálního operačního programu strukturálních fondů Evropské unie.
 
S pomocí dalších veřejných i soukromých zdrojů a za podpory Středočeského kraje i města Kolína se podařilo, přes mnohé potíže a za nezměrného úsilí členů klubu i jeho příznivců, projekt Rekonstrukce Kolínské řepařské drážky jako objektu cestovního ruchu muzeálního charakteru ale zároveň i specifické technické památky nakonec realizovat. Na počátku roku 2005 bylo vydáno příslušné stavební povolení a už dne 23.6.2007 byl na drážce slavnostně zahájen provoz. Za což jistě patří dík všem zúčastněným, ale největší sendražickému náčelníkovi Tomáši Vančovi, který celý ten projekt připravil, rozjel a dotáhl do této fáze.
 
Slavnostní otevření dne 23.6.2007 © KŘD, Jiří Výborný
O infrastruktuře

Srdcem Kolínské řepařské drážky o rozchodu 600 mm je nádraží a depo Kolín-Sendražice. Komplex zahrnuje kromě inženýrských sítí, pozemních komunikací, terénních úprav, oplocení a kolejiště, o němž bude řeč dále, také objekty staniční budovy (formálně ovšem informačního střediska) a dvoukolejné výtopny. K menším stavbám z části provizorního charakteru patří bufet, remíza pro motorové lokomotivy či dětské hřiště. Najdeme zde také přejezd s ručně ovládanými závorami.

Délka staničních kolejí činí asi 550 metrů, ale jejich celková délka (což je vidno i na snímcích) neustále narůstá. Zatím jen na plánech je stavba točny a také tříkolejné vozové remízy. Jejich realizace, jak už to tak bývá, je závislá na zajištění potřebných finančních prostředků. Ve staničním kolejišti je zatím instalováno 15 výhybek a jedno dvojité křížení.

Plánek žst. Kolín-Sendražice © KŘD - ZOBRAZ!

Trať vedoucí v původní trase směrem k obci Býchory je dlouhá 1 800 metrů a leží na ní výhybna Černý Most a prozatímní koncová výhybna Výrovna. Délka objízdné koleje v první z nich je asi 80 m, v druhé asi 50 m. Na Černém Mostě je kromě nezbytných dvou výhybek instalována ještě třetí, pro uvažovanou odbočku do Ovčár. Na širé trati, 1. a 3. koleji ve stanici a na objízdné koleji na Černém Mostě byly použity nové kolejnice 115/24, na zbylé koleje pak kolejnice 93/16.

Ze stávající koncové výhybny by podle projektu měla trať pokračovat směrem k Býchorám. Trať je vyměřena a vykolíkována, skrývka zeminy je provedena v délce asi 400 m a kus za Výrovnou pokračují zemní práce v délce ještě asi 150 metrů. Pokračování ovšem závisí na získání dalších prostředků z evropských fondů či jiného zdroje. Naopak zcela v režii klubu by se měla trať rozvinout na druhou stranu nádraží – jeho členové mají v plánu v budoucnu zbudovat drezínovou kolej k sendražickému hřbitovu.

Mapa původní řepařské drážky s obnovovanými úseky, zdroj ČÚZK - ZOBRAZ celou ve formátu PDF!

O vozidlech

Kolínská řepařská drážka disponuje v současné době osmi lokomotivami motorovými a jednou parní. Jejich přehled ukazuje (i s odkazy na údaje o daném typu) tato tabulka: 

typ
označení
výrobce
původ
stav
poznámky
Ufpuf
ČKD či TSM
cihelna Košík
provozní
žlutá, opr. KŘD
-
ČKD či TSM
cihelna Chmeliště
v opravě
zelená, opr. KŘD
Žába
Stavoloko
cihelna Nasobůrky
před GO
zelená
-
Stavoloko
lom Skuteč
vrak
zelená
Tragač
TSM Hliník 28-40002/18/1974
ZŽ Drásov, ex ADAST Polička
provozní
žlutá, opr. KŘD
č. 1, Kočkomet
Stavoloko Radotín 1954
Prefa Hýskov, ex SONP
provozní
modrá, opr. Výtopna Zlíchov, pův 800 mm
-
Stavoloko Radotín
ČHŽ, ex TREŽ
v opravě
opr. KŘD, pův. 760 mm
Karkule, Hydra
TSM Hliník 1969
ČHŽ
neprovozovaná
červená, doposud 760 mm
č. 10, Kačka
ČKD 2984/1951
ZŽ Drásov, ex pomník Rumburk, ex Královod. žel.
provozní
GO Výtopna Zlíchov, kotel SEA Kolín, pův. 650 mm
 
Ne všechny uvedené mašinky vám mohu ukázat na snímcích, protože ty neprovozní či opravované se v Sendražicích nenacházejí.
 
Myšák na BNE 50 č.1 posunuje uzavřený osobní vůz © PhDr. Zbyněk Zlinský
 
Park osobních, nákladních a speciálních vozů drážky zahrnuje především: 
  • 1 otevřený osobní vůz (pův. otevřený nákladní vůz ex cukrovar Kopidlno, 760 mm) - úprava na přepravu osob (stupačky, madla, sedačky), zbývá osadit brzdu, rekonstrukci provedla KŘD;
  • 2 kryté osobní vozy (pův. plošinové vozy ex ADAST Polička) - přestavbu podle plánů projektanta drážních vozidel ing. Petra Bauera částečně sponzorsky provedla firma DYKO, s.r.o. Kolín (ocelová kostra), ostatní práce provedla KŘD;
  • 1 krytý kombinovaný osobní vůz pro přepravu cestujících, vozíčkářů, kočárků a jízdních kol (pův. plošinový vůz ex ADAST Polička) - přestavbu podle plánů projektanta drážních vozidel ing. Petra Bauera sponzorsky provedla firma BRESSON, a.s. Kolín (ocelová kostra), ostatní práce provedla KŘD;
  • 1 uzavřený vytápěný osobní vůz (pův. plošinový vůz ex ADAST Polička) - přestavbu podle plánů projektanta drážních vozidel ing. Petra Bauera sponzorsky provedla firma SEA CZ, a.s. Kolín (ocelová kostra), ostatní práce provedla KŘD;
  • jediný dochovaný původní nákladní vůz typu "Z" (pouze skříň) - ve spolupráci s firmou DYKO, s.r.o. Kolín dosazeny podvozky, ostatní práce provedla KŘD;
  • 1 pár oplenů (ex ČHŽ, 760 mm) - opravu provedla KŘD;
  • nový sypák na štěrk (pův. plošinový vůz slovenské výroby bez odpružení ex ADAST Polička) - kompletní přestavbu sponzorsky provedla firma BRESSON, a.s. Kolín;
  • starší sypák na štěrk (pův. plošinový vůz ex ADAST Polička) - práce provedla KŘD;
  • vůz s elektrocentrálou - využit plošinový vůz (ex ADAST Polička);
  • 2 plošinové vozy (ex ADAST Polička);
  • 6 plošinových vozů bez odpružení slovenské výroby (ex ADAST Polička);
  • kiplory (oboustranně výklopné lomové vozy) tří velikostí, hunty (důlní vozíky), vozíky na vodu, na dřevo, cihlárenské vozíky a vozíky na kolejnice
     
Karel a vozíky na kolejnice © PhDr. Zbyněk Zlinský
O klubu

Vše, co jsem právě popsal, by pochopitelně neexistovalo bez lidí. Lidí nadšených, obětavých a šikovných, Takových, jako jsou právě členové Klubu pro obnovu Kolínské řepařské drážky. Z té asi třicítky, kterou klub v současné době formálně čítá, se jich sice aktivně zapojuje do dění kolem budování a provozu drážky necelá polovina, ale k nim, zejména v letních měsících, přibývají další aktivisté. Nelze pominout ani občasnou výpomoc jiných klubů, k nimž patří Společnost Barbora, Novopacká železnice, Rajnochovická lesní železnice, Klub dráhařů a další.

Složení klubu je rozmanité jak věkově (od náctiletých až po seniory), tak profesně. Najdeme mezi nimi představitele černého řemesla, ale také třeba podnikatele, lékaře, faráře... Nadšenci se scházejí po celý rok pravidelně o sobotách v prostorách firmy DYKO, na sendražickém nádraží či na obou místech souběžně. Podle toho, co je právě třeba dělat. A potřebami práce, která nikdy nekončí, se řídí i další činnost.

BS 80 č.10 a trojmužné zauhlovací zařízení © PhDr. Zbyněk Zlinský

Někdy se pracuje také v týdnu, buď ve volném čase, nebo i v rámci dovolené. V sezóně je prvořadou záležitostí zajištění provozu pravidelných (a někdy i zvláštních) víkendových vlaků pro veřejnost. A mimořádného nasazení bylo třeba i při přípravě prvních letošních jízd, které jsme mohli při naší návštěvě v Sendražicích sledovat. Iniciátor naší návštěvy k tomu uvádí:

Před velikonočními jízdami dělali naši páraři na regulátoru pro BS 80, který nám nebyl dodán v termínu, a i přes veliké problémy s výrobou a úpravou dílů regulátoru vše dopadlo dobře, kolikrát končili i po půlnoci. Patří jim tedy veliký dík za to, že se svatba a celé jízdy mohly odehrávat za sykotu páry a čoudu z komína. Nakonec usilovnou pracovní činnost, svátek nesvátek, jsme mohli sledovat také my.

Uondaní "páraři" a  BS 80 č.10 připravená na provoz © PhDr. Zbyněk Zlinský

Dlužno dodat, že obnova drážky a zajištění provozu na ní nejsou pochopitelně jedinou náplní klubu, který sdružuje zájemce o historii úzkorozchodných železnic, problematiku parních strojů a dalších zařízení úzkorozchodných železnic, zvláště polabských řepařských drážek, jak se praví na jeho stránkách. K těm dalším patří také sbírkotvorná a dokumentační činnost v dané oblasti, návštěvy a poznávání jiných úzkorozchodných drah a mnohé další aktivity s problematikou související.

Závěrečné poznámky:
Tento článek by nevznikl bez spolupráce motorové myši, jak coby iniciátora naší návštěvy, tak též jako dodavatele všech podstatných fakt o činnosti Klubu pro obnovu Kolínské řepařské drážky, o jeho parku vozidel i o drážce samotné. Za obé mu náleží můj mocný dík. A přání (adresované klubu celému), ať se na řepařce daří i nadále aspoň tak, jako doposud, a její trať dosáhne vytčených obzorů.
 
Rozestavěná trať z Výrovny směr Býchory © PhDr. Zbyněk Zlinský 
 
Připojená galerie fotografií je uspořádána nikoliv chronologicky, ale tématicky. Pro ty, kdož ji nehodlají procházet celou, jsem tady připravil přehledný rozcestník, který je zavede přímo na začátek příslušného oddílu:
 
1. Nádraží a depo Kolín-Sendražice – 60 snímků
2. Lokomotivy KŘD a jejich provoz – 30 snímků
3. Osobní, nákladní a speciální vozy KŘD – 30 snímků
4. Trať Kolín-Sendražice – Výrovna – 30 snímků
5. Začátek velikonočních jízd na KŘD – 30 snímků
6. Cesta tam a zpět s Českými drahami – 30 snímků
 
Vláček se vrací z velikonoční jízdy zpět do Sendražic © PhDr. Zbyněk Zlinský
Prameny a odkazy: 

Titulní snímek: Velikonoční vlak na konečné Výrovna © PhDr. Zbyněk Zlinský

Galéria

Súvisiace odkazy