Itálie 2007 objektivem Ostravaka

Pobyt jsme částečně uhradili zálohou, aby nám nikdo nevyfoukl termín. Tentokrát jedu sám s manželkou. A konečně začalo plánování cesty. Sobieski , který má ve Vídni jen pár minut na přestup, jsem neriskoval, protože mívá občas zpoždění. Ostatní spojení jsou podobná, jako před třemi lety. Takže 25.6. po obědě vyrážíme na trasu asi 2 200 km . Ve 13:37 usedáme do R 738 do Brna, kde máme přestup na EC 173 Vindobonu. Do Vídně přijíždíme téměř na čas. V 19:35 odjíždíme EN 235 Allegro Tosca do Říma. Po projetí stanice Semmering a nejdelšího tunelu na této trati uleháme k spánku. Probouzí nás až někde před Benátkami italský průvodčí.

V Benátkách se mění směr jízdy a lokomotiva, tak je čas na jednu tabákovou. V Itálii už delší dobu asi 4 -5 let jezdí vlaky jen nekuřácké. S touhle mašinou jedeme přes Bolognu až do Florencie, kde se opět mění směr i stroj. Tam, kam vedou všechny cesty, přijíždíme na čas. V Římě máme čas až do večera, jen letmo proletíme nádraží co nového, pár foto a nastupujeme do Reggionalu do Anzia. Anzio je přímořské městečko známé hlavně tím, že v r.1944 se zde vylodili Amerikáni. Jinak nádherné místo, kde jde strávit celý den. Odpoledne odjíždíme zpět do Říma. Nesmí chyběl oblíbené grilované kuřátko za 5,50 Eur.

Ve 23:10 odjíždíme rychlíkem E 895/896, který má v zadní časti přímé vozy do Catanzara. Tento vlak není povinně místenkový, jak uvádí náš JŘ. Do stanice Lamezia Terme C.le , kde se vlak dělí přijíždíme na čas, ale do Catanzara Lido místo 6:30 až 7:25 . Ptám se železničáře, jestli pojede vlak v 7:10 do Montepaone a řekl „Si, binario uno treno Montepaone“. Reggionale treno z Catanzara Lido vyráží místo 7:10 až 7:35. Kolem 7:50 hod. dne 27.6. vystupujeme v cíli ve stanici Montepaone –Montauro. Stanička je to malá, dvě koleje, ale jezdí se jen po jedné - výhybky jsou zde zrušené. Odložíme si zavazadla v hotelu a do oběda máme čas na procházku než nás ubytují. Ve 12:00 jsme již ubytování. Pobyt zde máme na deset nocí. K moři je to asi 300 m, supermarket LE VELE asi 400m. Počasí zde bylo super, nejvíce 35°C a nejméně jsem naměřil v noci, a to 27°C.

V polovině týdne jsem se rozhodl zajet si do Catanzara a udělat pár fotek. Kousek od nádraží je ještě jedno nádraží soukromé společnosti FERROVIE DELLA CALABRIA. Trať vede z Catanzara Lido do Catanzara Citta. Je úzkokolejná a motorové vlaky jsou zde hodně posprejované včetně obsazené stanice, kde je jen jeden zaměstnanec na výpravu vlaků a prodej jízdenek. Více se dovíte zde. Vracím se zpět na státní nádraží Catanzaro Lido, která je po celkové rekonstrukci a vypadá velice pěkně. Mění se tu i kolejiště a směrem na Montepaone se mění koleje, něco jako koridor, ale jednokolejný. Projíždí tu vlaky IC , E, IR a Reg. Vlaky jsou zde většinou motorové ze 70. a 80. let, ale je tu novinka: všechny mají již klimatizaci. Na delší tratě jezdí jen jedna mašina a dva přípojné vozy. Rychlíky a IC mají kolem 5 vozů, některé i lůžkové a lehátkové. V 18:45 mi jede poslední spoj do Montepaone. 

A je tu sobota, den odjezdu. Dva vlaky jedou ráno, někteří odjíždějí domů, asi tři rodiny jedeme až odpoledne. První vlak odpoledne jede 16:07 do Catanzara. Odtud pokračujeme rychlíkem E 35002/956 v 19:43 hod., který jede trochu oklikou do Říma, ale nám to jen prodlouží noc ve vlaku. Celou noc jsme s manželkou sami v kupé. Z Catanzara Lido jedou tři vozy tažené dieselovou lokomotivou směr Sobaři a Metaponto, kde přibíráme dalších 7 vozů a elektrická mašina nás veze dál směr Salerno a Roma Termini. Po půl sedmé ráno vystupujeme a máme opět čas až do večera. Tentokrát volím město Civitavecchia, jenže je neděle a vlaky tam jezdí málo - tak se rozhodneme pro město Nettuno. Opět krásné přímořské městečko na konci trati z Řima do Nettuna. V Odpoledních hodinách jedeme zpět do Říma. Na této trati jezdí patrové soupravy po rekonstrukci, takže jsou vybavené klimatizací. 

V 19:51 odjíždíme EN 234 Allegro Tosca. Do Florencie si to žene místy až 200 km/hod. Ve Florencii přijde na řadu výměna stroje, po nahození a krátkém spuštění klimatizace najednou klid, rozhlas ve vlaku oznamuje 20 min.zpoždění, které je po výměně stroje nakonec 45 minut. Říkám si, že to asi Sobieského ve Vídni nechytneme. No nic, už je tma a uháníme dál do Boloně a Benátek . Opět výměna stroje, zpoždění svítí jen 30 min. Než napojili na nás soupravu od Milána a mašinu, už to byla hodina. Tarvisiio jsem prospal, probouzí nás rakouský průvodčí a najednou vidím, že do Villachu jedeme nějak divně oklikou. Takže po projetí a zastavení někde na nákladním nádraží couváme asi 2 km zpět do stanice. Zpoždění roste a už to vypadá, že se ve Vídni nestihne ani další vlak Vindobona.
Nakonec vše dobře dopadlo, přijíždíme do Vídně, přeskočíme na Vindobonu a uháníme do Čech do Břeclavi. Škoda, že Sobieski nevyšel - teď musíme s báglama přesedat v Břeclavi a Přerově. Do Ostravy Svinova přijíždíme opět brněnským rychlíkem a o dvě hodinky později, než jsme měli přijet.Ostrava nás uvítala chladnějším a deštivým počasím. Dovolenka nádherná, jsme opálení, odpočinutí, ale do pracovního procesu se moc netěším. Opět rok čekat, než se zase vydám někde na dovolenku.