Muzejní noc v Solvayových lomech 2014

Na úvod Vám představím program: Tradiční akce je konána v rámci národního festivalu Muzejních nocí. Ve 20. hod. slavnostní zahájení. Hlavní program bude v budově muzea, letos na téma „Zapomenuté objevy a vynálezy“. V areálu skanzenu bude předváděno vrtání a nově zrekonstruovaná svážná dráha s historickým vrátkem. Paleontologie - lechtivá přednáška na téma „Sexuální život hlavonožců“ (ve spolupráci se Správou CHKO Český kras). V prostoru experimentální vápenice Akademie věd bude probíhat komentované noční pálení vápna a poblíž i pec na tavení železa.

Ručně stavěná pec na tavbu železa © Mixmouses

V podzemní expozici se setkáte s živými netopýry a dozvíte se řadu zajímavostí z jejich života (ve spolupráci s ČSOP Nyctalus). V prostoru venkovního pódia proběhne po zahájení šermířské vystoupení a v průběhu večera také alchymistická dílna Muzea pražských pověstí a strašidel. Chybět nebudou ani noční jízdy po muzejní dráze. Ukončení akce ve 24 hod. A coby doprovodný program pro nejmenší bude v prostoru Arboreta od 21.00 hod. stezka odvahy, na níž poznáte naše strašidla.

Strašidelný viselec © Mixmouses

Na Barboru jsme s Michalem dorazili už v pátek 23. května po dost slušných deštích, takže nás uvítaly parádní louže a rozmoklý lom. Něco málo jsme kolegům pomohli a následovalo večerní popovídání a přípravy na vlastní akci. Sobotní ráno nás uvítalo mírně nevlídně, ale to nám nevzalo chuť do nějaké činnosti. Nakonec jsme byli přiděleni k velmi zajímavé činnosti – ukázce tavení železné rudy v šamotové peci. Tu postavili kolegové z dolu Skalka v Mníšku pod Brdy a my měli tu čest přiložit ruce k dílu této pro nás skoro neznámé činnosti. Nejdříve bylo potřeba namlít na drtiči vápence dovezené uhlí. Po nějaké době přemlouvání se prastarý drtič rozeběhl a předvedl, co umí.

Drtič vápence se vzpírá namlít uhlí © Mixmouses

Mezitím jsme se dle instrukcí Igora krásně zlemtali jílem při dodělávání vstupu vzduchu od ventilátoru. Kolegové donesli z auta ventilátor, hadici a nerezovou „přechodku“ do pece. Po vyzkoušení tahu ventilátoru jsem si odběhl vytvořit něco málo snímků z příprav a také vozidel, která se mezitím objevila na place. Ještě několikrát jsme se toho dne s Michalem motali kol pece a sledovali postupné rozpalování pece, míchání a vsázku směsi, složené ze železné rudy, uhlí a trochy vápence. Také jsem požádal kolegu Honzu o popis této tavby železa (za což mu velice děkuji) a my se můžeme seznámit s touto zajímavou činností:

Pec je složena z šamotové vyzdívky z původně rotační pece. Spoje mezi šamotovými cihlami jsou vyplněny jílem.

- pec je zhruba 800 mm vysoká (pevná výška) a dále ještě 600 mm stavitelná výška podle tahu.

- k foukání vzduchu byla použita dyzna (silnostěná trubka), připojená pomocí pohyblivé hadice k ventilátoru.

- k redukci železné rudy na surové železo byl použit oolitický krevel z dolu Skalka, Mníšek pod Brdy.

- průměrný těžební poměr je 20% Fe, a 70% Si !!!!, takto vysoký obsah křemíku poměrně komplikuje tavbu.

- dále bylo do vsázky použito dřevěné uhlí, vápenec a koks.

- oolitická železná ruda z dolu Skalka je nízko procentní krevelová sedimentární ruda, těžená na místech železných klobouků už od doby Keltů. Nejčastěji je rezavě hnědé, hnědočerné až hnědočervené barvy. V různých řezech horninou je patrná čočkovitá až nevýrazně plošně paralelní stavba.

- všechny části vsázky byly nadrceny na frakci -+ 5mm, kromě malé části koksu a dřevěného uhlí, které bylo později využito na základ vsázky. Ze šamotové vyzdívky s otvorem ve spodní části pro vhánění vzduchu byla postavena pec, která se po dobu 1 dne pozvolna roztápěla.

- po roztopení pece se na dno nasypal kusový koks a dřevěné uhlí a pomocí ventilátoru došlo k rozpálení této části vsázky. Během rozpálení se teplota udržovala okolo 1350°C. Přitom se namíchala směs nadrcené rudy spolu s dřevěným uhlím, vápencem a koksem.

- teplota se vložením vsázky poměrně sníží, nutno čekat, než se pec znovu rozhoří. Teplota se udržovala během redukce mezi 1250 - 1300°C.

Důležité je si uvědomit že se vsázka nikdy nedostane do tekutého stavu, (aby přímo teklo surové železo, které by se dalo odpíchnout).

- my využíváme principy přímé metody, dochází k redukci kyslíku s uhlíkem - vznik CO (Fe2O3 + 3C = 2Fe + 3 CO)

- k natavení dochází jen v minimálních objemech a celkový výsledek je spečenec ve kterém jsou malé plátky surového železa, strusky a zbytky vsázky.

- v okrajových částícch pece nemusí k natavení vůbec dojít.

- výsledkem redukce je železitá houba - tuto houbu je dál potřeba kovářsky zpracovat, ve výhni ohřívat a mechanicky vytloukat. Z ní poté vznikne houska - kousek surového železa.

- celková redukce trvala 8 h - během redukce byl z velké části zavřen komín a ponechán jen malý otvor.

- po rozběhnutí redukce se silně vyvíjely kychtové plyny - tj. plyn s nízkou výhřevností a silně redukční atmosférou - papír do toho ohně vložený neshoří, ale zčerná a zuhelnatí - je zde nízký podíl kyslíku.

- po dokončení vlastní redukce se nechala pec dalších 12 h chladnout.

- výsledný produkt železité houby bude dále zpracován a předpokládáme výsledek 0,5 kg surového železa.

Celý pokus byl vytvořen jako součást bakalářské práce, prezentace dolu Skalka, a pro vlastní potěšení.

Pec začíná pořádně žhnout © Mixmouses

Večer se kvapem přiblížil a tak jsem se vydal zdokumentovat vše, co se dalo. Kupodivu mne vpustili i na stezku odvahy, vyhrazenou pouze dětem. Start Muzejní noci proběhl v prostoru pódia a první akcí bylo vystoupení šermířů. Poté se návštěvníci rozeběhli na několikero stran, asi největší nával byl ve štole na ukázce handicapovaných netopýrů, tradičně na svezení vláčkem po úzkorozchodné dráze a také na vtipná vystoupení alchymistů. Lákavá byla i ukázka vrtání kamenů při světle vzduchové lampy.

Vzduchová lampa ukazuje, co dokáže © Mixmouses

Dokumentaci jsem střídal s občasnou výpomocí na vláčku, kde Michal pomáhal od první jízdy. I přes to se mi občas podařilo utéct k peci, kterážto slibovala na noc zajímavou podívanou. Toto se také vyplnilo, díky stativu se mi podařilo zachytit malou sopku. Igor s Honzou na noc naložili s tím, že ráno už by mělo být železo hotové. Odpich v těchto podmínkách by podle jejich slov nebyl asi možný, proto jsem se zvědavostí očekával, co bude ráno.

Pec byla vybrána © Mixmouses

Po snídani jsme se všichni zúčastnění „vrhli“ na pec, Honza pec vybral a spolu s Igorem se upečenou směs jali třídit. Na jednu hromádku strusku, na druhou surové železo, zvané „houba“. To bylo po akci odvezeno na další zpracování. Akce se Solvayákům jako vždy vyšla, i počasí se nakonec umoudřilo a tak nezbývá než se těšit na další podařené setkání s historií.

Oblíbený záběr místa konání akce © Mixmouses

Odkazy:

1. Společnost Barbora - skanzen Solvayovy lomy
2. Montánní společnost o.s. » Důl Skalka
3. Muzeum pražských pověstí a strašidel
4. Správa CHKO Český kras
5. Ochrana netopýrů Praha