Česko-německá okružní cesta

28.7.2017 8:00 Helmut Böhme

Česko-německá okružní cesta

Jako v jiných mých reportážích, i v této se spolu vydáme sice za konkrétním cílem, jímž je tentokrát jedna saská úzkokolejka, ale cestou nikoliv přímou. Což nám přinese přidanou hodnotu v podobě zážitků rázu obecnějšího, od trochu složitého cestování vlakem přes německo-českou hranici až třeba po její snadnější překročení pro změnu autobusem.

 

 

 

Od 17.6.2017 konečně zase jezdí vlaky v úseku Dippoldiswalde – Kurort Kipsdorf úzkorozchodné dráhy Freital-Hainsberg - Kurort Kipsdorf, zničeném povodní v roce 2002. Neměl jsem možnost zúčastnit se ani jeho opětovného otevření 17. června, ani festivalu 15. a 16. července, a proto mne napadlo zjistit, jak na trati vypadá provoz ve všední den. Nejprve jsem se ale pohyboval jiným směrem. Východiskem mé cesty bylo drážďanské hlavní nádraží. Tam mi do odjezdu vlaku S-Bahn linky S1, jímž jsem měl pokračovat do Bad Schandau, zbývalo asi půl hodiny, a tak jsem se vydal na 1. nástupiště.


Dresden Hbf s „Václavem“ čekajícím na svůj EC

Nákladní vlak z Čech přijel tak tiše, že jsem si ho všiml až poté, co mu zaskřípali brzdy.


Vlak s auty z Čech

V Bad Schandau jsem přestoupil do přeplněného vlaku linky U28 Rumburk – Děčín hl.n. Poté, co jsem přiměl žáky na prázdninovém výletě odložit zavazadla tam, kam patří, a ne na sedadla, našel jsem ještě místo. Už z Bad Schandau kontrolovala česká revizorka jízdenky, zatímco průvodčí utíkal kupředu ke strojvedoucímu.
Asi se zaměřila na cestující, kteří nastoupili na německém území a chtěli se prokázat českou jízdenkou, což není povoleno. Jízdní doklad k hranici jsem měl, jenom za Schönou jsem musel aktivně vyhledat průvodčího, aby mi prodal jízdní doklad Labe-Elbe.


Brejlovec AWT ve šturcu děčínského hlavního nádraží

V Děčíně jsem si zašel k holiči a na nákupy a ve 13:24 h jsem pokračoval rychlíkem do Ústí nad Labem.


Ústí nad Labem hlavní nádraží

Tam bych sice mohl přestoupit do spěšného vlaku, ale když jsem uviděl, že je sestavený z neklimatizovaných vozu typu Honeckerova poslední pomsta, počkal jsem radši na klimatizovaného pantera do Teplic. Tam mne přivítaly uhelky dopravce IDS Cargo.


Teplické zátiší s „uhelkami“ …


… a s osobními vlaky

V 15:41 hod. mi potom jel mezinárodní autobus Teplice – Dresden, do kterého jsem nastoupil jako jediný cestující. Pro jistotu jsem si vytiskl seznam linek, kde Labe-Elbe platí, řidič to ale znal a jenom přikývl. Před několika lety mi totiž řidič tvrdil, že to platí jenom o víkendu. Tak jsem nejprve zaplatil, druhého dne jsem si ale u dopravce RVD stěžoval. Dostal jsem peníze zpět s omluvou a ujištěním, že dotyčného řidiče přeškolí, aby se to už nestalo.

Na cestě nastoupili v Čechách akorát jeden mladík a manželé, kteří v Dubí zase vystoupili. U zastávky „Cínovec, CLO“ nastoupil německý mladík s berlemi, mířící do Altenbergu, který se domníval, že když nastoupí na českém území, tak to bude levnější. Řidič ho ale vyvedl z omylu. I tak je z té zastávky už vidět německá zastávka „Zinnwald, Wendeplatz“. U nádraží v Altenbergu nastoupil slušný počet turistů, kteří většinou zase vystoupili v lázních Kipsdorf, protože chtěli jako já jet parním vlakem do Freital-Hainsbergu. Ve výpravní budově stanice Kurort Kipsdorf je výstava a informační centrum, které také prodává jízdenky.


Odbavovací hala stanice Kurort Kipsdorf

Zanedlouho jsem se dočkali příjezdu parního vláčku.


Odpolední vlak vjíždí do stanice Kurort Kipsdorf

Překvapilo mne, že vlak byl plný turistů, kteří stánku před nástupištěm během dvacetiminutového pobytu vlaku poskytli slušnou tržbou. Jenomže co bude, až zeslábne nadšení, že se trať obnovila? Chybí totiž koncept, o čemž se na německých fórech dost bouřlivě diskutuje. Je napadáno hned několik skutečností:

V obnoveném úseku jsou zavedeny pouhé dva páry vlaků s už zmíněným dvacetiminutovým pobytem v konečné stanici. Původně měl dokonce jet jen ten dopolední a odpolední jen příležitostně, například o svátcích anebo jako Mikulášská jízda a k tomu 2 páry v úseku Freital-Hainsberg – Dippoldiswalde.

Když se lidé kvůli tomu rozčilovali, změnili to tak, že jede jeden pár v úseku Freital-Hainsberg – Dippoldiswalde k tomu dva v celém úseku. Ale i tak je ten jízdní řad paskvil. Z/do školy anebo práce? Ani náhodou, když první vlak vyjíždí z Freitalu až v 9:25 hod. Prý se to nedá jinak financovat. Když jsem se ptal u VVO, na co objednávají na lince S2 vlaky na letiště, které v noci anebo o víkendu ráno nikdo nepoužívá, odpověděli, že to je „politické rozhodnutí“. A taková úzkorozchodná dráha je podle VVO oproti tomu jenom turistická legrace, na jakou peníze skoro nejsou.

Když je provoz parní lokomotivy příliš drahý, pročpak se mimo turistické sezony anebo pro odvoz děti do/ze školy nepoužívá ve Freitalu existující motorová lokomotiva LH45H? Divné je, že to třeba na trati Oschatz – Mügeln funguje; tam byli dokonce v prospěch vlaků zrušeny autobusy!

Problém je i s tarifem. Na trati neplatí jízdenky IDS VVO. Zajímavé přitom je, že na úzkorozchodkách Oschatz – Mügeln a v Žitavě to jde. Tu prý musí být drahé jízdné, aby se novostavba po povodni refinancovala. Rodina s dětmi by v celém úseku tam a zpět zaplatila asi 50 €, což je i na německé poměry moc.

Když už trať byla povodní úplně zničena, proč se při její obnově nevyužila možnost posunout silnici B 170 jižním směrem a nechat trať po jedné její straně, čímž by se uspořilo budování dvou drahých chráněných přejezdů? K tomu se ještě zmiňuje, že cyklisté asi nevědí, co to je kolejový žlab a na těch přejezdech se dostali kolem do něj a spadli. V německém diskusním fóru radili, že je třeba venkovany poslat na školení do Drážďan, kde na tramvajových tratích se žlabem nikdo nepadá.

Nákladní doprava? Na tu zapomeňte. Do roku 1994 se po trati vozil šrot v normálněrozchodných vagonech na podvalnících. Potom ale DB dotyčného zákazníka lichvářským poplatkem donutila této praxe se vzdát. Ten podnik existuje dodnes, ale musel přejít na dopravu silniční.

Tolik tedy stesky na neschopnost „vrchnosti“ a vraťme se k mému putování. Úzkorozchodkou jsem dorazil na nádraží Freital-Hainsberg, kde mne čekal přestup na vlak normálněrozchodný.


Stanice Freital-Hainsberg

Ani přípoje nejsou optimální. Vlak linky S3 do stanice Tharandt jsme kvůli jeho mírnému zpoždění sice stihli, ale na můj opačně jedoucí spoj do Drážďan bylo třeba čekat 20 minut. Přítomnost spolucestujícího šotouše a pracovníka DB v jedné osobě měla pro mne nečekanou výhodu – ten totiž přesvědčil své kolegy, aby spěšný vlak do Lipska na něj ve stanici Dresden Hbf počkal, i když to podle jízdního řádu (příjezd 19:21/odjezd 19:17) není možné. Tak se mi naskytla možnost ve stanici Dresden-Neustadt ještě stihnout vlak o 19:33 hod. do Weixdorfu.

Další fotografie z toho okružního putování najdete v mém veřejném albu a video z jízdy úzkorozchodkou na známém portálu.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský