Parní lokomotivy na našich kolejích: řada 300.6

29.3.2010 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Sympatickým kuchyňským názvem kafemlejnek byly přezdívány i jiné lokomotivy, než dodnes populární řada 310.0. Obdobný vzhled totiž měly také další malé tříspřežní tendrovky, byť třeba typů nikoliv tak četných a rozšířených. Například o něco málo víc než dvě desítky strojů jediného provozovatele, které u ČSD dostaly označení 300.6 a z nichž se do současnosti dochoval pouze jediný.

Do zahušťování železniční sítě na území Království českého koncem 80. let 19. století zasáhla významným způsobem Buštěhradské železniční společnosti akciová, založená roku 1852 hlavně pro vývoz uhlí z pánve kladensko-buštěhradské a podrudohorské. I když první její trať vznikla jako uhelná dráha, již roku 1891 dosáhla síť Buštěhradské dráhy (Buschtěhrader Eisenbahn - BEB), na níž byla provozována také veřejná osobní doprava, délky úctyhodných 465 km. V soukromých rukou přežila postátňování drah v Rakousko-Uhersku i jeho rozpad a zestátněna byla až k 1.1.1923. Kromě provozu vlastních tratí zjišťovala dopravu také na Místní dráze Vojkovice–Kysibl-Kyselka (Lokalbahn Wickwitz–Gießhübl-Sauerbrunn - LBWGS).

Vývoj a výroba

Dne 15.9.1883 zahájila společnost Buštěhradské dráhy provoz na místní dráze Krupá – Kolešovice, pro niž potřebovala vhodný typ lehké tendrové lokomotivy. Ten nalezla v nabídce lokomotivky ve Vídeňském Novém Městě (Aktien Gesellschaft der Lokomotiv-Fabrik vormals G. Sigl - VNM), která už tehdy vyráběla například lokomotivy pozdější řady 97 KkStB (310 ČSD). Společnost si odtud roku 1890 pořídila první čtyři obdobné stroje, které označila řadou Ia a inventárními čísly 401 až 404. Vzhledem k tomu, že se lokomotivy pro lehkou traťovou službu a posun osvědčily, v letech 1891 až 1900 byly ze stejného zdroje zakoupeny stroje Ia 405 až 412. Roku 1894 byla dodána shodná lokomotiva pro už zmíněnou Místní dráhu Vojkovice–Kysibl-Kyselka, která dostala po jejím majiteli jméno Mattoni.

Dalších sedm lokomotiv řady Ia a navazujících inventárních čísel, tedy 413 až 419, bylo pro Buštěhradskou dráhu postaveno v letech 1901, 1904 a 1905, tentokrát pro změnu lokomotivkou ve Foridsdorfu (Wiener Lokomotivfabrik, A.G. - Floridsdorf). A v roce 1906 byly dodávky lokomotiv této řady završeny posledními třemi stroji, které vyrobila První českomoravská továrna na stroje v Praze, a.s. (PČM). Těm byla přidělena inventární čísla 420 až 422. Spolu s lokomotivou Mattoni, jež nebyla nikdy podle schématu Buštěhradské dráhy označena, tak společnost disponovala celkem dvaceti třemi stroji shodné konstrukce. Zajímavé je, že pro žádného jiného železničního dopravce nebyly nikdy vyrobeny lokomotivy zcela totožného typu.

Ia 421 BEB (pozdější 300.621 ČSD) na továrním snímku PČM z roku 1906; zdroj "Encyklopedie železnice, Parní lokomotivy ČSD 3"

Popis

Jak už bylo uvedeno výše, konstrukce této lokomotivy vycházela ze stavby strojů řady 97 KkStB (310 ČSD), avšak s některými rozdíly, z nichž nejpodstatnější byla modernější a výkonnější kotel. Na něm byl umístěn nízký parní dóm se dvěma pojišťovacími záklopkami a písečník obsluhující kola hnací nápravy. Zásoba vody byla uložena ve vanách situovaných podél kotle a zásoba uhlí pak v uhláku na konci levé z nich. Vzhledem k tomu, že 1,3 kubíku paliva, který se do něj původně vešel, nebylo zrovna mnoho, byly později některé lokomotivy vybaveny plechovými nástavci, umožňujícími jak méně časté, tak pohodlnější zbrojení. Další nápadnou změnu vzhledu přineslo už dřívější nahrazování původních komínů typu Prüsmann kafemlejnkovitými komíny baňatými.

Stroje měly plechový vnitřní rám se třemi pevně uloženými nápravami, přičemž mezi první a druhou byl o 400 mm zvětšený rozvor k vytvoření prostoru pro dostatečně dlouhé ojnice. Dvojčitý parní stroj s vnějšími válci byl opatřen osvědčeným vnějším kulisovým rozvodem typu Allan-Trick. Loukoťová kola měla průměr 480 mm. Původní brzdovou výbavu těchto lokomotiv tvořila jen ruční závažová brzda, ale později byly všechny vybaveny parní brzdou pro lokomotivu, která působila na dvě nápravy. Kromě už zmíněných dílčích úprav neprošly během svého provozu stroje této řady žádnými většími konstrukčními zásahy, pomineme-li například pozdější výměnu původních patkových nárazníků za mohutnější trubkové u některých z nich.

I když byly tyto lokomotivy vyrobeny v rozpětí šestnácti let a třemi různými lokomotivkami, jsou na rozdíl od jiných podobných strojů své doby, které byly dodávány postupně v malých sériích, vcelku jednotné. Alespoň dostupné podklady přinášejí pouze jedinou variantu hlavních technických údajů:

Základní technické údaje
inventární čísla ČSD	01 - 23
označení	300.6
označení původní	Ia 401 – 422 (BEB), Mattoni (LBWGS)
rozchod [mm]	1 435
charakteristika	C m2t
rozvod	Allan-Trick
plocha roštu [m²]	1,13
počet trubek žárnic	114
výhřevná plocha trubek [m²]	62,4
výhřevná plocha topeniště [m²]	5,38
výhřevná plocha celková [m²]	67,78
tlak páry v kotli [bar]	12
počet x průměr válců [mm]	2 x 345
zdvih pístů [mm]	480
průměr kol spřažených [mm]	930
poloměr min. oblouku [m]	100
maximální rychlost [km/h]	36
přibližný výkon [kW]	220
zásoba uhlí [m³]	1,3
zásoba vody [m³]	4,0
hmotnost prázdné [t]	23,24
hmotnost ve službě [t]	30,0
hmotnost adhezní [t]	27,5
délka přes nárazníky [mm]	7 912
výrobce	VNM, Floridsdorf, PČM
roky výroby	1890 - 1906
počet kusů vyrobených	23
počet kusů u ČSD	23
počet kusů zachovaných	1

Provoz

Vzhledem k tomu, že lokomotivy řady Ia i stroj jménem Mattoni byly provozovány jedním dopravcem, jejich původní akční rádius byl omezen na tratě Buštěhradské dráhy. Toto nasazení se příliš nezměnilo ani po jejím zestátnění na počátku roku 1924. Československé státní dráhy je převzaly všechny a přeznačily je na řadu 300.6, a to tak, že bylo zachováno pořadí jejich inventárních čísel a lokomotiva Mattoni dostala označení 300.623. Ne všechny se však dočkaly také přeznačení fyzického, neboť stroje 300.601, 300.603 a 300.604 byly zrušeny ještě do konce dvacátých let. Další (300.607, 300.609 a 300.613) pak potkalo zrušení v letech třicátých a 300.623 byla roku 1936 předána firmě Mattoni na vlečku (v niž se změnila někdejší místní dráha).

Ia 401 BEB (pozdější 300.601 ČSD) ve stanici Praha-Bubny roku 1900; zdroj "Encyklopedie železnice, Parní lokomotivy ČSD 3"

V roce 1938 tedy měly ČSD k dispozici už jenom šestnáct lokomotiv této řady. Z nich devět bylo v souvislosti s odstoupením československého pohraničí Německu po 30.9.1939 předáno Říšským drahám (DR), kde byly označeny 99.7701 až 99.7709, ostatní zůstaly v provozu u protektorátních BMB/ČMD. Stroje provozované DR v podstatě neopustily svá původní působiště a byly dislokovány v Chebu, Karlových Varech, Sokolově, Lovosicích, Žatci a české Lípě. Proto se také všechny po osvobození Československa celkem bez problémů vrátily k ČSD. Období druhé světové války bez ztrát přežily i lokomotivy protektorátní a ČSD tak měly až do roku 1949, kdy začalo jejich rušení, plný stav řady 300.6.

V té době ovšem už její příslušnice dávno traťové výkony nepodávaly a omezovaly se na staniční či topírenský posun. Ale i odtud je vytlačovaly lokomotivy jiné, ve svém nasazení nahrazované stroji ještě modernějšími. Hromadným „úhynem“ těchto kafemlejnků se vyznačoval zejména rok 1951, kdy jich bylo vyřazeno nejméně pět, další pak ve dvou letech následujících. Ne všechny však byly zlikvidovány také fyzicky – většina z nich byla odprodána na vlečky či pro jiné využití v průmyslu. Poslední z lokomotiv řady 300.006 vydržela v provozu u Československých státních drah mnohem déle, ale o ní si něco podrobnějšího přečteme až v následující kapitole, protože jde právě o tu jedinou, která se uchovala do současnosti.

Ia 414 BNB (pozdější 300.614 ČSD) ve stanici Praha-Bubny roku 1920; zdroj "Encyklopedie železnice, Parní lokomotivy ČSD 4"

Zachovaná vozidla

300.619 (ex Ia 419) vyrobila pro Buštěhradskou dráhu roku 1905 lokomotivka ve Floridsdorfu pod výrobním číslem 1633. O původním nasazení této lokomotivy nejsou v dostupných podkladech žádné údaje. Léta národní nesvobody prožila u protektorátních Českomoravských drah. Po druhé světové válce byla v kolínském depu nasazována na posunu. Ode dne 22.9.1953 byla pro týž účel vykazována v kolínských dílnách ČSD. Zrušena byla výnosem č.j. 19743/6 ke dni 30.6.1967. Dnem 1.9.1969 byla převedena do fondu sbírek Národního technického muzea Praha, v němž zprvu plnila funkci provozního exponátu, ovšem s tlakem páry v kotli sníženým na 10 barů. V současné době je deponována jako zapůjčený neprovozní exponát v Železničním muzeu ČD Lužná u Rakovníka.

Několik slov závěrem

V důsledku toho, že nejde o řadu ani početnou ani příliš populární, běžně dostupné informační zdroje o ní jsou poměrně omezené, takže připojené odkazy případným zájemcům o další informace obzory příliš nerozšíří. Ani méně běžná literatura v tomto směru asi nepomůže, alespoň já o žádné nevím. Snad krom titulu „Kafemlejnek, Arcivévoda a Heligón“, v němž M.Kratochvíl přináší mj. také výkresy této řady. A protože se zachoval právě jen jediný stroj, navíc v neprovozním stavu, od připojené fotogalerie nemůžete také očekávat příliš mnoho. Není zrovna rozsáhlá a pestrá ani po zařazení snímků, kterými přispěli další naši fotografové (jimž za to tímto děkuji). Možná jsme mohli zdokumentovat alespoň některé detaily kafemlejnku 300.619, ale zkrátka se tak nestalo. Snad někdy příště...