Přípojné vozy na našich kolejích: řady 010 - 016 ČD, 011 ZSSK

Ono mé tvrzení o jistém zpestření té záplavy krabicoidních vozidel však musíte brát s rezervou, protože běžný občan nezatížený vlakofilstvím je na první pohled patrně ani nezaznamená. Alespoň ne u těch rekonstrukcí, které popíši hned v první kapitole své stati a které vnější vzhled vozidla viditelně nepoznamenaly. Na druhou stranu se však dostaneme také k letmé zmínce o přestavbách tak zásadních, že by naopak onen „civilista“ patrně ani netušil, že mají s těmi krabicemi, na něž je zvyklý z lokálek, něco společného. Schválně používám podmiňovací způsob, protože občanstvo určitě nejen tuší, ale přímo ví (jsouce masírováno aktualitami v médiích obecně a tiskovými zprávami Českých drah zvláště), že nejnovější motorové jednotky ČD pro regionální dopravu vznikají právě z nich. Nechme však prozatím současnost našich drah s jejími někdy komickými „výstupy“ být a pojďme se vrátit v čase do doby počátku vozů, o nichž má toto povídání pojednat.

Vývoj a výroba

Popis

Dvounápravový přípojný vůz dnešní řady 010 (resp. 011 ZSSK) je vnitřně rozdělen na dva nástupní prostory na koncích a jeden velký oddíl pro cestující s uspořádáním sedadel 3 + 2. Čela vozu jsou neprůchozí. Nástupní prostor na straně ruční brzdy je uzpůsoben k využití jako služební a zavazadlový oddíl, v druhém nástupním prostoru je umístěna lavice pro cestující a na jeho straně je také situována buňka WC. Vytápění vozu zajišťují dva naftové teplovzdušné agregáty. Vnější dveře vozu jsou předsuvné, dálkově ovládané (odjišťované a zavírané) ze stanoviště strojvedoucího v motorovém voze. Vůz nemá vlastní generátor pro nabíjení vozové baterie, takže je v tomto směru odkázán na hnací vozidlo.

Přípojný vůz z rozšířeným zavazadlovým oddílem řady 012 vznikl z vozu výchozího vymontováním dvou řad sedadel a posunutím vnitřní příčky vozu na straně ruční brzdy, čímž byl vytvořen dostatečně velký prostor pro přepravu objemných zavazadel a služební účely. Počet sedadel se tak snížil o 10. V zavazadlovém prostoru jsou namontovány také držáky (na levé straně) a stojany (na straně pravé) pro bezpečnou přepravu jízdních kol. Okno za závěsnými držáky na kola je z části opatřeno z vnitřní strany vozu ochrannou sítí. 

Zavazadlový vůz pro přepravu jízdních kol řady 013 není vůbec určen pro přepravu cestujících. Z interiéru byla při rekonstrukci demontována všechna sedadla s výjimkou lavice v předním nástupním prostoru, na bočnice byly umístěny háky a úchyty na kola (11 na levé a 14 na pravé straně vozu) a přilehlá okna byla zevnitř opatřena sítěmi. Vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo žádný z těchto vozů potkat, nabízím vám snímek vozu a pohled do interiéru z jiného zdroje.

Provoz

Dálkové ovládání vnějších dveří a elektrické napájení těchto vozů z počátku umožňovalo jejich spojování výhradně s motorovými vozy řady M 152.0/810. V důsledku toho a také díky slabé intenzitě provozu na řadě místních tratí vznikl jejich relativní nadbytek a část z nich nebyla využívána, takže chátraly. Od počátku 90. let byly upravovány pro provoz s těmito přípojnými vozy některé lokomotivy motorové (postupně řad 704, 708, 714, 714.2, 730, 731, 742 a 743 ČD a 742 ŽSR/ZSSK) i jedna elektrická (210.026-1). Tím se jednak rozšířila možnost využití přípojných vozů, jednak vyřešil problém náhrady za momentálně neschopné motorové vozy řady 810. Přípojné vozy řady 010 a jejich modifikace je také možno spojovat s motorovými vozy novějších řad 842 a 843, rekonstruovanou řadou 854 a s motorovými vozy a jednotkami vzniklými rekonstrukcí na bázi řady 810.

V současné době se jak vozy řady 010 (resp. 011 ZSSK), tak také jejich výše uvedené modifikace vyskytují stále v provozu na místních tratích ve spojení se „svými“ motorovými vozy řady 810, popř. jejich rekonstrukcemi, ale také s vozidly jinými v tak pestrém spektru, že není prakticky možné jejich nasazení tady nějak popisovat. Navíc se pochopitelně dají vidět i na výkonech, pro které původně určeny nebyly – charakteristické je třeba řazení vozů pro přepravu jízdních kol na motorových rychlících Českých drah. Nicméně jejich celkový počet neustále klesá úměrně tomu, jak jsou postupně přestavovány na vozidla jiná, jak o tom bude zmínka dále. 

Rekonstrukce a modernizace

Stejně jako motorové vozy řady 810, i přípojné vozy k nim určené nevynikají zrovna pohodlím odpovídajícím současným požadavkům, takže i ony se staly předmětem všelikých modernizačních snah – od výměny koženkových potahů lavic přes instalaci sedadel zcela jiné konstrukce až po přestavbu na vozidla úplně jiná, u ZSSK dokonce hnací. Já se tady ovšem omezím jen na ty rekonstrukce, u nichž byl zachován původní účel výchozího vozu – ostatně o přestavbách na vozy řídicí či motorové jsem se už zmínil (či teprve zmíním) v jiných článcích.

Zůstaňme tedy u toho, že s postupem doby došlo kromě mírného vylepšování interiéru, nevedoucího k přeznačení vozů, také k dalším úpravám a rekonstrukcím některých přípojných vozů původní řady Blm 24-29 ČSD, takže v současné době existují u ČD a ZSSK i jiné varianty, než jsem už uvedl. Celkový přehled všech existujících příbuzných řad ukazuje přehledná tabulka: 

Takže se podívejme na ty doposud nepopsané. V roce 1997 firma Pars DMN Šumperk rekonstruovala dva motorové vozy řady 810 na řadu 811. Kromě modernizace pohonu a instalace nového řídicího systému pro vícečlenné řízení došlo také k modernizaci interiéru s cílem zvýšit pohodlí pro cestující i vlakový personál. Pro vytvoření ucelené soupravy byly v Šumperku rekonstruovány rovněž tři přípojné vozy řady 010, z toho jeden na přípojný vůz z rozšířeným zavazadlovým oddílem označený řadou 014, BDtax, další dva pak na přípojné vozy řady 011, Btax⁷⁸¹. 

Při rekonstrukci výchozích vozů na řadu 011 bylo namontováno průchozí řídící vedení a napájecí potrubí a provedena úprava vzduchového zavírání dveří. Největší změny se pak dotkly interiéru vozu, v němž došlo k vytvoření jednoho velkého a jednoho malého oddílu pro cestující (v nástupním prostoru na straně ruční brzdy), byly namontovány dělené sedačky s látkovým potahem a opěrkami hlavy v uspořádání 2 + 3, dosazena tónovaná okenní skla. Modernizována byla také buňka WC. Na rozdíl od motorových vozů řady 811 byly ve vozech přípojných ponechány původní vytápěcí agregáty. Modernizací dosažený komfort pro cestující je však relativní, neboť snaha o zachování původního počtu míst k sezení vedla k tomu, že opěradla sedadel nemají anatomicky vhodný sklon, takže sezení na nich není o mnoho pohodlnější než na původních lavicích.

 

 

Několik slov závěrem

Vzhledem k tomu, že přípojných vozů tohoto typu, ač byly vyrobeny (až na drobné změny během výroby) jako jednotná řada, je u obou nástupnických správ původních ČSD dnes už celá řada variant, nedokázal jsem je tady patrně všechny v potřebné šíři postihnout. Proto velice uvítám každé doplnění či upřesnění – a pochopitelně také upozornění na nějakou tu chybu, která se mi možná do textu vloudila.

Pokud jde o snímky v textu a zejména v připojené galerii, vnímejte je prosím z hlediska jejich informačního poslání, nikoliv jako estetická dílka. Jen malá část vznikla pro účely tohoto článku speciálně či nějaké veřejné prezentace obecně – vesměs jde o záběry víceméně náhodné, které byly pořízeny spíše na okraji zájmu o něco úplně jiného. V galerii jsou řazeny tak, že v její první části jde o představení jednotlivých řad, které se mi podařilo vyfotografovat, v části druhé jsou pak zařazeny obrázky z provozu, zachycující vozy zejména s jinými hnacími vozidly než původně určenými.

Prameny a odkazy:

Poděkování:

Za několik obrázků, které se mi hodily k doplnění galerie, děkuji tentokrát Radku Hořínkovi a Václavu Vyskočilovi.

Titulní snímek: Vůz 012.244-0 v Čerčanech dne 14.8.2004 © PhDr. Zbyněk Zlinský