Historická vozidla v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
V souvislosti s diskusí k aktualitě "Pod vrcholkami Bielych Karpát" mne napadlo, že zde chybí prostor pro výměnu poznatků o momentálním stavu nejen parních lokomotiv, ale i ostatních historických vozidel v Čechách a na Moravě.
Na snímcích jsou někteří zástupci historických řad:
1. 02.10.04 - Hradec Králové hl.n.: "šlechtična" 475.101 v čele odjíždějícícho zvláštního vlaku do Slatiňan k oslavám výročí chrudimských lokálek
2. 11.10.03 - Šumperk: "Sergej" 781.529-3 DKV Č.Třebová na oslavách 130 let trati Šternberk - Dolní Lipka
3. 02.10.04 - Chrudim: "Hurvínek" M 131.1228 jako zvl. vlak Slatiňany - Chrudim-město při oslavách výročí chrudimských lokálek
V rámci výročí trati Veselí - Myjava se objevila na kolejích legendární Rosnička
S velkým zájmem se setkala nedělní jízda historického vlaku taženého parní lokomotivou. Již hodinu před výjezdem ze stanice Veselí nad Moravou se plnilo nádraží zájemci, kteří mohli nejprve obdivovat historické fotografie, ladné pohyby mažoretek či se zaposlouchat do zvuků dechové hudby. Pronikavý zvuk lokomotivní píšťaly ovšem vyhnal všechny na nástupiště. Na první kolej byl totiž právě přistavován vlak, který o pár desítek minut později odřídil strojvůdce Jiří Štěrba z olomouckého lokomotivního depa na Myjavu.
* Jak často řídíte v současné době parní lokomotivy?
Záleží na tom, kdy se co namane. Obvykle je to při příležitosti oslavy nějaké trati.
* Takže jinak, kdy jste ji řídil naposled?
Minulý týden. Vezl jsem ji na trati Brno - Mutěnice, kde se konaly vinařské slavnosti a při té příležitosti zde vypravovali parní vlak.
* Dnes řídíte Rosničku. Byla i v Mutěnicích?
Přesně tak. Je to spolehlivá mašina, která ještě rozhodně nepatří do starého šrotu.
* To ovšem musí dát hodně práce, udržet ji v takovém stavu, ne?
Ani se neptejte, kolik času nás to všechny stojí. Neděláme totiž na tom jen my, co jsme teď u ní vidět, ale mnohem víc nadšenců. Je nás celý kolektiv. Kdo to nezažil, neví, o čem mluvím, zvlášť naše manželky…
* Vidím, že máte v kabině dva pomocníky, kolik lidí vlastně obsluhuje takový stroj?
Vždy jedeme minimálně dva. Strojvůdce a pomocník. V reálu však jedeme většinou tři. Přece jen uhlí je potřeba neustále přikládat a my jsme většinou již zralí muži.
* Do Myjavy je to asi třicet kilometrů, kolik vlak za cestu spotřebuje uhlí?
Na Myjavu je to skutečně asi třicet kilometrů. To znamená, že se protopí přibližně pět metráků uhlí, a to za jednu cestu. Pokud započítáme, že dnešní cestu absolvujeme dvakrát tam a zpět, tak už to jde na tuny.
* Kdybyste měl srovnat páru a diesel, jak by porovnání vyznělo?
Je to nesrovnatelné! Současné lokomotivy jsou bezpochyby pohodlnější, na druhou stranu se z nich vytratila ta romantika, která doslova vyzařuje z těchto parních předchůdců.
* Znamená to, že parní lokomotivy obdivujete?
Obdivuji zejména práci našich předků. Když se člověk podívá, kolik je to železa a jak vše dodnes perfektně funguje, tak je to prostě fantazie.
(Dobrý den s kurýrem)
S velkým zájmem se setkala nedělní jízda historického vlaku taženého parní lokomotivou. Již hodinu před výjezdem ze stanice Veselí nad Moravou se plnilo nádraží zájemci, kteří mohli nejprve obdivovat historické fotografie, ladné pohyby mažoretek či se zaposlouchat do zvuků dechové hudby. Pronikavý zvuk lokomotivní píšťaly ovšem vyhnal všechny na nástupiště. Na první kolej byl totiž právě přistavován vlak, který o pár desítek minut později odřídil strojvůdce Jiří Štěrba z olomouckého lokomotivního depa na Myjavu.
* Jak často řídíte v současné době parní lokomotivy?
Záleží na tom, kdy se co namane. Obvykle je to při příležitosti oslavy nějaké trati.
* Takže jinak, kdy jste ji řídil naposled?
Minulý týden. Vezl jsem ji na trati Brno - Mutěnice, kde se konaly vinařské slavnosti a při té příležitosti zde vypravovali parní vlak.
* Dnes řídíte Rosničku. Byla i v Mutěnicích?
Přesně tak. Je to spolehlivá mašina, která ještě rozhodně nepatří do starého šrotu.
* To ovšem musí dát hodně práce, udržet ji v takovém stavu, ne?
Ani se neptejte, kolik času nás to všechny stojí. Neděláme totiž na tom jen my, co jsme teď u ní vidět, ale mnohem víc nadšenců. Je nás celý kolektiv. Kdo to nezažil, neví, o čem mluvím, zvlášť naše manželky…
* Vidím, že máte v kabině dva pomocníky, kolik lidí vlastně obsluhuje takový stroj?
Vždy jedeme minimálně dva. Strojvůdce a pomocník. V reálu však jedeme většinou tři. Přece jen uhlí je potřeba neustále přikládat a my jsme většinou již zralí muži.
* Do Myjavy je to asi třicet kilometrů, kolik vlak za cestu spotřebuje uhlí?
Na Myjavu je to skutečně asi třicet kilometrů. To znamená, že se protopí přibližně pět metráků uhlí, a to za jednu cestu. Pokud započítáme, že dnešní cestu absolvujeme dvakrát tam a zpět, tak už to jde na tuny.
* Kdybyste měl srovnat páru a diesel, jak by porovnání vyznělo?
Je to nesrovnatelné! Současné lokomotivy jsou bezpochyby pohodlnější, na druhou stranu se z nich vytratila ta romantika, která doslova vyzařuje z těchto parních předchůdců.
* Znamená to, že parní lokomotivy obdivujete?
Obdivuji zejména práci našich předků. Když se člověk podívá, kolik je to železa a jak vše dodnes perfektně funguje, tak je to prostě fantazie.
(Dobrý den s kurýrem)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/208931/
Horská trať z Veselí na Myjavu měla narozeniny. Bylo jí osmdesát a oslavila ve velkém stylu. V nádražní hale cvičily mažoretky, o pár desítek metrů dál jezdily modely vláčků, zlatým hřebem byla projížďka parním vlakem na Slovensko.
„Jsou tady mračna lidí. Po cestě nám vždycky mávají,“ pochvaloval si jízdu strojvedoucí Jiří Štěrba. V kabině lokomotivy, které říkají kvůli její zelené barvě Rosnička, je strojvedoucích víc. Jsou zároveň i topiči. Rozpohybovat Rosničku je totiž pořádná dřina. „Rosnička je jediná svého druhu u nás. Je to horská rychlíková lokomotiva,“ říká David Bernatík z Kyjova.
„Myjavská trať je zajímavá svým převýšením, navíc je na ní Štefánikův tunel, jediný v širokém okolí,“ upozorňuje výpravčí Zdeněk Peťura. Podle něho se tudy vozily i reaktory do elektrárny v Jaslovských Bohunicích.
Po vystoupení místních mažoretek nastoupili lidé do historických vagónů. Průvodčí pomohl posledním opozdilcům, zazvonil na zvonec, z rosničky vyrazil sloupec páry a dýmu a masivní kola se dala do pohybu.
Cestující vyrazili na Myjavu. Sousedé z levého břehu Moravy nachystali stejně jako Veselané železniční výstavu. Cestující si mohli prohlédnout modely vláčků, staré jízdenky a dnes již historickou nádražní techniku.
(Břeclavský deník)
„Jsou tady mračna lidí. Po cestě nám vždycky mávají,“ pochvaloval si jízdu strojvedoucí Jiří Štěrba. V kabině lokomotivy, které říkají kvůli její zelené barvě Rosnička, je strojvedoucích víc. Jsou zároveň i topiči. Rozpohybovat Rosničku je totiž pořádná dřina. „Rosnička je jediná svého druhu u nás. Je to horská rychlíková lokomotiva,“ říká David Bernatík z Kyjova.
„Myjavská trať je zajímavá svým převýšením, navíc je na ní Štefánikův tunel, jediný v širokém okolí,“ upozorňuje výpravčí Zdeněk Peťura. Podle něho se tudy vozily i reaktory do elektrárny v Jaslovských Bohunicích.
Po vystoupení místních mažoretek nastoupili lidé do historických vagónů. Průvodčí pomohl posledním opozdilcům, zazvonil na zvonec, z rosničky vyrazil sloupec páry a dýmu a masivní kola se dala do pohybu.
Cestující vyrazili na Myjavu. Sousedé z levého břehu Moravy nachystali stejně jako Veselané železniční výstavu. Cestující si mohli prohlédnout modely vláčků, staré jízdenky a dnes již historickou nádražní techniku.
(Břeclavský deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/208925/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/207534/
Dm4 - 47044, majiteľ NTM Praha
© 04.10.2007, BVV
U dámy, byť jubilující, se obvykle věk neuvádí. Je to proti bontonu. V případě naší oslavenkyně - parní lokomotivy šlechtičny 475.111 plzeňského Iron Monument Clubu - je věk však spíše ozdobou.
V letošním roce slaví tato, podle mínění odborníků nejelegantnější parní lokomotiva v Evropě, šedesátiny! Při těchto příležitostech obvykle jubilanti bilancují svůj život. Udělejme to v případě naší šlechtičny-jubilantky za ni pomocí jejího krátkého curricula vitae: * v listopadu 1947 parní lokomotiva řady 475.1 s pořadovým číslem 11 vyjela z brány Škodových závodů v Plzni * byla dodána ČSD do výtopny v Plzni jako první lokomotiva tohoto typu * 1955 předána do depa Chomutov * svoji aktivní službu na tratích ČSD ukončila v r. 1977 v depu Louny * 1983: nový majitel - Muzeum
Škoda Plzeň * 1990 předána současnému majiteli, Iron Monument Clubu Plzeň * 1993-1996: aktivita (obnášející nespočítaně hodin práce) členů IMC Plzeň a zároveň podpora ochotných partnerů postavila šlechtičnu znovu „na nohy“, do provozního stavu * 10. 8. 1996 první oficiální jízda po opravě.
A od té doby doposud dělá při svých jízdách v čele zvláštních vlaků radost velkým i malým a nejedno „oko“ na „starší dámu“ zálibně pohlédne, ba i zavzpomíná a nezůstane suché.
Jaképak by to bylo jubileum, kdyby se neoslavilo? I když 60 let lokomotivy 475.111 se připomíná na každé letošní akci, pořádané IMC Plzeň, ta „pořádná“ oslava se uskutečnila v sobotu 8. 9. Jak jinak, než jízdou v čele zvláštního vlaku, tentokrát výletního.
Cílem slavnostního vlaku byly šumavské Žichovice, metou většiny cestujících, turistů pěších i cyklistů, rodin s dětmi i psy, pak nedaleká zřícenina hradu Rabí. Souprava čtyř historických Bamů (z 50. let) vyjela z plzeňského hlavního nádraží v sobotu ráno v 8.30 hod. a přes Dobřany, Přeštice, Klatovy a Sušici dorazila před půl dvanáctou do Žichovic. Tam se také odehrála minislavnost s projevy a přípitkem na železné zdraví a úspěchy jubilantky.
Kromě samotných členů Iron Monument Clubu popřál mnoho zdaru do dalších let i ing. Vladimír Kostelný z odboru 16 GŘ ČD, zástupce ředitele pro Plzeňský kraj. V 15.15 hodin zahoukala jubilantka k odjezdu a vydala se zpět, tentokrát přes Horažďovice a Nepomuk do Plzně.
Vzhledem k délce trasy byl tentokrát (kromě obvyklého vozu pro přepravu kol a kočárků) zařazen do vlaku i bufetový vůz s občerstvením, takže nikdo hladem ani žízní netrpěl. O duchovní zábavu se pak postaralo hudební duo členů IMC (harmonika, vozembouch). Počasí, na rozdíl od jiných částí naší republiky, bylo tak akorát „výletové“, což dokládá účast okolo 400 spokojených cestujících. Akce se konala s podporou Plzeňského kraje a Nadace 700 let města Plzně.
A vy, milí čtenáři, se jistě také připojíte k přání všeho nej- ke kulatým narozeninám parní lokomotivy šlechtičny - 475.111! Tak ať nás těší ještě po další dlouhá léta!
(Železničář)
V letošním roce slaví tato, podle mínění odborníků nejelegantnější parní lokomotiva v Evropě, šedesátiny! Při těchto příležitostech obvykle jubilanti bilancují svůj život. Udělejme to v případě naší šlechtičny-jubilantky za ni pomocí jejího krátkého curricula vitae: * v listopadu 1947 parní lokomotiva řady 475.1 s pořadovým číslem 11 vyjela z brány Škodových závodů v Plzni * byla dodána ČSD do výtopny v Plzni jako první lokomotiva tohoto typu * 1955 předána do depa Chomutov * svoji aktivní službu na tratích ČSD ukončila v r. 1977 v depu Louny * 1983: nový majitel - Muzeum
Škoda Plzeň * 1990 předána současnému majiteli, Iron Monument Clubu Plzeň * 1993-1996: aktivita (obnášející nespočítaně hodin práce) členů IMC Plzeň a zároveň podpora ochotných partnerů postavila šlechtičnu znovu „na nohy“, do provozního stavu * 10. 8. 1996 první oficiální jízda po opravě.
A od té doby doposud dělá při svých jízdách v čele zvláštních vlaků radost velkým i malým a nejedno „oko“ na „starší dámu“ zálibně pohlédne, ba i zavzpomíná a nezůstane suché.
Jaképak by to bylo jubileum, kdyby se neoslavilo? I když 60 let lokomotivy 475.111 se připomíná na každé letošní akci, pořádané IMC Plzeň, ta „pořádná“ oslava se uskutečnila v sobotu 8. 9. Jak jinak, než jízdou v čele zvláštního vlaku, tentokrát výletního.
Cílem slavnostního vlaku byly šumavské Žichovice, metou většiny cestujících, turistů pěších i cyklistů, rodin s dětmi i psy, pak nedaleká zřícenina hradu Rabí. Souprava čtyř historických Bamů (z 50. let) vyjela z plzeňského hlavního nádraží v sobotu ráno v 8.30 hod. a přes Dobřany, Přeštice, Klatovy a Sušici dorazila před půl dvanáctou do Žichovic. Tam se také odehrála minislavnost s projevy a přípitkem na železné zdraví a úspěchy jubilantky.
Kromě samotných členů Iron Monument Clubu popřál mnoho zdaru do dalších let i ing. Vladimír Kostelný z odboru 16 GŘ ČD, zástupce ředitele pro Plzeňský kraj. V 15.15 hodin zahoukala jubilantka k odjezdu a vydala se zpět, tentokrát přes Horažďovice a Nepomuk do Plzně.
Vzhledem k délce trasy byl tentokrát (kromě obvyklého vozu pro přepravu kol a kočárků) zařazen do vlaku i bufetový vůz s občerstvením, takže nikdo hladem ani žízní netrpěl. O duchovní zábavu se pak postaralo hudební duo členů IMC (harmonika, vozembouch). Počasí, na rozdíl od jiných částí naší republiky, bylo tak akorát „výletové“, což dokládá účast okolo 400 spokojených cestujících. Akce se konala s podporou Plzeňského kraje a Nadace 700 let města Plzně.
A vy, milí čtenáři, se jistě také připojíte k přání všeho nej- ke kulatým narozeninám parní lokomotivy šlechtičny - 475.111! Tak ať nás těší ještě po další dlouhá léta!
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/203861/
Pára 314.303 je nejstarší posunovací lokomotivou, dochovanou v České republice. Byla vyrobena ve Strojírnách Společnosti státní dráhy v roce 1898 a pochází z 37kusové série, určené pro Severní dráhu císaře Ferdinanda. Sloužila v posunovací službě až do roku 1968, kdy byla vyřazena v Přerově. Poté stála až do roku 1994 jako lokomotivní pomník v železniční stanici Valašské Meziříčí. Od té doby je plánována její oprava, na kterou se však dosud nepodařilo shromáždit potřebné prostředky.
Nadace okřídlené kolo schválila jako svůj hlavní cíl pro nadcházející období shromáždění potřebných prostředků a zajištění opravy této historicky významné lokomotivy do provozního stavu. Vyzývá proto všechny přátele železnice a sponzory: Přispějte, prosím, na záchranu lokomotivy 314.303 a její návrat do provozu!
Finanční prostředky je možno zasílat na účet Nadace okřídlené kolo, vedený u ČSOB, a. s., pobočka Přerov, Kratochvílova 5, 750 00 Přerov, č. ú. 215592525/0300.
Za vaši podporu srdečně děkuje Nadace okřídlené kolo.
(Železničář)
Nadace okřídlené kolo schválila jako svůj hlavní cíl pro nadcházející období shromáždění potřebných prostředků a zajištění opravy této historicky významné lokomotivy do provozního stavu. Vyzývá proto všechny přátele železnice a sponzory: Přispějte, prosím, na záchranu lokomotivy 314.303 a její návrat do provozu!
Finanční prostředky je možno zasílat na účet Nadace okřídlené kolo, vedený u ČSOB, a. s., pobočka Přerov, Kratochvílova 5, 750 00 Přerov, č. ú. 215592525/0300.
Za vaši podporu srdečně děkuje Nadace okřídlené kolo.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/203859/
Na železnici dějí se věci
Bylo po válce a celá Evropa trpěla kritickým nedostatkem lokomotiv. Česko-slovenské dráhy proto zakoupily americké lokomotivy typu S 160 Consolidation. Vyráběly je firmy Baldwin, Alco, Lima. Do Evropy byly posílány hlavně pro potřeby US Army. Ale také pro obnovu zničeného hospodářství.
Byly to lokomotivy velmi jednoduché s několika moderními prvky, které se později využily i u nás. S našimi nákladními lokomotivami ovšem byly jen těžko srovnatelné. Ale to jen na okraj dnešním obdivovatelům všeho amerického. Používat se daly až po úpravách, a to v rovinatých terénech na Moravě a okolí Bratislavy. Jejich výkon se pak přiblížil naší řadě 434.2.
Přepravovaly se v konvojích ze západoevropských přístavů. V celé záležitosti se Přerovští značně angažovali. Dopravovali kromě mašin také spousty lahůdek hlavně pro děti z dodávek UNRRA, jako žvýkačky, čokolády, kávu, burákové máslo atd. Šňůry lokomotiv přijížděly na vjezdové nádraží, kde čekaly na úpravy nebo zkoušky. Dlouho postávaly na kolejích 305 a 307. Na tendrech měly bílé nápisy USA TG nebo jen USA, ponejvíce však nápis DODALA UNRRA. Zkoušely se na trati Přerov-Břeclav, v létě dokonce i na osobních vlacích. V létě proto, že neměly zařízení pro vytápění. Lokomotivy S 160 jezdily se soupravou německých kořistních vozů. Do každého kupátka byly dveře z venku a průvodčí je musel obcházet po lávce umístěné podél celého vagonu, což představovalo akrobatický výkon vyžadující značnou odvahu. Tato sestava vypadala velmi zajímavě.
Lokomotivy nebyly náchylné ke skluzu. Osvědčilo se to hlavně na manipulačních vlacích a při posunu. Zažily také doby lámání rekordů v počtu rozposunovaných vozů i spousty medailí a diplomů. V Přerově jezdily na čtvrtém, šestém, sedmém i osmém posunu, „bumlácích“ na Olomouc, Hranice i Břeclav. Ale i na kratších „péenkách“. Posunovala v Otrokovicích a samozřejmě i jinde.
A jedna příhoda z té doby: V polovině šedesátých let na noční směně lok. 456.102 táhla těžký vlak do výtažné v Lověšicích, a to tak usilovně, že strojní četa stihla usnout. Všichni se probrali, když prorazili zarážedlo a stroj se zřítil na trať Přerov-Brno. Na štěstí se to obešlo bez úrazu, ale škoda byla značná, a na několik hodin musela být přerušena doprava.
A ještě jeden příběh z těch lepších: Nezapomenutelné jsou chvíle, kdy např. lokomotiva 456.170 odjížděla každé ráno z levého nádraží do Otrokovic a Zlína v čele tak zvaného baťáku. V Otrokovicích dobírala lůžkový vůz z Prahy od „šestsetjedničky“, a pak odjezd směr Zlín na plný ceres do tak zvaného staříka -to je přejezd v Kvítkovicích. Ten koncert se nedá ničím napodobit. Letošní rok tomu bude již 35 let, co koleje opustily poslední z těchto zajímavých strojů. Říkali jsme jim malá unrra nebo jen unrra. V Čechách totiž jezdila velká unrra.
(Železničář)
Bylo po válce a celá Evropa trpěla kritickým nedostatkem lokomotiv. Česko-slovenské dráhy proto zakoupily americké lokomotivy typu S 160 Consolidation. Vyráběly je firmy Baldwin, Alco, Lima. Do Evropy byly posílány hlavně pro potřeby US Army. Ale také pro obnovu zničeného hospodářství.
Byly to lokomotivy velmi jednoduché s několika moderními prvky, které se později využily i u nás. S našimi nákladními lokomotivami ovšem byly jen těžko srovnatelné. Ale to jen na okraj dnešním obdivovatelům všeho amerického. Používat se daly až po úpravách, a to v rovinatých terénech na Moravě a okolí Bratislavy. Jejich výkon se pak přiblížil naší řadě 434.2.
Přepravovaly se v konvojích ze západoevropských přístavů. V celé záležitosti se Přerovští značně angažovali. Dopravovali kromě mašin také spousty lahůdek hlavně pro děti z dodávek UNRRA, jako žvýkačky, čokolády, kávu, burákové máslo atd. Šňůry lokomotiv přijížděly na vjezdové nádraží, kde čekaly na úpravy nebo zkoušky. Dlouho postávaly na kolejích 305 a 307. Na tendrech měly bílé nápisy USA TG nebo jen USA, ponejvíce však nápis DODALA UNRRA. Zkoušely se na trati Přerov-Břeclav, v létě dokonce i na osobních vlacích. V létě proto, že neměly zařízení pro vytápění. Lokomotivy S 160 jezdily se soupravou německých kořistních vozů. Do každého kupátka byly dveře z venku a průvodčí je musel obcházet po lávce umístěné podél celého vagonu, což představovalo akrobatický výkon vyžadující značnou odvahu. Tato sestava vypadala velmi zajímavě.
Lokomotivy nebyly náchylné ke skluzu. Osvědčilo se to hlavně na manipulačních vlacích a při posunu. Zažily také doby lámání rekordů v počtu rozposunovaných vozů i spousty medailí a diplomů. V Přerově jezdily na čtvrtém, šestém, sedmém i osmém posunu, „bumlácích“ na Olomouc, Hranice i Břeclav. Ale i na kratších „péenkách“. Posunovala v Otrokovicích a samozřejmě i jinde.
A jedna příhoda z té doby: V polovině šedesátých let na noční směně lok. 456.102 táhla těžký vlak do výtažné v Lověšicích, a to tak usilovně, že strojní četa stihla usnout. Všichni se probrali, když prorazili zarážedlo a stroj se zřítil na trať Přerov-Brno. Na štěstí se to obešlo bez úrazu, ale škoda byla značná, a na několik hodin musela být přerušena doprava.
A ještě jeden příběh z těch lepších: Nezapomenutelné jsou chvíle, kdy např. lokomotiva 456.170 odjížděla každé ráno z levého nádraží do Otrokovic a Zlína v čele tak zvaného baťáku. V Otrokovicích dobírala lůžkový vůz z Prahy od „šestsetjedničky“, a pak odjezd směr Zlín na plný ceres do tak zvaného staříka -to je přejezd v Kvítkovicích. Ten koncert se nedá ničím napodobit. Letošní rok tomu bude již 35 let, co koleje opustily poslední z těchto zajímavých strojů. Říkali jsme jim malá unrra nebo jen unrra. V Čechách totiž jezdila velká unrra.
(Železničář)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/200411/
Do železniční stanice v Chomutově přijela v úterý hodně letitá návštěva. Na sever Čech totiž dorazila 137letá dáma. Jmenuje se Donnersberg, česky Milešovka, a patří k unikátním exponátům Národního technického muzea. „Zatím bude v chomutovském depozitáři, ale výhledově ji připravíme pro Národní technické muzeum,“ řekl Právu Bohumil Šádek z železničního muzea.
Do města starou dámu přivezli, vlastní pohon už jí neslouží. A není divu, vždyť novotou zavoněla majestátní černá kráska v době, kdy Mendělejev dokončil svou poopravenou tabulku prvků, Louis Pasteur očkoval dobytek proti anthraxu, narodil se V. I. Lenin, zemřel K. J. Erben či Charles Dickens a hlavou Českého království byl císař František Josef I. Z továrny vyjela ve stejném roce, kdy byly v Chomutově založeny Železárny.
„Lokomotiva byla vyrobena v roce 1870. Na sever Čech se vlastně vrátila, protože patřila do vozového parku Ústecko-teplických drah. Jezdila z Ústí nad Labem přes Teplice do Chomutova,“ uvedl Šádek.
Významná železniční organizace se v té době jmenovala Aussig-Teplitzer-Eisenbahn -A. T. E. Založil ji majitel teplického panství Edmund ClaryAldringen. Vozila hlavně uhlí, provozovala však také osobní přepravu. Černá parní krasavice Donnersberg proto pamatuje dámy v dlouhých sukních, které ještě v tuhých korzetech o pohodlí podprsenky Mary Phelps Jacobové neměly nejmenší tušení. Ústecko-teplická dráha fungovala bezmála sedmdesát let a byla jako jedna z posledních soukromých drah v Čechách zestátněna v roce 1924. Černá lokomotiva se zatím veřejnosti neukáže. Bude mít své místo v chomutovském depozitáři mezi dalšími pětašedesáti exponáty. Jednou či dvakrát ročně se však pečlivě zajištěné dveře bývalého depa veřejnosti pootevřou. Majestátní důkaz lidské vynalézavosti pak připomene časy, kdy parní lokomotivy nebyly jen ukázkou technické zdatnosti našich dědečků, ale neodmyslitelně patřily do malebné severočeské krajiny přelomu 19. a 20. století.
(Regionální mutace| Právo - Střední Čechy)
Do města starou dámu přivezli, vlastní pohon už jí neslouží. A není divu, vždyť novotou zavoněla majestátní černá kráska v době, kdy Mendělejev dokončil svou poopravenou tabulku prvků, Louis Pasteur očkoval dobytek proti anthraxu, narodil se V. I. Lenin, zemřel K. J. Erben či Charles Dickens a hlavou Českého království byl císař František Josef I. Z továrny vyjela ve stejném roce, kdy byly v Chomutově založeny Železárny.
„Lokomotiva byla vyrobena v roce 1870. Na sever Čech se vlastně vrátila, protože patřila do vozového parku Ústecko-teplických drah. Jezdila z Ústí nad Labem přes Teplice do Chomutova,“ uvedl Šádek.
Významná železniční organizace se v té době jmenovala Aussig-Teplitzer-Eisenbahn -A. T. E. Založil ji majitel teplického panství Edmund ClaryAldringen. Vozila hlavně uhlí, provozovala však také osobní přepravu. Černá parní krasavice Donnersberg proto pamatuje dámy v dlouhých sukních, které ještě v tuhých korzetech o pohodlí podprsenky Mary Phelps Jacobové neměly nejmenší tušení. Ústecko-teplická dráha fungovala bezmála sedmdesát let a byla jako jedna z posledních soukromých drah v Čechách zestátněna v roce 1924. Černá lokomotiva se zatím veřejnosti neukáže. Bude mít své místo v chomutovském depozitáři mezi dalšími pětašedesáti exponáty. Jednou či dvakrát ročně se však pečlivě zajištěné dveře bývalého depa veřejnosti pootevřou. Majestátní důkaz lidské vynalézavosti pak připomene časy, kdy parní lokomotivy nebyly jen ukázkou technické zdatnosti našich dědečků, ale neodmyslitelně patřily do malebné severočeské krajiny přelomu 19. a 20. století.
(Regionální mutace| Právo - Střední Čechy)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/200135/
VELKÉ STĚHOVÁNÍ
Národní technické muzeum na Letné opustil včera jeden z největších a nejtěžších exponátů. Parní lokomotiva s číslem 322.302 musela odjet z dopravní haly kvůli postupující rekonstrukci muzea. Dočasné útočiště najde v železničním depu v Chomutově. Lokomotiva putovala na speciálním nákladním autě, železničním trajleru.
„Nyní čekáme na půlnoc, kdy bude zastavena doprava a lokomotiva bude moci na trajleru projet městem,“ vysvětlil Karel Zelený z technického muzea.
Kvůli transportu bezmála sto čtyřicet let staré lokomotivy se totiž musely v pražských ulicích nadzvedávat například tramvajové troleje. Zpět na Letnou se lokomotiva nikdy nevrátí. Pražané ji budou moci nově obdivovat až v budoucím Národním železničním muzeu, které by podle vládního záměru mělo vyrůst na Masarykově nádraží. Kdy se ale nové muzeum vlaků podaří otevřít, není zatím jasné.
(Lidové noviny)
Národní technické muzeum na Letné opustil včera jeden z největších a nejtěžších exponátů. Parní lokomotiva s číslem 322.302 musela odjet z dopravní haly kvůli postupující rekonstrukci muzea. Dočasné útočiště najde v železničním depu v Chomutově. Lokomotiva putovala na speciálním nákladním autě, železničním trajleru.
„Nyní čekáme na půlnoc, kdy bude zastavena doprava a lokomotiva bude moci na trajleru projet městem,“ vysvětlil Karel Zelený z technického muzea.
Kvůli transportu bezmála sto čtyřicet let staré lokomotivy se totiž musely v pražských ulicích nadzvedávat například tramvajové troleje. Zpět na Letnou se lokomotiva nikdy nevrátí. Pražané ji budou moci nově obdivovat až v budoucím Národním železničním muzeu, které by podle vládního záměru mělo vyrůst na Masarykově nádraží. Kdy se ale nové muzeum vlaků podaří otevřít, není zatím jasné.
(Lidové noviny)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/199888/
„Dobrý den, já jsem Zelený,“ zdraví mě muž v zelených montérkách v dopravní hale Národního technického muzea. Karla Zeleného, upovídaného zaměstnance muzea a předtím dlouholetého experta Českých drah na vytahování vykolejených vlaků z příkopů po celé republice, zastihuji v pátek ráno. Zrovna v okamžiku, kdy staví v prostorné hale se svými několika muži improvizovanou železniční trať.
Z toho, jak jsou kolejnice poskládané, je jasné, že ven z haly poputuje černá parní lokomotiva 322.302. Exponát, který v technickém muzeu obdivovalo několik generací návštěvníků, čeká v souvislosti s rekonstrukcí muzea převoz do chomutovského depozitáře. „Ta pojede až v pondělí, na tu nekoukejte,“ říká Zelený, jenž si všiml, že mě lokomotiva zaujala.
„Dneska se bude stěhovat náš miláček, třicetitunová parní tramvaj Gartenau. Soukali jsme ji před budovu asi třicet hodin a teď čekáme na příjezd tahače, který ji odveze do Chomutova,“ popisuje Zelený cestu podivné hranaté železné věci na kolech, která stojí přímo před halou. Parní tramvaj a lokomotiva, jež na své vystrkání z haly ještě čeká, skončí v depozitáři jen na určitý čas. Obě se do Prahy vrátí, aby byly vystaveny v plánovaném železničním muzeu na Masarykově nádraží.
Po půl hodině čekání doráží k muzeu obrovský kolos, na který lze naložit i část tubusu větrné elektrárny. K tramvaji se ale přes zaparkovaná auta, jež mu vadí v potřebném nadjetí, dostat nemůže. Tahači překáží především Škoda Superb, jejíž řidič je v době velkého stěhování v cizině. „Já už mám kolo ve vzduchu - a vy?“ haleká jeden z mužů, který za pomoci paletového vozíku zvedá pravou zadní část podvozku škodovky. Totéž dělají společně s ním i další tři pomocníci, kteří přesouvají superb těsně nad zemí z parkovacího místa 13 na vzdálenější sedmnáctku.
Hned jak auto dosedlo na zem, rozjíždí se tahač a couvá k tramvaji. Před parní mašinou se rozkládají dlouhé nájezdové ližiny. „Tohle je pro nás zpestření. Taháme větší věci. Nedávno jsme třeba vezli osmdesátitunové tramvaje z Plzně do Wroclavi,“ říká Jiří Tůma, ředitel firmy Universal transport, které obří nákladní auto patří. Převozu parní tramvaje podle něj předcházelo 14 dní příprav. „Plánovali jsme trasu a domlouvali se s dopravním podnikem, aby nám v místě, kde budeme křížit tramvajovou trať, vypnuli proud v troleji a zvedli nám ji,“ popisuje obtíže transportu Tůma. Podle něj vyrazí tahač o půlnoci a v Chomutově bude v půl čtvrté ráno.
Po několika pokusech se konečně podařilo napasovat ližiny přesně na kolejnice pod tramvají. „Můžeme,“ křikne Zelený a naviják na autě, který spojuje s tramvají ocelový provaz, se dá do pohybu. Tramvaj se rozjela a po deseti minutách končí na obřím podvozku. „A v pondělí jsme tady pro tu lokomotivu,“ říká Tůma.
(Lidové noviny)
Z toho, jak jsou kolejnice poskládané, je jasné, že ven z haly poputuje černá parní lokomotiva 322.302. Exponát, který v technickém muzeu obdivovalo několik generací návštěvníků, čeká v souvislosti s rekonstrukcí muzea převoz do chomutovského depozitáře. „Ta pojede až v pondělí, na tu nekoukejte,“ říká Zelený, jenž si všiml, že mě lokomotiva zaujala.
„Dneska se bude stěhovat náš miláček, třicetitunová parní tramvaj Gartenau. Soukali jsme ji před budovu asi třicet hodin a teď čekáme na příjezd tahače, který ji odveze do Chomutova,“ popisuje Zelený cestu podivné hranaté železné věci na kolech, která stojí přímo před halou. Parní tramvaj a lokomotiva, jež na své vystrkání z haly ještě čeká, skončí v depozitáři jen na určitý čas. Obě se do Prahy vrátí, aby byly vystaveny v plánovaném železničním muzeu na Masarykově nádraží.
Po půl hodině čekání doráží k muzeu obrovský kolos, na který lze naložit i část tubusu větrné elektrárny. K tramvaji se ale přes zaparkovaná auta, jež mu vadí v potřebném nadjetí, dostat nemůže. Tahači překáží především Škoda Superb, jejíž řidič je v době velkého stěhování v cizině. „Já už mám kolo ve vzduchu - a vy?“ haleká jeden z mužů, který za pomoci paletového vozíku zvedá pravou zadní část podvozku škodovky. Totéž dělají společně s ním i další tři pomocníci, kteří přesouvají superb těsně nad zemí z parkovacího místa 13 na vzdálenější sedmnáctku.
Hned jak auto dosedlo na zem, rozjíždí se tahač a couvá k tramvaji. Před parní mašinou se rozkládají dlouhé nájezdové ližiny. „Tohle je pro nás zpestření. Taháme větší věci. Nedávno jsme třeba vezli osmdesátitunové tramvaje z Plzně do Wroclavi,“ říká Jiří Tůma, ředitel firmy Universal transport, které obří nákladní auto patří. Převozu parní tramvaje podle něj předcházelo 14 dní příprav. „Plánovali jsme trasu a domlouvali se s dopravním podnikem, aby nám v místě, kde budeme křížit tramvajovou trať, vypnuli proud v troleji a zvedli nám ji,“ popisuje obtíže transportu Tůma. Podle něj vyrazí tahač o půlnoci a v Chomutově bude v půl čtvrté ráno.
Po několika pokusech se konečně podařilo napasovat ližiny přesně na kolejnice pod tramvají. „Můžeme,“ křikne Zelený a naviják na autě, který spojuje s tramvají ocelový provaz, se dá do pohybu. Tramvaj se rozjela a po deseti minutách končí na obřím podvozku. „A v pondělí jsme tady pro tu lokomotivu,“ říká Tůma.
(Lidové noviny)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/199577/
V Domažlicích se při návratu z oslav 125. výročí zahájení provozu Gotthardské dráhy zastavil vlak tažený Albatrosem a Šlechtičnou.
Domažlice/ Druhé zářijové úterý bylo svátkem pro všechny domažlické příznivce železnice. A ani moc nevadilo, že než se v zatáčce od Milotova vynořil z oblaku dýmu legendární modrý Albatros, stačili všichni zmoknout.
Nikdo nechtěl přijít o podívanou na zhruba 338 metrů dlouhý vlak vážící dohromady 570 tun. Soupravu jedenácti vozů, včetně salonního vozu prezidenta T. G. Masaryka, přitáhl pár rychlíkových parních lokomotiv s takřka hodinovým zpožděním. „Ještě v Německu to byly hodiny dvě, ale cestou jsme to stáhli,“ uvedl Miroslav Kouba, jeden z nadšenců, který s vlakem absolvoval asi tři tisíce kilometrů dlouhou trasu.
Hned po příjezdu se letos šedesátiletý a bez tendru 114 tunový Albatros a o jedenáct tun lehčí Šlechtična odpojily od vagónů a zamířily k rampě, kde už na ně čekaly cisterny domažlických, folmavských, chebských, pražských a plzeňských hasičů. „Všechno musí klapnout, další zastávka bude až na Karlštejně,“ uvedl velitel jednotek, které se v Čechách staraly o doplňování vody.
Ani pět cisteren ale potřebám obou legendárních lokomotiv nestačilo a tak se domažličtí dobrorovolní hasiči a ještě jedna cisterna jejich kolegů musela otočit. „A to se nám do ní vejde sedm tisíc litrů,“ prozradil Radek Fryml při čerpání vody z naleštěné červenobílé Tatry 138 folmavských hasičů. Také tato „dáma“ vzbudila v řadách přítomných znalců pozornost.
(Domažlický deník)
Domažlice/ Druhé zářijové úterý bylo svátkem pro všechny domažlické příznivce železnice. A ani moc nevadilo, že než se v zatáčce od Milotova vynořil z oblaku dýmu legendární modrý Albatros, stačili všichni zmoknout.
Nikdo nechtěl přijít o podívanou na zhruba 338 metrů dlouhý vlak vážící dohromady 570 tun. Soupravu jedenácti vozů, včetně salonního vozu prezidenta T. G. Masaryka, přitáhl pár rychlíkových parních lokomotiv s takřka hodinovým zpožděním. „Ještě v Německu to byly hodiny dvě, ale cestou jsme to stáhli,“ uvedl Miroslav Kouba, jeden z nadšenců, který s vlakem absolvoval asi tři tisíce kilometrů dlouhou trasu.
Hned po příjezdu se letos šedesátiletý a bez tendru 114 tunový Albatros a o jedenáct tun lehčí Šlechtična odpojily od vagónů a zamířily k rampě, kde už na ně čekaly cisterny domažlických, folmavských, chebských, pražských a plzeňských hasičů. „Všechno musí klapnout, další zastávka bude až na Karlštejně,“ uvedl velitel jednotek, které se v Čechách staraly o doplňování vody.
Ani pět cisteren ale potřebám obou legendárních lokomotiv nestačilo a tak se domažličtí dobrorovolní hasiči a ještě jedna cisterna jejich kolegů musela otočit. „A to se nám do ní vejde sedm tisíc litrů,“ prozradil Radek Fryml při čerpání vody z naleštěné červenobílé Tatry 138 folmavských hasičů. Také tato „dáma“ vzbudila v řadách přítomných znalců pozornost.
(Domažlický deník)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/198842/
Zvolen - Přes sto let stará parní lokomotiva Matylda z depa v Ostravě vyhrála sobotní mezinárodní soutěž historických parních lokomotiv ve slovenském Zvolenu.
Ostravský veterán zde zvítězil už počtvrté, tentokrát porazil soupeře z Maďarska, Polska, Británie a Slovenska. Klání se měla účastnit také mašinka z Lucemburska, ta však se zadřenými ložisky zůstala stát v Kremnici. „Přijeli jsme do Zvolena vyhrát a podařilo se,“ řekl člen vítězného týmu Pavel Sládek, podle něhož Matyldě loni unikl triumf jen kvůli technické poruše.
Překvapit mohl vlak z Anglie
Velkou neznámou byla pro ostatní soutěžící lokomotiva z Británie, která se tu představila poprvé. Avšak navzdory tomu, že dokáže vyvinout až stokilometrovou rychlost, obsadila až poslední - šesté - místo. V sobotu byla prostě důležitější šikovnost posádky a zrychlení vozu.
Mezi devíti disciplínami byl například sprint na sto metrů, převezení plechovky s pivem na spojnici kol lokomotivy nebo jízda na čas s odstraňováním překážek z kolejiště. V disciplíně „anglická pošta“ zase posádky musely za jízdy hákem zachytit poštovní pytel a o několik desítek metrů dál ho zase upustit do připraveného koše.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko)
Ostravský veterán zde zvítězil už počtvrté, tentokrát porazil soupeře z Maďarska, Polska, Británie a Slovenska. Klání se měla účastnit také mašinka z Lucemburska, ta však se zadřenými ložisky zůstala stát v Kremnici. „Přijeli jsme do Zvolena vyhrát a podařilo se,“ řekl člen vítězného týmu Pavel Sládek, podle něhož Matyldě loni unikl triumf jen kvůli technické poruše.
Překvapit mohl vlak z Anglie
Velkou neznámou byla pro ostatní soutěžící lokomotiva z Británie, která se tu představila poprvé. Avšak navzdory tomu, že dokáže vyvinout až stokilometrovou rychlost, obsadila až poslední - šesté - místo. V sobotu byla prostě důležitější šikovnost posádky a zrychlení vozu.
Mezi devíti disciplínami byl například sprint na sto metrů, převezení plechovky s pivem na spojnici kol lokomotivy nebo jízda na čas s odstraňováním překážek z kolejiště. V disciplíně „anglická pošta“ zase posádky musely za jízdy hákem zachytit poštovní pytel a o několik desítek metrů dál ho zase upustit do připraveného koše.
(Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severni Morava a Slezsko)
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/197839/
Zdravím všechny, několik dní nebyla databáze hloubkových útoků v provozu kvůli technickým potížím, nyní je už opět přístupná:
http://hloubkari.bloguje.cz
Zdraví Filip
http://hloubkari.bloguje.cz
Zdraví Filip
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/189582/
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/188721/
Pomaranč:
Kde je vůz ukryt, to Ti nepovím, ale obrať se na stránky občanského sdružení
http://www.plzenskadraha.cz/
třeba prostřednictvím jejich mailu info@plzenskadraha.cz
Plzeňáci Ti jistě podají i další informace.
O voze samotném jsou údaje na
http://www.plzenskadraha.cz/?page=vozidla&vuz=7
Kde je vůz ukryt, to Ti nepovím, ale obrať se na stránky občanského sdružení
http://www.plzenskadraha.cz/
třeba prostřednictvím jejich mailu info@plzenskadraha.cz
Plzeňáci Ti jistě podají i další informace.
O voze samotném jsou údaje na
http://www.plzenskadraha.cz/?page=vozidla&vuz=7
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/185990/
Zbyněk:Vďaka za info. Plánujem okružnú cestu po ČR. Je možné zhliadnuť M131.1487 na verejne prístupnom mieste, napr. v areály múzea ?
Možno trochu OT, ale keď už budem v okolí Plzne, chcel by som zadokumentovať prevádzku plzeňských HDV, zvlášt radu 754/750, osobitne však prototypových štvoriek 750.409 a 410. Vie mi niekto poradiť či a na ktoré výkony sú v súčastnosti nasadzované?
Možno trochu OT, ale keď už budem v okolí Plzne, chcel by som zadokumentovať prevádzku plzeňských HDV, zvlášt radu 754/750, osobitne však prototypových štvoriek 750.409 a 410. Vie mi niekto poradiť či a na ktoré výkony sú v súčastnosti nasadzované?
Odkaz na príspevok: https://www.vlaky.net/diskusia/link/185984/
Pocházím z Kostelce, kde železnice není. Nevím, zda ku prospěchu či ke škodě, ale vím jistě, že mě vlaky vždy přitahovaly. Ale jsem človíček pohodlný a sám bych se za historickou mašinkou jen stěží vypravil, a tak trvalo 30 let, než k onomu setkání došlo.
Jindřichohradecké místní dráhy měly poslední den s parní mašinou, a tak jsme se s rodinou vydali na výlet.
Je zbytečné mluvit o krajině jižních Čech, je krásná, o tom není třeba vést dlouhé debaty. A je úplně jedno, jsou-li to rybníky a lesy nebo samotná města tohoto kraje.
Důvod, proč jsme ale přijeli, byla pára na kolejích. Neumím slovy vyjádřit, co jsem ucítil, když jsem poprvé ve svém životě uslyšel zahoukání parního vlaku vjíždějícího do stanice. Ale měl jsem husí kůži po celém těle.
Mašina se pomalu šinula k nástupišti, její majestát dával jasně najevo, že dnes jí patří celé nádraží. Ucítil jsem zvláštní pocit jakéhosi opovržení nad všemi pendoliny a malosti dnešní počítačem řízené techniky a toužil se vrátit do dob, kdy kolejím vládli tito nablýskaní obři.
S každou vteřinou, ve které se mi lokomotiva přibližovala, jsem cítil svírání na prsou.
Bylo to vzrušující divadlo. Vlasy a oči plné štiplavých sazí, černé šmouhy na tvářích a radost mých dětí byla tou nejkrásnější jízdou po našich železnicích, kterou jsem zažil.
O autorovi| Jaroslav Bartůněk, Kostelní Střimelice
(Kolínský deník)